grimik komentáře u knih

Výborné! Atmosférická krimi, kde by šlo těžký vzduch krájet. Drsná Šumava hájící si svá nikdy nevydaná tajemství, nelehké osudy místních, v kraji zapomenutého hraničního pásma, způsob, jakým je čtenáři příběh dávkován. Parádní. Pár kilometrů od míst, kde se příběh odehrává, se v roce '39 narodila a válku zde prožila moje maminka a mně po ní zůstalo nějaké pouto k tomuto kraji. Tuhle knihu jsme prostě hltal od začátku do konce. Autorčin jazyk mi sedí, a i když ke konci knihy se všechno docela zamotává a některé autorčiny konstrukty v ději jsou na hranici nahlas vysloveného "WTF?", dá se v tom zachovat přehled a vše přijmout.
Jedna věc mi v knize ale hodně nesedla. Do příběhu je zamíchán, úplně zbytečně, mediálně známý případ "Kramný". To se mi nelíbilo.

17 06.01.2025

"Smrt umí být... řekněme... šarmantní. A budeš s ní navíc do konce života trávit veškerý svůj čas. Tak či tak, pamatuj si jednu věc. Ona bude ta, která tvůj život jednou ukončí. A ona to udělá, a nebude v tom přitom nic osobního."

Jedním slovem? Líbilo.

Kniha, kromě toho, že je nádherně vypravená, plná autorčiných ilustrací na každé jedné stránce, mi opravdu sedla, hlavně po příběhové stránce. Charaktery postav, zejména pak Smrti, jsou zvoleny právě tak, aby čtenáře bavily, a vzájemně pozitivně kontrastovaly. Literárně se knížce dá hodně vytknout (byť od chvíle, co jsem přežil literární děs 'Ty chladné oči' od Scarlett Wilkové, mi všechno přijde napsané vlastně úplně skvěle), ale klady utáhly příběh v mém případě minimálně do třísté stránky. Pak jsem začal pociťovat přeci jen přesycenost z jednoduché osnovy knihy, která sestává z dlouhých dialogů, kterých je v knize víc než obecného popisu děje, a jejichž smyslem je neustálé vysvětlování fungování věcí v božském světě, kde výkonnou mocí jsou andělé, démoni, elementálové, živly atp. Opravdu se to na více než 460 stranách zajídalo. Smrt sice byla skvělá a vtipná postava, ale to vysvětlování... jak kdyby vše vysvětlovala dítěti nebo, pardon, de**lovi. A další postavy měly, bohužel, tento mentorský komplex také.
Hodně jsem se bál, jak se autorka popere se závěrem, ale ten za mě zvládla skvěle a posledních asi 100 stran byla v mém případě klasická nonstop fixace očí i mysli na samotnou knihu bez vnímání okolí. A tak to má být.
Možná na konci zůstalo něco nevysvětleno, ale jako celek kniha fungovala jak má a vlastně jsem už o další vysvětlování ani nestál, fakt ho bylo až až.
Kdyby šlo jen o obsah, dal bych 3,5 *. Je zde ale navíc ta netradiční forma, kterou cením, kniha patří k nejkrásnějším v mé knihovně, a za to si tu další půlhvězdičku určitě zaslouží.

EDIT: A to jsem teď zjistil, že kniha existuje (asi jen pár kousků) i ve verzi s malovanou ořízkou a já jí mám bez. Ach jo. :(

4 04.01.2025

"Aneta Přikrylová. Ne jen tak ledajaká kámoška. Deset tisíc followerů, napíchaný rty, éterický videa z Malediv, přehnaná záliba v natáčení 'vrr sexy číča' reelů v doprovodu pouťově-filozofických popisků nebo tagů #lovemylife #lifeisbeautiful. Komentová sekce zaplavená oslizlýma komplimentama od mlsných obšoustů různých věkových skupin, kteří u Anetinýho profilu vyšplíchali všechen levandulovej olejíček."


V mnoha rovinách úžasná, fantastická a notně originální knížka, a to i literárně!
Naprosto nesouhlasím s úplně ulítlým komentářem, že se autor snaží křečovitě umět psát, ačkoliv mu to nejde. Jsem přesvědčen, že jazyk, jakým je kniha napsaná, je vybroušený k účelové dokonalosti a to naprosto přirozeně. Celé vyprávění je nejvíc autentické, přímá řeč maximálně realistická.
Petr Hanel navíc používá mnoho originálních slohových prvků - úplně úžasné jsou např. plynulé přechody mezi více dějovými rovinami nebo několik stran popisovaného děje, abyste se posléze dozvěděli, že takto se to teda nestalo. :)
Slovní přestřelky mezi Martym, TV Maltou :) a Turkem, jsou úplně top a mega vtipné, zamilovaná a další vztahové linky uvěřitelné a autentické a konec? Tak ten rozhodně nevnímám přehnaně, jak tu také v komentářích zaznělo. Lidé, primárně dívky a ženy, občas nemají ponětí, kolik podobných individuí se ve společnosti opravdu nachází.
Je třeba brát jako fakt, ne téma k polemice, i to, že každá, na Insta, TikTok, Snap atp. zveřejněná fotka/video dívky (a nemusí být ani nijak moc odvážná), si najde svého "škrtiče užovky".

V recenzích knihy se často řeší, jakou věkovou skupinu kniha více či méně osloví. Přemýšlel jsem nad tím hodně a myslím, že každá si z knihy má co odnést.
Pro vrstevníky hlavních postav z knihy může působit dokonce výchovně, pokud se nad některým chováním skutečně zamyslí a přehodnotí jej.
Nejvíc asi zapůsobí na čtenáře, kteří tohle období nemají tak dlouho za sebou, je jim mezi 20-30 a v podstatě pubertu zažívali ve velmi podobných kulisách, včetně doby rozmachu sociálních sítí. Ti si asi nejvíc díky knize zavzpomínají na nedávná léta.
Ale i já, coby stoupenec čtenářů, kteří pubertu prožívali před zhruba 30 lety, jsem se při čtení bavil výsostně a to nejen tím, jak moc jsou problémy současných puberťáků podobné těm, jaké jsme zažívali my, ačkoliv nástroje, které nás ovlivňovaly, jsou zcela odlišné a Instagram, Fb, TikTok atp. asi dnes používáme přeci jen už také mírně odlišně.
Holt léta prvních lásek, klukovských i holčičích part a kamarádských svazků, snahy zapůsobit na opačné pohlaví, všudypřítomných trapasů atd. si prožijí jednou v životě úplně všichni, bez ohledu na věk.
Pecková kniha. Jasných pět, prdelevole. :)

7 02.01.2025

Čekal jsem o moc víc a musím říct, že v tomto případě předčí seriálové zpracování samotnou knihu.
Příliš typicky čínské. Mnoho projevů orientálně-komunistické mentality. Zbytecný politický patos. Nejvíc se mi nelíbí, jakým způsobem autor líčí samotné Trisolany v závěru knihy, kdy se část věnuje příběhu právě z jejich pohledu. Nepřipomínají takřka vůbec mimozemskou rasu. Otiskl do nich až nesmyslně mnoho podoby uvažování pozemšťanů, a co víc, doslova Číňanů. Celkově se mi ale série líbí, nosná myšlenka je skvělá a již pokračuji Temným lesem, jen asi nikdy nebudu zapáleným fanouškem. Lepší průměr.

6 01.01.2025

"Ty poškozuješ sebe a zachraňuješ mě. Proč, otázka?"
Nečekal jsem, že mě nějaká sci-fi kniha takto chytne. Po úvodních kapitolách jsem nečekal, jakáže postava se objeví na scéně a stane se hlavní hybnou silou příběhu. Nečekal jsem, že ta postava bude tak skvěle napsaná, že bude celá kniha tak zábavná, a že ji přečtu tak rychle.
Žánr sci-fi jsem opustil tak před 25 lety, od té doby jsem přečetl tak jednu, max. dvě knihy tohoto druhu a bylo to utrpení, ale jak kdybych se ve sci-fi znovu našel...rozhodně si příští rok (2025) přečtu i Marťana.

18 31.12.2024

Tuze krásná kniha, plná příběhů co dojmou i pobaví.

4 29.11.2024

Neskutečně přesné.

2 24.11.2024

"Tajemství hor spočívá v tom, že hory prostě jsou - tak jako jsem i já. Jenže hory existují prostě, což já nedokážu. Hory nemají nějaký 'smysl', protože onen smysl je přímo jejich podstatou, hory prostě jsou. Úplně ve mně zvoní život, hory zvoní, a jestliže to slyším, znamená to, že je nám ono zvonění společné."

Další úsporné, přitom tak výstižné vyprávění Paola Cognettiho z hor. Tentokrát nikoliv román, nikoliv pouze inspirace ve vlastním životě,
ale přímo cestopis z jeho cesty po Nepálu ve stopách autora knihy Sněžný levhart, Petera Matthiessena, která Cognettiho cestou doprovázela.
Za mě velmi příjemné čtení, duchovní dotek a realistické vtažení do světa těsně pod pětitisicovými vrcholy, který ještě nebyl úplně přejet rozpínající se moderní, technickou civilizací.

6 24.11.2024

Ovarovy lži a jiné výplody jeho choré mysli.

Poněkud netradičně nezačnu chválou, ani kritikou, ale vyjádřením obav. Obav z toho, aby příští kniha Veroniky Opatřilové, která píše jazykem, který je dokonale sladěn s vlnovou délkou mého Já, a prostě se při čtení nesu na stejných vibracích pramenících z jejích vět, nebyla opět tak podobná těm předchozím knihám. Nevím, zda bych to i pak byl ještě schopen vnímat nekriticky.
Píseň L. je totiž velmi podobná předchozí knize Počkej na moře, ačkoliv zasazena v jiných dobových kulisách. Je zde příliš mnoho shod, od velmi podobných až totožných charakterů postav, přes některé motivy prostředí, základních principů děje - např.upřednostnění toho, co se odehrává v myslích postav, před tím jak komunikují navenek, po podobné vzorce vývoje děje.

Ale...
... ale Píseň L. je vážně skvělá kniha, je to balada o sblížení, skutečném poutu, přijetí sebe sama, věčnosti a nezávislosti lásky na těle. I zde je precizně zvolena forma vypravování pro důraz na citlivost a emoce. Líbilo se mi, že autorka vcelku věrohodně dokázala zasadit děj do specifické historické doby, aniž by se musela dotýkat a popřípadě i chybovat ohledně historických faktů, což by absolutní většině čtenářů vůbec nevadilo, ale u mě by to mohl být problém. I přesto, že se autorka reáliím prakticky nevěnuje (a kniha hlavně nemá být o tom), i tak jsem na pár sporných detailů narazil, ale dalo se to přehlédnout. To jsem ale vůbec psát nechtěl. Důležité je, že celý příběh je tak citlivě napsán a tak krásně se to čte, že nebýt nutnosti věnovat se i jiným činnostem, knihu bych neodložil, dokud by nebyla přečtena na jeden zátah. Propojení linek je famózní a určitě nejsem sám, kdo nad linkou Vincenta a Laily bude ještě dlouho přemýšlet. :)

Skvělé ******

9 14.03.2024

Lukáš Boček, Veronika Opatřilová a nyní Hynek Čapka. Já nestačím zírat, jak rychle do světa té nejlepší české literatury v mém pomyslném žebříčku, pronikají nová jména se svými, víceméně prvotinami. Neviditelné kořeny mne hladily po srdci. Každá jedna dějová linka byla zajímavá a nešlo se od ní odtrhnout. Navíc to koření v podobě postav známých jmen a skutečných reálií.
Nakolik jsou mi Zlín a jeho historie vzdáleny, s knihou jsem navázal velmi úzké souznění.
Jedna z TOP knih co stojí za přečtení.

Jen vzhledem k tomu, že jsem si knihu vybral do čtenářské výzvy 2024 - téma knihy s více než 2 perspektivami vyprávění, a to na základě jejího umístění v žebříčku k tomuto tématu, bych polemizoval o tom co je to perspektiva, protože zde moc situací vyprávěných z více perspektiv nebylo. Pouze více dějových linek vzájemně propojených.

79 13.03.2024

Viděl jsem, někdy dávno, hodně dobrý švédský film s Noomi Rapace (celou sérii) a pak hodně špatný americký remake s Danielem Craigem. Až nyní jsem však sáhl po knize a naštěstí se řadí k těm hodně dobrým (podobně jako švédská filmová série) v rámci žánru. Děj jsem si už tolik nepamatoval, takže jsem si užíval i odhalování všech tajemství.
Rozhodně jde o to lepší severské krimi, co se dá najít. S knihou jsem neměl zásadní problém, není primitivní, jako záplava na trh mocně chrlených krimi/thriller žánrovek.

16 13.03.2024

Leoš Kyša aka František Kotleta nepíše běžně knihy pro mě. Pokud je mi známo, píše hlavně jednoduché YA Sci-Fi, a tak není divné, že jsem od něj nikdy nic nečetl a ani jsem nemyslel, že někdy budu. Přesto, když jsem zahlédl (díky úplně přehnané propagaci této knihy) pár slov k Sudetenlandu, vyvolala ve mně velký zájem.
Může za to i mé nadšení z Listopádu od Aleny Mornštajnové, kterážto kniha nabízela podobné téma alternativního pohledu na vývoj polistopadových dějin (zatímco Listopád staví na jiném průběhu sametové revoluce, porevoluční Československo v Sudetenlandu má být ovlivněno již jiným poválečným vývojem, odlišným vypořádáním s německým národem) a tento Listopádový pohled byl až naturálně realistický a velmi věrohodný.
Jenže jsem se spletl, toto nedýchá Listopádu ani na záda, Sudetenland běží po úplně jiné trati. V Sudetenlandu je alternativní historie jen pozlátko v knize, která je mnohem víc pouhou detektivkou ze Sudet, s pozadím českoněmeckých vztahů a polistopadové politiky. Samotná alternativní realita je nezajímavá, nudná a jediným plusem je slušně vylíčená atmosféra hospodských schůzek všemožných spolků hlásících se o slovo v polistopadové době. Hezky jsem si vzpomněl na mnohé prožité a nacítěné ze začátku devadesátek.
Do té začouzené, sychravé, bruntálské nudy vnáší zmatek hromada postav, v nichž jsem se ztrácel, jeden Němec střídal druhého Němce a já se modlil, ať už panu Kyšovi počet postav stačí a navíc jsem stále čekal, co že vlastně bude tak moc jinak, protože od začátku mi přišlo všechno tak nějak nealternativní a neúplným odsunem Němců prakticky neovlivněné.

Až po desítkách stran jsme pochopil, že tady nejde o alternativní realitu dějin, ale že půjde o obyčejnou a průměrnou detektivku a pro tento příběh se ta omáčka s odsunem/neodsunem vůbec nemusela stát.

S prozřením o co že to jde, mě začal Sudetenland vlastně i docela bavit, pomalu jsem si zpětně začal postavy zařazovat a začal se soustředit na stejnou věc, jako postava novináře Lichkeho, jehož pohledem knihu čteme. Avšak s přicházejícím závěrem se nenaplňovala plná spokojenost ani s tou detektivní částí. Jednak autor tak nějak kroužil a kroužil anebo nesourodě přeskakoval tam a zpět, a ne a ne se něčeho dobrat, no a pak poslední kapitoly...závěr vyústil v úplně unylý konec, kdy už jsem nad knihou zíval a s koncem jsem se už nic nového, co by nebylo zřejmé dávno, nedozvěděl.

Jsem celkem rád, že jsem to nemusel skutečně číst, to bych opravdu nedal a musel bych knížku odložit. I poslech byl boj na dva týdny.

16 29.01.2024

Každý potřebuje přítele, jaký je Bob. Mám velké štěstí, že jsem nejednoho takového našel.

8 19.01.2024

Další skvělý rozhovor. Jelikož taje neurochirurgie jsou mi mnohem vzdálenější, než kriminalistické případy pana Mareše, celkem přirozeně jsem tento rozhovor hltal snad s ještě větším zájmem, ačkoliv s panem profesorem Beneše nejsem v obecných názorech v úplné shodě. V rámci jeho oboru má ale můj hluboký respekt a úctu.

11 14.01.2024

Vánoční dárek, který na pohled působil rozpaky. Na straně jedné hovínková, nevzhledná obálka, dostupnost knihy pouze v měkké vazbě, nulová reklama vydavatele a knihkupců. Na straně druhé anotace, která zněla velmi slibně.

A můj verdikt: Geniální! Začíná se stávat pravidlem, že vždy na začátku roku přečtu něco, co se dostane v mém srdci i žebříčku mých nejmilejších knih, hodně, hodně vysoko.
Všechen můj hněv je skvěle napsaná kniha a také brilantně přeložená, řekl bych.
Navíc nabízí příběh, v němž je opravdu všechno...já vlastně nevím, co víc napsat. Paradoxně, u těch nejlepších knih ztrácím slova často. Hodně lidí pode mnou ale napsalo vše za mě.
Tuto knihu rozhodně doporučuji.

9 09.01.2024

Dočteno za 2 dny, hezky vypravená kniha, příjemný font, pevná vazba, kvalitní přebal, pečeť "Světový bestseller"..., ale po dočtení si stejně musím položit zásadní otázku. Co to mělo být? Proč takové náklady s takovou knížkou? Proč taková propagace? Proč tolika krásným knihám nevěnují vydavatelé ani desetinu toho, co tomuhle něčemu?
Nejsem žádný fanda horroru, mám přečteno všehovšudy 4 knihy od Kinga a jednu od Kariky a jiné horrory jsem asi v ruce neměl a ani nemusím mít. Knihu jsem dostal a dal jsem jí šanci, jelikož pasuje do tématu čtenářské výzvy, ale upřímně, považuji to za ztrátu času, kniha mi nedala vůbec nic. Jen hromadu otázek, které zůstanou nezodpovězeny.
Když už jsem zmínil Kinga, notně mi ho to připomínalo atmosférou, např. příběh Outsidera. Tam jsem taky dlouho čekal na to (v domnění, že vše bude mít reálný-racionální vysvětlení) a vyvrbilo se to v nevysvětlené nadpřirozeno. Jáma je jak přes kopírák.
Neříkám, že je nějak zvlášť špatně napsaná, to bych to nepřečetl tak rychle, ale autorka nemá schopnost udržet kontrolu ani nad jednou rozjetou linkou, natož, když se tu pustila do tří. V každé zůstává hromada neuzavřených odboček, momentů a nevysvětlených věcí. Linka s dluhem sem vůbec nepatří, je k ničemu, nemusela by tu být. Postavy se chovají jak blázni. Hlavní hrdina nesympatický loser, který byl celou knihu tak trochu blb, aby na konci knihy jiskřil skvělým intelektem. Měl na to nějaký prášky nebo co?

Vlastně jsem celou dobu čekal na nějaké zvraty, nějaké překvapení a ono nic, pořád nic a najednou konec ve stylu superheroes, který vás překvapí, avšak ne pozitivně. Celou dobu jsem měl pocit, že tohle už jsem stokrát viděl (a to i přesto, že jsem psal, jak málo horrorů jsem četl), jen zde se jedná o takové to vaření pejska a kočičky, odevšad něco a zamícháme. Atmosféru to vyvolá, ale nestačíte kroutit hlavou.

No, jsem rád, že to mám za sebou, a že nemusím číst jiné knížky autorky. Celkově kniha patří možná tak do pětice nejhorších knih, co jsem kdy četl. Knížka předurčená k tomu, aby se dávala zdarma k objednávce jiných.

10 09.01.2024

Knihu jsem četl někdy v první polovině devadesátek. Bylo mi +- 15. Stále mám v paměti, jak mě knížka bavila a jak originální a vtipná mi přišla. Některé zápisky z deníku mám v hlavě dodnes. :)

(SPOILER) Kniha začíná v roce 42 příběhem trochu naivní, trochu hloupé, ale nebetyčně vypočítavé a morálně úplně pokleslé ruské dívky. Jde o příběh jejího vypořádávání se s jistě nelehkými situacemi, napřed v Rusku, následně v Německu a Československu a s několikerými změnami politického režimu u nás. Více nechci odkrývat, případně lze nalézt v anotaci knihy.

Pominu fakt, že Neonila je prostě morální sv..ě bez špetky citu, která se neštítí ničeho, a že jí nelze přát po celou knihu nic dobrého. To, i když není snadné takovou hlavní hrdinku přijmout, je přesně takto zamýšleno a k příběhu patří. Jenže...

Největší a v podstatě i jedinou devízou knihy je um paní Wilkové, vybírat zajímavá témata z méně otřepaných vod naší historie a z desítek částí různých příběhů poskládat vlastní, fiktivní, s koncentrovanou silou těch všech reálných, k nimž se dostala. Téma a silný příběh.

Všechno ostatní, co dělá knihu knihou, ve mně vyvolává naprosté nepochopení, jak může mít tato kniha tak neskutečné hodnocení. Slovosled, větná skladba, sloh, to vše má, a opravdu mne mrzí, že to musím napsat, úroveň středoškolské slohové práce na téma vypravování, a to ještě od ne úplně nadaného žáka.

Každá pátá věta či každý třetí odstavec začíná příslovečným určením času.

„Jedné noci vzbudilo obyvatele modrého domečku klepání na malá dvířka...“

„Jednoho dne s nimi přišel voják, kterého nikdy dříve neviděla.“

„Den poté začali na dveře modrého domečku bouchat němečtí vojáci.“

„Další den se rozdělil s Vladimírem a jeho ženou...“

„Tu noc předtím se s Neonilou dohodli, že se vrátí.“

„Následující den brzy ráno přivedla koně.“

„Za několik hodin se Ivan opět zastyděl...“

Působí to až nepřirozeně hloupě. Defacto je každý odstavec odskokem do nějaké nové časové situace. Během odstavce proběhne celý děj vztahující se k té situaci a následuje odskok opět o pár dní, týdnů hodin jinam, do jiné situace nesouvisející s tou předchozí.

Postavy navíc do příběhu vstupují úplně neočekávaně, nejsou nijak uváděny, prostě se vyskytnou, nejsou nijak popsány, autorčina práce s charaktery, postavami a psychologií postav je v podstatě nulová. Jejich chování pak z knihy trčí se stejným efektem, jako působí červený hadr na býka. Je prostě mnohdy divné a absurdní.

K tomu musím připsat nekonzistenci postupně sdělovaných informací. Mnohokrát dochází k momentům, kdy je sděleno něco, co je v rozporu se sdělením o stránku před tím, aby to následně muselo být vysvětlováno až směšně užívaným slovem totiž.

„Něco jí odpovídali, ale nerozuměla, tak krčila rameny“, a o pouhou stránku dál: “Stáli tam jiní dva vojáci než minule. Řekla, že hledá Emila. Už se naučila složit několik základních vět v němčině, Jaroslav jí totiž půjčil německý slovník.“

:D :D :D

Stejné úsměvy vyvolává úvodní úprk před přicházející německou armádou, ze Smolenska dál na východ. Úprk trval snad 3 kapitoly, stál je veškeré síly, málem život, přišli o koníka, veškeré zásoby atd. Člověk by si pomyslel, Bůh ví, jak nejsou daleko od domova a kolik týdnů již takto bojují s nevlídnou krajinou, počasím i všudypřítomnou nuznou situací. Jenže pak se rozhodnou vrátit zpět a vrátí se úplně v pohodě během pár vět, aniž by to stálo takové úsilí, jako cesta tam. Tuto část jsem četl několikrát dokola, jelikož jsem si nebyl tou nelogičností jist, zda mi neuniká fakt, že se vlastně vraceli někam jinam než odkud vyšli.

Zarážející je také fakt, že kniha je rozdělena na tři části, a slohová kvalita se v nich mění. Ve všech případech jde o tu nejjednodušší formu psaní, ale podle všeho měla paní Wilková promyšlenou až strukturu druhé a třetí části – události z 60.-90. let. V první části, té válečné, jako by tápala ve všem tom, co chce sdělit a k jednoduchosti vypravěčského stylu se přidává chaos a až absurdní situace v příběhu.

Rozhodně nechci být vůči paní autorce arogantní ani přehnaně kritický. Žádné antipatie v tom nejsou. Naopak, její předchozí kniha Až uvidíš moře, se mi velmi líbila. Jistě, paní Wilková nevládne a nikdy nebude vládnout jazyku tak, jak mu vládnou Anthony Doerr, Lukáš Boček nebo Alena Mornštajnová, ale to chápu a nežádám to. Přesto nerozumím tomu, proč, když se to i přes hraničně jednoduchý styl psaní povedlo v předchozí knize, naprosto se to nepovedlo zde.

První hvězdička je tedy za téma a příběh. Druhá je za to, že i přes výhrady, které mě po celou dobu čtení bily do očí, příběh převládl a kniha si tak ponechala vysokou míru čtivosti, čili nebylo obtížné ji dokončit během dvou dnů (zejména, pokud překonáte tu nejhůře zvládnutou první část).

18 01.01.2024

Taková krásná maličkost. Mrazivé téma s pozitivním nábojem v hlavním hrdinovi této útlé novelky.

10 28.12.2023