Guarnere komentáře u knih

Milé, mnohdy úsměvné až sarkastické vyprávění o trampotách, každodenní dřině, svérázných sousedech a snaze nepodlehnout ještě poměrně divoké přírodě a věčně deštivému podnebí. Čte se to lehce a kniha je plná originálních přirovnání a oživování neživých věcí. Některé pasáže však poměrně nudí, třeba výčet všeho, co mohli jíst. V závěru mi trochu vadila určitá nelineárnost vyprávění, na druhou stranu mi bylo líto, že se musím s Bobem, Sportem a Sporákem rozloučit.

9 09.12.2021

Stejně jako ve Starém kraji je text téměř bez přímé řeči, v této knize snad ještě víc. Působí dojmem, jako kdyby byl příběh vyprávěn letem světem, na konci však do sebe všechno zapadne. Sdělení je velmi hutné a zároveň lehké jako pírko, autorka s jazykem opravdu kouzlí, což je jistě způsobeno i skvělým překladem. Je to něžné, láskyplné a zároveň drsné a smutné, ukázka toho, jak se život na vesnici se svým poklidným tempem a pravidly může téměř až násilným zasahováním lidí do přírody a běhu věcí během pouhých tří generací změnit k nepoznání. Považuji tuto knihu za naprostý skvost.

9 26.10.2021

Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!

9 02.08.2015

Jestli se to vůbec dá měřit, tak z nějakého důvodu mi 1. světová válka vždy připadala horší než ta 2. Jistě ne počtem mrtvých a zraněných jak vojáků, tak civilistů. Je to spíš takový stísněný pocit, který ve mně vyvolává představa stejně stísněných zákopů. Neumím si ani představit, jaké peklo to muselo být - nemoci kam uniknout, v podstatě stále setrvávat na místě a bojovat o pár metrů, které se tu jeden den dostaly do jedněch rukou, tu druhý den do druhých. Nikdy jsem nevěděla, kde muži našli tu sílu při hvizdu píšťalky opustit relativní bezpečí zákopu a vběhnout do země nikoho vstříc téměř jisté smrti (já bych zemřela strachy). Byla to doba starého (vojenského) myšlení s novými technologiemi, proto to vyústilo v tak strašnou patovou situaci.
Tato kniha nabízí vše, o čem jsem tu teď psala. Je to syrové, je to bez příkras, je to takové, jaké to skutečně bylo. Hrůza, děs, smrt a strach, zároveň zima, hlad, vši, krysy, nemoci, rozklad, smrad. A člověk pouze jako pěšák na šachovnici mocnějších, kteří se však partie účastní pouze z povzdálí. Jsou to velmi silné příběhy, nikterak dlouhé a právě proto tak úderné. Komiksová podoba navíc nabízí vizuální stránku, jenž mluví sama za sebe, ale není tak extrémní jako jakákoli filmová zpracování. Velmi silné a povedené dílo, jistě jsem ho nečetla naposledy.

8 24.04.2023

No je to silné, děsivé a smutné čtení. A nejděsivější na tom všem je, jak se všichni tito vrazi v závěru strachují o svůj vlastní ubohý život a bojují za něj, aniž by si uvědomovali, že stejně urputně, avšak marně, bojovaly i jejich oběti, které však byly, narozdíl od nich, nevinné.

8 12.01.2018

Jako celek dobré, ale 1/3 se mi tedy nelíbila vůbec. Maminka byla asi nejhorší kapitolou, u které jsem vůbec nepochopila, co se autor snažil říct. Naopak bych vypíchla kapitolu s Taminou, touha udržet si vzpomínku na milovaného člověka byla popsaná krásně a něžně, až mě to od Kundery překvapilo. Jeho knihy jsou vždy hodně hutné a plné filosofie, někdy chápu, někdy tápu, ale co se mi opravdu líbí je, že své postavy obnažuje až na dřeň a bez soucitu je často staví do trapných situací, jako život sám nás.

7 08.05.2022

Jistě, kniha sice neobsahuje žádné nové a převratné myšlenky, ale právě v tom shledávám její sílu - obsahuje myšlenky, chcete-li úvahy, které mohou znít jako klišé, zároveň však jsou neuvěřitelně pravdivé. I když se nejedná o příběh jako takový, nabízí kniha se všemi svými krásnými a láskyplnými ilustracemi možnost zastavit se v tomto uspěchaném světě a nechat se pohladit po duši. Ve dnech, kdy mi bude ouvej, se k ní znovu ráda vrátím.

Patřím mezi ty, co nejdříve viděli seriál, až poté čtou knihy. Děj jako takový mě sice nedokáže překvapit, ale oproti seriálu se zde dostáváme i k vnitřnímu světu postav, což přináší mnoho zajímavých informací. Například Sansa jako naivní holčička toužící stát se královnou je popsána dokonale.
Možná, že znalost děje je nakonec na škodu. Už dopředu se děsím situací, co přijdou. A přitom je to škoda, ta knížka je tak dobrá, že jsem se zbytečně ochudila o možnost být napnutá jako kšandy...

7 26.09.2019

Pro mě silnější příběh než Sbohem, armádo od Hemingwaye. Láska těch dvou je pro mě mnohem větší, něžnější a láskyplnější, věrnější a věrohodnější. Však tento úryvek hovoří za vše: "Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho... Je to láska a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."

7 24.02.2016

Ta knížka mi přijde geniální. Pokud někdo očekával silný děj, mám pocit, že autorku pořádně nepochopil. Tady dle mého vůbec nejde o děj, ale o psychiku, motivaci, představy a uvažování hlavních postav. Je to kniha převážně o povaze lidí, dokonalé propracování našich povah, našich očekávání a snů, naší chamtivosti, zloby a nenávisti a zároveň našich obav, proher a zklamání. Na více než 500 stranách autorka zcela věrně vykresluje atmosféru malého městečka a jeho "žabomyších" (v uvozovkách, některé problémy žabomyší skutečně nebyly ani omylem) válek prakticky mezi všemi obyvateli. Bylo to úžasné čtení a že to v podstatě nemělo žádný děj? Vůbec nevadí, nanejvýš zajímavé postavy a dokonalá popisnost autorky to všechno vynahradí...

7 22.07.2014

Tohle byla lahůdka. Zase skvělé čtení, jako vždycky. A stejně tak jako vždycky musím konstatovat, že tenhle díl je ještě lepší než ten předchozí a rozhodně nejlepší z celé série. Atmosféra byla vybudovaná tak bravurně, že to ve mně vyvolávalo určitou tíseň, a jak gradovala, v každé další scéně jsem očekávala, kdy se něco zlého semele. A opět nezbývá než smeknout, více než 1000 stran a nejen tato kniha, ale i celá série drží pohromadě.

6 24.02.2025

Dlouho jsem u knihy nezažila tolik pocitů. Ze začátku jsem i já byla zklamaná - spousta jmen, povrchní a letmé zápisky, jen obchodní tah, kde je ta intimní tvář známého herce? Ale postupně mě Alanův život vtáhl, dozvěděla jsem se o něm hodně věcí. Především k sobě byl hodně přísný, perfekcionista, co byl v jednom kuse v jednom kole. Tak trochu nešika přitahující různé větší či menší pohromy, valnou část roku na cestách, trpěl nespavostí a moc se mu nechtělo číst scénáře. Spousta přátel, restaurací, večírků a divadelních představení. A patrně velmi citlivý člověk. Když se přehoupl rok 1999, říkala jsem si ´´Už jen 16 let života´´. Byl by jeho život jiný, kdyby to věděl? Věnoval by víc času sám sobě? Snažil by se při natáčení být více v klidu, nestresovat se tolik? Rok 2015 se nečetl lehce, děsila jsem se závěru a po dočtení dodatku od Rimy Hortonové ve mně velmi silně rezonuje smutek a jakási prazvláštní nostalgie.
´´Někteří lidé by měli dostat výjimku.´´

Přes všechnu tu spoustu jmen jsem je až do konce vydržela neustále ´´gůglit´´, ačkoli si teď pamatuji jen hrstku z nich. Ale ti lidé byli součástí Alanova života, a tak je nešlo přecházet.

Co říci závěrem? Knihu doporučuji, je však nutné počítat s tím, že se jedná o (téměř) každodenní zápisky (ne)obyčejného života. Takové nelze vést v duchu jeho raných poznámek, spíše postřehů uvedených na konci knihy, které jsou velmi hutné a filosofující, avšak je jich také jako šafránu, protože takhle člověk každý den prostě nepřemýšlí. Bude patrně ještě dlouho trvat, než to všechno vstřebám a než sáhnu po další knize.

6 21.06.2023

Naprosto překrásná kniha o přátelství a cestě životem. Koupila jsem ještě v originále, nevydržela jsem čekat na překlad. Ilustrace jsou krásné a neskutečně něžné a je neuvěřitelné, jak se pomocí nich a pár slov dá vyjádřit tolik. Když mi bude ouvej, budu se k ní jistě vracet pořád a pořád dokola.

Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.

5 30.12.2023

Tak tohle opravdu stalo za to. Ano, v mém případě to byla jízda na hodně dlouhou trať - některé kapitoly měly spád, jako kdyby se to dělo právě teď, jiné zase velmi hutně popisovaly kdo, co, kdy a jak, u těch jsem se vždy trochu zasekla.
Ale celkový dojem je výborný, konečně jsem na jednom místě získala ucelený přehled o důvodech vzniku první světové války. A že v tom Němci a Rakušané nebyli tak úplně sami, že si za to mohly v podstatě všechny ústřední mocnosti Evropy, vnímám jako velmi sympatickou a svým způsobem i konečně smysluplnou interpretaci.
Jediná výtka je k překladu - takhle skvělá kniha by si jistě zasloužila lepší, občas to na mě působilo, jako když se překladatel ztratil v záporech a druhý odstavec pak občas negoval ten první.

5 31.08.2021

Je to určitě silné dílo, to nepochybně. Když jsem ho před deseti lety četla jako 15 letá poprvé, dala bych mu pět hvězd. Dnes jednu ubírám a to z prostého důvodu - to, co dělá knihu nejsilnější, tedy filosofování mladého vojáka nad smyslem války, jí nakonec trochu škodí. Na knize je vidět, že je psaná s časovým odstupem - autor měl čas se zamyslet nad smyslem války a vkládá to do úst vojákovi, který však v zákopech právě "teď" je. A tak toto filosofování tvoří skvělou obžalubu celého lidstva, ale kazí onu syrovost přítomnosti všudypřítomného zmaru a snahy přežít, ve které by pro toto filosofování dle mého nebylo místo.

5 24.02.2016

Čtu ji podruhé... A je ještě lepší, než když jsem ji četla poprvé... Vůbec nevadí, že v podstatě nemá děj, bavím se vykreslením postav. Je to tak opravdový, tak reálný a lidský. Chování a přemýšlení všech postav je tak skvěle uvěřitelný - to jsme my, tohle děláme denně. To, jak se Samanta nehodlá smířit s nadcházejícím stářím, to, jak Andrew v autobuse hraje a předstírá před Gaiou a dívá se, protože se dívají i ostatní, a tak na tom není nic divného, to, jak všichni lidé myslí na totéž, když poprvé uvidí Howarda Mollisona. V tomhle je Rowlingová prostě vynikající - vykreslené postavy jsou uvěřitelné, otevírá nám jejich skutečné já, nic před námi neskrývá. A protože jsem z vesnice, dokážu celou atmosféru knihy mnohem lépe ocenit. Smekám, vynikající čtění.

5 17.02.2016

Četla jsem ji tak sedm let zpátky, ale dnes jsem si ji poslechla jako nahrávku. Je to prostě bomba. Čapek tyhle antiutopie umí skvěle, díky tomu, že je to převážně psáno formou novinových výstřižků a vědeckých pojednání, je to reálné, děsivě uvěřitelné a univerzální. V podstatě bez hlavního hrdiny a detailnějšího děje, ale možná právě proto je to tak dokonalé čtení.

5 05.08.2015

Vynikající sonda do nitra člověka, který se ve všem vymyká, nezapadá do žádných škatulek, vinou strachu z téměř všeho je uvězněn sám v sobě a jediným pomocníkem se mu stává alkohol a následně drogy.
A přesto se nemůžu zbavit dojmu, že se v tom hrdina nípe až moc. Asi patřím mezi ty, co ho tak zcela nechápou, ale několikrát mě během čtení napadlo, že se v tom všem tak trochu koupe a topí i s jistým potěšením. Několikrát vše svádí tu na otce, tu na platejse, tu na Horikiho, často to ve mně budí dojem adolescenta, co není schopen přijmout odpovědnost za svůj vlastní život - každý svého štěstí strůjcem. Takže závěrem - přečteno velmi rychle, čtivé to je, ale asi nejsem cílovka, rozhodně to ve mně nic moc většího nezanechalo.

4 19.10.2023

Hodnotím jen tu část, kterou jsem byla schopná dočíst, tedy asi jen 80 stran. Nebylo tam vůbec nic, co by mě chytilo a nutilo číst dál. Co mi taky hodně vadilo, bylo neustálé opakování téhož - hlavní postava narazí na problém, který je neřešitelný, je postavena před jiného robota, který je nezničitelný, je postavena před nepřekonatelný problém s umírající baterkou a šup, v příští kapitole je vše jakoby zázrakem vyřešeno levou zadní. Autor si také velkolepým popisem připravuje půdu u spousty postav (Isaac, podivín z městečka), jsou popsáni buď jako velcí řečníci, nebo jako tajemní podivíni, kteří co slovo, to perla, ale jakmile otevřou ústa, není autor schopen tuto velikost či tajemnost ať už v monolozích či dialozích zhmotnit a slova, která mají být tak velkolepá či tajemná a zmatená, vyznívají naprosto obyčejně, fádně a nudně. A jakmile vás kniha nechytne ani dějově, ani jazykově, všechny snahy o přečtení jsou prostě k ničemu.

4 01.07.2021