Gustik5 komentáře u knih
Frank Miller se svými spolupracovníky vytvořil drsný, uvěřitelný příběh s řadou zapamatovatelných momentů, jenž se po právu stal kultem a podstatně rozšířil počátek jedné z nejlepších komiksových postav, jež byly kdy vytvořeny. Zároveň také v době kdy vznikl svým pojetím předznamenal směr, jímž se následně superhrdinský komiks ubíral. Tento komiks je zkrátka matným, obhroublým klenotem, jenž zkrátka ve sbírce žádného komiksového nadšence nesmí chybět…
Co mě osobně mrzí, je nedotaženost některých nápadů a chvíle, kdy je vidět že se Snyder musel brzdit, aby nedošlo k něčemu opravdu velkému… Smutné zkrátka je, že v mainstreamovém komiksu jsou určité hranice, za které si tvůrci nemohou dovolit zajít. Zabití zásadního charakteru je věc, která se stává zřídka, a když už k ní dojde, málokdy je tomu natrvalo. Naopak zpravidla dojde k návratu do výchozího statutu quo… Navzdory tomuto značně limitujícímu omezení se Snyderovi podařilo docílit i tak mrazivého konce, kdy je samotný název knihy v konečném důsledku naplněn mnohem děsivěji, než by bylo stažení obličeje, či něčí smrt. Klín hlodajících pochybností a rozvratu vražený přímo do srdce Batmanovy rodiny totiž funguje právě tak, ba možná i lépe, trvaleji.
Další, již osmý balíček do populární dětské série přináší, i tentokrát základ pro detektivní zápletku. Během ní se nám konečně odhalí vyhlížené důvody, motivace i původ zloděje ožívajících hraček. Poznáme něco z jeho minulosti. Hraček tentokrát ožije víc a dojde na návrat starého známého z jedné z předešlých částí. Nejen tajemno a spletitá zápletka, ale i pořádná nálož akce a humoru. To vše v tomto díle mladší i starší čtenáři naleznou. Pokud se vám tak líbila předešlá dobrodružství Nema, Otky a Bédi, není důvod v tomto případě váhat. Naopak, jde o sázku na jistotu. A v momentě, kdy by se mohlo zdát, že autorka vystřílela všechny trumfy a příběh se chýlí ke konci, ukáže se, že tomu tak zdaleka není. Pokud se v sérii někdy zdálo, že se šablony poněkud opakují, zde se vše ubírá trošku jiným směrem. Navíc se zde překvapivě dobře pracuje i s vedlejšími postavami, jež během jednotlivých dílů prodělávají zajímavý vývoj a interakce s nimi jsou poutavé. Byť nejsem cílovou skupinou, budu se i příště těšit na další příběh tria z Horního Suchopáru a jsem zvědavý, jak dopadne (předpokládám) blížící se finále…
Druhý díl je v jádru jednoduchým a nenáročným hrdinským dílem, přičemž je však velmi obratně a rozmanitě doplněný o nové podzápletky a zákonitosti.
Vzhledem k tomu, jakými díly se autor nepokrytě inspiruje a jejich zažitým vyprávěcím postupům by se dalo knize Krev Dvojčat: Kouzlo elfů vytknout snad jen to, že dějové zvraty a směřování příběhu je někdy snadné předvídat. Ačkoli je cesta trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami barvitá a takřka na každém koutě na ně číhá nějaké překvapení a nevídané obzory (tak trochu je to road trip propracovaným fantasy světem) a nesčetné překážky a obtíže, trochu chybí nějaký opravdu nečekaný zvrat či událost, která by čtenáři vyrazila dech. Tam nezbývá než doufat, že si podobně velké události nechal spisovatel do třetí části, která už v originále vyšla.
Jinak se ale jedná o to nejlepší pokračování ve všech významech toho slovního spojení. Dostáváme pořádnou porci toho, co se nám líbilo minule a ještě něco navíc, díky čemuž se celý příběh prohlubuje a obohacuje o nové obzory. I zde se musí podotknout, že se opravdu jedná o fantasy pro dospělé čtenáře, vzdor barevné obálce tak rozhodně nejde o YA čtení. Pokud vás zaujal první díl, tady rozhodně zklamáni nebudete.
Strašení v Rookwardu je nesmírně čtivě napsaným hororem, který je i díky jeho úderné útlosti velmi snadné přečíst na jedno posezení. Darcy Coates umí skutečně vykouzlit přesvědčivě svízelnou atmosféru, jejíž bezvýchodnost se zvyšuje s každou otočenou stránkou, jak se dozvídáme víc o minulosti aktérů.
Kniha má vše, co od dobré duchařiny očekáváte – stupňující se zhuštěnou zápletku a s ní spojené napětí, brilantně vykreslené postavy (i jejich uvěřitelné chování) a historii jednoho místa, které už samo o sobě vypráví příběh, včetně překvapivých zvratů (dojde i na několik falešných konců, kdy jako čtenář nevíte, zda to celé nebyl sen a byť to řada lidí kritizuje – mně se to naopak líbilo). O Amy a jejím osudu se mi málem také zdálo.
Chválu si zaslouží i ilustrace od Nikoly Smrčkové, byť jejich umístění někdy předbíhá příběhu. Zkrátka a dobře nemohu než tuto tenkou, ale výbornou knihu doporučit všem, kdo se rádi bojí.
Rebuilt, stejně jako oba jemu předcházející díly trilogie pokračuje v nastoleném dění, které obohacuje hned několika příběhovými zvraty a pokračuje ve větvení děje, kdy tedy sledujeme několik postav v jejich vlastní lince. Nejde o tolik akční dění, jako minule, stále však vás dílo rozhodně nebude nudit. Jde o knihu, která je plná zajímavých prvků, jež sice dohromady fungují, jednotlivě ale mohou působit lehce nedotaženě. Jako by autor měl spoustu nápadů a chtěl je použít, jen je prostě dokonale nedomyslel, díky čemuž mohou nejmenované aspekty děje působit nedotaženě. To je však malá výtka.
Jinak se jedná o dobře napsaný a na fakt, že jde o Young Adult žánr i dost drsný, dynamický příběh s koncem, který vás nejprve překvapí, trochu možná i naštve, načež ve vás bude ještě chvíli po přečtení rezonovat. Hrdina je postaven před zásadní volbu, která určitě spoustu z nás rozdělí v názoru na to, zda byla správná, či ne – ať už byla jakákoli. Podobně na tom je i finální odhalení původu, účelu a smyslu viru. Což je přeci jeden ze znaků dobré knihy – že v nás nějakou dobu po přečtení zůstává…
Neotvírat!!! Žhavé! sice nepřináší nic nového, sleduje víceméně stejnou dějovou kostru, jaká byla ve třech předchozích dílech, přesto se ale čte hrozně dobře. Celý příběh je nyní mnohem svižnější a méně rozvleklý – může působit i maličko uspěchaně. Obrovský drak, stupňující se horko a středověká slavnost jsou příjemnými kulisami pro již tradičně velmi zamotaný příběh, který rozhodně sérii nedělá ostudu. Potvrzuje tak, že jde o nadprůměrnou dětskou knihu, kterou je i díky moc hezkým ilustracím těžké si nezamilovat (nemluvě o tradiční roztomilé úvodní ilustraci hračky, skrývající se za pevnou vazbou s vyříznutým otvorem).
Stále jde o nesmírně milé, vtipné a zkrátka dobře napsané dobrodružné čtení pro mladší čtenáře, které nejde jinak než doporučit. Být cílovou skupinou knihy, je mé hodnocení ještě mnohem vyšší. Tak či tak jsem zvědav na pátou část.
Jeden z nejočekávanějších titulů roku 2020 rozhodně nezklamal. Po klasické fantasy plné draků, trpaslíků a elfů se Christopher Paolini vydává na pole klasické sci-fi. Jeho nové knize se nedá upřít vskutku impozantní znalost tematiky (z všelikých popisovaných technologií a procesů – ať už jde o pohony lodí, zbraně, mimozemskou civilizaci a její historii a mytologii či jakékoli jiné technologie, jde jednomu až hlava kolem) a značná popisnost. Díky tomu působí popisované reálie uvěřitelněji, což je velké plus. Ona popisnost může ale místy až nudit a být trochu na obtíž dynamice příběhu. Jde však o nadprůměrné čtení se značným potenciálem (nutno dodat, že je ve hře i filmová adaptace, na níž se má Paolini se sestrou Angelou přímo podílet), které jde doporučit zejména fanouškům hardcore sci-fi. Za sebe mohu říci, že i přesto, že mi kniha místy připadala příliš popisná a vybrané příběhové motivy lehce okoukané, jsem se při čtení dobře bavil a na pokračování se budu těšit.
Bitva trpaslíků: Krev dvojčat je nesmírně čtivou a poctivou fantasy „ze staré školy,“ v níž hrdinové na epické výpravě čelí bezpočtu překážek a dobrodružství, která s nimi budete s radostí sdílet. I přes nějaká ta autorská škobrtnutí (například - pokud už ve fantasy románu musí být mapa, měla by se na ní dát nalézt všechna v knize zmíněná místa a města, což se mi nepovedlo) a místy lehkou vypravěčskou neotesanost (tu ale omlouvá fakt, že jde o knižní debut) se jedná o výbornou knihu, zasazenou v důvěrně známých, a přece tak trochu jiných kulisách, jakou si zamiluje každý čtenář obdobných děl (high fantasy ve stylu Tolkiena).
Prvotina se tak opravdu vyvedla a svému autorovi rozhodně zajistila místo v mezích žánru autorů, kteří jej utvářeli nejvýrazněji. Za sebe se nemohu dočkat pokračování a těším se, až do světa trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami zase zavítáme a dozvíme se, jak se dál vyvine jejich boj s Řetězovým knížetem, uzurpujícím si moc svrženého boha…
Kniha Šarlatán je výborným příběhem, který slouží jako skvělý doplněk k rovněž povedenému filmu. Josef Klíma rozhodně není nějakým suchým vypravěčem a tam, kde ve filmovém zpracování vdechli postavám život herci, vdechuje jim ho úspěšně na papíře i on. Troufám si tvrdit, že bych si knihu užil i bez předešlé návštěvy kina, což je rozhodně velké plus. Zároveň však považuji za nutné zmínit zřejmou věc – a sice tedy že se jedná o román na motivy skutečných událostí (jakkoli je v řadě zásadních detailů věrný známým skutečnostem).
Zájemcům o skutečný příběh Jana Mikoláška a jeho hlubší pozadí však nemusí být smutno, v souvislosti s filmem vyšla rovněž i obsáhlá biografie Životní příběh Jana Mikoláška: Pravda o slavném českém léčiteli od Martina Šulce (kterou i v doslovu v recenzované knize Klíma letmo zmiňuje), nebo je k mání výtisk Paměti přírodního léčitele, pocházející z pera samotného Mikoláška (který je však podle odborníků místy přinejmenším přikrášlený). V Šarlatánovi dostáváme zručně převedený scénář, který nevypouští nic zajímavého z filmu, a zároveň ještě pár věcí přidává. Pro silný a zvraty nabitý příběh z tuzemského prostředí s morálně nejednoznačným (anti)hrdinou tak není třeba chodit daleko...
Tom King konečně udělal něco, okolo čeho se dlouhá léta našlapávalo. Zásnuby Batmana a Catwoman jsou nesmírně příjemným superhrdinským (a přece lidským) příběhem, který nelze než doporučit všemi deseti. Scénárista zde konečně ukazuje svou největší sílu, a tou jsou interakce mezi postavami a velmi uvěřitelné vykreslení jejich vztahů. Hlavním motivem knihy je Batman, který je méně akční, civilnější a přitom skvělý. Po smrtelně (místy až doslova) vážném Snyderovi se Temnému rytíři vrací něco, co mu už pěkně dlouhou dobu chybělo – nadhled.
Protože když se nad tím zamyslíme, jak jinak, než s uvědomělým humorným nadhledem máme brát detektiva, který se převléká za netopýra? Těch k smrti vážných, do sebe zahleděných příběhů je koneckonců nepřeberné množství – nedávno vydaný Batman: Zatracení je toho ostatně důkazem. S touto knihou se mi konečně dostává důvěry v Toma Kinga a vůbec poprvé se opravdu těším na další knihu jeho runu. Škoda toho, s jak pozvolným tempem svůj příběh buduje…
Neotvírat! Slizké! přichází s další dávkou nadpřirozeného dobrodružství a velice čtivým vyprávěním, v němž se dětští hrdinové střetnou s lidskou chamtivostí, show-byznysem a v neposlední řadě zachrání znovu celé město před nepřirozenou přírodní katastrofou. Obživlá hračka je tentokrát trochu na pozadí celého dění oproti skutečnějším problémům a strastem, kterým musí hlavní hrdinové čelit. Tentokrát se ubralo na dějových zvratech a přidalo na důrazu na poučení, což není špatné, nicméně místy se příběh díky tomu vleče, zatímco finále je efektní, ale odehrává se na celkem malém prostoru. Přestože se mně osobně první díl líbil víc, stále se jedná o nadprůměrnou literaturu, kterou můžete ratolestem směle předčítat, nebo je nechat ať se knihou prokoušou sami. Protože rozhodně stojí za to. Pokud jim k tomu ještě ideálně koupíte nějaký ten sliz, rozhodně budou mít radost. A to je zrovna u tohoto žánru hlavní – potěšit jeho cílovou skupinu.
V připravované třetí knize hrdinům má dorazit balíček s upíří panenkou, což by mohlo být zajímavé. Snad se tentokrát opakované schéma ozvláštní a dostane se nám přinejmenším širšího pohledu na záhadného zloděje, odesílajícího balíčky s ožívajícími hračkami…
Konec knihy má opravdu hodně otevřená příslovečná vrata a ponechává řadu věcí neuzavřených. Neotvírat! Kouše! bych za sebe doporučil nejen dětem, ale i těm, kteří si chtějí odpočinout od něčeho náročnějšího a touží vrátit se tak trochu do dětství (Yettiho jménem Icy Ice Monsta bych - být ještě malý určitě jako hračku chtěl). Je to svižné a krásně ilustrované dobrodružné čtení, které mezi obdobně laděnými, fantastikou a tajemnem lehce prodchnutými bestsellery pro mladší čtenáře rozhodně nezapadne. Naopak. Potenciál má velký, snad se jej v dalších pokračováních podaří naplnit.
Knihovna nájemných vrahů přináší neotřelý, celkem originální příběh zabijáka, jenž nakonec za pomoci hrstky lidí „z oboru“ zásadně naruší status quo. Čtení o světě bezskrupulózních, apatických vrahů, zkorumpovaných politiků a plánovačů (a ještě pár dalších šarží), operujících v nedotknutelné šedé zóně mě bavilo a nebránil bych se, kdyby měla kniha o pár set stran navíc, třeba i s trochu lépe vygradovaným závěrem. Tak či tak se jednalo o slušné čtení, které má ovšem s Tarantinem (k němuž je titul přirovnáván a vlastně mě to k recenznímu výtisku i nejvíc nalákalo) společnou snad jen silnou orientaci na barvité charaktery a dialogy mezi nimi. Právě ty totiž krom hrdinových vzpomínek a vnitřních monologů slouží knize nejvíce k posouvání děje. Toto dílo rozhodně stojí za přečtení, byť jen jako méně akční jednohubka z nezvyklého prostředí…
Nemám nic proti minimalismu a zjednodušenému kresebnému stylu podléhajícímu nějaké stylizaci, nicméně i na tom lze poznat, že kreslíř umí. Netvrdím že Dave Walker, jenž za tímto dílem stojí, kreslit neumí (to by mu pak jeho stripy - jakkoli stripy moc nepřipomínají - nepublikovali v řadě sportovních periodik, jak se dočtete na zadní straně), jen mi prostě jeho značně odosobněný styl příliš nesedl. Zde to opravdu působí, jako by náhodný milovník cyklistiky uchopil tužku a jal se vytvářet „třeskutě vtipné“ obrázky s tipy a triky ohledně jeho oblíbeného sportu.
Místy je to i přes negativa opravdu povedené a úsměvné, místy zase poněkud prostoduché a předvídatelné. Nejmenovaný komentář zde na databázi uvádí, že kniha má jasné datum spotřeby. A je to pravda. Cyklokomiks si tak užijí snad jen absolutní fanatici do ježdění na kole, jenž tímto koníčkem opravdu žijí. Pokud však na kolo vyrážíte jen v létě během dovolených, kdy dofouknete duše a oprášíte zašlý cyklodres, pořízení tohoto dílka si rozmyslete...
Lepší než ti předchozí, přesto… Sice rozumím tomu, že první book má čtenáře navnadit a druhý zase začít budovat dějové podhoubí pro další rozebíhající se akce, přesto jsem se zde místy opravdu nudil. Scénárista, na kterého jsem slyšel pět samou chválu, by si mne touto týmovkou určitě nezískal, kdybych od něj předtím nečetl nic jiného. Zatím však ještě zůstanu a dám dalším knihám ještě šanci, protože konec této byl docela zajímavý a skutečně se to celé ještě může přetavit v něco hodně povedeného. Avengers: Světové turné jsou jakousi mezihrou před velkými událostmi, která od Poslední návštěvy rozjetý vlak značně zpomaluje. Od prostinké mlátičky k místy nudné a překombinované konverzačce, které však nechybí řada zajímavých dějových motivů a momentů, jež byly skutečně silné a dobré. Suma sumárum je to tak zlepšení, přestože se stále jedná o docela šedý průměr. Snad bude další kniha dramatickým zlepšením. Rozeběhlo se tu totiž na můj vkus možná až příliš mnoho podzápletek, které sebe navzájem rozmělňují a něco, co by samo o sobě vydalo klidně na celou sérii je tu mnohdy jen vedlejším příběhem. Což je docela škoda. Uvidíme jak si toto nové pojetí Nejmocnějších hrdinů světa povede příště…
Líbí se mi ta charakterová proměna Artemise. Tahle knižní série mě chytla i když jsem už mimo cílenou věkovou hranici.
Z třech dílů, které jsem měl doposud možnost přečíst se dle mého jedná o bezpochyby nejlepší a nejčtivější knihu. Celý děj se zajímavě rozvíjí, a já pomalinku začínám věřit citátům na zadní straně knihy, které ji vynášejí do nebes, ale jen pomalinku, nenechám se unáhlit. :)
Je to nepříliš dobrá publikace...
U některých uvedených knih si opravdu nejsem jist, zda je vážně "musím" přečíst, než zemřu. Vím totiž určitě, že bez několika se zcela určitě obejdu. Je vidět, že knihu sestavovalo několik chytrých vyučených hlav. Z oněch rozborů se totiž často ani příliš nedovíte, o čem kniha je, ale z jakých důvodů ji autoři považují za kvalitní. Což je podle mne špatně. Názor by si měl každý udělat sám. A právě tato neobjektivita mne trochu pobuřovala.
Bajky jsou rozšířením Harryho Pottera, které se mi zdá poněkud samoúčelné. Jediná povídka, která se mi opravdu líbila, je ta o třech bratřích, kterážto je ostatně velmi důležitá pro děj sedmého HP. Co mě ale celkem potěšilo, byly sondy do kouzelnického světa, tedy doslovy z pera Albuse Brumbála ke každé povídce, tedy bajce.