Gustik5 komentáře u knih
Jedna z nejčtivějších knih co jsem kdy přečetl. A asi i nejděsivějších. Tedy, strach mne ke konci (respektive někdy v druhé půli), kdy už začalo být jasné, co je To zač, trochu přecházel. Dokud mě ale autor držel v nejistotě, bál jsem se velmi. Nicméně i bez děsu a hnusu vás kniha nepustí díky živým postavám (s těmi ústředními se snad nejde neztotožnit) a dokonale propracovanému příběhu (potěšilo hlavně sbíhání dvou dějových linek), byť s pár wtf momenty (hlavně jistá skupinová sexuální scéna v kanalizaci pod Derry), ale i ty mají překvapivě celkem logické vysvětlení. Délka mi vůbec nevadila. Mrzely mne jen některé nezodpovězené otázky. Ty ale začínají ve srovnání s úžasným zážitkem, který tahle kniha skýtá, blednout podobně jako vzpomínky na poražené To...
Tak se mi podařilo v antikvariátu ukořistit starší, ale zachovalý výtisk Žízně po životě. Překvapilo mě, jak málo je nové vydání k dostání, respektive prakticky není. Nakonec jsem za to ale rád, neb staré knihy mají zvláštní kouzlo. Kniha se mi nesmírně líbila už jen pro mou fascinaci Van Goghem a jeho pohnutým životem.
Já vám tedy nevím... Když odhlédnu od překrásných ilustrací a vůbec povedeného grafického provedení knihy, nějak mě to nevzalo. Je to určitě silný, dojemný příběh. Přijde mi ale, že se tu až moc tlačí na pilu citů. Hlavní hrdina mi navíc prostě nebyl sympatický. Ani v knize, ani ve filmu. Možná už jsem na to starý, nevím (své vnitřní dítě si rád hýčkám). Vadilo mi že je od začátku tak nějak jasné, jak to dopadne. Nicméně být dítětem, asi očekávám jiný vývoj. A možná že právě o to jde…
Komentář obsahuje spoiler. ;) Tak předně. Tohle není Spider-Man, ani jakýkoli z klasických super hrdinských příběhů. Tohle je něco víc. Po všech stránkách. Koneckonců, není to jenom tak pro nic za nic první komiks, který dostal literární cenu do té doby udělovanou jinak "plnohodnotným literárním dílům" (rozuměj knihám).
Nejprve jsem viděl film, který mne svou surovou atmosférou let Studené války a poupravenou historií USA, stejně tak jako zajímavými charaktery naprosto uchvátil. O perfektním soundtracku a vlastně všem ostatním ani nemluvě. A tak přišla potřeba koupit si komiks. Celkem mne překvapilo a potěšilo, jak moc filmaři zůstali předloze věrní. Komiks je samozřejmě obsáhlejší a propracovanější, což nabízí nejenom ucelenější pohled na jednotlivé charaktery (vždycky mě zajímalo, kde Roschach přišel k té dokonalé masce!), ale i na celkovou premisu příběhu a její podání. To se mi ale přece jen o drobet víc líbilo ve filmu (sjednocení pod vidinou hrozby od Dr. Manhattana), než v předloze (hrozba útoku obřího, ve skutečnosti vědci a umělci vytvořeného "mimozemšťana").
Krom veliké hloubky příběhu tu pak máme bandu maskovaných, pokřivených individuí (či, jak je používáno v knize- "vigilantů"), z nichž pouze o jednom se dá hovořit jako o superhrdinovi, a co do charakterových vlastností snad ani o jednom. Všichni jsou to , či v jednom případě byli lidé, lidé s problémy schopnými usadit i toho nejschopnějšího psychiatra (jak ostatně Roschach dokazuje). A... Pokud jsou někomu nesympatičtí, možná je to dané právě jejich lidskostí, nesoucí s sebou roztodivné charakterové vady na pozadí všeho násilí, kterým si prošli. Nebudu se tu snažit to zevrubně popisovat. Lákavý text na přebalu knihy nelže. Tohle je prostě nerdovská bible a naprosto převratná komiksová novela, která zbořila mýtus o brakovosti komiksové literatury, a zároveň nově definovala superhrdinský žánr.
Dost možná tím právě nastolila onen další věk, ve kterém se autoři přestali bát své maskované hrdiny vystavovat i jiným problémům, než byli jejich maskovaní nemesis. Tohle prostě bude čtenář nenávidět, nebo milovat... I kdybych už od něj neměl číst nic dalšího, tak stejně. Alan Moore je bůh. No a kresba Davea Gibbonse (který mimochodem navrhoval kostýmy pro filmové zpracování), to je taky něco. :)
Přiznám se bez skrupulí, jako malý jsem tuto knihu nesnášel, nebavila mne a nudila. Přesto i tenkrát měla určitou jiskru, která vznítila plamínek nejistoty, a ten mne později donutil si ji znovu přečíst. Svůj názor jsem nyní nucen přehodnotit. Tahle kniha je opravdu přes svou zdánlivou jednoduchost nesmírně hluboké dílo, které vás chytí za srdce. Samozřejmě se jedná o knihu, kterou je třeba přečíst vícekrát a tak nečekám že bych z ní zachytil vše. Jednou, třeba za dvacet let si ji přečtu znovu. A už teď tuším, že budu číst něco o hodně odlišného od toho, co jsem přečetl teď a v raném dětství.
Jednoduše nádherná kniha, do které jsem se zamiloval... Skutečně jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy přečetl. Tak krásný, hořko- sladký a smutný příběh plný životní moudrosti se jen tak nevidí. Určitě sáhnu i po něčem dalším z pera pana Waltariho. :)
Nadčasová, rozhodně ne dokonalá. Tak na mne tato manga jako celek působila. Ačkoli témata, jež jsou zde přítomna, mohou působit na oko celkem vysosaně (člověk vs. stroje, práva jedince, umělá inteligence, kyborgové, apod.), je nutné si uvědomit, jak geniální byla autorova mrazivá vize v době, kdy neexistovaly sociální sítě a širší použití internetu jako takového bylo v počátcích. A právě tímto způsobem snadno poznáte skutečně nadčasové sci-fi. Jde totiž o žánr, u kterého jeho díla stárnou zdaleka nejrychleji. A pokud je něco aktuální po více než dvou dekádách, ba dokonce spousta myšlenek se s odstupem let strefila do černého, svědčí to přinejmenším o značné předvídavosti toho, kam všichni spějeme. Kritika společnosti, jež z mnoha premis v knize obsažených vyplývá, se dá zkrátka až nepříjemně dobře aplikovat na svět dneška. Navzdory složitosti, s jakou na vás GITS v začátku vyrukuje, se vyplatí ji dočíst do konce.
Kameňák, podobně jako kultovní a právě tak ne nepodobně kontroverzní Vrána (The Crow), je už jen kvůli tomu, jakým způsobem je vyprávěn a k čemu v něm dojde jedním z těch komiksů, kterým buď totálně propadnete, nebo vás příliš neosloví. Já se řadím do první skupiny.
Pokud v sobě Potulný rytíř nesl prvky tragické balady, je Přísežný meč v mnoha ohledech jiný. Nabízí podstatně oddychovější čtení s menším množstvím postav a nepříliš komplikovaným dějem, který přesto není příliš primitivní a má určitý přesah, byť je dění pro význam světa a dopad na jeho historii tentokrát velice okrajové. Kvalita vyprávění však zůstala nezměněná a setkáte se v něm s obdobně barevnou, povedenou kresbou, jež je díky zachování stejných autorů na stejné úrovni. Jde o dobrý rytířský příběh se stále zajímavými postavami, jenž sice nějak enormně nenadchne, ale zabaví a rozhodně neurazí. Znalce předlohy navíc opět potěší, že se jí komiks velmi pevně drží.
Potulný rytíř je nadprůměrným komiksem s líbivou, byť mainstreamově laděnou kresbou, jenž snoubí příběh prosycený rytířstvím, zlem, fantasy nádechem a turnajovými kláními, jejichž výjevy jsou v komiksovém podání pastvou pro oči. Dílo funguje perfektně jako prequel a doplněk, ale obstojí výborně i jako samostatný příběh, jenž navíc velmi věrohodně převádí knihu do barvitých obrázků. Jedná se o zajímavý náhled do historie Sedmi království, a ať už jste fanouškem knih či seriálu, či ani jedno neznáte a máte zkrátka rádi dobré rytířské příběhy, nelze než tento sympatický počin nedoporučit.
Tento komiks je nesmírně poutavou, zábavnou četbou s řadou ikonických scén, právě tak jako s hlubším příběhem a výbornou, gradující zápletkou. Složitý děj, v němž figurují časové smyčky, jež jsou jeho hlavním vyprávěcím motivem je pak dokonale promyšlený a nutí čtenáře k opakovanému čtení, aby mu došly všechny souvislosti či detaily, jež mohl poprvé přehlédnout. Navíc se jedná o celkem uzavřený příběh s velmi líbivou kresbou, jenž je tak velmi dobrou první volbou pro seznámení s japonským komiksem. Zároveň však potěší i čtenáře protřelejší.
Frank Miller se svými spolupracovníky vytvořil drsný, uvěřitelný příběh s řadou zapamatovatelných momentů, jenž se po právu stal kultem a podstatně rozšířil počátek jedné z nejlepších komiksových postav, jež byly kdy vytvořeny. Zároveň také v době kdy vznikl svým pojetím předznamenal směr, jímž se následně superhrdinský komiks ubíral. Tento komiks je zkrátka matným, obhroublým klenotem, jenž zkrátka ve sbírce žádného komiksového nadšence nesmí chybět…
Frank Miller a John Romita Jr. vytvořili jeden z nejlepších příběhů s Ďáblem z Hell´s Kitchen. Krom atmosféry příběhu, dobře napsaných postav a zajímavé, místy jednoduché, nicméně jisté a výborně provedené devadesátkové kresby, tu je samozřejmě nezbytná, pro někoho možná až nesnesitelně koňská dávka patosu. Což však dle mého skromného názoru k superhrdinskému komiksu patří. Zvlášť když jde o příběh, popisující jeho zrod.
Batman: Supertíha ukazuje všechny klady a zápory mainstreamového komiksu v plné kráse. Dává na odiv, že se můžete dočkat zdánlivě velkých zvratů jen proto, aby se vše následně pohodlně navrátilo do statutu quo. Což je nemírně únavné. Přesto se podařilo přijít s novými prvky a nápady, které jednoduše stojí za to. Kresbu Grega Capulla si tradičně nemohu vynachválit a jeho standart je tak nenarušen. Nicméně i tentokrát stojí za zmínku zejména perfektní závěr, v němž se nová záporná postava předvádí opravdu v perfektně brutálním hororovém stylu a dokazuje, že je skutečnou hrozbou. Vlastně to dokazuje po celou dobu, kdy se čtenáři odhaluje na pozadí hlavního děje, aby nakonec své hrůzné květy rozvinula v plné nádheře. Zkrátka a dobře, byť zde došlo po předchozím „finálním“ (je jasné že bledý muž se zase jednou vrátí) střetu s Jokerem k značnému vystřízlivění, stále se jedná o komiksovou řadu, která baví a má rozhodně co nabídnout. Proto jí nemůžu dát slabé hodnocení. Lhal bych, kdybych tvrdil že jsem se čtením nebavil, byť jsem cítil značné zklamání z předvídatelnosti a dlouhodobé neměnnosti směřování příběhu. Zkrátka i kdyby kvůli ničemu jinému, už jen proto že jde o komiks zábavný, kvalitní, komiks u kterého chcete vědět co bude dál, stojí Supertíha za pozornost. Fanouškům Batmana opět nejde Snyderův run než pouze a jistě doporučit jako to nejlepší, co u nás z ucelených příběhů s dočasně ne až tak temným Temným rytířem vychází…
Tohle je neustávající extáze. Jak po stránce vypiplaného scénáře, tak kresby, jež si drží svůj nadprůměrný standart. Snyderova série dává pomyslnou korunu nejen sama sobě (čímž si udržuje status řady, která se neustále překonává), ale i příběhům s Batmanem a Jokerem obecně. Jsme tak svědky velkolepého zakončení komplexní linie a vztahu dvou rozdílných postav. Dvou šílenců (každý je hnutý trochu jinak), z nichž oba byli ke konci donuceni odložit masky… A vám nakonec dojde, že tohle je definitivní. Nebudete tomu chvíli věřit. Ale uvědomíte si, že jinak to vlastně už po tom všem ani skončit nemohlo. Král zločinu města Gotham a jeho netopýří strážce; Detektiv v takřka mileneckém spočinutí na samotném dně. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tohle opravdu byl konec velké éry o několika dekádách. I kdyby jen v rámci New 52.
Čtenáři, namlsaní předchozími díly se touto knihou určitě cítit nasyceni nebudou. Žádný z příběhů není příliš zásadní. Ostatně si to sbírka ani za cíl neklade. Celá Hřbitovní směna je tak víc než plnohodnotnou knihou „jen“ jakýmsi doplňkem, jednohubkou, která matně rozšíří obzory a navnadí na další čtení. Jedná se o zatím jednoznačně nejslabší knihu celé série. Zejména pak díky nevyrovnanosti a místy i útržkovitosti příběhů. Jakkoli jsou nadprůměrné, odkazují některé z nich na události, které tuzemskému čtenáři nemohou být známé, nebo jim dokonce předchází (Batman Eternal). Potěší pak zejména epizodka se Supermanem, dále Clayfacem a jakési vyvrcholení vedlejší linky s Batmanovou novou pomocnicí (Heather/Bluebird), jíž byl místy prokládán a doplňován obsah minulých knih. Pro čtenáře runu Scotta Snydera se jedná o povinnost. Jako samostatnou uzavřenou záležitost však komiks doporučit nelze.
Jakkoli se tento alternativní výlet do minulosti velkého Detektiva může zdát dějovou odbočkou, funguje natolik dobře, že to vlastně nevadí. Nový pohled na Batmana ruku v ruce s atmosférickou podobou post-apokalyptického Gothamu doplňuje výborně napsaný příběh, který sice používá zažité a v souvislosti s Batmanem často užívané známé ingredience, nicméně činí tak v chutných a neotřelých kombinacích. Někdy se nebojí být až znepokojivě drsný (zejména v případě Jima Gordona) a jít v souladu s jedním ze záporáků, takřka až na kost. Scott Snyder opět dokazuje, že jeho pojetí Batmana patří dlouhodobě k těm vůbec nejlepším a i když se jedná o příběh v rámci řady slabší, stále je to těžký nadprůměr, který by si žádný příznivec netopýřího strážce Gothamu neměl nechat ujít. V kombinaci s tradičně výbornou kresbou výtvarníka Grega Capulla pak už není co řešit… Potěší i drobné odkazy na jiná, starší díla (kupříkladu fialová barva Batmanových rukavic, jak je nosil v klasických komiksech zlatého věku, je geniálním pomrknutím na čtenáře). Tohle je zkrátka radost číst a prožívat.
Red Hood a jeho gang byl super, ale celkově se mi to zatím z celého Snyderova runu četlo nejhůře. Možná to je trochu dáno tím, že některé věci (hlavně začátek) dávají smysl až po přečtení knihy páté... Každopádně se stále jedná o těžký nadprůměr, kde všechno funguje. Už jenom fakt že tu máme zase Batmanovy začátky, a pořád se to suprově čte. Za mne naprostá, v rámci Snydera zatím nepříliš klesající spokojenost.
Co mě osobně mrzí, je nedotaženost některých nápadů a chvíle, kdy je vidět že se Snyder musel brzdit, aby nedošlo k něčemu opravdu velkému… Smutné zkrátka je, že v mainstreamovém komiksu jsou určité hranice, za které si tvůrci nemohou dovolit zajít. Zabití zásadního charakteru je věc, která se stává zřídka, a když už k ní dojde, málokdy je tomu natrvalo. Naopak zpravidla dojde k návratu do výchozího statutu quo… Navzdory tomuto značně limitujícímu omezení se Snyderovi podařilo docílit i tak mrazivého konce, kdy je samotný název knihy v konečném důsledku naplněn mnohem děsivěji, než by bylo stažení obličeje, či něčí smrt. Klín hlodajících pochybností a rozvratu vražený přímo do srdce Batmanovy rodiny totiž funguje právě tak, ba možná i lépe, trvaleji.
Pakliže se v první části rozeběhl děsivý, svízelný příběh plný záhad a pochybností, nesoucích ve svém středu i zvrat, jenž otřásl samotnými základy dosud pevně dané představy o městě Gothamu (který do té doby nejen Batman sám, ale i jeho fanoušci dokonale znali), je druhá kniha jakýmsi jeho dozníváním. Krystalizují zde motivy, které Soví tribunál započal. Pracuje se tu s děním, jež má sice dalekosáhlé následky a stále se jedná o silný, v rámci komiksu perfektně zpracovaný a značně nadprůměrný příběh. Přesto tu už trošku chybí jakási osudovost a síla z předchozí části.