Gwaihir
komentáře u knih

K přečtení této knihy jsem se, shodou okolností, dostal v době, kdy jsem častěji než kdy před tím přemýšlel o svém dosavadním životě. Tehdy jsem měl čas a prostor, který jsem začal mnohem více využívat k rozšíření svých obzorů na poli literatury, kinematografie, ale také sebepoznání. Příběh objevování tajemného rukopisu je napsán poměrně prostě a vyprávění samo o sobě slouží v podstatě hlavně jako pozadí pro představování myšlenek, které sice nejsou ničím novým, ale zároveň dávají možnost k určitému ohlédnutí a možná i zhodnocení toho, kam každý z nás směřuje. Do jisté míry mě zasáhlo, když jsem si při čtení uvědomoval svoje vlastní částečně zapomenuté zkušenosti a měl jsem možnost je vidět v trochu jiné perspektivě, stejně jako některé zážitky podobné těm, které jsou tu popisovány jako vhledy a jež se odehrály ještě v dobách, kdy jsem se duchovním světem zabýval jen pramálo. Po jistou dobu jsem se dokonce snažil být bdělejším ke všemu kolem. Knihy však životy lidí nemění, i když v nich mohou zanechat nějakou stopu. Když jsem si po několika letech proroctví přečetl znovu, tentokrát plánovaně, můj pocit byl trochu jiný, ale podobně naléhavý. 95 %


Pohled na válečné hrůzy očima jakéhokoli obyčejného mladého nevinného člověka, z něhož pouze vyfasovaná zbraň a uniforma dočasně učinila vojáka, musí být zákonitě vždy stejný. Zpočátku pro mě bylo těžké vcítit se do pocitů muže bojujícího na straně uchvatitelů a vrahů, ale posléze jsem si uvědomil, že je třeba je vnímat především jako člověka zavlečeného do světa násilí a ničení, navíc svými vlastními lidmi. V čase příznivém pro červi poodhaluje vyprávění, rozpolcenost v myslích těch, kteří procitají ze stavu omámení vítězným tažením do skutečnosti ohrožení vlastního života, tváří v tvář porážce. Do perfektní atmosféry tohoto přerodu je zasazen melancholický příběh plný strachu a zoufalství, ale i zajímavých úvah nebo touhy po lásce a míru, které však musí být často draze vykoupeny. 90 %


V souladu s názvem knihy se tentokráte líčení příběhu z uprchlického života odehrává způsobem, jaký sám autor nejspíše nejednou zažil. Vypravěč je zde totiž jen pouhým posluchačem, který si během jediné noci, ve městě, které se stalo poslední nadějí, nechává popisovat strhující dramatické okamžiky, prodchnuté nebezpečím a osobní odvahou, z osudu jiného emigranta, jež se snaží ověřit správnost svého počínání a najít pochopení u spřízněného člověka, jehož tak v podstatě staví do role zpovědníka a činí jej jakýmsi uchovatelem svých vzpomínek, tak trochu paradoxně v melancholické atmosféře továren na zapomnění nejrůznějšího druhu. 85 %


Jak už sám název napovídá, je hlavním motivem této knihy návrat, a to nejen v povrchním smyslu slova, ale snad v tom nejhlubším, jaký je možné si představit. Děj tu totiž zdaleka netvoří jen pouhé šťastné navracení se z krvavých frontových zákopů do klidného a bezpečného domova, ale zejména příběh o mladých mužích, kteří uniknuvše ze spárů smrti hledají cestu zpátky do života a snaží se znovu nalézt svoje místo ve světě, který je jim naprosto cizí. Prakticky z každého slova je cítit silná a naprosto nekompromisní obžaloba války, jež v duších svých účastníků téměř nezanechává místo pro jakoukoli lidskost, a také společnosti, která svoje hrdiny zároveň oslavuje i zatracuje pro jejich schopnost chladnokrevně zabíjet. Více než patrné je potom rozčarování z poválečného vývoje, kdy je obrovská touha po svobodě a míru nepochopitelně ušlapána v bezohledném boji o moc a pomalu přerůstá v nový útlak tažený dalšími válečnickými choutkami. 95 %


Trvalo dlouho, než jsem se k této duchovní sérii vrátil, a po opětovném přečtení všech předchozích knih, si konečně otevřel i toto pokračování, které jakoby částečně nechávalo stranou dění ze třetí z nich a svým návratem k východiskům majícím základ v dávné historii a vývoji lidstva navazuje spíše přímo na první dvě části. Samotný příběh pak v podstatě rozvíjí jednotlivé vhledy a myšlenky postupně od úplného počátku ve snaze ukázat spojitosti mezi přístupy k náboženství a víře, které do značné míry předurčují všechny kultury. Vyprávění se nese v duchu aktuálního střetu s nebezpečím plynoucím z polarizace společnosti do krajních postojů a skýtá tak další pohled na duchovní rozměr všeho, co se děje. Naznačuje přitom pravděpodobně největší překážku přijetí myšlenky propojení všech náboženství, věr i vědeckého pohledu, kterou jsou bezpochyby dogmata v nich zakořeněná a současně nabízí rovněž jednoduché východisko, jímž je prosté naslouchání. 95 %


Doba, v níž byla napsána tato zajímavá kniha, byla časem poměrně bouřlivých společenských změn na mnoha místech světa, a právě díky tomu se v ní odráží mnohé aspekty tehdejšího neutěšeného sociálního stavu a je v ní možné spatřit již i mnohé moderní revoluční zkušenosti. Její vyprávění je jednoduché a přímočaré, její základní myšlenky nejsou komplikovány filosofickými úvahami a vše je ukazováno na praktické stránce života. Forma zápisků ženy jednoho z lidových vůdců, vydaných dlouho po jejich smrti v utopické budoucnosti, je velmi originální a líčení postupného vývoje od prvních řečnických vystoupení až po otevřený boj, v němž se milost nežádá ani nedává, je poutavé a místy doslova strhující. Komentáře z budoucnosti, které glosují, někdy přímo sžíravě, každodenní minulost, z níž příběh vychází a v níž se odehrává, jsou velice trefné a mnoho z nich platí i na naši současnost. 90 %


Je pozoruhodné, že poslední dvě knihy, jimž se Remarque věnoval, vypráví prakticky tentýž příběh, jen s nevelkými změnami, a otevírají zbývající téma pojící se k uprchlíkům před nacismem, otázky možnosti nového života, poválečného návratu nebo pomsty. Tato, nedokončená, je oproti své sestře romantičtější a líčí osud německého emigranta v zaslíbené zemi, kam válka nikdy zcela nedolehla, v atmosféře postupného uvolnění se ze sevření věčného strachu, v prostředí shledávání se starých přátel z Via Dolorosa a jejich přemítání nad budoucností, v ovzduší prodchnutém láskou, v němž se tu a tam objeví stíny nově poznávaného světa i dob minulých. V úvahách o závěru románu je pak cítit snaha postihnout tragičnost poválečné situace pro ty, kteří přežili, ale nikam již nepatří. 80 %


Toto protiválečné drama, jehož myšlenku dala autorovi jeho žena a které se stalo nakonec prakticky posledním dokončeným dílem Karla Čapka, je bezpchyby jednou z nejzajímavějších a nejsilnějších divadelních her vůbec. Představuje totiž nejhlubší niterné pocity matky, milující a starostlivé ženy, strachující se o své syny, kteří postupně pokládají své životy toužíce dokázat “velké věci“, které ona nemůže nikdy pochopit. Ukazuje však také jistou bláznivost mládí, které neváhá riskovat život a při tom se neohlíží na utrpení, jež způsobuje svým blízkým, přičemž tohoto počínání nelituje dokonce ani po smrti. Tím vlastně dochází ke střetu dvou zcela odlišných světů, které se dokáží protnout až ve chvíli nejvyšší nouze, kdy je vše přehlušeno obavou o celou budoucnost a kdy i tato matka zcela rozhodným gestem posílá svého syna do boje proti tyranii. 95 %


Po zaujetí víceméně dobrodružným příběhem o hledání duchovních svitků a pronikání do jejich učení nebylo pro mě jiné volby než navázat čtením tohoto pokračování, jež základní myšlenky nastíněné devíti nalezenými vhledy rozvádí do hlubších podrobností a současně je uvádí do širších souvislostí jdouce snad až na samou hranici možností chápání vyšších sfér existence. Znovu jsem byl přinucen se ohlížet za některými, třeba jen i malými, avšak téměř vždy tak trochu tajemnými, událostmi nebo shodami okolností ve svém životě, a dočasně jsem se začal více zabývat otázkami významu svého bytí, protože právě k tomu kniha podněcuje nejvíce, hlavně díky povětšinou velice smysluplnému pojetí toho, co leží před životem, za životem a také mezi životy. Je samozřejmé, že obsahově může být tato kniha relativně těžce stravitelná, protože vyžaduje poměrně značnou dávku představivosti, nadhledu a otevřenosti jiným úhlům pohledu. Když jsem se do ní po několika dlouhých letech opět začetl, uvědomil jsem si, co všechno se za tu dobu změnilo, zejména ve mně samém, a z mého nitra se znovu vynořila potřeba dalšího duchovního rozvoje. 95 %


Je pozoruhodné, že poslední dvě knihy, jimž se Remarque věnoval, vypráví prakticky tentýž příběh, jen s nevelkými změnami, a otevírají zbývající téma pojící se k uprchlíkům před nacismem, otázky možnosti nového života, poválečného návratu nebo pomsty. Tato, dokončená, je oproti své sestře mnohem živelnější a líčí osud německého emigranta v americkém ráji, odkud je válka nekonečně vzdálena, v lehce tísnivé atmosféře světa obchodních triků, v prostředí melancholického setkávání starých i nových známých a jejich úvah nad budoucností, v ovzduší plném vášně a rozpolcenosti, v němž za každým rohem číhají stíny minulosti a přítomnosti. V závěru románu pak vyniká snaha ukázat definitivní vstřízlivění z poválečné situace ztráty paměti. 80 %


V kontextu celé autorovy tvorby je poměrně zajímavé, jak se tato první dlouhá próza liší od dalších děl svou atmosférou, která zdaleka tolik nebalancuje na tenké čáře smrtelných nebezpečí a zůstává prakticky jen v oblasti niterných citů a láskyplných her probíhajících ve velmi vzrušujícím prostředí automobilových závodů střídajícím se s obklopujícím světem nekonečných zábav a hazardu. Přesto však na druhou stranu obsahuje ostatní příznačné rysy jeho pozdějších románů, jako je opravdové kamarádství, nekonečné soupeření, neustálý neklid mladých hrdinů nebo mnoho zajímavých úvah. Přináší přitažlivý příběh, který se odehrává v napjatém ovzduší, v němž jde především o čas, ať už na dráze nebo v životě samém, a v němž každá maličkost může vše rozhodnout. 85 %


Skutečně pozoruhodná knížka, v níž se snoubí příběh velké lásky s tajemným světem za oponou života. Děj je tvořen spíše živelnějším tokem myšlenek než klasickým vyprávěním a odehrává se v krásně mysteriózní atmosféře, přičemž využívá nejrůznější odkazy a citace dávající mu jakousi větší vážnost a umocňující nádech opravdovosti prostředí, v němž se odehrává. 80 %


Velice zajímavá hra, která se zásadním způsobem vyjadřuje ke smyslu neustálého hledání věčného mládí či života za pomoci v podstatě náhodného setkání slavné ženy a její minulosti. Tato postava přicházející jakoby z jiného světa vnáší svou dokonalostí jistý neklid do duší ostatních, kteří pomalu odhalují tajemství, jejž skrývá. Ukazuje v plné nahotě celkem logické dopady její situace na způsob a stav jejího myšlení a nakonec vrcholí úplným odhalením záhadné skutečnosti, která dává do rukou lidí mocný nástroj, jehož prospěšnost je stejně nesporná jako strach z něj. 90 %


Přestože jsem já sám cestu na sever starého kontinentu podnikl v jiné době a v poměrně rychlejším tempu, nemohu než potvrdit dojem zaznamenaný v tomto milém díle. Mnohé se samozřejmě za ta uplynulá desetiletí změnilo a uchráněna “pokroku“ nezůstala ani drsná tvář severská, avšak mnohé se rovněž zachovalo, a tak i dnes můžeme stále obdivovat přírodní krásy skal, vodopádů či fjordů, architektonické zajímavosti dřevěných kostelů a hanzovních domků nebo také určité kouzlo povahy tamních příjemných a klidných lidí. Líčení v tomto cestopise je proto pro mě jakousi vzpomínkou s kresbami obohacenou básnickým nadáním Olgy Scheipflugové doprovázející svého muže. 85 %


Ze čtenářského pohledu jsou Kerouacovy sny nejspíše tím nejnesnadnějším čtením, které si jen lze představit. Živelné zápisky, někdy více, avšak velmi často jen málo smysluplných, výjevů z hlubin spletité beatnické mysli snad ani jiné být nemohou. Někdy je to čtení celkem zábavné, jindy zase trochu děsivé, ale bohužel jen málokdy skutečně poutavé či dokonce strhující. 50 %


Zřejmě jediný román, v němž si Karel Čapek za své hrdiny zvolil obyčejné pracující, je bezesporu naplněn obdivem a úctou k čistotě a nezištnosti konání havířů riskujících život pro záchranu svých druhů. Ztvárnění příběhu se pak nese v krásném takřka básnickém duchu živého obrazu, který nám dovoluje nahlédnout do srdcí a duší jednotlivých postav a pohledem nezkušeného mládí poodhaluje čtenáři své vlastní pocity ze světa drsného, leč láskyplného, hornického prostředí. 95 %
