Gweny komentáře u knih

Dlouze jsem přemýšlela, co o téhle útlé knize vlastně napsat. Jedná se o takovou malou encyklopedii o všem, co může čtenáře ke stromům napadnout - množení, choroby, výživa, funkce jednotlivých částí stromu atd...
Napsáno tak, aby tomu porozuměl i laik. Přesně toho si na knihách Petera Wohllebena cením nejvíce. Po přečtení téhle knihy se zase na svět stromů dívám jinak.

26 04.07.2022

"Když jdu na pole nebo do sadu, říkám si: nic neslibuj, zapomeň na včerejšek, nemysli na zítřek, vlož upřímné úsilí do každodenní práce a zde na zemi nezanechávej stopy." (s. 222)

Malá kniha svou velikostí, velká tím, co obsahuje. Nenechala jsem se odradit úvodními kapitolami, ani počítáním úrody rýže a ozimu. Nehledě na materiální obsah knihy jde spíše o přesah toho, co nazýváme zemědělstvím. Nic na světě se neděje bezdůvodně a život není jen cesta ke smrti. Je to prostě cesta.
Pan Fukuoka přišel v naší době s myšlenkou, kterou naší starověcí předkové znali, ale pro nás se stala jen legendou, na kterou jsme povětšinou dávno zapomněli. Během čtení mi došlo, že život na Zemi je vlastně jeden velký koloběh, spirála... Ať už se podíváme na cokoliv do historie, vždy dochází k opakování toho, co už lidstvo prožilo. Čím dál víc lidí se dnes opět stěhuje z měst na venkov, zakládají vlastní zahrádky, hospodaří v souladu s ročními cykly a žijí ze sezónních surovin. Život je o zkušenostech. Nemohu odsoudit něco, co jsem sama nezkusila (přesně proto vím, že život ve městě není nic pro mě).
Nenechte se ale zmást. Kniha není jen o zemědělství, pěstování obilí, ovoce a zeleniny. Je v ní mnohem víc.
Trvalo mi několik měsíců, než jsem ji rozečtenou opět vzala do rukou, ale pak jsem ji přečetla běh jediného odpoledne. A vím, že to určitě nebylo naposledy.

27 19.06.2022

Ac čtvrtá v sérii, pro mne první čtená, aniž bych na začátku měla tušení, že neexistuje sama o sobě, nýbrž je pokračováním předchozích děl.
Autor nám předkládá krásnou knihu o jaru, kde spojuje mnohé - náboženství tak, jak ho známe dnes, ale i moudrost našich předků, Keltů, Slovanů, Germánů, kteří žili v souladu s Matkou Zemí. V souvislostech, které nám autor předkládá, vidíme a snad i pochopíme mnohé. Ať už to je nástin pradávných rituálů, použití bylinek, návštěva magických míst, legendy, které snad mají pravdivé jádro a i kdyby neměly, záleží především na tom, v co/koho my sami věříme.
Začtěte se do téhle krásné knížky a nechte svou fantazii toulat se po místech, která tu jsou zmíněná. Dostanete se tam, aniž byste opustili vyhřáté místečko v křesle.

19 19.06.2022

"Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvar tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat." (s. 93)

Klobouk dolů před tím, jakou si autorka musela dát práci při shánění veškerých pramenů pro vytvoření tak obsáhlého románu, pokud chtěla, aby vycházel z pravdivého základu.
Často jsem mívala husí kůži a zažívala pocit vděčnosti za to, že jsem se narodila až po změně režimu. I díky téhle knize se mezi mnou a otcem poprvé otevřelo téma omezeného života v komunistickém světě. Ano, ta debata byla velmi plodná, stejně jako čas strávený na mnohasetstránkovým příběhem Bílé Vody.

Kniha je zároveň plná různých mouder, která v člověku v tu pravou chvíli zažehnou nové myšlenky.. "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." (s. 429) což dává smysl. Nejen tenhle výňatek, ale i mnohé další.

Nyní jen doufám, že osud Mariahilf nepostihne stejná turistická mánie, jaká postihla Žítkovou po předchozím autorčině románu.

65 16.06.2022

Kniha, která ve mně budí rozporuplné pocity. Četla jsem toho o ní mnoho a dlouho trvalo, než se mi dostala do rukou. Teď, po dvou dnech čtení, jsem došla až na konec, a nevím, co si o ní myslet. Příběh je zpracován nesmírně poutavě, není to jen klasické vyprávění, opravdu částečně připomíná nějakou diplomovou práci. Semtam jsem se trochu ztrácela v časové odlišnosti některých kapitol, ale to bych autorce prominula.
Nicméně cosi ve mně se bouří a křičí, že takovýto obraz si Bohyně nezasloužily. Nerozumím tomu.
Nechci nikoho soudit. Autorka pojala knihu jako román a tak bych jej měla brát, jen nechápu, proč mi to nejde a to za mě nikdo nerozhřeší.

Tahle kniha je jedno velké WOW pro někoho, kdo je nepolíben tantrou, erosem i ostatními myšlenkami a sex jsou pro něho jen pouhá 2%, která zná z médií. Jana Mašková Zimolová shrnula popis knihy z mého pohledu naprosto brilantně.
V tomhle tématu jsem opravdu jen ten 2% znalec a svět, který se mi díky Sofii nyní otevřel, je najednou plný barev, zvuků, chutí, které jsem dříve neznala. Jakobych ještě před pár dny žila v černobílém světě, který ze dne na den dostal nový rozměr.
Děkuji jak Sofii za tuto knihu, tak i ženám, které jí přeložily do češtiny a všem, kdo chtějí sex posunout na vyšší úroveň ji mile ráda a bez uzardění doporučím - ať už se jedná o muže nebo o ženy. Protože tahle kniha může zprvu působit tak, že je zaměřená jen na ženy, ale je to jen iluze. Sofie se věnuje jak ženám, tak i mužům a o to víc se té knihy cením.

27 25.04.2022

Překrásně zpracovaná kniha příběhů a hlavně fotek z mé milované Šumavy. Psáno s nadhledem i jistou dávkou objektivity. Časy minulé už dávno odvál vítr jako písek na Sahaře a je mi opravdu líto, že tolik vesniček, tolik krásných míst padlo za oběť rádoby svrchovaným mocipánům. Štěstí, že mezi námi jsou ale pamětníci jako pan Kintzl.

42 20.04.2022

"Nikdy není moc pozdě, aby se přihodil zázrak." (s. 318)

Nesmírně poutavá kniha, při jejímž čtení mě z kraje mrazilo. Tolik podobností s první vlnou nové chřipky na světě. Příběh, který je všechno, jen ne nudný. Je v něm láska i zhrzená nenávist, přátelství, laskavost i surovost světa v podobě, jakou si neumím a ani nechci představovat.
Autorce se povedlo napsat dílo, které mě k sobě připoutalo a já zase po dlouhé době dokázala číst do pozdních nočních hodin, abych druhý den večer totéž zopakovala. Četla jsem s napětím až do samého konce. A jsem vděčná za to, že jsem se zase dozvěděla něco o historii.

39 13.04.2022

Nevěřila jsem, že by mne mohla kniha takhle chytit za srdce, ale stalo se. Mé vzpomínky na našeho jediného psa jsou stále živé i 11 let od chvíle, kdy jsme o něho přišli. Není proto divu, že mě kniha nejednou dovedla k tomu, že po mých tvářích stékaly slzy.
Kniha je psaná krásným jazykem, mnohdy se člověk i zasměje, hlavně když má náš vypravěč připomínky ke kočičímu životu.
Autorovi se povedlo srdceryvné dílo, které si zaslouží obdiv. Člověk se neztrácí v ději, i když po prvních stránkách přichází první šok a člověk se pak bojí každé více vyhrocené situace. Vlastně jsem vydržela být v napětí od začátku do konce a to se mi už dlouho nestalo.
Druhý díl mám doma též, ale dám si čas, než ho otevřu. Rány po našem psíkovi se otevřely a teď se budou opět pomalinku hojit.

45 08.04.2022

Kniha, která mi učarovala na jednom ženském setkání. Tehdy jsem ale netušila, že si k ní najdu cestu tak, že se jednoho dne objeví v mé knihovničce.
Není to ale kniha na jedno přečtení a odložení. Kdepak. Otevírám ji jednou za čas, jen abych se pokochala nádhernými fotografiemi a krátkými citacemi, jindy u ní dokážu hodinu ležet a číst si o Bohyních, aby mne pak zase zaujaly rozhovory se ženami, které jednotlivé Bohyně ztvárňují.
Z mého pohledu se jedná o nesmírně krásný počin Lilie Khousnoudinove, který má neskutečný přesah.
Jsem vděčná za to, že někdo takovým způsobem ztvárnil Bohyně, o kterých jsem do současných dnů neměla ani ponětí. Ve škole jsem slýchala jen jména těch egyptských nebo hinduistických. Na ty "naše" nezbývalo v osnovách místo, což je ale velká škoda.

23 03.04.2022

"Chaplin se podobá Ježíši Kristu
jenž v malém kinu smutného předměstí
těší chudé lidi v jejich neštěstí
smutná holka se stane pannou
a živí lidé z mrtvých vstanou
pro tuto tesknou podívanou
na moderní bídy vykupitele
co dělá veselé zázraky
milencům pro srdce
všem lidem pro zraky." (s. 110 - napsal A. Hoffmeister)

Pro ty, kteří o Chaplinovi nevědí zhola nic se jedná o příjemné uvedení do jeho biografie. Autor díky své píli, korespondenci a detektivní činnosti odkrývá snad fakta (i když dám říká, že se často jedná jen o domněnky). Pro mě to byla zajímavá jednohubka, kde mě více než Burian zaujala smůla Jana Wericha na setkání s Charliem.

20 03.04.2022

Neotřelý způsob fantasijních povídek ze světa, který nás možná jednou čeká také... tedy nás snad ještě ne, ale děti našich dětí už možná ano. Některé jsem humorné, některé vážnější, ta první docela dlouhá a přesto mě bavily všechny. Jako čtení před spaním ideální - člověk se nezaobírá žádnými obtížnými tématy, jen kroutí hlavou nad tím, kam se svět žene.

19 02.04.2022

Kniha, jejíž téma je na čtení jedno z nejtěžších, jaké se mohou člověku dostat do rukou. Tíživé odkrývání minulosti působí skličujícím dojmem. Dlouhá léta jsem žila v iluzi. Iluzi o tom, jaká je historie jednotlivých států v Evropě. Nikdy mě nenapadlo a ve škole nás neučili, že právě ze Slovenska odjížděli do Osvětimi první Židé - tedy hlavně mladé židovské ženy plné elánu do života. Čest těm, které přežily i těm, které zahynuly v pekle koncentračních táborů.

Skláním se v úctě před autorkou a tím, jakou knihu vytvořila. Že to není její prvotina, jsem pochopila až v závěru. Neumim si představit, kolik stovek a tisíců hodin strávila studiem materiálů a snahou poodkrýt část, dnes již zapomenuté minulosti.
Jí i všem ostatním, kteří se ze všech sil snaží, aby minulost nebyla zapomenuta, patří velké poděkování a vděk za jejich práci.

Dlouho budu nyní zpracovávat všechny informace, které jsem díky knize nabyla a zároveň se začínám poohlížet i po dalších, které byly v textu zmíněné.

31 02.04.2022

Když jsem ve čtenářské výzvě viděla téma "Kniha od autora mého dětství", byla pro mě jasnou volbou Božena Němcová. Ani nevím, kolikrát jsem četla Babičku. Ovšem Pohorská vesnice pro mne byla opravdovým oříškem. Ne tak příběh, jako použitý jazyk mi byl ze začátku velmi těžko srozumitelný a čtení mi i proto trvalo více než 3 týdny. Musela jsem se mnohem víc soustředit a abych pochopila význam některých slov, bylo třeba si je dohledat.

"To srdce lidské podobá se mnohdy moři: je bohaté, hluboké, nevyzpytatelné a klamné jako ono, plno krás a divů, plno i hrůzy."

Jedná se ale o krásný, i když bolestivý příběh vesnických obyvatel. Láska, přátelství, soucit, ale také boj, vzdor, vztek a bolest. V tak útlé knížce je mnohé, co by za slovo stálo.
Lidé se nemění. Mnohé charaktery lze potkávat i v dnešní společnosti. Jen jsou mnohdy lépe schované pod umně vytvořenými maskami. A stejně jako lidstvo dříve spojovala čest a rozdělovala zrada a bylo zatěžko hledat zřídlo sváru, dnes je to snad ještě složitější. Časy se mění, často nevíme, čemu věřit nebo naopak nevěřit. Je ale důležité hledat něco, co lidi opět spojí, nikoli rozdělí.

"Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. - Pro city, pro něž by v žádné řeči slov se nenašlo, ona má výrazu, v ní každý najde ohlasu."

38 26.02.2022

Dnes mám pohádkový večer - tohle už je druhá pohádka z pera Boženy Němcové. Marně přemýšlím, zda ji znám ve filmové podobě. Odpověď nepřichází a jediný obraz, který mi zůstává nyní v mysli, je krev novorozence... jakkoliv jinak bych si dokázala představit oživení poutníka, jen ne takto.

56 13.02.2022

Překrásná pohádka u jejíhož čtení jsem vzpomínala jak na pohádku s Janem Werichem a Vlastou Burianem, tak také na pohádku s Libuškou Šafránkovou. Obě filmové verze mám nesmírně ráda a pro mě opět prozření, že pochází z lidových pohádek a sbírek Boženy Němcové.

52 13.02.2022

Když jsem tuhle obsáhlou knihu v pátek ráno poprvé otevírala, ani ve snu jsem si nedovedla představit, že ji v sobotu před půlnocí zavřu po tom, co mé oči dočtou poslední řádky. Dlouho, dlouho se na mě dívala z knihovny, než jsem se odvážila vzít ji do rukou. A ač nemám nyní lehké období, čtení jsem zvládla, i když počet posmrkaných kapesníků raději nepočítám.

"Jenomže člověk musí hrát s těmi kartami, které dostane. Nemůže je složit na stůl a představovat si, o kolik líp by se mu hrálo, kdyby dostal nekalé lepší." (s. 130)

Na příběhu jedné rodiny nám autorka mistrně předkládá dobové události tak, jak se udály. Nevzpomínam si, že bychom se v rámci dějepisu na základní nebo střední škole dozvídali o tom, co se dělo na východ od Prahy. A přitom tenhle kraj má mnoho co vyprávět.
Pro mě osobně je to část naší země velmi vzdálená. Jen dvakrát jsem projížděla vlakem Ostravou a mohla si krk vykroutit při pohledu na těžební věže, pokud to tedy byly ony. Teď, po dočtení srdceryvného příběhu toužím po cestě do Karviné, na Těšínsko. Toužím se procházet místy, která v sobě nesou tak bohatou historii, do které nám autorka nabídla vstoupit.

Z úhlu několika lidí nám Karin Lednická ukazuje, jak těžký byl život obyčejných lidí na česko-polské hranici i mimo ni. Člověk nemůže schvalovat jednání ani jedné strany. Ani o to se knížka nesnaží. Nechci porovnávat, nechci soudit, toužím pochopit pohnutky, které vedly naše předky k tomu, že jednali tak, jak jednali.

Děkuji autorce za její odvahu pustit se do zpracování nelehkého tématu. Děkuji za mnoho informací, o kterých jsem netušila i za možnost přenést se díky detailnímu popisu prostředí i psychologie osobností do rodin Barky i Fanky a prožívat s nimi veškeré strasti a možná i nečekaná setkání.

115 13.02.2022

"Jaký je lepší důvod milovat někoho, než když se díky němu naučíte mít rádi sami sebe?" (s. 220)

Takhle hlubokou myšlenku bych od téhle knihy nečekala. Musím ale uznat, že jsem se opravdu bavila a řekla bych, že tohle byl zatím nejlepší díl z celé série. Sarkastická Lilith, trochu tajemný Liam a chudinka Celie. William a babička opět nezklamali. Smála jsem se nahlas sice jen dvakrát, ale stálo to za to i když konec byl malilinko sentimentální, a část děje byla předvídatelná. Ale co, byl to příjemně strávený čas při čtení Jeho balíku. :)

40 10.02.2022

Krátké a snad i vtipné povídky ze života autora - vážně ze života? Když pominu neustálé přehánění, celkem mě čtení bavilo, ale jen po dvě až tři povídky. Dál už jsem se musela do čtení nutit a nakonec to před koncem vzdala.
Mám tendenci srovnávat knihu s knížkami Zuzany Hubeňákové. Zuzana píše tak nějak s lehkostí, napřímo, zatímco René Melichar dlouhou dobu chodí kolem horké kaše.
Na druhou stranu obdivuji autorův talent pro hru se slovy a neustálou potřebu vymýšlet metafory pro všemožné činnosti nebo věci.

27 09.02.2022

Vzhledem k tomu, že od dvou předchozích dílů jsem si dala pár měsíců pauzu, mě tenhle zase bavil naplno. Párkrát jsem se i z plna hrdla zasmála a to i přesto, že ležím už druhý den v posteli a snažím se vypotit chřipku. Takže ten smích nezněl jako smích, ale spíš jako chrapot uštěkaného jezevčíka. :-D
Děj měl spád, nenašla jsem žádné hluché místo. Dobře se to četlo, erotických scén minimum. Babička perlila, William byl zase otravný a Steve s Lilith dodávali příběhů trošku toho koření jinakosti. Začervenání Bruce mě pobavilo. Prostě ideální oddychovka na chvíle, kdy člověk nemůže ani nechce nad ničím extra přemýšlet.

31 06.02.2022