Gweny komentáře u knih

Krátké, úsměvné, výstižné, plné metafor z každodenního života. Jak jinak popsat knihy Zuzany Hubeňákové. Bavila jsem se. Opět. Celý den v posteli, to chtělo něco odpočinkového. Nemohla jsem mít lepší nápad. Jen nevím, co budu číst zítra. :)

31 05.02.2022

Pokud hledáte knihu na chvilky relaxu, u Zuzany Hubeňákové nemůžete šlápnout vedle. Má vyprávěcí talent a používá vtipné glosy.
Bavila jsem se i tentokrát i když mi Sylvie byla mnohdy nesympatická (nejen) svým hlubokým podceňováním se. Příběh byl sice předvídatelný, ale stejně mě to od čtení neodradilo.
Těším se, až si zase něco z pera Zuzany přečtu.

34 29.01.2022

"Nebojte se žít naplno. Nemáte co ztratit."

Není třeba více slov. Tohle není jednoduché čtení. Často vede člověka k zamyšlení. Říká si, že na své cestě došel už fakt daleko a pak zjistí, že má za sebou jen pár metrů z nekonečně dlouhé a klikaté cesty. Ale není čas na to spílat, že jde pomalu. Naopak. V srdci se objeví vděčnost za to, čím už prošel a zároveň touha a odhodlání jít dál. Pracovat na sobě se zdá být tím nejtěžším životním úkolem. Ale není na co čekat. Štěstí, jak už jsem poznala, opravdu vyvěrá zevnitř, nikoli zvenčí.

33 23.01.2022

"Vzteklina. Je to naprosto jasný případ vztekliny. Neviděl jsem Sabinu už tak dobře jako předtím, protože stála přímo nade mnou, ale jsem si jistý, že měla pěnu u huby. To je tragédie, protože s takovou diagnózou je třeba tu ženu okamžitě zastřelit. A já netuším, jestli má Marc doma zbraň. Obávám se, že na to není vybavený." (s. 84)

Fantastická oddychovka, kterou jsem přečetla za krátkou dobu. Zasmála jsem se, vypnula hlavu a říkala si, že jestli jsou všichni tvorové takhle inteligentní, je na čase se k nim podle toho začít chovat. :-)

33 19.01.2022

Překrásná kniha, která přináší jiný pohled na životy žen, než jak jsou prezentovány v mainstreamové společnosti. Ženy jsou božská stvoření, stejně jako muži, avšak tahle kniha náleží něžnějšímu pohlaví.
V několika kapitolách se tu dočteme o tom, jak ženy prožívají své přechodové životní fáze (první menstruace, milování, těhotenství, porod, přechod). Jedná se o autentické příběhy žen, které autorka shromáždila a které jsou doplněny překrásnými a silnými ilustracemi. Několikrát mi tváře smáčely slzy, nejvíce u příběhů přirozených porodů.
Doporučuji tuto knihu všem ženám, které mají pochybnosti o svém těle i jeho prožívání a zároveň všem mužům, kteří se chtějí přiblížit k pochopení našeho, ženského vnitřního světa.
Jsem vděčná Lilii, že tuto knihu vydala a i když je to již pár let, mě si našla nyní a jsem přesvědčená, že to bylo v pravý čas.

27 09.01.2022

"Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba."

Některé více, jiné méně se mi dnešního večera zaryly pod kůži. Tuhle knihu můžu brát do rukou často a pokaždé souzním s jinou básní.

"Nepotřebuji nic než Tebe a pár západů slunce."

31 29.12.2021

Není to tak dlouho, možná rok, dva, kdy jsem se poprvé setkala s Alchymistou, tehdy v audio podobě. Už tehdy mě nesmírně zaujal.
Včera jsem na knihu narazila při čekání na zpožděný vlak na pražském nádraží a okamžitě jsem věděla, že se mnou pojede domů.

Dnes v podvečer jsem ji otevřela a během pár hodin ji i přečetla. V jednu chvíli, kdy jsem ji zavřela, abych dala klidu očím, se mi samy od sebe začaly koulet slzy jak hrachy po tvářích. A jak samy přišly, tak i odešly. Byl to ale příjemný pocit očištění.
Já vím, že je kniha svým způsobem zvláštní, ale já v ní vidím tu hloubku myšlenek mezi řádky. Vždyť co je důležité, vidíme jen srdcem, říkal Malý Princ.
Já si dnes z knihy odnáším znovu nabyté přesvědčení, že vše, co mne v životě potká, na svůj smysl. I hluboká bolest, která zapříčiní vděčnost za budoucí pocit štěstí.

Věřím, že pokud si něco opravdu přeji, celý vesmír se spojí, abych to mohla uskutečnit. Jenže nesmím sedět a čekat, ale jít svému štěstí naproti.

Více postav, více úhlů pohledu a mnoho stránek plných sexu a orgasmů. Co víc napsat k takové knize?!
Ne každému musí nutně sednout. Je tam plno vulgarismů, místy detailních popisů i sex pod nátlakem. Člověk to musí číst bez vedlejších myšlenek, jinak by se hned jal tu knihu zakázat.

28 29.12.2021

"Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti zároveň nebyla dána síla jej splnit." (s. 20)

Pro mě v jistém smyslu další rozporuplná kniha, kterou nemohu, nebo spíš nechci hodnotit hvězdičkami. Většinu času při čtení jsem si říkala, zda knihu nezavřít a už se k ní nevracet. Byla jsem často zklamána, poněvadž po dlouhé době jsem od knihy "NĚCO" očekávala. Ale to "NĚCO" nepřišlo. Nedostala jsem nic... a nebo vlastně všechno. Ono totiž "NIC" je někdy taky moc dobrý dar.
Jediný způsob, jak si na ni udělat svůj názor, je přečíst si ji. Nebudete třeba se vším souhlasit, nebudete z příběhu skákat radostí, ale prosím, když už začnete číst, vydržte až do poslední strany.

"Chyby neexistují. Události, které přitahujeme, ať už příjemné či nepříjemné, jsou nutné k tomu, abychom se naučili, co se potřebujeme naučit; každý krok, který uděláme, je nezbytný k tomu, abychom dospěli do místa, do něhož jsme se rozhodli jít." (s. 63)

"Vesmír je ves míru žijící ve smíru." (s. 82)

To je jedna z myšlenek, které se mě teď vybavují kdykoliv si vzpomenu na tuhle knihu.

Některá témata pro mě byla nová, některá příliš náročná, některé informace mi způsobily husí kůži, jiné úsměv na rtech.

Tahle kniha si mě našla sama. Dva roky jsem ji měla v seznamu těch, které si chci koupit.
V týdnu jsem byla v Luxoru, šla jsem si tam pro jinou knihu, ale tu neměli na skladě a tak jsem nechala na intuici, která kniha si mě přitáhne (protože přeci nebudu odcházet s prázdnou).

Nemyslím si, že jsem Tvarytmy četla naposledy. Je tam příliš mnoho myšlenek, které si budu chtít připomínat.

26 12.12.2021

Musím uznat, že druhý díl je mnohem poutavější, než ten první.
Obsahuje možná méně sexuálních scén, kde zase paní překladatelka nebyla vůbec kreativní, co se týká používání různorodých slov, kterými lze popsat sexuální akt.
Nicméně druhý díl je mnohem temnější a zvrácenější, než ten první. Psychologický profil Talona se mění, jeho jednání mnohdy překvapí, stejně jako jednání ostatních postav.
No a co mě dostalo, byl ten závěr, který byl pro mě trošku předvídatelný, ale marně jsem doufala, že přijde ještě pár stránek.
Teď zjišťuji, že poslední díl ještě nevyšel a já bych se tak moc ráda dozvěděla, jak bude příběh pokračovat.
Ano, vím, že nám autorka už v prvním díle dala naději, že Talonův příběh skončí šťastně, což je jistě povznášející, ale rozhodně mě to neuspokojí.
Teď mi tedy nezbývá nic jiného, než čekat.

28 30.11.2021

Tak jo, další probdělá část noci jen proto, abych zjistila, jak to dopadlo?
A zjistila?!
Při přečtení posledního odstavce jsem měla husí kůži!

Mísí se ve mně protichůdné pocity z téhle knihy. Rozhodně si chci přečíst další díl, ale pokud se tam stále budou používat slova "čí*a" a "šu*at", asi je začnu opravdu nenávidět. Už teď jsem měla tendenci sexuální kapitoly přeskakovat.
Nicméně psychologie prostředního z bratří Steelových je rozpracovaná opravdu bravurně.
Není to úplně oddychovka, ale i přesto jsem ji zvládla přečíst že jeden večer. Zvědavost byla silnější než únava a nutkání jít spát, protože budík ráno bude nekompromisní.

29 22.11.2021

Podobný scénář jako předešlý díl, ale zase trochu jiný příběh, jiný záporák, štiplavý humor a nijak extra záživné sexuální scény.
Je to oddychovka na jeden večer, ale tím, že mnohé scény byly jako přes kopírák od prvního dílu je mé hodnocení o stupínek nižší. Nicméně pokud bych knihu četla sólově, nikoli jako pokračování "Jeho banánu", asi bych hodnotila jinak.

31 21.11.2021

Milý románek s prvky erotiky. Moc ráda přistupuji ke knihám bez očekávání, většinou se mi to totiž vyplácí.
Tenhle příběh si jen tak plyne, je ideální na chvíle odpočinku, kdy člověk nechce nad ničím složitým přemýšlet, ale jen se bavit. Několikrát jsem se při čtení zasmála, párkrát jsem zatajila dech.
Není to bůhvíjaká kvalitní literatura, ale myslím, že se jí ani nesnaží být. Je to oddychovka a já ji podle toho vnímám a jsem vcelku zvědavá na další díl. :)

38 20.11.2021

Kniha, která dokáže člověku dát mnohé, pokud je otevřený jejím tématům a způsobu řešení životních problémů. Ke mně přišla zase v pravý čas a nestačila jsem se divit, kolik paralel se svým aktuálním stylem života jsem v knize našla. Je pravda, že mi trvalo víc než měsíc, než jsem se skrze ní prokousala ke konci, ale všechno mělo své načasování, každá kapitola sedla v daný den úplně perfektně.
Nicméně už teď vím, že jsem ji v ruce nedržela naposledy. Afirmace v ní obsažené jsou nesmírně silné a je mým cílem s nimi začít pracovat.

38 09.11.2021

"Představivost lidská je volná jako pták. Bezbřehá jako oceán. Kdo by se odvážil ji zastavit?" (s. 161)

Murakamiho představivost opravdu odpovídá citaci, která se mi vryla do paměti. Konec světa & Hard-boiled Wonderland pro mě byla prozatím asi nejobtížněji uchopitelná kniha, jakou jsem od Murakamiho měla v rukách.
Dvě dějové linky, každá z jiného světa. Světa, který je tak odlišný od všech světů, které znám. Jeden až příliš dokonalý ve své nedokonalosti a druhý děsivý, i když možná o chlup reálnější.
Dlouhou dobu mi trvalo zjistit, kdo je kdo, stejně jako pochopit časovou posloupnost a propojit si oba příběhy do jednoho. Náznaky přicházely teprve ve druhé polovině knihy.
Co ale na Murakamiho knihách zbožňuji, jsou jeho detailní popisy prostředí, kde se odehrává děj, popisy zdánlivě jednoduchých a všedních činností a také hluboký ponor do myšlenkového světa hlavní postavy (napsat jen stránku o tom, kdy muž přemýšlí, kdy byl naposledy močit, to dokáže tímto způsobem jen Murakami - ano uvědomuji si, že stylem skládání minulosti a stavění si jednotlivých dílků jako do skládanky často přemýšlíme všichni, o to víc pro mne ale bylo zajímavé vidět ten myšlenkový proces v psané podobě).
Myslím, že každý z nás má ve svém podvědomí nějaký druhý svět, do kterého utíká ve chvílích, kdy mu ve světě, ve kterém žije jeho tělo, není příjemně. A i když o světě s jednorožci neměl Murakamiho hrdina ani ponětí, i přesto ho stvořil a pak...
Ale to už bych prozrazovala mnohé těm, kteří se na knihu teprve chystají.

"... naprostá většina problémů je zaviněná tím, že se někde někdo nevyjádří přesně. A věřím tomu, že na světě mluví tolik lidí vyhýbavě a nejasně proto, že si někde v hloubi duše koledují o problém." (s. 61)

42 30.10.2021

Ve chvíli, kdy jsem začínala číst tuhle knihu, jsem se těšila na vzrušující příběh plný peprných scén.
Ovšem kniha v jistém ohledu překonala má očekávání. Peprné scény v ní byly, nebylo jich málo, ale spíše mě zaujal psychologický profil Any a Christiana. Každý tak jiný a přesto v mnoha ohledech jeden druhému podobní. Nechápu, že jsem za posledních cca 150 stran několikrát upustila slzu.
Film jsem neviděla a ani o to nestojím, ale musím uznat, že 50 odstínů je víc, než jen erotický román.

32 23.10.2021

"Piaf nebyla obyčejný smrtelník, byla moster-sacré, která žila, zpívala a milovala jako žádný smrtelník před ní. Byla jedinečná." (s. 203, Charles Aznavour)

O Edith Piaf jsem nevěděla vůbec nic, krom toho, že byla Francouzka. Jediná píseň, kterou jsem znala, byla Non je ne regrette rien. Byla jsem tedy nesmírně překvapená, jaký život Edith žila. To, jak se dostala na vrchol i to, jak se jako lvice prala za to, co milovala. Její život skončil předčasně, ale zanechala tu po sobě ikonické písně a svůj odkaz, který nevěřím, že někdo dokáže předčít.

Samotná kniha se mi ale nečetla příliš dobře. Obsahuje nespočet jmen, které nebylo možné si zapamatovat. Život Edith je sice vyprávěn více méně chronologicky, ale bohužel mnohdy krátké kapitoly a časté střídání jmen mi čtení nesmírně ztěžovaly.
Avšak jsem ráda za tuto knihu, díky které se můj obdiv k životu i práci Edith Piaf prohloubil.

Pozn.: Hvězdičkami hodnotím samotnou knihu, nikoli realitu Edithina života.

34 18.09.2021

"Některé dny jsou příjemné jako zařízlá guma od spoďárů. Hned po probuzení se cítíte, jako byste šlápli na hrábě a jejich střet s čelem způsobil trvalé poškození některých spojení." (s. 27)

Tak tohle byl další geniální počin Zuzany Hubeňákové. Nebo respektive pro mě další, protože jsem od ní četla knihu, která vyšla letos a teprve teď jsem v obchodě narazila na její prvotinu.
Nemůžu mluvit o zklamání. Bavila jsem se. Někdy i nahlas, jakože jsem se smála nahlas. :-D
Ono totiž při čtení Zuzaniných odstavců nejde zůstat ledově chladná. Za sebe mohu jedině doporučit jako jednoduché a nenáročné letní čtení. Já si ho užila a těším se na další knížky autorky. :-)

"Když umřeš, všichni kolem jsou nešťastní, jen tobě je to jedno. A úplně stejné to je, když jsi debil." (s. 29)

38 31.08.2021

Překrásná knížka, u které jsem už v průběhu čtení dostala chuť projít se po Rue des Martyrs, nakouknout do obchůdků, přivonět si k horé čokoládě, na jazyku pocítit chuť sýra a zapít ho douškem vína. Vydat se do Michouova kabaretu, poznat taje restaurátorské práce a uzřít na vlastní oči a pocítit celým svým tělem i duší život v ulici, která je sama pro sebe celým světem. Člověk tu najde vše, na co si vzpomene, a i když se časy mění, staré obchody zanikají, aby místo nich vznikly nové, Rue des Martyrs si stále nejen díky svým obyvatelům drží svého ducha.

Kniha je hodně popisná, především ze začátku. Zapamatovat si vše, o čem Elaine píše, je nemožné. Pokud má ale čtenář bujnou fantazii, není pro něho těžké přenést se skrz písmenka přímo na Rue des Martyrs a procházet se tam spolu s autorkou, jejíž láska k Paříži a především k této ulici je doslova hmatatelná.

36 29.08.2021