Gweny komentáře u knih

Ach Bailey, Bailey, tys mi zase připravil několik vzrušujících, uplakaných i sem tam smějících se chvil. Další kniha, další pokračování Baileyho příběhu, který je ale odlišný od předešlých dvou knih. Bailey se rodí jako Cooper a nic, vůbec nic si nepamatuje a i přesto se se svým životem vypořádá nejlépe, jak jen může.
Čtení jsem si užila do poslední stránky. Epilog mě vážně pobavil, až se partner ptal, co je na knize tak veselého :)
Jediné, co mi trochu kazilo dojem ze čtení, byly chyby - ať už překlepy, nebo stylistika nebo dokonce krátké věty, které absolutně nedávaly smysl. Při překládání si to po sobě holt někdo nepřečetl. Příběhu to ale na atraktivitě neubírá a já jsem šťastná, že mám všechny tři knihy o Baileym ve své knihovně.

26 02.01.2023

Dva dny, dva večery na tuhle knihu, která mě nenechala vydechnout. Neznám originální příběh z románu, ale přesto jsem ráda, že jsem mohla poznat alespoň Nezvalovu verzi tohoto dramatického příběhu.
Nepovedlo se mi ale ztotožnit se s žádnou z postav, což se mi už dlouho nestalo. Ale zato jsem mohla nahlížet na celý děj tak nějak nestranně, ale i tak stále nevím, co si o celém příběhu myslet.

24 01.01.2023

S odstupem vidíme, čeho se lidstvo samo na sobě dopouštělo... ale co v tu chvíli - jak bychom se na jedny nebo druhé dívali? Dokázali bychom být nestranní nebo naopak stranit těm, kteří byli nevinní? Toť otázka.
Tohle krátké dílo vede k zamyšlení. Nejsou v něm hluchá místa. Není v něm nic navíc. Vše jde přímo kupředu. Nemá smysl se otáčet zpět. Sophiina volba - TADY a TEĎ rozhodni o sobě a svých dětech. Nemáš šanci, nemáš čas na rozmyšlenou i když nevíš, co tě další den čeká...

31 27.12.2022

Tak jestli tohle bylo podle skutečnosti, divím se, ze bud autor nebo Božka stále ještě žijí. Nebo že není pan Toman zavřený ve vězení.
Nicméně příběhy jsou krátké a vtipné. Jedná se o oddechovou četbu a tak by k ní čtenáři měli přistupovat.
Já si s knihou zpříjemnila dva večery.

15 18.12.2022

Nečetla jsem celou - knihu jsem kupovala jako dárek a tak jsem pouze nahlédla a přečetla pár povídek. Styl je jednoduchý, žádná dlouhá souvětí. Žádný zdobený jazyk. Zuzana píše tak. Jako bychom mezi sebou mluvili. Je to milé a odpočinkové čtení a už teď vím, že jako dárek bude mít kniha úspěch. :)

21 11.12.2022

"Láska bohužel nenaslouchá hlasu rozumu." (s 105)

Co naplat, Rebecca Gablé umí psát. A nejen to. Dokáže čtenáře natolik vtáhnout do děje, že zapomíná na čas. Tahle sedmiset stránková kniha mě zprvu odrazovala a chvíli mi trvalo se začíst, ale pak jsem se těšila na každý další večer, kdy si lehnu do postele a před spaním přečtu pár řádků.
Ač je v knize velké množství postav, nebylo těžké si pamatovat jejich jména a osudy. V ději jsem se neztrácela. Přehlednost je na nejvyšší úrovni. Stejně tak propracované charaktery jednotlivých hrdinů i záporáků. Vlastně to byli svým způsobem hrdinové všichni, jen záleží z jakého úhlu a postavení se na ně člověk dívá.

"Ostrý meč je vždy lepší argument než slova na pergamenu." (s. 220)

Caedmon měl mnohdy všechny svaté na své straně a nevěřila bych, že by v temném středověku měl takových šancí znovu začít svůj život. Nicméně právě jeho postava je stěžejním hrdinou románu, protože se kolem něho neustále něco děje.
Nejednou jsem při čtení ronila slzy. To většinou tehdy, když umíral někdo, kdo si svou smrt nezasloužil. A pak jsem bývala zklamaná, když ten, který umíral, nestihl před smrtí říci to, co chtěl a že šlo vždy o nějaké tajemství, které patřilo Ceadmonovi.

Chtě nechtě přirostl mi ten pacholek během čtení k srdci a jelikož jsem včera odpoledne/večer přečetla posledních 200 stran, strávila jsem v jeho přítomnosti velkou část noci ve svých snech.

Skláním se před autorkou, před neskutečnou pílí, kterou vynaložila, aby tenhle román sepsala. Bezpochyby je to velmi kvalitní dílo, které dokáže mnohým napovědět, jak probíhalo utváření Anglie.

29 09.12.2022

Krátké ale velmi "úderné" povídky. S některými jsem se ztotožnila, některé mě pobouřily, některé rozesmutnily. Ale to je jen obrázek toho, že mi kniha nepřijde lhostejná.
Autorka se zabývá tématy, která jsem ve společnosti stále ještě tabu, tématy, která možná jednou nastanou... používá přitom krátkých vět, souvětí najde čtenář málokdy. Ale s o to větší naléhavostí pak danou povídku čtete.
A poslední povídka? Advent, konec roku? Krásná paralela - dnes ráno jsem knihu dočetla a dnes je taky první adventní neděle.

18 27.11.2022

Měla bych začít číst anotace ke knihám. Pak bych možná nedělala takové chyby.
Tohle dílo z ruky světoznámého Kena Folletta bylo první, které jsem od něho přečetla a vážně mám teď chuť zbavit se všech ostatních, které doma mám.
Myslím si, že snesu hodně, mám přečtených několik knih z historie koncentračních táborů, ale tady jsem ty ledabylé krutosti nemohla zkousnout.
Vojenský slovník mi taky nic neříká a všechny postavy v knize mi byly silně nesympatické.
Dočetla jsem to jen proto, abych věděla, kdo zvítězí a asi jsem doufala v konec, který bude reálnější a ne v přeslazenou romanťárnu, která celý příběh zakončila.
Ne, tohle opravdu nebylo nic pro mne.

18 24.11.2022

Po dlouhé době kniha, která mi zase ukázala, že mít očekávání a dělat si falešné domněnky, je zcela špatné. Čekala jsem smutnou knihu, plnou utrpení a asi i anděle a lidskou bídu.
Ale dostalo se mi srdceryvného příběhu, který by si nezavdal s ledajakou detektivkou. Sice nebylo těžké odhadnout hlavní podezřelou a i konec se dal očekávat, ale přesto byl příběh napínavý a plný nečekaných zvratů a rozuzlení.
Posledních cca 60 stránek jsem četla jak šílená, zase jsem ponocovala, jen abych věděla, jak příběh Buda skončí. Neusnula bych pár stránek před koncem...
Příběh je chvílemi náročnější, než si člověk zvykne na autorův jazyk a styl vyprávění. Taky chvilku trvá zorientovat se. Příběh se pak plynule odvíjí dál a nejen po hlavní lince, ale i po těch vedlejších.
Slzička mi párkrát ukápla, tak moc pro mne bylo čtení emotivní. Jsem nesmírně šťastná, že mám knihu ve své knihovně, protože jednoho dne ji otevřu znovu. Okouzlila mne tak, jako nemnoho jiných. ️

27 03.11.2022

"Každý má na světě své místo a hraje svou roli. Nejde to jinak. Je potřeba si stvořit vlastní malé nebe. Vnitřní taneční sál, po němž bude vířit v šíleném tanci radostí, že vůbec žije." (s. 54)

Silná kniha se silným příběhem, jehož čtení někdy zapříčiní v člověku nezměrný pocit zoufalství a bezbrannosti. Kde byl Bůh? A kde byl člověk v koncentračních táborech?! Nikdo neví, nikdo nedokáže říct. Ale je překvapivé, že u v těchto podmínkách se rodily děti a některé z nich i přežily.

Čtení tohohle románu pro mě bylo obtížné, ale je pravda, že díky střídání kapitol z minulosti a "současnosti " naší vypravěčky, byl příběh jaksi snesitelnější. Ze začátku pro mě bylo jaksi nepřehledné, kdo je kdo apod., ale dokázala jsem se rychle zorientovat a i když mi přečtení knihy trvalo tak dlouho, není den, kdy bych si na její téma nevzpomněla. Ke konci už se mi obrazy z ní promítaly i ve snech, takže jsem nyní opravdu ráda, že ji mohu přečtenou odložit a nechat příběh žít svým vlastním životem.

Nečetla jsem sama, koupila jsem ji partnerovi - a světe div se, od základní školy jeho první přečtená kniha, do které byl úplně ponořený a vždy pak zaujatě dohledával další a další informace o Elonovi, Tesle, Space X atd. Tím svým nadšením mě tak nakazil, že si snad tu knihu přečtu také. :)

20 07.10.2022

"Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl." (s. 23)

Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Takhle silný příběh dvou žen, který se nakonec protne. Kde zvítězí lidskost nad systémem. Kde ze všeho nejvíc záleží na zachování si vlastního sebe-vědomí. Protože pokud i to ztratíte, stanete se jen bezduchou loutkou na největším divadelním jevišti světa.
A vlastně to není nic těžkého. Stačí zasít do lidských srdcí strach. Tak moc mi to připomíná uplynulé dva roky - a strach, který ovládl 99% společnosti. To 1%, které od začátku chápalo situaci, bylo vnímáno jakožto smyslů zbavené. A pak se to procento začalo zvětšovat.

"Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné zdi postavíš jen z nových cihel." (s. 229)

To, že se společnost mění, vyvíjí, tomu nelze zabránit, i když žije v domnělé svobodě. Smutný fakt je ale ten, že se ze svých chyb jen málokdy dokáže poučit. Jak lehko zapomínáme a užíváme stav, jaký je nyní...

Tahle kniha člověka donutí se zamyslet. Nad tím, co se mohlo stát, a někde ve světě třeba i stalo nebo stane... Přečtěte si ji, nebudete se od ní moci odtrhnout, protože vás svými ostrými a dlouhými drápy stáhne a už nepustí.

91 04.10.2022

"Psím posláním rozhodně není chápat, co lidé chtějí, protože to se pochopit nedá." (s. 282)

Po delší době kniha, u které jsem při čtení prolila potoky slz. Psí poslání mám ještě v živé paměti, ovšem nečekala jsem tak emotivní začátek (v podstatě mě dostala do kolen hned třetí kapitola).
Už jsem v knize nenacházela tolik vtipných scén, jako v té předchozí. A přesto jsem i navzdory bolesti v hrudi četla dál, slzy neslzy.

"Psí jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali." (s. 300)

Mívala jsem psa, 14 let. Taky to byl voříšek. A můj největší kamarád v raných školních letech, kdy jsem neměla žádné kamarády. A i když spolu už 11 let nejsme, zatím jsem si nenašla cestu k jinému. Snad jeden na druhého taky čekáme, až nám bude souzeno být opět spolu.

"V podstatě platí pravidlo: dobrý člověk je ten, kterého zbožňuje pes." (s. 283)

No, nebudu ten komentář protahovat. Pokud milujete zvířata, přečtěte si oba dva díly. Ale mějte po ruce vždy dostatek kapesníků.

28 02.10.2022

Milý a oddechový román z českého prostředí, z jedněch z našich nejkrásnějších hor. V Perninku jsem loni strávila krásný den se svou kamarádkou, takže pro mě kniha byla milou vzpomínkou. Kousek od Ledče zase bydlím.
Příběh se četl dobře, nebylo těžké vidět kolem sebe takové Petry, Mirky, Niny i Kamily. Škoda, že víc prostoru nebylo věnováno sestře, její styl komunikace byl vážně skvělý. :-D
Nicméně ani tak nejsem zklamaná. Kniha splnila svůj účel. Chvíli mě dostala z reality do svého děje, abych mohla jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Nicméně příběh končí...
Ale to už si přečtěte sami. Nemějte od knihy vysoká očekávání a budete překvapeni. :-)

38 26.09.2022

"Bůh nesesílá mráz podle toho, jak jsou lidé oblečení." (s. 72)

Přesně tak, jak to Luca do Fulvio umí, je vystavěn i tento román na nesmírném množství protikladů - láska a nenávist, přátelství a nevraživost, něha a krutost, zaujetí a lhostejnost... Mohla bych pokračovat.
Jeho knihy, stejně jako tato, jsou plné krutých scén, které ale jako mávnutím kouzelného proutku dokáží přejít v romantické chvilky naplněné něhou a sladkými slůvky a činy.
Jeho hrdinové a hrdinky jsou popsáni uvěřitelně, život se k nim vždy v pravou chvíli otočil zády, aby v sobě mohli najít vnitřní sílu a stát se někým jiným, někým, kým se už dávno narodili.
Vlastně mě to vede k zamyšlení, že tohle je předobraz pro nás všechny... Teprve v tom nejhorším marastu zjistíme, kdo doopravdy jsme.

"Nikdy nikomu nedovol, aby v tobě vyvolal pochybnosti o tom, jakou máš cenu..." (s. 184)

Knihu jsem dlouho nechávala nepovšimnutou v knihovně a jsem šťastná, že její čas nadešel. Užila jsem si čtení, i když ty kruté a negativní scény mi zastavovaly dech a přiváděly husí kůži po celém těle. S čistým srdcem můžu ale knihu doporučit.

37 13.09.2022

"Když piješ čaj... pij čaj." Momentálně největší poučení pro mne.

Krátká zamyšlení a hlavně nádherné ilustrace. Jen tak, pro chvíle relaxace, nebo momenty, kdy se potřebujete vší silou odrazit ode dna, dostat se z balastu, ve kterém se zrovna nacházíte - v tu chvíli může být knížka velkou motivací - ostatně to sám píše autor v doslovu. Připomíná mi to knihu Chlapec, krtek, liška a kůň, je stavěná na stejném principu a mně osobně se líbila ještě o trochu více.

36 15.08.2022

"Měřítkem člověka je, zda umí milovat". (s.368)

Ráno po probuzení jsem číst začala a pár minut před půlnocí jsem knihu zavřela, když jsem se slzami v očích dočetla poslední řádku. Mezitím jsem samozřejmě obstarala standardní nedělní domácí práce...
Původně jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy, protože autorka je o 22 let starší, než já, ale teď jsem šťastná, že se mi příběh dostal do rukou.
Často v něm bývala místa, kdy se mi z očí koulely po tvářích slzy. Tak moc jsem se sžila s Rachel i Andym. Dokázala jsem pochopit jejich jednání, dokázala jsem nejdřív souhlasit s jedním, pak s druhým. Stála jsem nad nimi a vše sledovala zvenčí... Kéž bych toho byla schopná i ve svém životě. Jen se povznést nad situace, kterými procházím, pochopit je, přijmout je a jít dál.

Knihu jsem zakoupila na bazaru a pobavilo mne, že čtenář či čtenářka přede mnou v ní opravovala stylistické i pravopisné chyby. To mě nikdy nenapadlo a je pravda, že v některých knihách by jich bylo spoustu. Ovšem tady jsem narazila snad jen na 3, což je na 400 stránkách zanedbatelné množství..

Knihu můžu s čistým srdcem doporučit těm, kdo mají vyřešené vztahy - se svými rodiči, přáteli, bývalými i současnými partnery... Ostatní budou v knize hledat podobenství se svým životem a bude to znamenat buď slzy nebo vztekem odhozenou knihu, případně něco rozbitého. A nebo se na vše můžete podívat z výšky a vzít si z příběhu inspiraci.

33 01.08.2022

"Život přece funguje tak, že správné nemusí být nutně to, co správné je, ale to, co za správné prohlásí ten, kdo rozhoduje." (s. 290)

Upřímně, boom kolem téhle knížky jsem úplně nepochopila. Tolik nepravděpodobných setkání, tolik štěstí v kartách, které autor Alanovi nadělil, je opravdu neuvěřitelné. Ze začátku se to četlo skvěle. Současná linka mě bavila, ovšem ta z minulosti.. teď, když se na východ od nás děje to, co se děje, byl děj vskutku skličující.
Lidé umírali, jakoby se nechumelilo. Ach ten severský suchý humor... A je to vážně ještě humor?
Jo, uznávám, mělo to spád a čtenář se při čtení nemá šanci nudit. Podobnost se Švejkem či Forestem Gumpem čistě náhodná?! No nevím...
A za další připomínku nemůže autor nýbrž práce na české straně - tolik překlepů jsem v knihách už dlouho nezaznamenala.
Takže, suma sumárum, to hodnocení jen za současnou linku i když Soňa i Never Again ji zase udělali mnohem bláznivější..

46 31.07.2022

"Základ je, že každej šéf je vůl. To tmelí jeho zaměstnance. Nejhorší je, když se šéf chce s podřízenejma kamarádit. Správnej šéf je smířenej s tím, že je vůl, a vo co smířenější, vo to lepší soubor má." (s. 218)

Kniha s názvem moc společného nemá, spíše vůbec nic. Název ale upoutá mnoho pozornosti.
Jsou to vlastně dvě povídky jakoby ze života. Nenadchnou, neurazí, člověk si při jejich čtení zpříjemní cestu vlakem nebo horké letní odpoledne. Prostě nad tím moc nepřemýšlejte a bavte se. Tak zní moje rada.

27 17.07.2022

Lucii jsem vždy vnímala jako ženu, která je v mnohém výjimečná a odlišná od ostatních ve své branži (vždyť kdo vyrábí andílky a růžence, aby je pak prodal a koupil za ně něco, co druhým zkvalitní život?). Někdy na mne na Instagramu vykoukne nějaký ten příspěvek, kde se doširoka usmívá, když má vedle sebe svého partnera. Pobavil mne příběh, jak se seznámili. :-)

Nicméně kniha pro mne byla takovým milým a něžným pohlazením. I když Lucie vypráví o tom, co ji v životě způsobilo hlubokou bolest, přesto neztrácí nic ze své noblesy a člověku se chce plakat s její zraněnou duší, chce ji obejmout a alespoň vrátit trošku té lásky, kterou ona věnovala a stále věnuje druhým.

"Vnucené dobro nikdy nemůže vynahradit to, co si každý musí prožít a vydobýt sám. Překonat vlastním úsilím veškerá protivenství, jen to přináší sebedůvěru a pocit pravého uspokojení. Jinak člověk za chvíli začne vnímat dobro jako samozřejmost a pak i jako břemeno." (s. 92)

Kniha je také vzpomínkou na čas strávený s lidmi, kteří už prošli za duhový most a v neposlední řadě v ní čtenář najde i sebereflexi Lucčiných skutků.

30 07.07.2022