Hadati komentáře u knih

Sbírka velmi krátkých povídek, které mají společný motiv – boj proti nacistickým Němcům za 2. světové. Němec je zde zobrazen jako zosobnění zla, kterému je nutno se postavit. A v Drdových povídkách se proti němu staví zcela obyčejní lidé – účetní, dělníci, profesoři, prostí venkované. A přestože si jsou vědomi následků, kdy většinou je důsledkem jejich odporu jasná smrt, postaví se jim. Povídky jsou velmi vlastenecké, a přestože se mohly skutečně stát, odvaha hrdinů a zlovolnost Němců je tady spíše alegorická, jako dobro a zlo. Povídky jsou také ovlivněny dobou vydání povídek, kdy je zde několikrát zmíněna vděčnost vůči sovětským vojákům, ale o západní frontě ani slovo. Jedná se však (až na jednu povídku) skutečně jen o krátké zmínky, takže to nijak zvlášť nebije do očí a není to ani důvod k rozhořčení k překrucování či tajení historie. Součástí sbírky je pak povídka Vyšší princip, která byla velmi dobře zfilmována. Povídka Němá barikáda pak byla taktéž zfilmována, kde je už ale velmi znát komunistický vliv na tuto tvorbu.

4 23.11.2017

Velmi rychlé seznámení se s některými příběhy bratří Grimmů. Kresba není nijak zajímavá, ale ani mi nepřišla nijak závadná a k pohádkám Grimmů celkem i seděla. Během 20 minut přečtena.

23.11.2017

Pro mě byla tahle kniha takovým zklamáním, že nevím, jestli budu zkoušet další díl této série, i když všichni ujišťují, že další díly jsou podstatně lepší. Zejména přelouskání první kapitoly o cca 50 stranách bylo utrpením, kdy jsem měl zmatek v tom, co a proč se tam vlastně děje. V druhé polovině knihy to pak bylo přece jen lepší a čtení o Pistolníkově minulosti mě dokonce i bavilo. Ale není to kniha, kterou bych komukoliv doporučil.

2 23.11.2017

Poslední díl této trilogie je opět vyprávěn stejnými postavami jako předchozí kniha – Vélinem, Frentisem, Revou a Lyrnou. Do této skupiny nepřibyla žádná další postava, takže ani nepřichází nic nového. Většina toho důležitého se už odkryla v předešlém díle. Užil jsem si znovudobytí Sjednoceného království, ale výprava do Volaru mi pak už přišla zbytečně zdlouhavá. Po většinu času pak nesledujete nic jiného, než jak se hrdinové probíjí k finálnímu konci a ani se už nemůžete těšit na nějaký zajímavý vývoj hlavních postav. V posledních dvou třetinách knihy se tak můžete těšit už jen na dvě věci – odkrytí toho, co je vlastně Spojenec zač, a jakým způsobem bude poražen, jestli vůbec. Na tolik stovek popsaných stran mi to přijde málo.

1 08.11.2017

Nadčasová zvířecí alegorie, která zesměšňuje revoluce a despocie, v tomto případě zejména ty komunistické a fašistické. Každý čtenář tam najde spoustu dalšího. Náboženské pokrytectví, rasovou nadřazenost, tupost (i lidského) stáda, které jen vykřikuje hesla a nepřemýšlí nad tím, co se děje, špatnou paměť ohledně slibů, přísah nebo historických událostí... a takhle by se dalo pokračovat ve vyjmenovávání stále dál.

7 08.11.2017

Deník dospívající jednadvacetileté ženy, hudebně nadané, vzdělané, inteligentní a vnímavé, která měla tu smůlu, že byla Židovkou v Němci okupované Paříži. Při čtení jejího deníku se dostáváme od řešení jejích dívčích vztahových problémů (které však deník provází po celou dobu, což je přirozené) se pomalu dostáváme k řešení životních údělů Židů ve Francii té doby. Sledujeme stud, s jakým nosí židovskou hvězdu, postupné omezování jejího života, kdy Židé mají postupně zakázáno navštěvovat kulturní akce, parky, nemocnice, a omezené vstupy do dopravních prostředků či prodejen. Postupně ji pak okupace bere i lidi kolem ní. Dokážeme se vcítit do jejích pocitů a sledujeme, jak většina lidí ani nechápe, co znamená být v té době Židem. Ironií pak je i to, že ona sama má problémy pohlížet na sebe jako na Židovku, když vždy na sebe pohlížela spíše jen jako na Francouzku.
Deník jako takový se dá rozdělit (kromě roku od 1942 do 1944) na tři hlavní části. V prvních cca 50 stranách téměř nepociťujete, že by měla okupace na Helene nějaký vliv. Prakticky řeší problémy, jaké by v určitém smyslu řešily dívky v jejím věku i v současnosti (vztahy, rodina, přátelé, studium). V další části začínají parzekuce na Židy mít vliv i na ni a její rodinu. Ve třetí části (cca od 250 strany) se pak Helene kromě popisování událostí dostává i k filosofování a rozboru, proč se to vše děje, kdy je vám již také jesné, že moc dobře ví, co ji čeká, pokud se dostane do rukou okupantům. Přestože si je toho nebezpečí vědoma, zároveň odmítá odejít na bezpečnější místo než je Paříž. Sama pak na toto své chování poukazuje a snaží se jej vysvětlit.
Jak hodnotit deník procenty? Je to těžké. Četl jsem ho z důvodu, abych se dokázal vcítit do někoho, kdo tuto dobu prožíval, a toho se mi dostalo dostatečně. Doufal jsem však i ve více informací ohledně historických událostí, čehož se mi dostalo méně. Proto dávám 4 z 5 hvězdiček. Na jiný způsob hodnocení jsem nebyl schopný přijít.

4 08.11.2017

Deník dospívající jednadvacetileté ženy, hudebně nadané, vzdělané, inteligentní a vnímavé, která měla tu smůlu, že byla Židovkou v Němci okupované Paříži. Při čtení jejího deníku se dostáváme od řešení jejích dívčích vztahových problémů (které však deník provází po celou dobu, což je přirozené) se pomalu dostáváme k řešení životních údělů Židů ve Francii té doby. Sledujeme stud, s jakým nosí židovskou hvězdu, postupné omezování jejího života, kdy Židé mají postupně zakázáno navštěvovat kulturní akce, parky, nemocnice, a omezené vstupy do dopravních prostředků či prodejen. Postupně ji pak okupace bere i lidi kolem ní. Dokážeme se vcítit do jejích pocitů a sledujeme, jak většina lidí ani nechápe, co znamená být v té době Židem. Ironií pak je i to, že ona sama má problémy pohlížet na sebe jako na Židovku, když vždy na sebe pohlížela spíše jen jako na Francouzku.
Deník jako takový se dá rozdělit (kromě roku od 1942 do 1944) na tři hlavní části. V prvních cca 50 stranách téměř nepociťujete, že by měla okupace na Helene nějaký vliv. Prakticky řeší problémy, jaké by v určitém smyslu řešily dívky v jejím věku i v současnosti (vztahy, rodina, přátelé, studium). V další části začínají parzekuce na Židy mít vliv i na ni a její rodinu. Ve třetí části (cca od 250 strany) se pak Helene kromě popisování událostí dostává i k filosofování a rozboru, proč se to vše děje, kdy je vám již také jesné, že moc dobře ví, co ji čeká, pokud se dostane do rukou okupantům. Přestože si je toho nebezpečí vědoma, zároveň odmítá odejít na bezpečnější místo než je Paříž. Sama pak na toto své chování poukazuje a snaží se jej vysvětlit.
Jak hodnotit deník procenty? Je to těžké. Četl jsem ho z důvodu, abych se dokázal vcítit do někoho, kdo tuto dobu prožíval, a toho se mi dostalo dostatečně. Doufal jsem však i ve více informací ohledně historických událostí, čehož se mi dostalo méně. Proto dávám 4 z 5 hvězdiček. Na jiný způsob hodnocení jsem nebyl schopný přijít.

08.11.2017

Kresby mě všeobecně moc neoslovily, a to ani u jednoho z příběhů. První příběh Velká hra nebyl tak špatný, ale moc mi tam nesedlo chování hlavního hrdiny. Tento hrdina pak vytupuje také v příběhu Masakr v Two-Witch Mesa, což mi přišlo ještě lepší, a to hlavně díky tomu, že se podíváme do minulosti, na Divoký západ. Rasová válka pak operuje s dobrým nápadem, kdy Predátor loví ve vězení, a skupinka lidí se dá dohromady, aby ho dostala živého, což je nejlepším příběhem celého omnibusu. Vetřelci ze Čtvrté dimenze pak mají humornou podobu. Zbylé tři povídky jsou už jen do počtu a nejsou nijak zajímavé.

24.10.2017

Nejprve je nutno říct, že považovat tento román za „humorné sci-fi“ je dost zavádějící. Hlavní hrdina sice putuje v kosmické raketě několik měsíců a setká se (snad?) s mimozemským životem, ale tohle prostředí je využito spíše jako prostředek k vyprávění příběhů z minulosti hlavního hrdiny, který vyrůstal jako dítě estébáka v době Sametové revoluce, a jehož příběh postupně sledujeme až k jeho vztahům s jeho manželkou, kdy jeho minulost je rozebírána i po psychologické či filosofické stránce. Příběh pak musíte přijmout jako satiru, jinak těžko přijmete už jen tu původní myšlenku, že demokratická společnost, která by si měla vážit životů jednotlivců, by do vesmíru vyslala na osm měsíců jednoho osamoceného kosmonauta, ještě k tomu vědce bez leteckých zkušeností, což je podle mého jasný rozsudek smrti. Náš kosmonaut si také např. do vesmíru bere sklenice(!) s Nutellou a s whisky, má tam i nějaké pivo a spoustu sladkostí a jiných pochutin, takže si těžko může udržovat kondici vhodnou na vesmírné výpravy. A takových nelogičností je tam vícero.

K humorné stránce dodám, že je zde přítomna opravdu jen určitá míra satiry, kdy jsem se díky ní asi jednou nebo dvakrát v duchu mírně pousmál. Je tedy směšné srovnávat to třeba s Červeným trpaslíkem, který je od něj humorem tak o tři milióny světelných let dál.

Přesto má autor ve své prvotině dobré vypravěčské schopnosti a pointa knihy mi alespoň trochu vylepšila názor na celý jeho román. Mám však obavy, že tahle kniha (resp. vyprávění hlavního hrdiny o svých zážitcích po Sametové revoluci) může být zejména v zahraničí pochopena vážněji, než je myšlena, a může tak vzniknout nesprávný obrázek o tom, jak to zde u nás ve skutečnosti v období roku 1989 vypadalo. Věřím, že právě ty výlety do revoluční minulosti byly to, co v zahraničí zaujalo. Zahraniční čtenáři však jen těžko najdou hranici, kde končí skutečnost a začíná nadsázka. Čeští čtenáři (snad i ty mladší ročníky, které již revoluci nezažily na vlastní kůži) se v tom snad dokáží orientovat o něco lépe.

2 24.10.2017

Je to má první kniha od Kinga, takže nemohu srovnávat s jeho dalšími romány, ale moc se mi líbila. King se na jednu stranu nijak nezdržuje a hned vhodí celé americké maloměsto ze státu Maine pod kupoli, na druhou stranu mu pak trvá téměř 200 stran, než se přenese přes prvních 12 hodin života v městečku po této události, která všem lidem naprosto změní jejich životy. Nijak se nerozpakuje se zabíjením, takže jste svědky smrti nejen záporných a kladných postav, ale i obyčejných obyvatel města. Zatímco se jedni nesnaží o nic jiného než o upevnění moci, další se pak snaží o to, aby byla kupole zničena a svět zase šel tak, jak byli zvyklí. Tyto dva tábory se pak proti sobě vyhraní velmi rychle. Některé z postav si velmi oblíbíte, jiné pak budete z duše nenávidět. Jediným negativem této knihy pak vidím to, že až velmi podrobně popisuje postupné události, takže necelý týden událostí je popsán na necelých 1000 stranách. Jiní čtenáři si v tom ale budou třeba i libovat.

8 24.10.2017

Druhý díl navazuje na ten první, kdy kvalitativně mi přišel slabší. Na konec se i dočkáme velké bitvy. Opět se jedná o jednoduchý příběh, který se moc nezabývá detaily, kdy tři děti téměř samy zachrání osud celého království. Zkrátka, fantasy pohádka pro dospívající děti.

1 24.10.2017

Četl jsem novější překlad, takže věřím, že problém nebyl jen v překladu. Jde totiž o to, že po celou dobu Neuromancera jsem měl problém se způsobem, jak byl napsán: Anglicky mluvící postavy často zkracují věty, kdy většinou vynechávají slovesa, pak jsou zde postavy, které sice mluví anglicky, ale angličtina není jejich rodným jazykem, takže není snadné je pochopit. K tomu je zde od počátku mnoho nových výrazů, jejichž význam pochopíte až v průběhu knihy, jestli vůbec. Potíž je i v tom, pokud se neorientujete v technologických výrazech, protože tahle kniha je vám většinou nevysvětlí. V důsledku toho jsem se nesnadno orientoval v tom, co se zrovna děje. Po první části knihy se to sice zlepšilo, ale stejně mi všechny tyhle slohové zvláštnosti házely neustále klacky pod nohy, takže knihu jako takovou jsem si moc neužil. Když už jsem se ale dostal do poloviny příběhu, tak už jsem to nechtěl vzdát a hodlal jsem knihu dočíst do konce, protože jen málokdy knihy nedočítám. Naneštěstí, lepší to už nebylo.
Když se oprostím od výše uvedeného, tak o příběhu mohu říct, že i když je zajímavý, v dnešní době má již mnoho kyberpunkových konkurentů, kteří jsou lepší a daleko čtivější. Z těch starších děl bych pak doporučil spíše Ljukaněnkova Lživá zrcadla.

5 26.09.2017

Je to skutečný příběh o těžkém údělu polských Židů, kteří to neměli snadné ani předtím, než Polsko obsadili za druhé světové války Němci. Budete svědky vynalézavosti těch, co se snažili přežít za každou cenu německé vyhlazování, a že nejen Němci se za války chovali k Židům hnusně, a že i po válce to nebylo pro přeživší vůbec snadné. Vzpomínky na válku jsou přerušovány vsuvkami z doby, kdy se Spiegelman (autor komiksu) od svého nevrlého, nesnesitelného a stárnoucího otce dozvídal, jak tuto dobu s jeho matkou přežili. Toto nepříjemné téma pak je odlehčeno tím, že Spiegelman jednotlivé rasy a národy přeměnil ve zvířata. Ze Židů se tak staly krysy, které jsou schopné přežít i v těch nejhorších podmínkách, z Němců kočky, které krysy nesmiřitelně loví atd. U ostatních národů se pak více zamýšlíte, proč bylo zvoleno zrovna tohle zvíře. Např. proč pro Poláky autor zvolil prasata – pro Židy z náboženských důvodů nečistá zvířata.

4 26.09.2017

Příběh se odehrává dva roky poté, co naši Zemi navštívili mimozemšťané a zničili jakýkoliv pokus lidstva jim vzdorovat. Pak však na Zemi vkročila další bojovná mimozemská civilizace přilákána tou první a mezi emzáky nastala krvavá válka. Lidé jsou bezmocní asi jako jsou v lidských válkách bezmocná zvířata, přes jejichž životní prostředí se války už tolikrát přehnaly. Lidstvo díky tomu vymírá, ale přesto se stále někteří z nich nevzdávají naděje na lepší život. Přestože je hlavním hrdinou mladý chlapec, nejedná se podle mě o Young Adult knihu. Autor se nebojí jít přes hektolitry krve nevinných.

2 26.09.2017

Pozadí celého příběhu mohlo být zajímavější než jen putování do nějaké divočiny ohledně ztracených dřevorubců. Příběh se pak sice vyvine v něco většího, ale je divné, když hrdina zachrání svou zemi vlastně jen tak náhodou. Možná i proto jsem se do něj tolik nevcítil ( kdy tomu bránilo i to, že hrdina, za kterého hrajete, nemá jméno – nikdy tam není vysloveno). Procházení dobrodružství jako takového je však velmi zábavné. Navíc mě překvapilo, že jsem u knihy strávil tolik hodin. Příběh jsem hrál jen jednou, tak je možné, že jednotlivé možnosti nejsou tak široce rozvětvené a proto u knihy strávíte více času.
K hernímu systému musím říct, že je velmi dobře funkční. Zpočátku jsem se obával, že soubojový systém bude zdlouhavý, ale když jsem si nastavil obratnost tak, abych mohl dávat kritiky, tak to šlo snadno. Z herního systému mi tak vadily pouze kouzla, respektive jejich velký počet. Upřednostňuji systém, kdy si vyberu nějakou zvláštní schopnost (kouzlo) a alespoň jednou za gamebook ji použiji, ať už knihou projdu jakkoliv. Musím srovnat se sérií Lone Wolf, který má sice dohromady deset schopností, ale za jedno dobrodružství každou z nich použijete alespoň jednou. A jsou to schopnosti všestranné, ne jednoúčelové jako např. kouzlo, které použijete jen v případě, že potkáte někoho, kdo pomocí magie zkameněl. Ale chápu, že jiným se naopak takováhle variabilita může líbit.
Tento gamebook je určitě lepší než běžné gamebooky od Jacksona a Livingstona, ale na kvalitu gamebooků Lone Wolfa, které považuji za nejlepší gamebooky, co jsem kdy četl, nedosahuje.

1 26.09.2017

Lord Neděle se nezdá být tak hloupým protivníkem jako předchozí dny. Možná to je i tím, že je jedním ze synů Architektky a Starce. Asi není překvapením, že dojde ke konečnému zúčtování, do kterého se zapojí i zbylí dva synové Architektky. Také se konečně dozvíme, proč Architektka zmizela, proč vytvořila Vůli, a co je jejím úkolem. Zakončení této série nemělo tak tradiční konec, jak je u knih pro děti a mládež obvyklé.

26.09.2017

Deadpool vezme od ďábla práci na likvidaci několika osob, které od ďábla (proti podpisu krví) získaly zvláštní schopnosti. Ani teď Deadpoola moc netrápí svědomí a likviduje je. Je však třeba říct, že důvodem toho, proč tuto práci vzal, je záchrana přítele. Deadpool však také prokáže, že je nejen zabiják, ale že je také inteligentní. Je mu jasné, že ďábel má ve své přirozenosti podvádět, takže se rozhodne podrazit ho dřív než stihne podrazit ďábel jeho.

08.09.2017

Deadpool je stále hláškující typan, co se nebojí žádných následků. Proto je také tou správnou osobou na pobití nemrtvých prezidentů Spojených států amerických, jejichž cílem je zničit zemi, kterou pomáhali budovat. Ono totiž nevypadá dobře, když Captain America svým štítem zabíjí americké prezidenty. A Deadpool je pro prachy ochotný udělat cokoliv.
Nápad na nemrtvé prezidenty beru jako skvělý námět, i když by mě zajímalo, jaký ohlas měl tenhle komiks přímo v USA, kde jsou tak patriotičtí. Věřím, že nějaké ty protesty musely proběhnout. Scénáristé by se pak mohli dokonce bránit i tím, že dospívající mládež nenásilně donutili k tomu, aby se něco o svých předchozích prezidentech dozvěděla. I když je námět tohoto Deadpoola dobrý, přece jen pak začíná ztrácet dech. Občas je znát, že se scénáristé snaží naplnit potřebnou kvótu stránek.

2 08.09.2017

Nevím, co na tom ostatní vidí. Příběh není ničím moc zajímavý, kdy mi i dost vadilo, že nebylo nijak vysvětleno, jak se hlavní záporáci dostali z pekla. To tam mají otočné turnikety jako ze Saloonu? Kresba byla po celou dobu tmavá, takže jsem měl co dělat, abych v některých částech poznal, co se děje. Potíže identifikovat jednotlivé postavy od sebe pak ani nepřekvapí. Ghost Rider mi pak spíše připomínal postavu Božského pistolníka z Preachera. Až mě překvapuje, že scénář dal dohromady Ennis, na kterého jinak nedám dopustit. Možná to je i důvod, proč tomuto komiksu většina lidí dává tak vysoké hodnocení, jinak nevím...

2 08.09.2017

V prvním příběhu se vydáme do Hollywoodu, kde následně vyšetřujeme smrt známé a populární herečky. Scénáristé si nevybrali nic menšího, než nešťastný osud Marilyn Monroe, která propojila svůj osud s prezidentem Kennedym. V druhém příběhu si odskočíme pro změnu do Španělska, kdy hlavní hrdinku ovládne duch osobnosti, která mi zatím přišla jako nejzábavnější.

2 08.09.2017