Hadati
komentáře u knih
Poslední jednorožec
Peter S. Beagle (p)
Jednorožčí klisna si jednoho dne uvědomí, že už velmi dlouho nepřišla do styku s někým svého druhu. Proto se rozhodne vydat se na výpravu, aby zjistila, co se s ostatními stalo. Postupně zažívá různá dobrodružství a potkává lidi, kteří se stanou jejími společníky. Autor často v knize používá různé alegorie a parodie, přesto je příběh vyprávěn pohádkově. Nejedná se však o pohádku pro děti. Přestože má kniha jen pár stovek stránek, děj je volný, pomalý, nikam nespěchá.
Hledání ztracených hrdinů
David Gemmell
Po Králi za branou je to osvěžující změna. Gemmel se vrátil zpět k tomu, co umí nejlépe – vyprávět příběh o přestárlých hrdinech, kteří by měli jít na odpočinek, ale osud je svede opět dohromady, aby se vydali na své poslední dobrodružství. A vůbec nevadí, že nejdou zachránit nějakou princeznu, ale obyčejnou vesnickou dívku, po které ani pes neštěkne. Každý má svůj vlastní důvod, proč se k výpravě přidal, a ne u všech dává smysl, ale to autorovi odpustíte, protože se to čte vážně dobře.
Corrigan
Greg Rucka
Tato komiksová série si i nadále dokáže udržet stejnou kvalitu. Podle názvu je každému jasné, že se točí zejména kolem zkorumpovaného Corrigana, pracovníka policejních laboratoří, který je pro svůj osobní zisk ochotný udělat cokoliv. Proti němu pak stojí zejména policistka Montoyová, která začíná mít potíže udržet své chování v mezích zákona. Je tedy otázkou, zda vyhrají poctiví poldové nebo prohnilý Corrigan. A dá se brát za výhru, jestliže ve snaze dostat Corrigana, padnou do stejného bahna lží a podvodů jako on?
Kartosský gambit
Vasilij Michajlovič Machanenko
Druhý díl trpí stejnými neduhy jako ten první. Mahan i nadále zažívá neskutečné štěstí v tom, být ve správné chvíli na správném místě, zvolit ten správný způsob na odkrytí úkolu či odměny, které dosud za desítky let jiný hráč neodhalil, získat odměnu, která mu unikátním způsobem pomůže nebo vylepší jeho schopnosti apod.
Když však při čtení přistoupíte na tuhletu hru (kdo ví, třeba v zákulisí skutečně někdo hýbe událostmi tak, aby Mahan dostal to, co potřebuje) hodně se pobavíte.
Ty nejnudnější pasáže ve stylu získávání zkušeností výrobou jednoduchých věcí a zabíjením krys byly víceméně odstraněny. Oznámení o levelování tu sice stále je, ale v menší míře a většinou přinesou i nějakou zajímavou informaci.
Mahan se pak také dává postupně do křížku s různými mocnými frakcemi hráčů, což je nadějí pro více zábavy do budoucích knih.
V závěru druhého dílu pak dojde k epické bitvě, která má kolosální důsledky pro všechny hráče i NPC. Asi něco jako když přidáte do hry datadisk. Trochu mi to připomnělo finální bitvu v Ready Player One. A Mahan je, samozřejmě, ve středu celého tohoto dění jako postava na nízkém levelu konkurující hráčům na trojciferných levelech.
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
Stejně jako předchozí díl, i tenhle se odvíjí v jiné době a na jiném místě, než hlavní události týkající se Malazské říše. Minulý díl se týkal zejména Karsy Orlonga, z rasy Teblerů, potomků Toblakai, který pak v závěru knihy propojil svůj osud s osudy Malazské říše.
Podobným propojením je v Půlnočních vlnách Trull Sengar, který měl v předchozím díle krátkou roli, kdy jsme se o něm dozvěděli pouze to, že je svým národem považován za zrádce. Na rozdíl od Karsy Orlonga od začátku knihy víme, že se jedná o tu samou osobu (pokud si v té přehršli postav vzpomenete, že jste se s touto osobou už setkali), kdy je vyprávěn (nejen) jeho příběh předtím, než byl označen za zrádce Tiste Edur. K propojení s událostmi z Malazu tu však ještě nedojde.
Kromě Trulla Sengara tu pak nevystupují žádné další postavy, které bychom znali z předchozích dílů, pokud tedy pomineme Chromého boha. Sledujeme zde události nového kontinentu, kde žijí kmeny Tiste Edur, které se dostanou do sporu s lidským Lederským královstvím, arogantní zemí považující se za nadřazenou všem ostatním a tím způsobem také jednající.
Z pohledu Trulla Sengara a jeho bratří můžeme sledovat události z pohledu Tiste Edur, což je dlouhověká rasa žijící v kmenovém společenství. Naopak z pohledu Tehola a jeho bratří, zase sledujeme události z pohledu Lederu.
Tehol je na jednu stranu důležitá postava, přestože z počátku to tak nevypadá, na druhou stranu zde slouží i jako komická figurka, podobně jako byl Kruppe z Darúdžistánu. Přestože mi tyhle pokusy o humor k Malazské kronice padlých moc nesedí, byl mi Tehol se svým humorem daleko bližší, než Kruppe, který mi spíš než vtipný přišel trapný. U Tehola jsem se i párkrát upřímně zasmál.
Stejně jako v ostatních dílech je tu spousta nových postav, více či méně zajímavých, kdy také můžete odhadovat, které budou pro další pokračování podstatné. Je zřejmé, že členové Rudé gardy se brzy stanou další významnou silou tohoto světa.
Nejvíce nového se dozvíme o Tiste Edur, a to i o důvodech, proč jsou nesmiřitelnými nepřáteli Tiste Andi. Díky tomu se i dozvíme další střípek o Anomanderovi. V této knize dojde i k setkání s legendárními rasami jako jsou K'Chain Che'Malle, Jaghuti, Toblakai, Forkrul Assail, diversové a v neposlední řadě i bohové. Někteří se zde objeví pouze jako vzpomínka z minulosti, jiní však zasáhnou i přímo do běhu současných událostí.
Přestože si po tak tlusté knize musím dát zase na chvíli oddech, moc se těším na další pokračování.
Čas pro jatka
David Gerrold
Je fascinující, že David Gerrold byl schopný vymyslet tak komplexní mimozemskou ekologii, která dává smysl. Komu se v předchozích dílech Války s Chtorr líbilo poznávat chtorranské druhy, ten si tenhle díl opravdu užije.
Příběh se dá víceméně rozdělit do tří hlavních misí. Při té první sledujete, jak Jim ztrapní neschopného důstojníka při vojenské akci, což je velmi zábavné sledovat. Při té druhé se konečně dozvíme více, jak se chtorranská ekologie dostala na Zemi, a zřejmě i proces, jakým se mohla začít šířit. Ta tedy zaujme hlavně ty, kteří rádi poodkrývají tajemství. U té třetí, nejdelší a nejdůležitější, se pak vydáme studovat planetu Chtorr, přestože Zemi neopustíme. Tu zase přivítají ti, co mají rádi akčnější části, přestože je mise více vědecká než vojenská.
Tenhle díl sráží hlavně vztahové problémy mezi Jimem a Lizard. Chápu, že milostnou či vztahovou stránku musí mít prakticky každá delší série, ale zde to překročilo únosnou mez, kdy to až obtěžuje. Pokud bych si chtěl číst o citových výlevech, přesedlal bych k růžové knihovně. Na druhou stranu, pokud vám tahle část románu začne lézt krkem, není až tak obtížné se prolistovat přes kapitoly, které vás nudí. Běžně to nedělám, ale tuhle knihu čtu už po několikáté, takže jsem se nerozpakoval tyhle otravné pasáže přeskočit.
Moc mě mrzí, že Gerrold tuhle sérii nedokončil, ale stále doufám, že se tak někdy stane, a že někdo bude mít vůli tenhle díl přeložit do češtiny. V angličtině bych to nedal.
Berserk 1
Kentaró Miura
Tuhle mangu jsem viděl kdysi dávno jako jeden z prvních anime seriálů, proto jsem se rozhodl si první díl přečíst. Asi i proto jsem byl zklamaný, protože jsem na základě svých vzpomínek očekával víc.
První kniha nemá skoro žádný příběh, skoro nic se tam o Berserkovi nedozvíte, a to ani v náznacích. Berserk ani nemá žádnou strategii, prostě bojuje s přesilou, dokud nepadne, nebo dokud mu někdo neřekne, že by bylo záhodno zdrhnout, dokud to ještě jde.
Kresba statických scén se mi líbila, ale jakmile byl vyjadřován pohyb, zejména v boji, tak to byl klasický manga mišmaš, ze kterého máte problém něco vyčíst.
Svatokrádežná svatba
Alejandro Jodorowsky
Znáte ty mytologické příběhy ohledně neúmyslných incestů jako ten o Oidipovi a jeho matce? Jodorowski si z takových příběhů vzal příklad, ale jak je jeho zvykem, zněkolikanásobil ho. Všichni jsou zde více či méně křiváci, že i postavy z Hry o trůny by se musely hodně snažit, aby dosáhly na jejich úroveň.
Kresba je velmi pěkná, a přestože je celkově spíše do temna, je i dostatečně barevná. Ale i temné části jsou vhodně kolorované, takže se nestane, jak je zvykem u mnoha jiných komiksů, že u tmavých kreseb máte problém vidět detaily.
Je pak těžké sympatizovat s některou z postav, protože každý je tu svým způsobem bastard. Jako knihu bych to asi z tohoto důvodu nedokázal číst, v komiksu to tolik nevadí.
Tulák 3 - Hrdina ve stínu
David Gemmell
Třetí díl Tuláka není tak dobrý jako jeho předchozí dvě knihy. Je to asi i tím, že poslední Tulákův příběh se odehrává daleko od Drenaje a není téměř nijak provázaný s předchozími událostmi. Přesto je to stále ten zabiják, kterého znáte, přestože je na odpočinku. Není však nic horšího než skřížit cestu zabijákovi, kterému nezáleží na jeho vlastním životě. A o tom se zde přesvědčí jeho noví nepřátelé. Gemmell v této knize hodně poukazuje na to, že prakticky v každém živém tvoru je vždy kus soucitu či dobroty, přestože vykročil po nesprávné cestě.
Upíří rytíř 1
Pat Mills
Tenhle komiks mi přišel tak moc jiný, až si nejsem jistý, nakolik se mi líbil. Nebyl to zrovna můj šálek kávy. Kresba je celkem zajímavá, ale dost ponurá, protože hlavní barvou komiksu je barva krvavá. K hlavnímu hrdinovi si pak můžete jen složitě vypěstovat větší sympatie, protože je to upír vysávající své oběti, a navíc byl ve svém předchozím životě esesák. Aby byl alespoň nějak sympatický, tak mu autor komiksu dal do vínku jakýsi druh cti, kterého se hrdina jakžtakž drží. Pokud jste tedy unavení klasickými hrdiny bez bázně a hany, nebo i méně obvyklými hrdiny, kteří nejsou tak svatí, ale někde uvnitř je v nich ukryté dobro, tohle byste měli zkusit.
Hejna běsů
Cullen Bunn
Zajímavě vytvořený svět, ze kterého běhá mráz po zádech. Dost mi svou atmosférou připomíná svět Ospalé díry (Sleepy Hollow). Jsem zvědavý, jakým směrem se bude hlavní hrdinka ubírat v dalším pokračování. V tomhle komiksu je opravdu velmi těžké sledovat boj dobra se zlem, protože zde prakticky nejsou pro tyhle dva protiklady vytyčeny žádné rozpoznatelné hranice.
Arkwright integral
Bryan Talbot
Jedná se o těžkou četbu, a nemyslím tím jen samotnou váhu komiksu. Kniha se dělí prakticky na dva dlouhé komiksové příběhy. První je v černobílé verzi a týká se přímo Luthera Arkwrighta, který dokáže cestovat mezi alternativními verzemi vesmíru. A od počátku bojuje proti jakémusi zlu, které se rozpíná napříč všemi paralerními světy. Kresba, přestože černobílá, je často dost detailní. Potíž je ale v tom, že je nesnadné se na první přečtení dostatečně orientovat v příběhu a autor nedává čtenářům nic zadarmo, takže se musíte zamýšlet i nad drobnostmi, abyste odhalili některé odkazy. Kupříkladu, proč místo USA se používá zkratka UCA, nebo co je zač ta dvorní dáma, kterou vám později představí jako Dianu Spencerovou. Příběh mě ale nezaujal natolik, abych si to chtěl přečíst i podruhé, takže věřím, že mi spousta odkazů zůstane ukryta. Prvnímu příběhu bych tedy dal tak 70 %.
Druhý příběh je již kolorovaný, živější, svižnější akčnější a zajímavější, kdy tentokrát se odvíjí kolem dcery Luthera Arkwrighta, kdy paralelní světy jsou zde zcela podružným tématem. Příběh není nijak spletitý a dá se v něm dobře orientovat, což považuji za velký klad oproti prvnímu příběhu. Talbot zde předvádí, že se vypracoval ve zkušeného vypravěče.
Zbytek komiksové knihy pak zabírá nepřeberné množství příloh, které potěší fanoušky Luthera Arkwrighta. Ostatní je spíše prolistují.
Hustej nářez - komiks
František Kotleta (p)
Knižní předlohu jsem nečetl, takže nemůžu porovnávat, ale tenhle komiks se vyrovná se zahraničními komiksy podobného ražení. Je to asi první komiks, o kterém to jsem schopný říct. Tím nemyslím, že by české komiksy dosud neměly nápady nebo zajímavou kresbu, ale tento má jak akční příběh, tak i nádherně kolorované kresby, ze kterých přímo čiší erotika i násilí v tom správném poměru. A akce je tam více než dost, kdy zvolit jako úhlavní nepřátele emzáky byl správný tah, protože k nim necítíte ani trochu slitování. Snad tedy bude mít komiks takový úspěch, že se dočkáme jeho pokračování. Lituji jen jediného, že jsem si před komiksem nepřečetl knihu.
Okko: Cyklus vody
Hub (p)
Komiks, kde hlavními postavami je ronin, démon, kněz a obyčejný chlapec, kdy reálie jsou vhozeny do starověkého japonska okořeněného magií. Každý má nějaké kvality, které v příběhu projeví. Stylem příběhu mi to dost připomínalo Usagi Yojimba. Příběh i kresba se mi dost líbily, kdy mě potěšilo také to, že nekončí sluníčkově.
My jsme legie
Dennis E. Taylor
Při hodnocení této knihy musím trochu spoilerovat, ale nenapíšu víc, než je v tiráži, nebo než napovídá název knihy. Hlavní postavou je fakticky umělá inteligence, kopie mysli zemřelého člověka. Je to zcela netradiční pojetí a moc se mi ten nápad líbil. Zpočátku jsem měl obavu, jakým způsobem skloubí autor potíže s cestováním ke vzdálenějším soustavám, ale zhostil se toho celkem dobře. Nejprve se příběh odvíjí jen kolem jedné postavy, ale brzy se objeví další. Vzhledem k tomu, že jednotliví hrdinové knihy se vyskytují v jiné části vesmíru, měl jsem při čtení občas pocit, že spíše čtu jednotlivé povídky z jednoho universa, což mi ale vůbec nevadilo. Jediným problémem pak bylo, že se ke konci knihy v příběhu pohybuje více postav a musel jsem se více soustředit, abych si vzpomněl, která postava je která. Určitě by tomuto problému, alespoň částečně, pomohl „genealogický“ strom. Knihu každopádně hodnotím jako velmi vynalézavou, i když mě trochu mrzí, že se jedná o dalšího autora, který se z toho snaží udělat další ságu. Čekejte tedy otevřený konec.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Už samotnému deníku A. F. jsem dal vysoké hodnocení, takže zde jsem se zaměřil hlavně na hodnocení komiksové stránky, a byl jsem velmi příjemně překvapen. Nejedná se o suchopárné převedení deníku do komiksu. Autor komiksu si zde pohrává s fantazií a humorem, kdy máte pocit, jako by ten komiks vymyslela sama A. F., jako by zde ona sama převedla své představy zapsané v jejím deníku. Když píšu představy, tak to tak i myslím, protože komiks je často záměrně přehnaný, humorný a satirický, tak jak často události do deníku zapisovala sama A. F. Převedení deníku do komiksu, však nechci upřít autorovi komiksu, který dokázal vytvořit vyvážené dílo, které je vtipné, ale nijak urážlivé. Ten také komiks vytvořil s úctou k původnímu dílu, k jeho pisatelce a k osudům dalších osob, o kterých A. F. ve svém deníku psala. Nelze než doporučit těm, kteří netouží číst samotný deník, ale chtěli by poznat alespoň to nejpodstatnější z tohoto díla.
Druhá kniha hřbitovní
Neil Gaiman
Pokračuje se tam, kde se skončilo v prvním díle. Více se dozvíme o tom, proč byla rodina hlavního hrdiny vyvražděna a hlavně kým. A samozřejmě dojde i k hlavnímu zúčtování. Větší část z toho obstará upír a jeho přátelé, s hlavní nemesis si to pak vyřídí hrdina osobně. Konec příběhu mně trochu rozesmutněl, i když jsem ho očekával.
Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho
Douglas Adams
Stopařova průvodce Douglase Adamse mám velmi rád. Alespoň první dvě tři knihy. Tahle kniha se dá přirovnat spíše k posledním kusům této série, kde Adamsovi již došel dech. Ano, stále je to Adams se svým absurdním humorem, ale tady to zejména zpočátku nefunguje. V první třetině knihy jsem měl pocit, že se vlastně nic neděje. Bylo to jako sledovat skeče ze seriálu Mladí v partě, které jsou absurdní, nesmyslné a nemají spolu souvislost. Ale tyhle absurdní scény v knize mi nepřišly zábavné ani zajímavé. Ve Stopařově průvodci jsem měl pocit, jako by Adams jel na drogách a ten svůj šílený svět skutečně viděl. Tady mi to přišlo, jako by zrovna drogy přestal brát a jen se snažil navodit svůj snový a absurdní svět, který sice někdy v minulosti viděl, ale teď už si ho moc dobře nepamatuje. Po prvních sto stranách se to přece jen o něco zlepšilo a příběh se začínal dávat postupně dohromady tak, že začal i dávat nějaký smysl. Ne ve všem, ale dost. Proto jsem také nakonec dal o hvězdičku více, než jsem původně zamýšlel. Pro mě velké zklamání.
Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej!
Jan Novák
Z tohoto komiksu jsem se dozvěděl to nejdůležitější o Zátopkovi, jeho kariéře, životě a morálce. A přestože z tohoto komiksu vychází jako „dokonalý“ hrdina, také je zde ukázán i po lidské stránce. Komiks ukazuje pravou tvář československého komunismu, ale neměl jsem pocit, že by se to přehánělo. Na druhou stranu se autoři nebáli ani poukázat na kapitalistické vykořisťování za první republiky. U prvních stránek jsem se obával, zda mi nebude styl červené retrokresby vadit, ale velmi rychle jsem si zvykl. Navíc se tenhle styl k danému příběhu velmi hodil. Ke komiksu mám jedinou výtku, že jsem měl občas problém rozlišit některé jednotlivé postavy od sebe. Postav tu však zase tolik není a z kontextu se dalo pochopit, kdo je kdo, takže se to dalo zkousnout.
Němá barikáda
Jan Drda
Sbírka velmi krátkých povídek, které mají společný motiv – boj proti nacistickým Němcům za 2. světové. Němec je zde zobrazen jako zosobnění zla, kterému je nutno se postavit. A v Drdových povídkách se proti němu staví zcela obyčejní lidé – účetní, dělníci, profesoři, prostí venkované. A přestože si jsou vědomi následků, kdy většinou je důsledkem jejich odporu jasná smrt, postaví se jim. Povídky jsou velmi vlastenecké, a přestože se mohly skutečně stát, odvaha hrdinů a zlovolnost Němců je tady spíše alegorická, jako dobro a zlo. Povídky jsou také ovlivněny dobou vydání povídek, kdy je zde několikrát zmíněna vděčnost vůči sovětským vojákům, ale o západní frontě ani slovo. Jedná se však (až na jednu povídku) skutečně jen o krátké zmínky, takže to nijak zvlášť nebije do očí a není to ani důvod k rozhořčení k překrucování či tajení historie. Součástí sbírky je pak povídka Vyšší princip, která byla velmi dobře zfilmována. Povídka Němá barikáda pak byla taktéž zfilmována, kde je už ale velmi znát komunistický vliv na tuto tvorbu.
