Hadati komentáře u knih
Miles se vrátil po posledním úkolu z Komarru, společně s auditorem Votrhysem, a to několik měsíců před svatbou císaře Gregora Vorbarry a jeho manželky Louise Toscanové. Nenápadně se začne dvořit Kateřině, která o jeho zájmu o ni nemá tušení. Miles to má o to těžší, že není jediným nápadníkem, který se o ni zajímá, ale je jediným, který jí to nedá přímo najevo. Jeho milostné snahy se však zkomplikují, když se do toho vloží politika. Kromě této jeho osobní situace se pak ještě zaplete do politiky barrayarské hraběcí rady, když se přidá na stranu uchazečů o hraběcí titul, kteří se potýkají z konzervativním myšlením jiných politiků. Jedním z těchto uchazečů je potomek předchozího hraběte, u kterého se zjistí, že nemá čistou vorskou krev. Druhým je uchazeč, který využil genetických a lékařských schopností kolonie Beta, aby se pokusil zabránit tomu, že na hraběcí místo usedne kandidát, který by hraběcí okrsek jen vysával.
Přestože za celou knihu dojde jen k jedné krátké „bojové“ akci, je tato kniha velmi poutavá, kdy odmítáte knihu odložit, protože jste po celou dobu zvědaví, jak to všechno dopadne. Autorce odpustíte určitý „pohádkový“ konec, protože hrdinům fandíte, aby k takovému konci sami dospěli. U několika scén jsem si dokonce přál, aby tuhle knihu zfilmovali, protože byly popsány tak úžasným způsobem, že jsem si je dokázal dokonale představit. Zejména večerní hostina, kterou Miles naplánoval kvůli Kateřině a svým přátelům, se nakonec zvrhla do takové grotesky, že by se za to nemusel stydět ani král komiků.
Děj knihy navazuje na Předehru k Nadaci. Nyní Hari Seldon o své psychohistorii nepřemýšlí jen jako o teorii, kterou nelze v praxi využít, ale již bádá nad tím, jak ji do praxe uvést. Objevují se zde postavy z předchozí knihy, které se v předchozí knize mohly zdát nedůležité, ale nyní prokazují svou důležitost pro Hariho výzkum.
Narozdíl od předchozí knihy, která popisovala život Hariho Seldona v prvních letech od zveřejnění psychohistorie, se nyní dočteme o všech dalších důležitých předělech v životě Hariho Seldona, které následovali poté.
Kniha je rozdělena do čtyř období. V prvním období se Hari Seldon plně věnuje psychohistorii, ačkoli se zaplete i do politiky, aby tak zabránil destabilizaci systému předtím, než se mu podaří svou práci dokončit a mohla tak být celému lidstvu k užitku. V druhé části je okolnostmi donucen zapojit se naplno do politiky. Ve třetí části se opět naplno věnuje projektu psychohistorie a konečně se i objevují náznaky možného řešení ohledně Druhé Nadace. V poslední části se řeší vytvoření Nadace a Druhé Nadace jako takových. Epilog pak vytváří spojení mezi první knihou série Nadace – kruh se uzavírá.
Tenhle díl je odklonem válečné série do špionážní. Jen doufám, že se jedná jen o jeden odklon, protože mě to moc nebavilo. Navíc, poslat jako špionského agenta do jiné země Sharpa, který ovládá jen svůj rodný jazyk, mi přišlo dost přitažené za vlasy, i když se to autor snažil určitými berličkami dostatečně odůvodnit.
Zatím nejslabší díl celé série.
Ve třetím díle této série se prolínají dvě příběhové linie. Ta z vězení mi přišla dost zajímavá, přestože tam nebylo moc vraždění, které jsem očekával. Přeci jen, Punisher zavřený s ostatními vězni? To je jako by dostal ten nejlepší dárek k Vánocům. Druhá linie o Punisherovi, kde se řeší, co se stalo v duši Franka Castla po návratu z války ke své rodině, už mi tak zajímavá nepřišla. Možná bych se na to díval jinak, kdybych příběh Franka Castla už neznal od Gartha Ennise, ale takhle to bylo omílání toho samého trochu jiným způsobem.
Stejně jako v předchozím díle, i zde hraje větší roli někdo jiný, než Punisher. Tentokrát se jedná o psychopatického zabijáka Bullseye, který je najat na likvidaci Punishera. Přestože mi Bullseye tak úplně nesedl, je správně vyšinutej a komiks je i akčnější. Pro Punishera je rovnoceným soupeřem, na rozdíl od předchozího Amishe, který mi jako záporák přišel dost směšný.
Stále mi ale vadí, že z Punishera udělali pouhý stroj na zabíjení bez jakýchkoliv emocí.
Krátký špionážní román z fantastického světa, kde vlivem zmizení velké části pevniny vzniklo Česko-slovenské království. Je to taková průměrná oddechovka, která zaujme spíše jen ty, kteří se chtějí dozvědět něco více o tomto světě, nebo si oblíbily postavy špionů Pavla Grecka a jeho novomanželky Taťány. O světě se ale moc nových zajímavých informací nedozvíte. Román má 200 stran, kdy v první polovině se toho moc neděje. Zachraňuje to až druhá polovina knihy, kde se naopak akce nezastaví.
Nechápu, co na tomto komiksu kdo vidí, že má takový ohlas. Kresba není nijak oslnivá, ale ani neurazí. Příběh je tuctový a ničím výjimečný. Nemůžu říct, že bych se při jeho čtení nudil, ale ani, že bych se bavil. Na svou tloušťku se komiks četl celkem rychle, protože autor se často vyjadřoval jen kresbou, což beru za pozitivum, protože to v dnešních komiksech už nebývá moc zvykem. To ale na lepší hodnocení nestačilo.
Nápad na tento komiks je dost originální a jednotliví dětští hrdinové mají celkem dobře prokreslené charaktery, přestože mi přišly dosti klišoidní. Kvalitu ale hlavně sráží neskutečné nelogičnosti v ději. Zejména se zranitelností superhrdinky si tam autoři pohazují, jak se jim to zrovna hodí.
Komiksový sešit krátkých stripů argentinského kreslíře, který by se hodil spíše k pobavení po kouskách do nějakého časopisu (a zřejmě tomu tak i původně může být). Některé pobaví více, jiné méně, některé vůbec.
Určitě jsem ovlivněn tím, že jsem nejrpve viděl seriál The Boys, než jsem objevil jeho komoksovou předlohu. Komiks mi oproti seriálu přijde až zbytečně prvoplánově brutální a vulgární. Tím nechci říct, že by seriál tyhle ingredience postrádal, naopak. Ale přijde mi, že seriál na rozdíl od komiksu tyhle dvě ingredience používá s rozmyslem. Proto byl pro mě komiks spíše zklamáním. Ponechal si sice svou originalitu, ale s vynalézavostí, jak s tímto nápadem naložit, už to bylo slabší. Váhal jsem, ale nakonce jsem místo 4 * dal o jednu méně.
Alita opustila svého „otce“ a potlouká se sama poté, co přišla o svou lásku. Svůj žal utápí v nebezpečných bojových závodech, kdy se snaží pokořit šampiona. To je vše. O její minulosti se dozvíme jen málo nového, co by se vešlo na jednu dvojstranu. Až v závěru se začne příběh někam hýbat, takže se setkáme s jedním starým záporákem a Idovi se stane nějaké „neštěstí“, takže jsme připraveni na to, co bude hlavním tématem další knihy, kdy Alita ho bude muset zachránit ze spárů dalšího protivníka.
Tenhle díl série se po celou dobu zabývá fanatismem, vymýváním mozků a podstatou lidství. A dalo by se říct, že i Stockholmským syndromem. Ze všech čtyř dílů je tenhle nejvíce psychologický. Nemůžu říct, že by děj byl nezajímavý, ale když tuto knihu čtete už po několikáté, tak je těžké odolat nutkání některé části přeskakovat, protože Gerrold se jako vždy o všem strašně vykecává. Po tomhle díle se těším na ten čtvrtý, který je zase plný akce a obsahuje méně psychoblábolů.
Tento erotický komiks zesměšňuje zejména náboženství, filosofii a sexualitu, ale není tak docela vyhraněn jen v těchto tématech, takže si vezme za terč třeba i drogové kartely, korupci nebo pokrytectví. Komiks se snaží za každou cenu šokovat. Několikrát určitě tyhle pokusy vyjdou, některé mě i pobavily (např. zobrazení „poslední večeře páně“ u kartelové mafie), někdy jsou ale tyhle pokusy zbytečně laciné.
Komiks je rozdělen do tří hlavních částí. V první sledujeme, jak se hlavní postavě postupně bortí jeho život uznávaného filosofa a mentora, plný filosofických blábolů a zamyšlení. Druhá část je již daleko akčnější, kdy se hlavní postava ocitne na hraně zákona a neustále se bojí následků svého jednání za hranou zákona. Ve třetí části se pak jedná hlavně o mysticismus, a o to, že přestože hlavní postava zažije nezpochybnitelný zázrak, i nadále je schopna si ponechat nevíru v ostatní zázraky. Jedná se vlastně o poukaz na to, že když něčemu (ne)věříte, nedokáže váš zarytý názor změnit ani jasný důkaz, že i něco dalšího, podobného, může být pravda.
Hned od začátku jste vhozeni do drsného a nesmiřitelného fantasy světa, kde rasismus dospěl do ještě horšího stavu, než je tomu např. u Sapkowskiho Zaklínače. A hlavní postava má v sobě něco, co může změnit jazýček vah na jednu či druhou stranu rasového konfliktu. Ale na kterou stranu se nakonec sama přikloní? To ani ona sama netuší.
Kresbě se nedá nic vytknout, i když celý komiks je v temnějších barvách, což vzhledem k temnému příběhu je záměrem. Na kresbu postav je ale radost se dívat.
V chtorranské ekologii se objeví nový prvek. Tvorové, kteří mají zvláštní vztah s červy, ale není jisté, zda jsou jejich pány či služebníky, anebo zda se jedná o vztah, který se vymyká běžnému lidskému myšlení. Druhý díl této série je hlavně o komunikaci, která je zde rozebírána, jak filosoficky, tak i vědecky. Pomalu se zde pak odkrývá i další složky chtorranské agresivní ekologie. Děj se ještě více táhne, než u předchozího dílu, takže pokud vám to vadilo, tady je to ještě horší. Přesto mi to přišlo velmi poutavě napsáno a při čtení jsem se nenudil, i když autor často odbočuje. Nevypráví totiž jen o Chtorranech, ale i o lidstvu, které se snaží přežít v apokalyptickém světě. Protože každému je jasné, že epidemie, na které vymřela většina lidstva, byly jen prvním krokem mimozemského útoku.
V tomhle komiksovém sešitě se s Tomym Taylorem a jeho přáteli setkáme prakticky až ke konci. Sledujeme tady vyšetřování jedné neúprosné detektivky, která si chce došlápnout na fanatika církve Tommyho Taylora. Do toho se připlete Daniel Armitage, který byl poprvé zmíněn v předchozí knize. Váhal jsem, zda nedat o hvězdičku méně, ale přeci jen se mi tenhle díl líbil více než Leviatan.
Zejména první půlka je skvělá. Je akční a dobře to odsýpá, a aukce mi hodně připomněla Sandmana a „cereal convention“. Také je skvělé, že Tom už zase prožívá svá dobrodružství se svými přáteli. Druhá půlka je pak hlavně o Tomově otci a jeho minulosti. Přestože se tu tempo vyprávění zcela změnilo, není nezajímavé.
Tom Taylor se v tomhle díle vydává na jakousi „náboženskou“ pouť, na kterou se rozhodne vydat bez svých přátel. Možná to je tím, že legenda o Moby Dickovi mi nikdy nepřišla nijak zvlášť zajímavá, anebo to je tím, že se v tomhle díle prakticky nic zajímavého nestane, ale tenhle díl mě nezaujal.
Tenhle díl Mýtů se prolíná se spinoffem Jacka Hornera, který nevyšel v češtině. Proto může čtenář být zpočátku trochu zmaten, co se to vlastně děje. Přesto lze tenhle díl pochopit i bez vědomí spinoffu. Ne každého tak tenhle díl nadchne, protože příběh ohledně Mýtů se jako takový prakticky nijak nepohne. Je to prostě oddech předtím, než se zase vrátíme k osudům Mýtova a jeho obyvatel. I tak je to ale zábavné počtení.
Manga, která nijak zvlášť nepřekvapí ani nezklame. Alita je kyborg, jejíž minulost budeme postupně odkrývat. Má zde svého ochránce a mentora, a také svou první lásku, která nedopadne šťastně. Musím pochválit, že manga není jen o soubojích, ale má i nějaký příběh. Kresba je dost dobrá, aby čtenář pochopil co se děje. Jen občas jsou některé souboje méně přehledné, což je ale problém většiny mangy.