Hadati komentáře u knih
Druhý díl Stínu krkavce byl pro mě daleko lepší než první díl. Přestože mám rád zrody hrdinů, výcvik Vélina byl i na mě trochu delší. Tady se však děj odvíjí zajímavěji a rychleji, kdy druhá půlka knihy se zabívá jen válkou. Příběh pozorujeme očima Vélina, jeho bratra Frentyse, princezny Lyrny a nové postavy, dívky Revy. Nejslebší mi přišel příběh Frentyse, díky kterému ale nejvíce nahlédnem do pozadí volarských zájmů. Od počátku jsem se obával, zda bude linie Lyrny dostatečně zajímavá, ale naštěstí mě překvapila. Skutečně nejzajímavější mi však přišla Reva, kdy bylo požitkem sledovat vývoj její postavy. Doufám, že bude mít své místo i v třetí knize.
Už v první knize této ságy je zřejmé, že se bude jednat o odpočinkovou četbu určenou spíše pro dospívající děti. Pro mě to však bylo osvěžující čtení po těch mnoha knihách, kde se to hemží tolika postavami, že si musíte dělat jmenný rejstřík, abyste věděli, kdo je kdo. Kdo hledá složité zápletky, měl by se obrátit jinam.
Gantz je prostě šmejd, který nehraje vůbec podle pravidel. Ale to už víme i z předešlých dílů, takže žádné velké překvápko...
Objevují se noví nepřátelé našeho týmu. Je jen otázkou, zda to bude přínosem pro sérii.
Noví nepřátelé, nový tým... a teď už to opravdu vypadá na to, že by se mohl vytvořit skutečně spolupracující tým - tedy až na nějakého toho individualistu, co kope jen za sebe, a na další skupinky lidí, co slouží jen jako statisti na porážku.
V této knize jsem si při vyvražďování nevinných obyvatel města říkal, zda jediným cílem Hiroja Oku nejsou jen šokující scény. Snad se dožijeme toho, že nám Oku někdy vysvětlí, proč Gantz dělá to, co dělá. Ale velké naděje si nedělám, ledaže by to vysvětlil tak, že je prostě jen šílený.
Objevují se tu další nové postavy, které předznamenávají, že by další tým nemusel být tak ubohý jako ty předchozí.
Po celkem skvělých záporácích z předešlých tří dílů zde opět máme méně zajímavé emzáky.
Lukjaněnko nezklamal a hned od počátku mě vtáhnul do děje. Jen nerad jsem knihu odkládal, když jsem musel. Většina knihy se odehrává ve virtuální realitě a jen pár stránek ve skutečném světě. A i části příběhu, kde se toho moc neděje, mě nenudily. Daleko více pobaví hráče počítačových her, zejména Dooma a různých RPG, ale neodradí ani nehráče.
Jedná se o nadčasovou knihu. Vůbec nevadí, že byla napsána před 70 lety, a i za dalších sto let tomu bude stejně. Děj se odehrává v blízké budoucnosti (podle roku vydání a době děje to je 20 let v budoucnosti), kde svoboda jednotlivce byla omezena takovým způsobem, že to ve skutečné historii lidstva nemá přirovnání. Kniha je rozdělena do tří částí, kdy v první se dozvíte něco o všedním žití obyčejných lidí v tomto světě, v druhé pak o lidské společnosti, ve které tito lidé žijí, a ve třetí pak o mechanismu utlačování jednotlivců státním aparátem této společnosti. Jedná se o nejdepresivnější knihu, jakou jsem kdy četl. Po přečtení mě nepřekvapuje, že se tato kniha stala hlavním strašákem před omezováním svobody jednotlivců, zejména jejich základních práv a svobod. Osobně bych raději viděl lidstvo zcela zničené, než v takové budoucnosti jakou zde popisuje Orwell.
Knihu jsem četl jako fanoušek her Starcraft, kdy hráčům neřekne kniha nic nového a je prakticky jen dokreslením příběhu, který hráči znají ze Starcraft 1, první epizody, tedy z misí, které hrajete za rasu lidí. Příběh je vyprávěn z pohledu novináře (válečného zpravodajce), který se ocitne ve středu dění, takže je u prvního oficiálního kontaktu s Protossy i Zergy a setká se s Raynorem, Kerriganovou, generálem Dukem i Arkturem Mengskem. Vložení této postavy do děje je trochu umělé, ale příběh jinak odsýpá a snaží se převyprávět celou první část hry knižně, což se celkem daří.
Pro čtenáře nedotčené vesmírem Starcraftu není problém se zorientovat, protože konflikt se dvěma vesmírnými rasami se odvíjí chronologicky, kdy díky hlavní postavě novináře jsou postupně seznamováni s motivací jednotlivých ras, frakcí a osob.
Po mnoha dobrodružných výpravách z minulých knih tu máme konečně změnu. Felix a Gotreg jsou po celou dobu ve městě Praag, které brání před hordami Chaosu obléhající toto starobylé město. Příběh je vyprávěn nejen z pohledu Felixe, ale i mnoha dalších známých i nových postav, zejména z pohledu čaroděje Maxe Schreibera a skaveního věštce Thanquola. Díky tomu, že příběh vidíme i očima vůdců útočících hord Chaosu, máme lepší vhled do motivů těchto nepřátel.
Knihu jsem nedočetl, což se mi za posledních cca 150 přečtených knih stalo teprve podruhé. Proto nemohu knihu hodnotit jako celek. Kniha je velmi popisná a nejblíže bych ji připodobnil fantasy telenovele. Proč? Protože za těch padesát zhuštěných stran (celkem 370) se tam prakticky nic důležitého neodehrálo a kniha mě ničím nezaujala. V dnešní době, kdy trh je tolik bohatý na zajímavé knihy všeho druhu, mi přečetení této knihy přišlo jako naprostá ztráta času.
Minutemani jsou skupinou superhrdinů, kteří předcházeli Strážcům. Dozvíte se tu více o Komediantovi, i o znásilnění původního Hedvábného přízraku. Stejně tak se více seznámíte s původním Sůvou, Dolarovým Bilem, Lišajem, Metropolitanem a Soudcem Katem. Zjistíte, že většina z nich byli zločinci, pokrytci, reklamní bubliny nebo bojovali proti svým fóbiím. Po odkrytí pozlátka to zkrátka byli lidé se svými vlastními problémy.
Hedvábný přízrak pak vypráví o vzniku a vývoji hrdinky, která po své matce převzala nejen její superhrdinské jméno, ale také snahu bojovat se zlem. K tomuto cíli však vedla dlouhá a nesnadná cesta.
Druhý díl mi přišel příběhově o něco slabší než ten první, ale zase si zde více užijete strategických bojů. Tažení v Británii, které začalo v prvním díle, pokračuje. Římské armády bojují proti sjednoceným kmenům, které vede náčelník Caracatas. Britové sice nemají tak dobře organizovanou armádu jako Římané, ale na jejich straně stojí zejména početní převaha a výhoda, že si mohou jako obránci zvolit místo pro boj. Macro a Cato se pak opět dostanou do sporu s tribunem Vitelliem, který se stal jejich úhlavním nepřítelem.
Jedná se o alternativní historii, kdy sci-fi světová katastrofa vedla k tomu, že se Česko a Slovensko po této katastrofě z roku 1848 stalo světovou koloniální mocností ve stylu Britského impéria na počátku jeho koloniálních výbojů. Za nepřítele pak má carské Rusko. Příběh se pak otáčí jen kolem jedné významné námořní bitvy, která mezi těmito mocnostmi vypukla o sto let později, tedy v době, kdy se začaly prosazovat letadlové lodě. Kniha je tedy určena pro militaristy. Osobně se mi kniha líbila, protože bylo zajímavé číst o Česko-slovenském království, které odvážně oponuje ruské agresi. Českým čtenářům to může alespoň na chvíli trochu pozvednout vlastenecké cítění, i když ví, že se jedná jen o fikci.
Jak napovídá název, dozvíme se v tomto díle více o lidech, kteří žijí v symbióze s velrybami. Situace Lyena a Jdriena se zhoršuje, a stejně tak i nastane velká krize v Kidově společnosti Mořského ledovce, kde nakonec došlo k vážnému střetu s lovci velryb.
Jdrien se snaží dostat zpátky ke Kidovi a Lienovi do společnosti Mořského ledovce. Aby unikl zajetí lady Diany, nemůže si vybrat jinou cestu než přes zapomenutou železniční síť neprobádaného ledovce. Naproti mu pak jede jeho otec, který se snaží dostat přes společnost gangsterů a území nestvůry. Jdrien pak objeví společenství lidí, které stejně jako Inuité a Laponci nepotřebují ke svému přežití železnici.
Události se odehrávají zejména kolem Jdriena, kdy se konečně provalí, že má zvláštní schopnosti. Lien Rag se opět vydává na výzkum původu Zrzavých lidí, aby zbavil Jdriena jeho mesiášství. Místo toho ale najde tajemství ohledně (neo)katolické církve.
V tomto díle se zase o něco posune děj ohledně uvězněného Jdriena. Také se konečně dozvíme, jaké katastrofální následky je pro ledový svět, když se objeví Slunce.