Hadati komentáře u knih
Oproti předchozímu dílu se děj více vyvíjí. Lien je stále v opozici proti Lady Dianě. Jdrien, přestože se v tomto díle nevyskytuje, je velkým hybatelem událostí. Ovlivňuje nejen jednání Kida a Liena, ale stal se také mesiášem Zrzavců, což jistě bude mít dalekosáhlý význam v budoucnosti. Už teď je jasné, že mezi Zrzavci a lidmi vznikne násilný konflikt. Co však bude jeho důsledkem? Bude to dlouhotrvající konflikt s nejasnými výsledky nebo to zcela zničí Ledové společnosti?
V tomto díle se zdá, že se Lyen opět rozkmotřil s oficiální vládnoucí mocí. Kromě toho se v tomto díle nic moc neděje.
Velmi příjemné, rychlé a osvěžující čtení. Zápletky nejsou nijak složité, ale přesto zaujmou. Občas se objeví i nějaké lechtivé obrázky, ale je jich jak šafránu, takže zbytečně neodvádí pozornost od děje. Občas jsem měl v akčních scénách potíže vyznat se, co přesně se děje, ale nebylo to tak hrozné jako tomu je u spoustu jiné mangy.
Kdyby tak film byl natočen ve stylu tohoto komiksu. Sebevražedný oddíl sestavený ze zločinců a psychopatů, kde se vzájemně podráží a dostávají takové úkoly, že i někteří členové komanda mají pochybnosti, zda to nepřekračuje hranici, kterou chtějí překročit. Většinou ale jen pokrčí rameny a udělají to, protože jejich život je pro ně cennější. Nechápejte mě špatně, film nebyl tak docela špatný, nejspíš to nejlepší, co od DC přišlo, ale oproti tomuto komiksu to byl velmi slabý odvar. Jo, a hrdinové – superpadouši tu chcípaj.
V tomto komiksu není nic překvapivého, co byste již nečetli v jiných komiksech. Pro mě ale měl zvláštní kouzlo tím, že se jednalo o český komiks, kdy mladý outsider získá nadpřirozené schopnosti. A lidé, kteří tenhle typ komiksů čtou, určitě alespoň jednou si představovali, jaké by to bylo, kdyby se dostali do podobné situace. Díky tomu jsem se dokázal s hlavní postavou sžít, i díky českým reáliím, a více si to užít. Jen je škoda, že komiks má otevřený konec, ze kterého je zřejmé, že autor počítal s pokračováním příběhu, který se nekonal.
Další díl, kde se trpaslík přejmenuje na Kida a pokračuje ve svém megalomanském plánu na vytvoření vlastní železniční společnosti na mořském ledovci. Potýká se pak nejen s technologickými problémy a sociálními potížemi rozrůstajícího se města na ledovci, ale také s nepřáteli, kteří mu mají v úmyslu jeho novou společnost přebrat.
Jak název napovídá, příběh se točí hlavně kolem trpaslíka, který měl být v knihách zřejmě označován správně jako „Trpaslík“, protože to je zřejmě jeho jméno. Po zatčení Yeuze to je Trpaslík, kdo se začne starat o malého Jdriena, kterého upřímně zbožňuje a snaží se ho ochránit. To zjednodušují a zároveň i komplikují zvláštní schopnosti Jdriena.
Lien Rag se dostane přes piráta Kurtse do nového společenství Zrzavých mužů a jejich míšenců, kteří obsadili území nikoho mezi Transevropskou a Panamerickou. Lien je pak vyslán jako špion do Panamerické. Mezitím se Yeuze a Jdrien snaží přežít ve spárech Sibiřské společnosti.
Lien Rag se stal nejen dezertérem, ale také otcem dítěte zplozeného se zrzavou ženou. Musí se tak v této situaci postarat o dítě, které má potíže přežívat v chladné zimě Zrzavých lidí, ale i v přílišném teple lidí žijících ve vlacích a pod kupolemi.
Zrzaví lidé začínají být pronásledováni lidmi a proto opouštějí práci na odklidu sněhu na kupolích měst. Přestože si to lidé nepřipouští, jsou na této jejich práci závislí. Zrzaví lidé tak začínají být násilně chytáni a zotročováni.
Druhá kniha této série na nic nečeká a hned pořádně rozjíždí běh děje, což je oproti pomalému rozjezdu prvního dílu skvělá změna. Nikoho jistě nepřekvapí, že tentokrát se Artur musí utkat s dalším Dnem – Úděsným Úterým, a to ještě k tomu na jeho domácí půdě, aby získal další část rozdělené Vůle. Ani na chvilku jsem se nenudil. Jsem zvědavý, co dalšího originálního si vymyslí Nix u dalších pokračování.
Zjištění, že ne všichni Zrzaví lidé jsou jen primitivy s inteligencí mírně převyšující zvířata z předchozího dílu, je zde více rozvedeno. Lien Rag, Skoll a Harl Mern jsou sehnáni do jednoho výzkumného týmu, aby to blíže prozkoumali.
Lien Rag stále žije v ilegalitě a snaží se šířit informace o Vilim Fukovi a jeho Zrzavých lidech tištěním knihy Šikmá trať. Jeho zájem ho nakonec dovede blíže k odhalení tajemství Fuka.
Z třetího dílu jsem na vážkách, co si o něm vlastně myslet. Je lepší než předchozí kniha, ale ne tak dobrý jako první. Autor zcela vymazal nestvůry, kterými se to v prvním díle jen hemžilo, takže když Arťom pobíhá na povrchu, tak ho žádná taková neohrožuje. Na jednu stranu to je podivná rychlá změna, na druhou to příběhu jako takovému pomohlo. Navíc, nepotřebujete fiktivní bestie, když máte lidi. První část knihy je dost ve stylu prvnho dílu, ale uprostřed knihy jsem začal skřípat zuby a měl chuť ji odložit, protože příběh začal být o ničem. Zejména styl zapisovaných rozhovorů mi lezl na nervy. S podobným problémem jsem se setkal i u jiného ruského autora mladé generace, takže to je asi u nich zvykem, takhle rozhovory zapisovat. To co ale může vypadat přirozeně v divadle nebo kině, už nevypadá dobře v knize. Podle mě je tohle to nejhorší na celé sérii – styl přímých rozhovorů. Po překonání otřesného prostředku knihy se to naštěstí překlenulo. Od okamžiku, kdy Arťom začal pobíhat po povrchu se to o dost zlepšilo. Byly tu i překvapivé zvraty, i když se přiznám, že ze závěru knihy jsem byl dost rozpačitý. Za mně tedy díky tak vysokému hodnocení knihy jako u prvního dílu dost zklamání – dávám tak 65 %.
Skokem se ocitneme 25 let od smrti dítěte Sereny Služebnice, tedy i od počátku Služebnického džihádu. Serena i Iblis jsou stále zapáleni pro válku, ale lidstvo jako takové je již z války unavené a čím dál více jsou slyšet hlasy o její ukončení. Lidstvo a stroje nyní mají vyrovnané síly. Do osudů těchto dvou znepřátelených stran pak začnou mít větší vliv kymekové v čele s Titány. Na závěr knihy se pak dosteneme až k 36. roku džihádu. Odhalí se několik tajemství, zemře několik významnějších postav. Kvalitativně stejné jako první díl trilogie. Jsou tu první náznaky cestování pomocí gildovních navigátorů.
Zde se již více dozvíme o nepřátelích Domu a odkazu Architektky, kdy Sir Čtvrtek je velícím důstojníkem Armády Domu. Artur se dostane do nevýhodné pozice, když si podle pravidel Domu musí odkroutit povinnou vojenskou službu, a tedy se stane podřízeným Sira Čtvrtka. Závěr této knihy ponechá dění v Domě značně rozbouřené, kdy dojde na skutečnou bitvu, a jste v očekávání, co se bude dít dál.
Třetí příběh z Domu se dá popsat asi jako dobrodružství na moři, ostrově a s piráty. Přesto je tu novinka v přístupu třetího dne, Sychravé Středy, vůči Arturovi. Čte se to stejně dobře jako předchozí díly, jen jsem měl pocit, že je to spíše výplňový příběh do počtu.
Další výplňový díl, kde se toho kromě střetu s Pištcem moc neodehraje. A konečně se zdá, že se Artur konečně setkává s částí Vůle, která je praktického založení. Doufejme, že se v dalších dvou dílech bude konečně dít něco zajímavějšího než v tomhle díle.
První román ze série Milese Vorkosigana, který je vyprávěn prostřednictvím jeho bratrance Vorpatrila. Jeho známý Byerly Vorutrier ho na Komarru zaplete do jednoho svého případu, ve kterém figuruje jako špion. Požádá ho, aby ochránil jednu dívku. Více nelze z děje prozrazovat, ale každý, kdo zná Vorpatrila z předchozích románů, se více než jen pobaví zápletkou, která sice moc nepřekvapí, ale vy se smějete už dopředu tomu, co předpokládáte, že se stane, protože většinu postav tohoto románu znáte již tak dobře, že si dokážete představit, co se bude dít. Vorpatril sice není takový myslitel jako Miles, ale hloupý a neschopný také není. Knihu budete hltat, přestože není děj tak napínavý a akční jako jiné knihy této série. A skoro vůbec mě netrápilo, že se Miles do děje zapojil jen lehce okrajově.
Přestože by se tato kniha dala číst před celou sérií Milese Vorkosigana, stojí na zvážení, zda se chcete natvrdo dozvědět vše o postavách hned, anebo zda chcete minulost těchto postav odkrývat postupně. V prvním případě si přečtěte Cáry cti a Barrayar. V druhém případě si tyto dvě knížky přečtěte až po zvládnutí celé série Milese Vorkosigana začínající knihou Účedník války. Pokud bych měl doporučit, tak asi začít knihami Cáry cti a Barrayar, a pak pokračovat dále Učedníkem války. Musím však přiznat, že bylo těžké doporučit jeden ze způsobů, jak tyto knihy číst.
Kniha Cáry cti je o tom, jak se setkali rodiče Milese Vorkosigana – Aral Vorpatril a Cordelie Naismithová – a jak se dali dohromady. Těžko vám tak může tato kniha něco prozradit o ději celé série Milese Vorkosigana o dvacet let později. Na druhou stranu se však kolem těchto dvou hlavních postav ochomítají další známé postavy této série. Za příklad můžeme uvést seržanta Bothariho. Prozraděním jejich historie si pak vybudujete odlišnou představu o postavě jako takové a na tyto postavy pak budete nahlížet jinak při čtení série Milese Vorkosigana. Dalo by se to připodobnit k tomu, kdybyste po úmrtí vašeho milovaného a hodného dědečka z jeho pozůstalosti zjistili, že ve svém mládí spolupracoval s Gestapem. Na druhou stranu, díky neznalosti série Milese Vorkosigana budete více překvapení probíhajícími událostmi.