HaHa11 komentáře u knih

Vlnu čtenářského zájmu o knihy A. Mornštajnové jsem pochopitelně zaznamenala, proto jsem se čtením této knihy chtěla dozvědět, o co přicházím. Nebudu chodit kolem horké kaše - konstatovala jsem, že o moc ne. Vycházím z četby pouze této jediné knihy a klidně po plánovaném přečtení dalších titulů uznám, že chyba je ve mně. Autorka mi nenabídla nic, s čím bych se ve svém čtenářském životě nesetkala. Zachycuje osudy několika členů jedné rodiny tzv. na pozadí doby. Protoganisty příběhu jsou Svatopluk Žák, narozený v polovině třicátých let minulého století, a jeho "pozdní" dcera Bohdana. Události rodinné i společenské jsou zachycovány po kapitolách - střídavě ich formou (Bohdana) a er formou, tedy z pohledu Svatopluka. Dvě časové roviny se přibližují, až dojde k jejich protnutí zhruba v současnosti. To není z hlediska vypravěčského postupu nic neobvyklého, za zmínku stojí autorčina manýra následující kapitolu začínat slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Možná zajímavé, ale spíše samoúčelné. Velké dějinné události stojí spíše v pozadí - autorka se zaměřuje na to, co aktuální společensko politická situace rodině Žákových nabízí (a umožňuje). Nejvíce do hloubky jde zhruba od konce druhé světové války do doby probíhající normalizace. Snahu o originalitu zmínit nemohu - literárních postav přesvědčených komunistů hájících svou pravdu (a těžících z ní) se najde mnoho, a tady mi navíc chybělo jisté emocionální zaujetí. Jako by autorka vše nezaujatě sledovala; popisný vypravěčský styl oprostila od emocí, vystačí si s konstatováním a sdělením faktů. Pokud toto byl záměr, mně prostě tento způsob vypravování nesedl - hrdinové mi připadali neuvěřitelně fatalističtí, nechávajíce na sebe dopadat jednu ránu osudu za druhou ještě dalšímu karambolu vyšli vstříc! Mornštajnové se ostatně podařilo sestavit docela slušnou squadru - rodiče bez citového zájmu o své děti/děti mrknutím oka vyškrtající ze svého života do té doby milující rodiče, osoby handicapované fyzicky i mentálně, případně i jedince neváhající trápit němou tvář! Atmosféra knihy je povětšinou depresivně ubíjející - měla jsem chuť postavami zatřást a sdělit jim, ať už sakra začnou pořádně žít! Některé skutečnosti (pro posun v ději podstatné) ovšem autorka příliš nadsadila -! spoiler! mám tady na mysli motiv emigrace a následné "zapomnění" a "vymazání stop" - konec spoileru!
A konec?! Latinská telenovela! Opět částečný spoiler! Už zbývalo jediné, a to aby hlavní hrdinka znovunabyla ztracenou schopnost!

7 08.08.2019

Po přečtení prvních desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou - tohle opravdu napsala TA Camilla Lackberg?! Ta, která psala ty úžasné detektivky z Fjallbacky!? Chápu, že Erika&spol. už se trochu vyčerpali (poslední Čarodějky a Krotitel vážně nebyli nic moc), ale takovýhle sešup?! Lacině popisná erotiky smíchaná s feministickými proklamacemi, mnoho naprosto absurdních marketingových tahů, které přinesly nebývalé bohatství, a navrch ústřední hrdinka, ukázková sociopatka. A ten konec! Jasně že si přečtu i pokračování (pokud tedy česky vyjde), už jenom proto, abych zjistila, kam až snaha "zásobovat čtenáře" může zajít. A vzpomněla jsem si na památnou větu jedné mé kamarádky knihomolky: "Někteří spisovatelé by měli mít zakázáno od jisté knihy dále psát!"

7 14.06.2019

Přečetla jsem prvních cca padesát stránek, a potom už jsem jenom žasla (a listovala). Tohle byla hodně špatná (tak déčková) filmová akční záležitost převedená na papír! Škoda ho, škoda práce překladatele a času všech, kteří se s touto knihou setkali. Přemýšlím, jestli bych neměla zpětně zvýšit počet hvězd všem knihám, které jsem před tímto literárním "skvostem" nehodnotila právě kladně?! Nečíst - utíkat!

Anglické maloměsto, vztahové propletence, dávné šeptandy a ještě dávnější hrůzostrašné historky. Celkem dobrý odrazový můstek pro solidní detektivku. Autorce přiznávám schopnost vtáhnou do děje - po přečtení Dívky ve vlaku (která mě zase tak neuchvátila) jsem při cestách pozorovala domy kolem trati a přemýšlela, zda nejsem právě svědkem něčeho nekalého ..... Tu řeku, kolem které se to všechno točí, vidím také jasně. Místa, kam slunce nedosáhne, a dno, odkud se bahno postupně uvolňuje.
Vypravěči se střídají rychle, a že má každý z nich aspoň trochu másla na hlavě, pozná čtenář po několika desítkách stránek. Ten konec vůbec nebyl špatný ....
Ale vysvětlete mi, co ten učitel? Nebo jsem někde nedávala pozor?!

7 23.06.2017

Ke knize mám jedinou výtku - místy to bylo kruté a naturalistické, ale uznávám, že to bylo nutné. Autorka příběh splétala a rozplétala, a ač jsem zhruba ve dvou třetinách vytušila, kdo je kdo, byla jsem napnutá do posledních stránek (a ty se mimořádně povedly). Mám ráda knížky, ve kterých místo děje "hraje", a Londýn se v tomto případě předvedl na výbornou. Řeka Temže a mosty historické i ty nové, turisty navštěvované lokality i místa, kam by obyvatel velkoměsta nevkročil ani v pravé poledne. Skvělé, a asi nejlepší ze série s Lacey Flintovou. Po dlouhé době dávám rovných pět.

7 25.04.2017

Tentokrát platí, že do třetice všeho dobrého. Po přečtení Hedvábníka jsem příliš velkou fanynkou této série nebyla - vadila mi krutost, morbidnost, která ne vždy byla bezpodmínečnou. Ani Ve službách zla není čtení, u kterého byste mohli popíjet kafíčko a něco dobrého chroupat. Ale tentokrát jsou krvavé detaily nutné pro vykreslení patologické osobnosti vraha, pro zachycení celého jeho zvráceného pohledu na svět, na lidi. Osobní rovina příběhu je ve srovnání s linií detektivní neméně silná. Přiznám se, že jsem místy více přemýšlela o tom, jak dopadne vztah Robin a Matthewa, než o tom, kdo je onen novodobý Jack Rozparovač. A ještě o něčem se zmíním - na závěrečných stránkách knihy jsem měla vážně nahnáno, i když autor hrůzných vražd byl už zpacifikován. Bylo to tehdy, když se Cormoran blížil k místům, kde se měla konat svatba. A říkala jsem si - proboha, jen ne závěr ve stylu filmu Absolvent! Dopadlo tak, jak to dopadlo, a jsem zvědavá na další díly.... Pokud se dobře orientuji na časové ose, tento se odehrával v r. 2011 - na několika místech je zmiňována svatba Williama a Kate.
Jen jedno se mně moc nelíbilo. Autorka asi ve dvou případech zachycuje epizodní postavy, jak sama píše bez dalšího upřesnění, Východoevropanů. Jednou je to prostitutka nepříliš na úrovni, podruhé číšník pracující sice v nóbl podniku, přesto neznalý správného servírování piva. Možná jsem vztahovačná, ale připadalo mi, že vychází z utkvělé představy, že kdesi na německých hranicích končí civilizace a to dále na východ - Hic sunt leones?! Je to něco podobného, jako když u nás potkáte asiata a automaticky předpokládáte, že ho živí stánek v tržnici nebo večerka!

7 16.05.2016

Detektivka, ve které pátrání po vrahovi není to úplně nejpodstatnější. Čtenář poznává prostředí, které mu současné bestsellery tak často nenabízejí - sociálně vyloučenou lokalitu irského hlavního města, a to hned ve dvou časových rovinách - v polovině 80. let minulého století a o více než dvacet let později, kdy se protagonista příběhu vrací, aby vypátral, co se tehdy ve skutečnosti stalo. Oproti knize Dokonalá podoba tentokrát autorce věřím snad úplně všechno. Precizně vykreslenou beznaděj mladých lidí, vyrůstajících v rodinách, kde je násilí a alkoholismus na denním pořádku. Snahu detektiva vyrovnat se s osobním traumatem starým dvaadvacet let, jeho nechuť vrátit se do míst a k lidem, které na prahu dospělosti opustil. Jeho touhu vytvořit harmonický vztah s dcerou, pokusit se znovu najít společnou řeč s bývalou manželkou. Za nejsilnější místa příběhu považuji posledních zhruba sto stránek. Vrah je známý, otec a detektiv svádí ve Frankovi vnitřní boj. Krásně nostalgickou vzpomínku si autorka schovala na úplný závěr knihy - Frank si vybavuje jeden letní den, kdy mu bylo šestnáct .... Ach ano, to se tehdy (nejen v knihách) děly věci!

7 11.01.2016

Miléniu toto pokračování sahá sotva ke kolenům. Autor si vypůjčil některé z protagonistů, mnoho dalších postav přidává. Oproti Larssonovým hrdinům však jeho aktéři přímo šustí papírem. Jejich jednání mnohdy postrádá logiku, děj se posouvá kupředu těžko uvěřitelnou sérií náhod a chvílemi čtenář nevěřícně kroutí hlavou a říká si, že si z něj autor asi vystřelil. Toto se týká především Lisbeth - neuvěřitelné, co všechno dokáže. Střílí, skáče po skalách a pouhým pohozením hlavy vyřadí ze hry protivníka. A jen tak levou rukou stačí ještě vyhrát šachovou partii s uznávaným soupeřem, proniknout do počítačového systému mnoha institucí a rozluštit nerozluštitelný kód (pravda, za vydatné pomoci malého génia, kterého opakovaně zachránila před mnohonásobnou přesilou zloduchů). Co však knize chybí nejvíc? Larssonova schopnost vystihnout genius loci míst, kam čtenáře zavádí - mrazivého severu, krajiny kolem hlavního města i samotných ulic Stockholmu.

7 21.10.2015

Pokud posuzuji v rámci žánru, řekla bych lepší průměr, a stejně jako Prvoka & spol. si i tuto knihu dovedu představit zfilmovanou. Ale ....Po přečtení více než poloviny jsem zjistila, že mě situace opakovaně přibližované z hlediska jiných osob (tří protagonistek) už nudí. Hartlův autorský rejstřík není natolik bohatý, aby mě upoutaly neobvyklá slovní spojení, neotřelé obraty, výstižné popisy dění nebo duševního rozpoložení postav. Takže jsem oželela detailní seznámení se s dalšími životními karamboly hrdinů a prostě jsem dolistovala.... Nechám tudíž bez udělených hvězd, konstatujíc, že Hartlovy knihy si určitě najdou jiné čtenáře.

Začátek se jevil poměrně slibný - zajímavě složená dvojice vyšetřovatelů (bývalí nespravedlivě odsouzení vězni) a atraktivní zápletka (dvanáctileté děvče, zmizevší běhen pobytu na letním táboře), nastíněny další možné dějové linie (nedořešené záležitosti týkající se života protagonistů), střídání časových rovin. Po celkem svižném rozjezdu vypravování začne drhnout, klopýtat, vrávorat, ztrácet dech, až upadne do kakofonického sledu stále více neuvěřitelných obrazů. Autorčin styl psaní je těžkopádný - věty jednoduché a krátká souvětí mají být nositeli rychlého posouvání děje, v rozporu s tím je ovšem úporná popisnost a "přetažené" dialogy. Zla a krutostí bylo čtenáři nabídnuto opravdu hodně (možná až příliš), konec z hlediska marketingu zcela jistě ceněný. Nemůžu si ale pomoci - další generický "bestseller" typu přečti, nepřemýšlej, odlož a zapomeň. Čekají další .....

6 22.07.2024

Mám pouze jednu výtku - takže zase budeme čekat pár let? :(.....

6 05.07.2024

Jak už bylo napsáno - není to nejlepší autorčina kniha, ale pořád v porovnání se současnou žánrovou (nad)produkcí jasně lepší průměr. Oproti jiným dílům S.J. Bolton jsem tentokrát postrádala hlubší ponor do nitra postav (i když záměr ponechat na čtenáři hodnocení činů protagonistů nebyl špatný), střídající se vypravěči a tři časové roviny vnesli nepopiratelně prvky napětí, aniž by čtenáře mátli. (spoiler - Diskutabilní je, zda zraněné osoby mohly přežít několik dní za takových podmínek, a následně se ještě zapojit do závěrečné bitky o přežití. Budiž ...konec spoileru) Hodnotila bych tak za tři a tři čtvrtě.

6 22.05.2024

Tak jak je již u autora obvyklé, i v tomto příběhu byla nosnější starší dějová linie. Pár let v životě mladé Francouzky zasazených do období druhé světové války přineslo jistou dávku napětí, romantismu i dobových reálií. Náhodné objevení kostry staré přibližně sedmdesát let a vražda, ke které došlo v současnosti ve stejném ospalém francouzském městečku, přivádí na scénu Enza Macloeda. Vše probíhá dle známého scénáře - Enzo pátrá, popojíždí po Francii, nitky ho zavádí i do Německa, ocitne se na stopě, jde mu o život ..... Přežije a vyřeší. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že v tomto případě je Skot, čtenářům dobře známý z dřívějších sedmi knih, poměrně dost dobře zaměnitelný za jakéhokoliv jiného vyšetřovatele/detektiva amatéra! Enzovo soukromí (s výjimkou emocionálně vyhroceného setkání s bývalou partnerkou a matkou jeho nejmladšího dítěte) působí poměrně vycpávkovitě; všechny zde vystupující postavy (a že jich je požehnaně - až se čtenáři po letech odmlky mohou plést!) nemají jakýkoliv vliv na detektivní linku. Občasné (ne)logické momenty, včetně samotné motivace pachatele také nelze opomenout, a proto zaokrouhlím směrem dolů - na tři. Peter May umí podstatně lépe - ať již s Enzem Macleodem či bez něj!

6 03.07.2023

"Čtvero ročních období" nabídlo skvělé čtení, a proto jsem přistupovala k nové autorově knize (pravda, psána ve spolupráci) s velkým očekávání. Očekávání velká, zklamaní dosti značné. Pochopitelně jsem na základě anotace věděla, do čeho jdu, přesto....Tohle byla vyčpělá "agatha" s průhlednou a úpornou snahou přenést styl vypravování a vše možné ostatní, co je pro Královnu detektivek charakteristické, do jedenadvacátého století. Jenže ono to tak úplně nefungovalo. Hercule Poirot je jenom jeden a pečlivě vyleštěná obuv prostě nestačí. Uvidím příště.

6 20.02.2023

"Každý má tajemství, jde jen o to je odhalit." Možná poznáte, která literární postava tohle prohlásila (nápověda - iniciály L.S., a kdybych napsala, že měla na sobě několik tetování, už by to bylo moc lehké). Její tajemství i tajemství jejích literárních souputníků mě zajímala velmi, což ovšem nemohu říci o spletité pavučině vztahů, přetvářky, polopravd a lží, které mi nabídla Radka Třeštíková. Po několika desítkách stránek jsem rezignovala a vytvořila si pomocný graf osob a obsazení. Co aktér, to problém - menší, směšný, zanedbatelný, ale spíš zásadní, fatální, nenapravitelný, s tragickými důsledky. Autorka opakovaně rozehrála ruskou ruletu a před čtenáři odkrývala třinácté komnaty svých hrdinů. Napětí, které by mělo gradovat, se bohužel spíše vytrácelo; byla jsem přehlcena všemi těmi divnolidmi ( v žádném případě tím nechci zlehčovat problematiku, již se autorka v takto širokém záběru rozhodla zachytit). A přiznám se, že odkrytí některých tajemství buď uniklo mé znavené čtenářské mysli, nebo (netvrdím) je autorka nechala nedopovězena ....
Shrnu to - méně by bylo více!

6 04.10.2022

Po přečtení dalšího příběhu s kriminalistou Martinem Servazem jsem byla přesvědčená, že s ním autor skončil. Téma zmizelé Marianne i jejího sadistického únosce se zdálo být již v předchozích dílech vyčerpané, a zde navíc i přijatelně uzavřené. Opak je pravdou - před necelými dvěma měsíci vyšla již sedmá kniha ze série! Své čtenáře si jistě najde, ani já si ji nenechám ujít, ale jsem skeptická, zda v ní autor dokáže zastavit střídavě sestupnou tendenci svých příběhů s neohroženým vyšetřovatelem.
Co pochválit? Prostředí! Údolí kdesi v Pyrenejích, kde řádí masový vrah. Koho by to nenalákalo?! Mužský klášter - zajímavé, ale potenciál se kdesi v polovině knihy vytrácí, až tato dějová linka zmizí úplně. Návrat Irene Zieglerové, Martinovy spolupracovnice z prvních dvou případů, nebyl špatný tah. Prostoru dostala profesně i osobně tak akorát a působila uvěřitelně. To bohužel nelze říci o dalších důležitých aktérech děje, namátkou uvedu excentrickou psycholožku Dragomanovou. Eskalace krutých vražd a morbidních detailů, soustředění se na lidské utrpení - není tato vlna už tak nějak na ústupu?! Co mi naopak chybělo? Logické dotažení motivů, vysvětlení jistých detailních faktů. A samotné odhalení vinných? Poznamenané jistou porcí autorské bezradnosti spojené s úsilím přijít s dostatečně šokujícími fakty.
Čeká nás ještě nejméně jeden Martin Servaz. Není to už až dost, Bernarde Miniere?

6 24.05.2021

Kvalitní detektivní čtení, napínavé, tajuplné. Prolínání dvou časových rovin nabídne čtenáři mírně nostalgické návraty hlavní hrdinky do doby dospívání, děj odehrávající se v současnosti představuje protagonistku jako ženu počínajícího středního věku, poznamenanou dávnou tragédií. Netřeba se obávat morbidních detailů, idylická krajina kdesi na jihu Švédska a lehce kritický pohled na místní osadníky můžou být vítaným bonusem pro ty, kteří v tomto žánru rádi nacházejí i "přidanou hodnotu". Bez problémů trochu přidám a hodnotím pěti.

6 04.01.2021

Prvotina Petera Maye na své vydání čekala poměrně dlouho, a nejsem si jista, zda neměla čekat dosud. Možná kdybych ji četla v jiné době/za jiných okolností, ale takhle musím konstatovat, že už dlouho jsem nenarazila na nic depresivnějšího. Kruté, drsné, naturalistické a opakující se popisy lidského utrpení i zdevastovaného a paralyzovaného Londýna. A literární hodnoty? Problematické! Zápletka průhledná, postavy schematické, vývoj předvídatelný, a korunu tomu nasadil krkolomný závěr. Tímto počinem by si mě autor zcela bezpečně nezískal. Ponechávám bez hodnocení - každý někdy začínal!

Napínavé do poslední stránky, ale snad už trochu překombinované. Líbí se mi nenásilné propojení vyšetřování s osobním životem protagonistů. Určitě dám šanci dalším dílům.

6 09.11.2020

Inspektor F. má jistě potenciál - uvidíme v dalších dílech. Tohle byl slušný, téměř čtyřhvězdičkový počin - zajímavý průnik do světa sociálních sítí spojený s dost napínavou detektivkou (opravdu jsem netušila). Logika musí jít tedy trochu stranou, ale co?!

6 29.10.2020