hana1070 komentáře u knih

Kam se poděla Elizabeth je knížka, která by se dala asi přirovnat k Muži z ostrova Lewis či Podivnému případu se psem: i tady má hlavní vypravěčka určitý hendikep ve vnímání světa, i tady se prolínají dávné události s aktuální současností, i tady je v pozadí mystérium, které čeká na vyřešení. Hlavní je ale v této knize téma stárnutí a stařecká demence.. Hlavní hrdinka Maud je popletená, ale jinak vcelku sympatická stará paní, některé příhody jsou vlastně i vtipné. Snažíme se jí pochopit, je nám jí líto. Na druhou stranu si ale čtenář uvědomuje, jak náročná je péče o takového člověka, jak moc je smutné, když člověk přichází o sebe sama. Poté, co jsem si to vyzkoušela v kůži Maud, bych se podobného konce nechtěla dožít...

5 17.01.2016

Zdá se, že jsem dětským knihám přestala stačit... V knize pro věk 10+ kluci prohlížejí pornografické časopisy, okukují opalující se nahé slečny a komentují jejich přednosti... Asi jsem se zasekla u Malého Mikuláše a Trosečníků z Vlaštovky... Jinak jsou ale Percyho tenisky celkem vtipná kniha, docela originální jsou i doprovodné černobílé obrázky. S hlavním hrdinou se mohou čtenáři i ztotožnit, vždyť kluků, kteří nemají talent na sport, nebo mají protivného staršího bráchu, bude určitě dost.

05.01.2016

Šifra mistra Leonarda na Slovensku? O praktikách státní bezpečnosti si nedělám iluze, Krauz a jeho kolegové v pohodě jako vždy, ale romány o templářích a jejich pokladech tak úplně nemusím… Mistr z pavlače, gestapo slídící po pokladech, samopalové přestřelky mezi stranami dobra a zla, kterých si navíc skoro nikdo nevšimne, to na mě bylo trochu moc. Úplně by mi stačil exkurs do fungování církve a StB za socialismu…

4 22.12.2015

Petr Pan mě příjemně překvapil. Patřím do generace, která na jeho příbězích nevyrostla, přesto se mu ale povedlo mě okouzlit. Moc se mi líbil poetický jazyk (věděli jste, že víly vznikly z dětského smíchu, který se rozsypal na milion kousků?) i samotný příběh o dětství plném fantazie, která se s přibývajícími roky vytrácí. Trochu mě překvapilo, že řada příhod je dost drsných, o mrtvé piráty či indiány tu není nouze, na druhou stranu právě tahle „opravdovost“ asi děti baví. Zvlášť když dobro vždycky zvítězí. A nejnovější vydání Slovartu má naprosto kouzelné ilustrace od Petera Uchnára. Moc se mi ta knížka líbila.

2 18.12.2015

Truchlivý bůh naprosto zapadá do série Kratochvílových knih. Brněnské reálie, které autor tak dobře zná, kombinované s tajemnými a mystickými místy (tchánova vila s rotundou, sklep s mrtvou Dušičkou), prolínání časových rovin, otázky smrtelnosti a nesmrtelnosti, pomíjivost. Aleš je typickým hrdinou Kratochvílových knih – pasivní, nezapadající, neprůbojný a nepřizpůsobivý. Příběh je jako vždy velmi otevřený, autor si se svým čtenářem pohrává, zpochybňuje dosavadní konstrukce a zejména závěr knihy (postmoderní dialog s Bohem, tvůrcem Alešova příběhu) je tak poměrně náročný. Na druhou stranu, je to prostě typický Kratochvíl, kterého buď máte rádi a jeho knihy si užíváte, nebo ho prostě nechápete a nečtete. Patřím k té první skupině:-)

05.12.2015

Popel vše zarovná není klasická detektivka, spíš politický thriller. A to je pro mne, jako čtenáře předchozích knih tohoto autora, trošku kámen úrazu. Nějak mi stačí to, co vidím ve zprávách, vůbec nepochybuji, že realita je ještě mnohem horší, ale číst to ještě ve volném čase pro zábavu? Tenhle žánr mi na nočním stolku opravdu neleží… Pravda je, že i v dalších Dánových knihách se politika vyskytuje (v Uzlu, například), nikdy to není ale tak vyhraněné, jako v této knize. Navíc mi oproti dalším knihám připadal tenhle příběh nějak zamotanější a zdlouhavější – nakonec jsem ale pochopila proč. Popel všechny zarovná je Dánova prvotina, kde si své spisovatelské řemeslo teprve zkoušel a budoval.... Přes to všechno je tu i to, na co jste u Dána zvyklí: drsný chlapácký humor z policejní služebny, staří známí z vyšetřovatelské party, výborné dialogy, napětí i spád, zajímavý případ (vlastně dva). Jsem celkem ráda, že se tenhle díl ke mně dostal až teď, jako první knihu od Dominika Dána bych Popel asi nedoporučovala, stálým čtenářům by ale kniha ujít neměla.

3 05.12.2015

Isaacson to vzal od Adama, resp. od Ady. Ada Lovelaceová, dcera lorda Byrona, v první polovině 19. století popsala jako první základy strojového programování a předpověděla využití počítačů např. při skládání hudby. Více než sto let ale trvalo, než se objevili její následovníci, kteří se pustili do vymýšlení konceptu univerzálních počítačů. Velkou roli v rozvoji počítačů sehrála válka, kdy armáda financovala stroje schopné vypočítat dráhu střel či prolomit nepřátelské šifry. Dozvíme se o univerzitních počítačích Mark I nebo ENIAC, s překvapením zjistíme, kolik žen se podílelo na tvorbě softwaru pro první počítače, nebo kam se mohly ubírat cesty internetu.

Do Isaacsonova hledáčku se na více než šesti stech stránkách dostávají osamělí géniové i nadšenci, kteří na své objevy přišli díky týmové spolupráci. Sdílení (a kradení si) nápadů, vzájemná inspirace, kreativita, snaha přispět k celkovému dílu, to je základ dnešního technologického pokroku. Pro mě byla tahle kniha velkou a vzrušující jízdou na kolotoči zvaném technický pokrok. Bylo nemožné se od ní odtrhnout.

6 18.11.2015

Naprosto příšerný nový překlad... První odstavec: „Příběh Kam zmizel můj sýr? vytvořil Dr. Spencer Johnson, aby mu pomohl vyrovnat se se složitou změnou v jeho životě. Ukázal mu, jak vzít jeho měnící se situaci vážně, ale aby nezvážněl příliš“

Jinak si umím představit, že knížka (v adekvátním překladu) může být docela dobrou četbou třeba pro studenty středních škol. Takový úvod do self-help literatury, který ukáže, že je dobré být aktivním, že jedna zkažená šance neznamená konec světa. Jinak je to prý oblíbená kniha, která se dává zaměstnancům při organizačních změnách a propouštění… Hmm, dostat zrovna tuhle knihu, to by se mě asi dotklo:-(

1 18.11.2015

Román je vyprávěn z pohledu tří ženských postav – jednou je již zmiňovaná Rachel, druhou ona sledovaná (a zmizelá) dívkaa poslední vypravěčkou je pak Anna, druhá žena Rachelina bývalého manžela Toma. Jejich příběhy se prolínají, výpovědi však nejsou chronologické, ale časově různě posunuté, což dohromady dává hodně zajímavou skládačku. Autorka ale i přes tuto komplikovanou stavbu dokázala udržet napětí a spád, takže si tuhle knihu (i s ohledem na počet stran) můžete vychutnat během večera či dvou. A určitě to není žádné „ženské čtení“, jak by se mohlo z předchozích řádků zdát, dost podstatnou úlohu v téhle knize hrají i muži.

1 18.11.2015

Až na závěrečnou scénu - výborné. Už se těším na třetí díl.

4 18.11.2015

Zatímco Krev na sněhu mě nadchla, z této knihy jsem byla poněkud rozpačitá. Věřte nebo nevěřte, ale Joovi Nesbømu se podařilo napsat téměř milostný román! Nápadité způsoby sprovozování ze světa se z románu vytratily a místo toho se objevuje romantika drsného severu se svými podivnými obyvateli. Krásná kostelnice a zvonice Lea s malým synem Knutem, sexuchtivá šamanka Anita, místní opilec a blázen Mattis. Ale zase to není dost etno, aby to zaujalo samo o sobě. A nádavkem k tomu nemocné děti a domácí násilí. Budu doufat, že Nesbø se příště vydá spíš za pokračováním Syna, to bych asi ocenila víc.

3 18.11.2015

Opět detektivní klasika s vtipnými scénami a dialogy navíc. Nic pro příznivce severské krimi: nečekejte žádnou krev, drastické scény ani mrtvoly, zato si užijete zločince, který neumí pravopis, nahlédnete do zlatého fondu kinematografie a pobaví vás přezaměstnaný makléř z Wall street, který o výkupném za svého syna smlouvá (profesionální deformace).

2 18.11.2015

Redakčně odfláknuté, spousta chyb a nepřesností... Tahle kniha asi zaujme rodilé mluvčí, hádám, že nejvíc příznivců bude z Ostravska, ti si totiž mohou originální jazyk asi nejvíc užít. Obávám se ale, že jinak velkou díru do světa neudělá. Ono totiž na podobné blbé kecy v přímém přenosu stačí zajít do nejbližší hospody čtvrté cenové skupiny. Anebo si otevřít nějaké diskusní forum třeba na novinky.cz. Křupanů, blbů, sebestředných chlapíků, kteří všemu rozumí a všude byli dvakrát, těch máme totiž tolik, že bychom je mohli vyvážet do světa.

2 18.11.2015

Atraktivní prostředí, bezstarostné mládí, letní lásky, přátelství na život a na smrt, temná tajemství – to jsou ingredience, ze kterých je tenhle exotický koktejl s názvem Modrá namíchán. Nečekejte nic náročného, nudit se ale každopádně nebudete, zaručuji napětí až do poslední stránky. Ideální letní čtení na pláž – doporučuji číst pod slunečníkem a s nějakým hodně barevným drinkem po ruce:-)

3 18.11.2015

Jaký je můj dojem? Přiznávám, že rozpačitý. Králičí putování mě nenadchlo, stejně tak jako jazyk. Možná je to překladem, ale neustále se opakující sousloví „spát, teď hned “ zrovna neuklidňuje. Testování na dětech dopadlo taktéž neslavně - ilustrace se nelíbily, příběh byl shledán nudným, ke kýženému výsledku četba nevedla. Na druhou stranu – jak se píše v knize a objevuje se i v recenzích na netu – optimální je číst knihu opakovaně, prý některým dětem trvá nácvik déle. Pro mě je ale představa každovečerního čtení této knihy frustrující. Na čtecím rituálu mě baví právě to, že se s potěšením vracím ke svým oblíbeným hrdinům, nebo spolu s dítětem objevujeme nové světy a příběhy. Ploužící se králík se mi sem nějak nehodí...

Dějiny 19. století jak na dlani. Brnu devatenáctého století se říkalo Moravský Manchester, fungovala tu spousta textilních fabrik, odkud se vyvážely látky do celého světa. Textilní průmysl přinesl bohatství nejen svým majitelům, ale ovlivnil tvář celého města – vznikaly nové továrny, v nových čtvrtích vyrůstaly dělnické kolonie, průmyslníci si nechávali stavět výjimečné funkcionalistické vily, v ulicích města se objevily tramvaje. Nejen o tom, ale i o průmyslové špionáži, otřesných pracovních a životních podmínkách dělníků a pracujících dětí - to je román/katalog Kateřiny Tučkové, která to vše popisuje na historii pěti generací rodiny Offermanů, významných textilních magnátů. Moc jsem si to užila, a to ani nejsem z Brna.

4 23.10.2015

Měla jsem takový pocit, že Korejská lidově demokratická republika je takový více či méně neškodný skanzen, který už nebude mít dlouhého trvání. Viděla jsem nějaký dokument o skupině Čechů, kteří tu strávili dovolenou, o návštěvě třídenní KLDR mi vyprávěl lektor angličtiny. Uctívání Kimů, pionýři a vojáci, komunistická propaganda, prázdné pětiproudé dálnice, materiální nedostatek a vypínání elektřiny. Po přečtení knihy Útěk z tábora 14 jsem se dost vrátila do reality…

1 07.07.2015

Vypůjčeno v knihovně, čtenářský zážitek se moc nekonal. Pár pohádek potěšilo (Vyhozená knížka, Nepotřebné staré hadry, Starý vánoční stromeček), jinak ale nic zvláštního. Bez pointy, křečovité a originální za každou cenu (O hovínku). S tatínkovskou sérií se nedá srovnat...

3 09.06.2015