hana1070 komentáře u knih
Tak tohle je fakt jízda, která vás protáhne historií Šumavy od Keltů, přes Slovany, německé osídlení, krvavý poválečný odsun, zakázanou zónu v době socialismu, kdy tu umírali ti, co se pokoušeli utéct za hranice, až do současnosti (Ivan Roubal!). Mísí se tu skutečné šumavské reálie (doktor jezdící za pacienty na koni, zvěrstva pohraničníků) i méně známé informace (existence Psychoenergetické laboratoře při VŠCHT, která se zaměřovala na paranormální jevy - PEL), to vše s pověrami, legendami, pověstmi a pohádkami. Nikdy mě nenapadlo, že je Šumava tak temný kraj s tak ponurou historií... Většina postav má k tomuto území nějaké vazby z minulosti, byť si je často ani neuvědomují, velkou roli hrají i okolnosti dané dobou. Líčení samotné expedice je dost drsné a děsivé, není nouze o brutální scény (Kristovy oči, lov koloucha), musela jsem si při čtení dávat i pauzy, jak autenticky to na mě působilo, naštěstí jsou tyto části prokládány dokumenty ze spisů, které dané jevy uvádějí do kontextu. Bavil mě jazyk, který se přizpůsoboval tomu, kdo v danou chvíli promlouval, pomáhalo to vytvářet atmosféru. Jak horory obecně moc nemusím, tak tohle mě zaujalo, asi proto, že se nejednalo jen o nechutné násilí, ale i umně propletený koncept, který měl na konci dokonce i částečně logické vysvětlení a nešel nikam do ztracena, což oceňuji. Měla jsem sice občast trochu problém se v postavách zorientovat (inu, dvoudušníci), ale dalo se to překonat.
Poslouchala jsem jako audioknihu. No, podle ohlasů jsem čekala, že to bude vtipné, ale moc jsem se nezasmala. Šestnáctiletý metalista z malého města vyvolává duchy a řeší vraždu. Úplně mě to nenadchlo, a to jsem se na tuhle knihu fakt těšila.
"Kniha zajisté vzbudí i odpor, pozdní osvícenci se budu bouřit, že dávné tmáře líčím v příliš laskavém světle, příznivci jezuitů naopak, že příliš kriticky a jistě najdou nějaké věcné detaily, které zcela nesedí - dám jim radu, kterou mám už v memoárech - ať si o B. B. a jeho době napíší vlastní knihu, kde bude vše přesně tak, jak si představovali, že to „bylo doopravdy"."
Já jsem si tuhle knížku užila, ostatně jako většinu knih Stanislava Komárka. Soudobé komentáře jsou vtipné, kontext doby edukativní, bavilo mě to.
Kniha o rychlém dospívání, zkoušce charakterů, prověřování přátelství, prvních láskách, to vše za okolností, které si nikdo z nás neumí ani představit. Ač se knihám o válce programově už nějakou dobu vyhýbám, tahle kniha se mi líbila. Autorce se děsivost války a holokaustu podařilo zachytit bez toho, aby se vyžívala v hrůzných a srdcervoucích scénách. A možná je to tou špetkou naděje, která je z ní narozdíl od řady jiných podobných knih, přece jen cítit.
Island, detektivní zápletka a vypravěč se speciálními potřebami. To nemůže nevyjít. Teda může, ale v tomhle případě to klaplo geniálně.
No, musím říct, že minimálně první polovina knihy, která líčí atmosféru a poměry ve městě, je skvělá a velmi mě bavila. Místní divno-lidé, pradávný kult spojený s krvavými rituály v pozadí, stará opuštěná část města, místní blázinec... Zato druhá část, to jsem už jen koukala, kam se to celé řítí... Je to napínavé, akční, mysteriózní, ale na mě už to bylo trochu moc (například ta upírská vložka!). Z konce taky nadšená úplně nejsem, ale beru, no. Pro mě je tahle kniha něco jako kombinace Uranovy a Cestou špendlíku a jehel.
... Zapomeňte na interpunkci, na velká písmena na začátku vlastních jmen, na uvozovky. Písmenka tečou po stránkách a vám jde z toho hlava kolem. Překladatelka Lucie Olešová to měla hodně těžké, své role se ale zhostila skvěle. Od knihy se nedá odtrhnout, a to ani když cítíte, že pro zachování svého duševního zdraví byste ji měli aspoň na chvíli odložit.
No, asi jsem to úplně nepochopila... Ta Škodovka mi tam nakonec vadila vlastně nejmíň.
Ta povídka o Švédce, která strávila skvělou dovolenou se svým mrtvým manželem, je výborná. Ale jinak...
Kniha patří k těm, při jejichž čtení se vám tají dech, žasnete nad možnostmi současné medicíny a začnete uvažovat i nad svým vlastním zdravím a zdravím vašich blízkých. Je nejvyšší čas začít se o svou tělesnou schránku starat...
Víc tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2024/01/renata-kalenska-organy-nepatri-do-nebe.html
Je to edukativní (zejména pro nás, kteří si z učebnic biologie moc nepamatujeme), plné parádních fotek a vlastně i dost vtipné. Věděli jste například, že když si představíte celou historii života na Zemi v podobě jednoho kalendářního roku, že první řasy se objeví v srpnu, ryby koncem listopadu a lidé až v předvečer Silvestra?
Více tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2023/11/david-attenborough-zivot-na-zemi.html
Každý lidský osud je jedinečný a zároveň i obyčejný a banální. I Transfer je takový - na chvilku zaujme, možná pobaví, ale asi to není kniha, nad kterou byste dlouze bloumali a vzpomínali na ní celý život. Trochu mi připomínala Karneval zvířat, který jsem četla o prázdninách. Na druhou stranu, těch pár hodin života, které jsem čtení věnovala, vůbec nelituju. Co bych tak asi vyprávěla při bezduchém čekání na letišti já?
Tak tuhle knihu provází hvězdná pověst:-)
Kniha se odehrává v roce 1874. Dva pražští knižní nakladatelé - Max Alfred a Jonatan Bartoloměj - uzavřou napůl v legraci a napůl vážně podivnou sázku: kdo z nich vydá nejúspěšnější knihu na trhu, ten získá dům toho druhého. Jonatan Bartoloměj je přesvědčený, že vydávání knih je především o marketingu, a že je důležité, aby se o knize hlavně mluvilo, to pak zajistí prodeje. Max Alfred zase sází hlavně na kvalitu díla. Podmínky sázky odpovídají nastavení obou mužů - Max bude mít na výběr knihy dva měsíce, Jonatan jen týden. Vybrat musí literární debut, zvítězí ten, kdo prodá větší náklad.
Postupně se dočítáme podrobnosti o tom, jak se dělají a prodávají knihy, děj příběhu nás zavede do Prahy konce devatenáctého století - do židovského města před asanací, do vyšších šlechtických kruhů i mezi tu největší chudinu sirotčinců a vykřičených domů. Nikde ale nesetrváme příliš dlouho, spíše se postupně dozvídáme perličky i temná tajemství osobního života hlavních hrdinů knihy a jejich blízkých. Která kniha nakonec bude úspěšnější? A je to vlastně podstatné?
Pobavil mě osobitý humor autorky, která se sama v knize objevuje, příp. kroky hrdinů vtipně glosuje - to byly asi nejlepší momenty knihy. Jinak jsem ale stále čekala na to nadšení, které se mě má zmocnit a které nad knihou projevují ostatní čtenáři - a to bohužel nepřišlo. Ano, je to milá kniha, vtipná hříčka s překvapivým koncem, ale že by to bylo tak výjimečné dílko? Autorka používá hezkou češtinu, střídají se tu žánry, samotná kniha je velmi pěkně vypravená, mně ale pořád chyběl ten moment, kdy bych si řekla - wow, tohle je opravdu bomba! Anebo je to celé záměr? :-) Více viz recenze: https://naskokjinam.blogspot.com/2023/10/nora-eckhardtova-kniha-kterou-posypal.html
Hudebníci (aka účastníci zájezdu) na turné po Německu, aneb konečně jsem pochopila, proč se tak aktuálně řeší "status umělce". Tragikomedie, která se dobře čte, ale taky otvírá oči...
Poměrně dost divná kniha o jedné jízdě metrem:-).
Ale bavilo mě to.
Sběratelka příběhů je půvabná kniha, která ukazuje, že literatura (a psi!) dokáží lidi sbližovat a že někdy mohou mít lidé, které přehlížíte, docela zajímavý příběh. Najdete tu pestrou směs dojemného, vtipného, smutného i veselého vyprávění, stejně tak i tajemství, odvahu a velké přátelství. A také naději, že pokud spolu lidé budou více mluvit, budou jejich vztahy a životy mnohem lepší, než čekali. Příjemná kniha pro ženy na letní čtení.
Tak jsem si přečetla, jak to má Harry na světě těžké... Má:-)
Víc tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2023/06/princ-harry-nahradnik.html
Jitka a Květa Válovy, to byly dvě mimořádné ženy. Maximálně propojená dvojčata, originální malířky a výtvarnice, svérázné osobnosti spjaté s rodným Kladnem. Prožily život s cigaretou v puse a sklenkou vína v ruce, byly známé svým drsným slovníkem, a přesto na ně všichni vzpomínají s láskou jako na obrovské talenty a výrazné osobnosti. Výborná knížka.