Hana86
komentáře u knih

Nejprve jsem viděla film, nebyl zlý, ale šokovalo mě, jak ve filmu mohl Rob bez znalosti jazyka studovat lékařství a ještě před tím do Isfahánu dojít sám přes poušť (dost absurdní). Téma mě ale zaujalo a kniha uchvátila. To, co mi ve filmu vadí je v knize samozřejmě úplně jinak. Rob cestuje po pevnině a jazyk farsí se učí velmi dlouho. Ani kousek knihy mě nenudil, dala jsem ji jedním dechem. Ve filmu mnoho z knihy není nebo je jinak, ale tak obsáhlá kniha by vydala na několik filmů. Určitě ji ještě v budoucnu vezmu do rukou. Líbí se mi, jak autor líčí problematiku náboženství a život židů, o kterém jsem nic nevěděla. Za mě je to krásný příběh. Všem doporučuji!


Mé první setkání s panem Karikou a určitě ne poslední. Celkově forma, pozvolné vnesení do příběhu, mi vyhovovala. Mám ráda záhadné příběhy a toto mě obzvláště zaujalo, protože přece jen Slovensko máme, dá se říci za humny, že... Musím říct, že mě kniha vtáhla a už nepustila, dokud nebyl konec. Věřím, že existují různé nevysvětlitelné úkazy a určitě nepůjdu prozkoumávat Tríbeč v jistou inkriminovanou dobu... Nezpochybňuji, že se na tomto místě ztratili lidé a je to historicky zdokumentované. ALE, jelikož dnes mnoho informací lze dohledat, tak bychom jistě věděli, že v Tríbeči se ztratili i nalezli (několik let zpět) někteří hrdinové tohoto románu, i kdyby pod jinými jmény. Proto se domnívám, že autor si pouze vymyslel fiktivního vypravěče svého příběhu (např. v dnešní době z rozbitého mobilu je možno většinou zachránit fotky, atd.). V každém případě, pocity beznaděje ztracených a dezorientovaných lidí v horách jsou zde vykresleny perfektně, co se psychiky týká, to musí být hrůza. A kdo ví, možná i na tom tajemnu kolem Tríbeče je zrnko pravdy... Místy mi běhal mráz po zádech, takže v mém případě autor uspěl - spokojenost!


Tak na toto jsem se opravdu těšila! Já Yrsu prostě můžu! Knížku jsem si přála k Vánocům, jelikož jsem četla zatím všechny v češtině vydané knihy této autorky a moc mě to bavilo...
Knížka mě opět pohltila a neuměla jsem ji odložit. Hlavní postavy mi byly sympatické a jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet jejich vztah v budoucnu. Způsoby vraždění byly fakt šílené, to by mě v životě nenapadlo, Yrsa má ale fantazii... Naštvat bych ji nechtěla :)
Tentokrát jsem na sebe hrdá, protože jsem měla dva adepty na vraha a jeden z nich skutečně vraždil. Možná to bylo tím, že už znám způsob psaní této autorky a snažila jsem si všímat různých detailů, které s případem zdánlivě nesouvisí. Už se moc těším na další díly! Doporučuji ke čtení všem, kteří mají rádi podobné knížky.
V každém případě za mě ale vede knížka Pamatuji si vás všechny. V životě jsem totiž nečetla jinou knihu, ze které bych měla při čtení husí kůži. Ale je to duchařina a to každému nesedí...Do budoucna se nechám překvapit, zda tuto knihu ještě paní autorka trumfne něčím jiným...


Miluji svět Západozemí a tuto knihu jsem si nemohla nechat ujít. Jde o kroniku, takže samozřejmě žádné detaily co se týká myšlenek a dialogů nečekejte. Je to trošku složitější čtení, ale mě to bavilo, docela jsem se do toho světa opět ponořila. Dověděla jsem se mnoho zajímavostí. Vadilo mi přechylování příjmení, to si opravdu mohli odpustit, jak už zde více lidí zmínilo. Bez rodokmenu bych místy nevěděla kdo je kdo, protože jména jsou v některých případech podobná. Je neuvěřitelné jak mohl jeden člověk vymyslet tak obsáhlou historii svého fantasy světa. Klobouk dolů. A doufám, jako většina ostatních, že už brzy vyjdou Vichry zimy...


Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, knihu jsem po 50 stranách odložila na několik měsíců. Bylo to asi tím, že jsem měla ze začátku problém s orientací mezi postavami, protože jich je mnoho. Ale když jsem potom byla ve správném rozpoložení, byla jsem nadšená a četla jedním dechem.
Je zde děsivě popsáno, co se stane, když najednou přestanou platit společenská pravidla při krizové situaci, kdy je určitá část lidí oddělena od zbytku světa. Vše se zvrhne v chaos. Perfektně popsaná psychologie postav.
Kniha je bezvadná!


Příběh o ženě, která si prošla peklem, i tak by se to dalo nazvat. Je opravdu smutné, že existují ženy, které si něčím podobným procházejí. Bylo to hodně dramatické a napínavé. Skvěle bylo popsáno chování maniaka, až mě z toho mrazilo.
V příběhu jsou prvky nadpřirozena, ale to není u Sparkse poprvé a mně se to líbilo...
Dávám 4 hvězdy, protože existují jeho knihy, které mě dostaly mnohem více...


Velmi poutavá kniha, dobře se četla. Příběh obou hlavních hrdinů mě bavil. Život za války Severu proti Jihu byl realisticky vylíčen ze strany vojáků i civilistů. Nesnášenlivost bělochů považujících se za rodilé Američany (jen proto,že se už v Americe narodili)k bělochům, kteří jsou noví osadníci je zarážející, když všichni vlastně přišli z Evropy. A to už nemluvím o tom jak se zachovali k Indiánům, jediným opravdu původním obyvatelům. Ta realita je opravdu hrůzná.
Ranhojič se mi líbil více a mrzelo mě, že obě knihy dělí 800 let. Škoda, že není ještě nějaký příběh někde v mezidobí.
A jen taková drobnost-škoda, že Rob neřekl Šamanovi, odkud pochází onen skalpel z modré oceli, který si předávají lékaři jejich rodu. Že by to nevěděl? A kde skončila Ibn Sínova kniha dovezená z Persie prvním lékařem rodu? ☺
Příběh je western, detektivka i historický román. Doporučuji ke čtení.


(SPOILER) Toto je první kniha, v níž jsem četla o hysterické slepotě, takže za tohle plus, protože ten termín už jsem slyšela. Také pro mě první kniha, v níž vystupuje skoro celou dobu jen jedna postava. Bylo zajímavé, jak byly vykresleny stavy mysli, co je skutečnost a co je fantazie?? Jen si nemyslím, že je reálné, aby člověk v takové zimě přežil tolik zranění. To už zavánělo americkým filmem. Hlavní hrdina mi nebyl sympatický a dopadl tedy hrozně, ale tak nějak jsem podobný konec čekala a wow efekt to na mě nemělo. Knížka měla několik hluchých míst (oproti Trhlině nebo Strachu).
Myslím, že je škoda, že nebylo vysvětleno, kam se poděli obyvatelé druhé chaty, to na mě působilo nedotaženě.
Jinak ale velmi zajímavé a místy děsivé.
Těším se na další knížku tohoto autora.


Ještě jsem nečetla knihu, v níž by byl tak zajímavě a poutavě popsán vztah dospívající dcery a otce. Nevím, proč tu někdo píše, že knížka nekončí dobře. Podle mě totiž za dané situace lépe skončit nemohla. Je to ze života, ale došlo ke vzájemnému pochopení a smíření, i když cesta k němu byla dlouhá. Ronnie během několika měsíců strávených u otce změní pohled na život, stane se z ní zodpovědná mladá žena.
Sparksovy knihy vždy krásně popisují myšlenky a pocity a tento způsob psaní se mi moc líbí.
Knížku určitě doporučuji, ale dle mého názoru není nejlepším autorovým počinem.
Film jsem viděla, dalo se na to dívat, ale nemám ráda Miley Cyrus, takže to pravděpodobně ovlivnilo můj názor na něj. Kniha je jako obvykle mnohem lepší.


Jsem zvyklá číst různé žánry, občas zabrousím i do erotiky. Toto jsem četla z hecu, protože mnoho známých o tom pělo chválu. No, asi jsem náročnější čtenář a proto hodnotím tak zle, ať ti, co se jim kniha líbí prominou... Četla jsem jiné erotické romány, byly o dost tenčí a lepší...
Odstíny se čtou samy, to je pravda. To, že je Ana naivní až běda - budiž. Já měla větší problém s Greyem, měla jsem k němu od začátku averzi. Málo kdy u knihy, kterou čtu nesnáším hlavního hrdinu. Já už ke konci ani nečetla ty erotické pasáže, protože to na mě nemělo ten účinek, který to asi má mít. Kdyby se vynechal sex, kniha má max 200 stran :D
Je mi líto, ale hodnotím jako odpad, totéž ostatní 2 díly :(

Toto byla první kniha, kterou jsem od autorky četla, následně jsem přečetla všechny ostatní a můžu říct, že čtivé jsou všechny a každá je něčím zajímavá, ale u mě vede právě tato.
Je to první kniha, u které jsem měla při čtení v noci husí kůži... Dobré spojení detektivky a duchařiny.
Myslím, že se autorce povedla, byla dost děsivá. Dvě zdánlivě nesovisející linie se nakonec spojily. Nevím, proč tu tolik lidí píše, že je na konci spousta nedořešených otázek. Já jich tam tolik nevyřešených nevidím.
Já si čtení užila, vřele doporučuji.
Z dalších knih se mi od Yrsy hodně líbil Ohnivý anděl a Mrazivé světlo, jedná se o detektivky.


Jelikož jsem fanda ságy Píseň ledu a ohně, toto jsem si nemohla nechat ujít. Jde o tenkou knížku se třemi příběhy. Jsem spokojená, bavilo mě to. Určitě to není dějově tak obsáhlé, jako již zmiňovaná sága, ale co se postav týká, tak jich je mnoho na tak tenkou knížku. Pokud bych dílo četla před Hrou o trůny v postavách bych měla chaos a neoslovilo by mě to. Nedokázala bych si představit různé souvislosti. Navíc takto alespoň vím, kdo je Egg i Duncan, protože oba jsou zmiňováni i ve Hře o trůny. Co se překladu týká, tak souhlasím s ostatními, některá místa mají jiné názvy, ale zorientovala jsem se. Spíše mi tam chybí rodokmen Targaryenů, protože vyznat se v tom, kdo byl čí syn nebo bratr, byl fakt oříšek...


Knížku jsem si přála k Vánocům a nemohla jsem se dočkat, až začnu číst. Okamžitě mě děj pohltil. Přečteno za 2 dny. A to pouze z důvodu, že jsem nemohla číst nonstop. Téma bylo mrazivé. Sama mám malé děti a doufám, že s šikanou nikdy nebudou muset bojovat, protože je to boj s větrnými mlýny. Místy jsem měla husí kůži. Autorku mám ráda a těším se na další knížky. Ještě mě nezklamala.


Protože se mi dobře četl Hadrový panák, i když k němu mám své výhrady, byla jsem zvědavá na druhý díl.
Začetla jsem se okamžitě, líbilo se mi to a nemohla jsem odložit.
O tom, jak lze zmanipulovat a vymýt mozky nešťastným a psychicky oslabeným jedincům a přimět je k teroristickým útokům. Je to dost aktuální téma, i když tady jsou k tomu vymyšleny jiné pohnutky. Nápad určitě hodně zajímavý a pro mě i děsivý.
Některé situace zbytečně morbidní.
Jinak hlavní postavy tentokrát sympatické - Baxterová za mě ok a Rouche super. Jsem ráda, že Wolf neměl žádnou úlohu v tomto případu, vůbec mi nechyběl...
Tentokrát dořešeny všechny otázky, kromě jedné věci, snad se to dozvíme ve třetí knize. Určitě plánuji přečíst.


Knížku jsem koupila, protože mě zaujala anotace a nápad s křídami a moc se mi líbí obálka. Rozhodně to nebylo kvůli názoru pana Kinga na zadní straně knihy, i když jeho knihy mám moc ráda a patří k mým oblíbencům. Musím říct, že jsem se naprosto bez předsudků okamžitě začetla, příběh mě zaujal a nutilo mě to číst dál a dál. To pokud už někdo opravdu chce srovnávat s Kingem, tak tedy do některých jeho knih je o dost náročnější se začíst a bývá tam hodně omáčky navíc...
Ale zpět ke Kříďákovi. Román je o partě dětí, jejichž některá rozhodnutí a činy nebo naopak zamlčení nějakého skutku, ovlivnily osudy dalších lidí i jich samotných i po 30 letech. Každý z party dětí má nějaké tajemství a taky je svým způsobem divný. Sám vypravěč je také dost hodně zvláštní, člověk si k němu moc sympatie nevypěstuje.
Líbilo se mi, že jsem na konci knihy dostala odpovědi na všechny otázky, bylo to dořešené a tak se mi to líbí.
Jako prvotina autorky je to zdařilé a ráda si od ní přečtu něco dalšího. Očekávání jsem před čtením neměla žádná, o to větší překvapení pro mě bylo, že mě to tak zaujalo a bavilo a proto hodnotím 5 hvězdami.


Knížku jsem dostala k Vánocům. Nezjišťovala jsem si, jak si stojí v hodnoceních, neměla jsem žádná očekávání...
Mohu říct, že na to, že je to autorova prvotina, to dle mého názoru vůbec není špatné. Přečetla jsem s přestávkami během tří dnů. Četlo se mi to dobře, byly chvíle, kdy jsem nemohla knížku odložit, jak jsem byla vtažena do děje. Hlavní postavy mi byly celkem sympatické, ale radši než Wolfa jsem měla Edmundse. Wolf jedná moc impulsivně ve vyhrocených situacích a to by si detektiv nejspíše neměl dovolit.
Nějaké výhrady bych měla - bacha MOŽNÁ SPOILER:
Moc jsem neporozuměla tomu, jaký důvod měl vrah k sestavení hadrového panáka, není to v knize vysvětleno, proč se s něčím tak nechutným vůbec obtěžoval? Zřejmě to byla pouze autorova snaha o šokování čtenáře, jinak si to neumím zdůvodnit. A pokud tedy už sestavil panáka, proč už v knize není dořešeno, kde jsou zbývající části těl? Konkrétně toto se mi zdá nedotažené, protože z dalších zavražděných se už nic nesestavovalo.
A kde se poděla těla, která dotyčný vrah zavraždil v minulých letech a nikdo je nikdy nenašel?
SPOILER KONČÍ
Ale jinak otevřenější konec mi nevadí. A motiv vražd byl zajímavý.
Četla jsem už mnohem horší detektivky. Dávám 4 hvězdy a dalšímu dílu dám určitě šanci.


Skvělé!!!
Nemám jiných slov, tak tuto knihu zařazuji mezi své srdcovky, jinak to ani nejde. Toto je zatím to nejlepší, co jsem od Sparkse četla. A nevím, jestli to někdy pan autor něčím lepším trumfne.
Jedna z nejdelších knih (přes 400 stran), jeho knihy mají průměrně okolo 300 stran.
V nejmenším mi nevadilo, že se střídají kapitoly Ira+Ruth a Luke+Sofie. Vyhovovalo mi, že jsme se dověděli spoustu detailů ze života hlavní čtveřice postav. Život na vysoké škole, život na ranči a z prostředí PBR, život před 50 lety...
Autor dokázal nádherně popsat pocity a vzpomínky starého osamělého muže, který bezmezně miloval svou manželku Ruth a žije vzpomínkami na ni. Krásně popsal jejich životní radosti i strasti.
Příběh studentky umění Sofie a kovboje Luka, který jezdí PBR, je taky hodně emotivní, zvláště pak, když se Sofie dozví, co před ní Luke skrývá... Má jejich vztah nějakou naději? O Luka jsem měla při soutěžích strach, četla jsem jedním dechem :)
Nakonec se příběhy obou dvojic zajímavě protnou...
Toto se opravdu povedlo :)


(SPOILER) Tuto knížku jsem četla v 15 letech a byla jsem z ní tehdy opravdu nadšená, pamatuji si, že mě děj pohltil a přečetla jsem ji jedním dechem.
Nyní jsem si ji po dalších 15 letech četla znovu a už tak nadšená nejsem. Knížka bezpochyby patří mezi slovenskou klasiku. Bohužel na mě po letech již neměla takový účinek jako kdysi.
Pozor spoiler:
Nemohu říct, že by mě čtení nebavilo, ale postavy jsou povětšinou čistě kladné nebo záporné. Zbojníci a jejich děvčata nesmrtelní, Ficko rovněž. Některé postavy několikrát uvězněny a zázračně vysvobozeny. Všichni se do sebe zamilují láskou jako trám na první pohled a překvapivě je to na mě až moc červená knihovna...
Co všechno Báthoryové projde mi přišlo po letech extrémně neuvěřitelné. Samozřejmě je třeba brát ohled na to, že dílo bylo vydáno před více než 80 lety, je to vidět i na stylu psaní. A jedná se o román a ne o pravdivý příběh, i když Báthoryová mohla beztrestně zabít služky, jistě se nekoupala v krvavé lázni atp...
Dávám z nostalgie 3 hvězdy a myslím, že se ke knížce již nevrátím...


(SPOILER) Nejprve jsem viděla první sérii seriálu a zaujal mne, ale měla jsem zmatek v časech a ne vše jsem chápala. Tak jsem se vrhla do čtení knih a dost věcí se vyjasnilo, takže spokojenost. První dvě povídkové knížky byly jednodušší na čtení a musím přiznat, že i humorné, bavilo mě to, oddechové čtení. Trpaslíci jsou super.
Když jsem se ale dostala k příběhu Ciri a Geralta, tak musím říct, že v první řadě mi v knížkách chyběla mapa světa. Musela jsem hledat na netu, bez ní jsem si nedokázala představit rozmístění států a měst a měla jsem v tom zmatky. Asi od 4. do 7. dílu mě příběh opravdu pohltil, i když musím říct, že někdy se zbytečně táhl, některé pasáže co se politiky týká moc nebavily.
Bohužel pro mě to autor dílem Paní jezera totálně zabil. Vyprávění příběhu z pohledu nedůležitých postav mě nenadchlo vůbec a linky hlavních hrdinů byly náhle upozaděny. Bitva u Brenny byla popsána perfektně, to uznávám.
Bacha dále SPOILER:
To, že Ciri prchá do různých časů a světů, si moc neumím představit, proč ji najednou lid Olší nemohl najít, když ji tak dlouho pronásledoval nevysvětleno. Nakonec ji do správného světa dostala až čarodějka, která je posedlá legendou o Ciri někde v budoucnosti nebo v jiném světě. To svědčí o tom, že Ciri neumí ovládat, kam chce v čase cestovat. Když se dostane k hradu Stygga, nakráčí tam a nechá se chytit. Geralt se se svou družinou k hradu Stygga dostal jak?? Proč když jeho cestu sledujeme podrobně v předchozích dílech, končíme najednou po opuštení knížectví Toussaint? Zbytek jeho putování najednou není třeba popisovat? Konec jeho přátel je odbytý, zasloužili si mnohem víc. A císař Emhyr? Kdo to vlastně je, bylo pro mě velké překvapení, uznávám, ale zčistajasna po setkání s Ciri mění názor a nechává ji na pokoji a spokojí se s nastrčenou dvojnicí? A mimochodem když Emhyrovi pomohl Vilgefortz se ztroskotáním lodi, trosky lodí byly u hradu Stygga, proč potom Emhyr nechává zrádce Vilgefortze hledat a neví, kde se skrývá??.. V tomto díle však k hradu dorazí přesně v okamžik bitvy. Prostě v tom ději je mnoho nedotažeností, které mně bijí do očí. Ciri je nazývána zaklínačkou, ale vlastně proměnou neprošla.
Prostě mé pocity rozporuplné a vidle na konci to zabily. Nemám ponětí, jak to skončilo a jestli vlastně ještě na konec Paní jezera navazuje povídka Něco končí něco začíná.
V této povídce je pro změnu napsáno, že Geralt a Ciri bojovali na schodech hradu Rhys-Rhun a že Ciri našla svůj měč na poušti Korath (to jako fakt???).
Nelituji čtení, ale podle mého názoru měl autor více detailů věnovat hlavní dějové lince a ne politice, i když ji má popsanou skvěle. Bohužel musím říct, že světu Tolkiena nebo G.R.R. Martina se to absolutně, co se propracovanosti týká rovnat nemůže.
Přitom potenciál to má...


Knížku jsem dostala k Vánocům. Nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu.
Musím říct, že jsem neměla problém se začíst, bavilo mě to od začátku do konce. Na Yrsin styl psaní jsem zvyklá, protože patří k mým oblíbeným autorům. Tento díl se mi zdá o něco napínavější, než první díl. Přečetla jsem během dvou dní. Informace z osobního života hlavních postav vítám a bavilo mě to... Snad už jim to v posledním díle vyjde...
U minulého dílu jsem si říkala, že nechutnější způsoby vraždění snad už Yrsa nevymyslí - noo, chyba. Opět mě šokovala...
Kdo čte pozorně i zdánlivě nedůležitou omáčku, dokáže tipnout i vraha...
Doporučuji ke čtením všem, kdo mají rádi severské thrillery...
