hanak_v_exilu
komentáře u knih
Bouře mečů
George R. R. Martin
Nejdelší a můj nejméně oblíbený díl. Je na něm totiž asi nejvíc vidět, že i když je George R.R. Martin vynikající spisovatel co se týče charakterizace postav a tvorby dějového schématu, v psaní dialogů a silných momentů má mezery. Takže knížka je sice skvělá, ale jednotlivé scény jsou v seriálu prostě lepší. Nemluvím jen o vynikajícím monologu "chaos is a ladder", nebo smrti Ygritte (mimochodem celá její postava je v seriálu díky vynikajícím dialogům jednoznačně sympatičtější). I obyčejné scény jsou méně působivé, než by být mohly. Seriál také část postav posunul do trochu jiného vyznění, které jim sluší víc - Jamie, Tyrion, ale i Brienne, která v knížce občas působí jako naivní hlupačka, myslící tím co má mezi nohama, místo aby přemýšlela hlavou. Abych autorovi nekřivdil, tak jeho paranoiou rozežíraná Cersei se mi zamlouvá víc, a jeho verze Rudé svatby dává naději na zajímavou zápletku v otázce budoucího krále Severu. Knížka je sice s přehledem a s obrovskou rezervou za plný počet, jenže stejně si říkám, že by mohla být v jednotlivých pasážích silnější.
Nenávist
Nadine Strossen
"Projev, který ponižuje na základě rasy, etnicity, pohlaví, náboženství, věku, zdravotních postižení nebo podobných důvodů, je nenávistný. Ale největší chloubou naší právní svobody slova je to, že chráníme svobodu vyjadřovat názory, které nenávidíme." Tenhle citát amerického soudce Olivera Wendella Holmese a citát George Orwrell "Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet", zhruba shrnuje můj postoj ke svobodě slova a nepřípustnosti cenzury. S autorkou se tedy prakticky ve všem shodnu - dokonce bych možná byl benevolentnější - (nebo radikálnější?). Bohužel její argumentace je pro naše podmínky obtížně použitelná, protože se opírá o americkou ústavu a tamní soudní precedenty. Zaujala mě ale pasáž tvrdící, že lepších výsledků než zakazování dosahuje debata. Pro lidi tvrdící, že s někým není rozumná diskuze mám jednoduchou otázku "Kdyby ti zakázali tvrdit něco čemu věříš, přestal by sis to myslet?" Ať si na to každý odpoví a pak si sám zformuje svůj postoj ke svobodě slova.
SS-GB
Len Deighton
Knížka je útlá, čtivá, a i když mě děj nedokázal úplně pohltit, zajímalo mě, jak ho autor vymyslel. Přesto mi na příběhu jedna věc nesedla. Zdálo se mi, že je okupace až příliš "poklidná". Chyběly mi scény zvůle, vyhrocenější projevy nepřátelství a tvrdá politika útlaku ze strany Německa. Hitler Británii do jisté míry obdivoval a také je známé, že správa v Dánsku nebo v Norsku byla mnohem benevolentnější než v Polsku nebo Rusku, ale přesto mě zaráželo, co všechno odbojářům procházelo. Proč navíc Němci souhlasili s plánem, v němž mohli jen ztratit, to mi taky hlava nebere.
To nejlepší ze SF roku 1961
* antologie
Isaac Asimov tuto sbírku vydával pravidelně od roku 1939 až do roku 1963, kdy to po něm převzal Robert Silverberg. Do češtiny ovšem byly přeloženy jenom ty z let 1960 a 1961. Těžko říct proč si vydavatel vybral zrovna tyhle dvě, ale minimálně s tou druhou měl šťastnou ruku, protože většina povídek je skvělých a některé jsou opravdu vynikající.
100 % Velezrada - skvělá military sci-fi, fascinující sociologická studie a důrazné varování před tím, k čemu se možná také blížíme. Tahle povídka zraje jako víno a každý rok je tísnivější. Vrchol sbírky.
100 % Skleník - pasáž z dnes již klasického románu, z doby kdy z něj existovala jen tato krátká část. Ze všech extrémně vzdálených budoucností lidstva je život v rostlinné říši jedna z nejvíce fascinujících.
90 % Skrýš - chytře vymyšlená a dovedně napsaná povídka, v níž se prolíná xenobiologie se selským rozumem.
90 % Co je ta věc jménem láska - autorova odpověď na satiru science fiction otištěnou v časopise Playboy. Břitká, osvěžující a vtipná.
70 % Cena pro Edie - provoplánová a nic moc objevná povídka, která působí jako něco z doby o dvacet let dříve. Pointu jsem odhadl snad už v první třetině, a pak už neměla co nabídnout.
70 % Loď, která zpívala - styl autorky mi moc nesedl, ale děj obtočený okolo myslící lodi je napsaný procítěně.
90 % Smrt a senátor - občas hořká, občas melancholická, ale poctivě odžitá povídka s poučením na konci.
90 % Válečná lest - námět je trochu přitažený za vlasy, protože tuhle past šlo určitě nastražit i jednodušším způsobem. Napsané je to ovšem skvěle.
100 % Měsíční motýl - fantazie Jacka Vanceho při vymýšlení exotických společností mě nikdy nepřestane fascinovat. Tady na krátké ploše vytvořil civilizaci, která je na začátku nepochopitelná, ale na konci už dává smysl.
90 % Planeta jménem Séol - Cordwainer Smith má v sobě temnou stránku, nebo alespoň fascinaci temnotou, protože jeho povídky umí být neuvěřitelným způsobem kruté, zvrhlé a nebo znepokojující.
80 % Žluna - chytrá a úsměvná povídka směřující k očekávanému závěru. Líbila se mi hravost s jakou autor měnil budoucnost.
70 % Stěna z křišťálu - přišlo mi to trochu zmatené a čekal jsem chytřejší závěr, ale i tak to byla zajímavá cesta. Po dočtení jsem musel chvilku přemýšlet, co se tam vlastně stalo.
70 % Nezapomeňte na Alamo! - povídky z alternativní historie jsou fascinující už jen svým tématem, takže i když je tahle konkrétní slabší, při hodnocení jsem na ni mírnější.
Chyťte Žida!
Tuvia Tenenbom
Knížka vyšla sedm let před dílem Po čem rabíni touží, ale i tak by se dala považovat za její volné pokračování, protože dává odpověď na otázku, jestli v Izraeli žijí ještě větší cvoci, než ultraortodoxní charedim. Autor je našel v sebenenávistných židech, lidech kteří tak opovrhují státem v němž žijí, až vědomně nebo nevědomě pracují na jeho zničení. Nejsou v tom sami, protože to vypadá, že značná část Západní společnosti má utkvělou představu, že nejpalčivějším světovým problémem je otázka soužití rozhádaných obyvatel téhle zemičky s rozlohou menší než Morava, zabírající 0,306 % rozlohy Středního východu, nebo 0,168 % rozlohy Arabského světa. Z tohoto důvodu se stahují do Izraele a mohutně podporovaní eury dolary a rijály rozdávají rady, aniž by o místní situaci měli byť jen mlhavou představu. Dodnes jsem nepochopil, kde se v lidech tahle posedlost Izraelem a Palestinou bere. Na světě jsou mnohem zajímavější problémy a některé jsou pro nás dokonce i podstatné.
Na rozkaz krále
Ljuba Štíplová
Nevěřil jsem, kolik se toho dá na tak malé ploše zažít. Strastiplné probíjení do hradu, jeho infarktové prohledávání a pak závěrečné zúčtování, které bylo tím sladší, čím byla předchozí cesta svízelnější. Prošel jsem podzemní bludiště, které působilo jako bez konce, uprchl jsem před bdělými strážemi a jen čirou náhodou několikrát přežil vlastní smrt. Při jiných příležitostem jsem mnohokrát pohořel, protože o tuhle výhru musíte tvrdě bojovat. Po dohrání jsem s údivem zjistil, že jsem zdaleka neobjevil všechno. Je to malý zázrak.
Odysseia
Homér
S trochou nadsázky by se dalo říci, že Oddysea je k Íliadě ve stejném vztahu, v jakém je Nový zákon k tomu Starému. V Íliadě je vše podřízeno cti, slávě a naplnění osudu. Lidé jsou smířeni s krátkým životem a jejich největší ambicí je nebýt zapomenut. Děj Odyssei se naproti tomu točí okolo muže, který se ze všech sil snaží vrátit ke své milované ženě. V průběhu básně toho prožije tolik, že by mu to zaručuje místo mezi legendárními hrdiny, ale v celém textu není jediná zmínka, že by to pro něj něco znamenalo. Motiv stýskajícího manžela je pro dnešního čtenáře pochopitelnější, díky čemuž Odyssea působí moderněji a univerzálněji. To je jeden pohled na věc. Na druhou stranu je Íliada námětem geniální, napínavější a bezpochyby literárně hodnotnější. V originále - i když přeloženém, mám proto raději ji. V převyprávění mám raději Odysseiu.
Přišli a sežrali nás aneb Armageddon II jako akční krvák
Robert Rankin
Pořád si myslím, že by měl autor rezignovat na ambice psát humoristickou fantasy. Občas je jeho snaha tak urputná, až je trochu trapná. To že si z ní sám dělá srandu věci nepomáhá. Příběh je ovšem zajímavější než v prvním díle a má větší spád, takže jsem se nakonec slušně zabavil. Zasmál jsem se ale jen jednou - při zneviditelňování Olivera Cromlecha.
Lepší než život
Rob Grant
Nevím jestli je to tím že jsem tentokrát setřásl přehnaná očekávání, nebo je druhý díl opravdu kvalitnější, ale líbilo se mi to víc než jednička. Humor na mě ovšem pořád nefungoval. Příběh není vyloženě temnější než v seriálu, ale tam drsnější scény vyvažovala nadsázka a rozverná atmosféra. Tohle vyprávění je místy pochmurné, občas zbytečně realistické a ve špatném významu slova dospělé. Působilo to na mě jako Červený trpaslík z jiné reality.
Válka na Ukrajině – předběžná zpráva
Václav Klaus
Je potřeba podotknout, že sborník vyšel v květnu 2022. To byla doba, kdy hlavní starostí Západu byla obava, aby Rusko válku neprohrálo drtivě, ale jen přijatelně. Počítalo se s jeho ekonomickým zhroucením, následovaným pučem a možnou fragmentací na menší územní celky. Příspěvky tomu odpovídají. Žádný nepředpovídá dlouhou válku, vzdáleně podobnou pozičním bojům ve Flandrech, ani neklade důraz na ekonomiku a mobilizační potenciál znepřátelených států. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale na tu druhou už publikace ztratila hodně ze svého významu. Teď slouží především jako připomínka toho, jak moc se situace za ty dva roky změnila.
Komplex
Jiří Bílek
"Tak už mi řekni o co tam jde, nebo se alespoň pořád nevytahuj, že ty už to víš!", chtělo se mi několikrát zařvat na samolibého vypravěče. Naštěstí mě zlost po čase přešla, protože jednak mě vývoj událostí opravdu zajímal, a také jsem pointu uhodl relativně brzo - pomohlo mi k tomu těch pár náznaků co autor do děje roztrousil a kritické myšlení. Dojem ze silného závěru mi to nezkazilo. Naopak jsem u něho uvažoval i o pěti hvězdičkách, protože jeho drtivost neleží ve vysvětlení záhady, ale v přijetí skutečnosti.
Armageddon jako muzikál
Robert Rankin
Možná už jsem vyrostl z duševního stavu, kdy mi stačilo aby autor do příběhu nasypal absurditu, šílenství a postavy které nejdřív jednají a pak nemyslí, vším tím zatřepal a výsledek hodil na papír. V knize se může stát cokoliv, a nic z toho nemá význam. Do Pratchetta ke kterému se autor zatvrzele přirovnává to má sakra daleko, protože jeho příběhy by bez humoru byly vynikající dobrodružné fantasy, a myšlenky v nich obsažené by bez okolního příběhu byly brilantní fejetony. Jenže tohle je jen ujetá zhovadilost. Ocením alespoň bytelnou vazbu. Knížka zažila krušné časy, ale na jejím vzhledu se to neprojevilo.
Jiný T.G.M
Pavel Kosatík
Vždycky když jsem slyšel kritiky Miloše Zemana vyzývat masarykovskovské tradice, tak jsem si říkal "když vám tolik vadí Zeman, tak byste Masaryka nikdy nevydýchali, protože on je proti němu ještě konformní a uměřený". Kniha mi v tomhle dává za pravdu. S Masarykem nebylo lehké pořízení. Byl nekompromisní, neústupný a ctil jen své vlastní zásady - které nevysvětloval, takže je málokdo chápal. Tím by vyvolával rozbroje v jakékoliv společnosti, ale v přirozeně hašteřivém akademickém prostředí a v přirozeně paranoidním a vysoce konkurečním politickém prostředí, byly nevyhnutelné a neustále prohlubované. Masaryk měl to štěstí, že se mu přihodila První světová válka, ve které byly všechny jeho vlastnosti najednou ku prospěchu. Bohužel se dá říci, že z jeho vize toho moc nezůstalo. S Němci jsme se žít nenaučili, Slováci se rozhodně necítili jako trochu jiní Češi, žádná světová revoluce individualismu neproběhla a jeho vysněný nástupce Beneš ve dvou těžkých zkouškách katastrofálně selhal. V té první morálně a v té druhé politicky. I tak jde význam Tomáše Garrigue Masaryka jen stěží docenit. Byl totiž vůdčí osobností do těžkých časů, jakých se v naší historii vyskytlo jenom málo. V okruhu dnešních aktivních politiků není nikdo, kdo by dosahoval jeho formátu, ale ani takový, který by se mu byť jen přibližoval - a že bysme takového potřebovali.
Magnetická hora: Stalinismus jako civilizace
Stephen Kotkin
Autor sám napsal, že pojal svou studii jako utopii - konkrétně zmínil inspiraci Slunečním státem Tommaso Campanelly. Příměr je trefný, protože stejně jako Campanella popsal celou civilizaci na ploše jednoho města, popsal Kotkin všechny neduhy a přednosti Sovětského svazu na ploše Magnitogorsku. Z některých neduh mi nebylo dobře po těle, protože plýtvání, nedůslednost, neschopnost a krutá lhostejnost jsou všeobjímající a zřejmě nevykořenitelné. Autor ovšem vidí i ty přednosti, takže postupně dokazuje, že postavit v ledové pustině moderní průmyslovou zónu a navazující město je impozantní počin, který přinesl i mnoho dobrého. Často se totiž zapomíná, že bolševici provedli úspěšnou revoluci a vyhráli následnou občanskou válku především díky tomu, že byli podstatně organizačně schopnější než konkurenční frakce. Text je proto zvláštní směsicí kritiky, pochopení, snahy hledat to dobré a úspěšnější snahy odkrývat nedostatky. Výsledkem je brilantní kniha která nehledá senzaci za každou cenu, ale ani neopakuje stokrát řečené.
Václav Havel: Od existenciální revoluce k invazi do Iráku
Petr Steiner
Útlá knížka obsahuje dvě eseje. První polemizuje se slavnou pasáží v Havlově knize Moc bezmocných, kdy Havel na příkladu prostého zelináře zdobícího výlohu hesly na podpory strany a vlády, ukazuje na schopnost komunistického režimu korumpovat společnost, protože tlakem na konformitu nutí nezúčastněné lidi ke spolupráci. Petr Stainer naopak tvrdí, že onen hypotetický zelinář používá tyto hesla pouze jako krytí pro svou činnost, která je v příkrém rozporu se zájmy režimu a jeho proklamovanými cíli. V tomto autor myšlenkově navazuje na knihu Iva Možného Proč tak snadno. Druhý esej rozebírá podobnost Zvacího dopisu představitelů ČSSR, který formálně vedl k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy, s výzvou osmi evropských politiků k americké invazi do Iráku. Paralela je trochu kostrbatá, ale v několika ohledech překvapivě trefná, a proto bude pro část čtenářů nestravitelná.
Evoluce
Peter F. Hamilton
Mísí se ve mě spokojenost s mírným zklamáním, protože i když se autorovi podařilo uzavřít všechny konce, úplně elegantní proces to nebyl. Některé postavy opomenul, některé radši upozadil a jiné trestuhodně nevyužil. Oceňuji ovšem, že myšlenkově navázal na svou předchozí ságu Úsvit noci, takže obě série jsou v důsledku o tom samém. V Konfederaci stačilo k dosáhnutí vyšší úrovně existence umřít "dobře". V Prázdnotě stačilo umřít na správném místě. No a ve Velkém společenství stačí - ale to už bych kazil čtenářům zážitek.
Čas
Peter F. Hamilton
Peter F. Hamilton správně vycítil kde leží síla jeho trilogie, takže prostřední díl sci-fi ságy je už spíše fantasy lehce obohacené vedlejší sci-fi linií. Vyprávění o Kráčejícím po vodě zabírá pocitově tři čtvrtiny knihy, což ale není výtka. Je to bohatší, poutavější a v konečném důsledku důležitější příběh, než ten který se odehrává ve Velkém společenství.
Archangelsk
Robert Harris
Robert Harris, autor několika oceňovaných historických románů a Otčiny, uctívané v komunitě zabývající se alternativní historií, napsal, no v podstatě už taky historický román, respektive knihu s tématem alternativní historie. Tentokrát je úkrok stranou mnohem menší než je na tenhle subžánr obvyklé, ale tajemství postupně odhalované na stránkách knihy má potenciál změnit svět od základů. Téma je výbušné a Harris umí držet napětí, takže tenhle kříženec mezi detektivkou, mysteriózním dramatem a špionážním thrillerem šlape na výbornou. Kdyby měl otevřenější konec, dal bych i tu pátou hvězdičku.
Edenie
Janusz Andrzej Zajdel
Vzhledem k národnosti autora a roku napsání je myšlenková inspirace Edenie jasná, ale bylo by chybou odbýt ji jako jednorozměrnou kritiku komunistické totality, případně výtku Válečnému stavu, kterým dostal Wojciech Jaruzelski Polsko do klinče. Zobrazovaný režim je totiž na první pohled překvapivě benevolentní a nějakou dobu se dokonce zdá, že je ospravedlnitelný a pochopitelný. Moment v němž čtenář tuto myšlenku odvrhne, záleží na jeho osobním nastavení. Závěrečná nadějná pasáž působí vzhledem k realitě poněkud hořce. Sám autor se totiž dlouho očekávaného zlomu nedožil. Zemřel o rok později na rakovinu plic, v době kdy měl komunismus ještě dost sil, aby vypadal že je opravdu na věčné časy.
Sbohem, a díky za ryby
Douglas Adams
Ucelenější, srozumitelnější a čtivější než třetí díl, přesto hluboko pod úrovní prvních dvou. Douglas Adams už věděl o čem chce psát, takže děj vedl vcelku sebejistě od bodu A do bodu B. Cestou popsal několik ztřeštěných zážitků, nabral jednu zajímavou postavu a mimoděk utrousil jednu důležitou informací. Minule jsem trochu přidal, abych mohl dát tři hvězdičky. Tyhle jsou sice také tři, ale poctivé.