Hanca91
komentáře u knih
Pohřbená pravda
Angela Marsons
Kdyby se dala udělit nějaká bonusová hvězdička, tak jí ode mne Angela tentokrát dostane.
Hluboce se před ní, jako spisovatelkou, klaním.
Ze začátku jsem měla pocit, že mě knížka bude možná trochu nudit, ale to jsem se šeredně spletla.
Zhruba ve čtvrtině jsem si poskládala jednotlivé střípky a bylo mi jasné, kterým směrem se bude příběh odvíjet. A i přesto, že jsem poměrně brzy odhadla, "kdo a co", hltala jsem stránku za stránkou.
V závěru předchozích knih jsem měla slzy na krajíčku (často i za krajíčkem), tentokrát jsem měla co dělat, abych se v závěru nepozvracela.
Angela se pustila do opravdu kontroverzního tématu a mně bylo vyloženě smutno z toho, jak ten svět umí být zvrácený.
Ve chvíli, kdy jsem dočetla poslední stránku a zaklapla knihu, mne přemohl nutkavý pocit, zajít se podívat do dětského pokoje na tu malou, tiše oddychující a klidně spící dušičku. Potřebovala jsem tím alespoň trochu vykompenzovat tu tíseň, kterou ve mě kniha zanechala.
Přesto dávám plný počet a tleskám.
Osudný slib
Angela Marsons
Na tenhle díl jsem se vůbec netěšila, a to pouze z jednoho jediného důvodu, konec minulé knihy mne natolik "rozsekal", až jsem si myslela, že už další díl nebudu schopná otevřít.
Jenže sérii s Kim Stoneovou nejde nemilovat. Když už jí propadnete, tak další díl nenecháte stranou.
I tentokrát byla kniha o vyšetřování dvou případů a musím se přiznat, že tentokrát jsem neměla potřebu upřednostnit jeden případ nad druhým, což bylo milé překvapení.
Velké plus dávám závěru. Ten emocionální výbuch nenechal mé oko suché a vysloužil u mne pro knihu plný počet hvězd.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na knize se mi nejvíce líbí to, jak graduje.
Musím říct, že první část bych klidně zkrátila. Takové top okamžiky jsou setkání s Pascowem, Churchova nehoda a vyprávění o Zeldě.
U druhé části knihy už jsem si regulérně začala okusovat nehet na palci.
A třetí část? Tu jsem málem ani nedočetla, tak moc jsem měla nahnáno.
No a po přečtení epilogu přemýšlím o tom, že budu v noci asi mýt okna, protože hrůzou rozhodně neusnu.
Myslím, že si knihu znovu nikdy nepřečtu, tak moc mě vyděsila. Ale rozhodně musím uznat, že to King opravdu umí...
Dětské duše
Angela Marsons
Série o Kim Stoneové je moje srdcovka. Tentokrát si ale připadám jaksi neuspokojena.
Po přečtení prologu jsem si říkala, že v této knize to bude ten nechutný typ padoucha, že mi z něj bude běhat mráz po zádech. No, bohužel.
Celá kniha se četla jedním dechem. Dějová linka geniálních dětí byla velmi zajímavá, až mě v závěru vlastně zklamalo, že motiv vraha byl tak "jednoduchý".
Chůva
Gilly Macmillan
Musím uznat, že Chůva opravdu překvapila...
V knize bylo několik zvratů, na které by mne ani nenapadlo pomyslet.
Nejúsměvnější pro mne bylo, že mi ve finále byla nejsympatičtější ta z hlavních hrdinek, u které bych to na začátku vůbec neočekávala, Virginie. Naopak Jocelyn jsem měla chuť dát pár facek, aby se jí v té "makovici" konečně rozsvítilo.
Kniha si podle mne nezaslouží plný počet hvězd, ale rozhodně patří k těm lepším, které jsem za poslední dobu přečetla.
Skryté karty
Angela Marsons
To jako vážně?
Myslela jsem, že žádný díl nepřekoná Pohřbenou pravdu, ale to jsem teda Angelu těžce podcenila.
Od začátku do konce se mnou cloumaly emoce a u kapitoly 109 už jsem regulérně brečela, že jsem přes slzy nedokázala přečíst ani řádku.
Nemůžu si pomoct, ale podle mě už to v další knize nebude ono....
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Po celou dobu jsem měla pocit, jako by mi na prsou ležel obrovský kámen. Tak moc mne to téma oslovilo a nedalo mi spát.
A musím říct, že oproti filmu, je kniha úplně jiný level. I přes skvělého Toma Hardyho se film s knihou nemůže vůbec srovnávat....
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Od prvního okamžiku máte tušení o co tady asi půjde ale přesto, až autorka začne odkrývat jednotlivé události a střípky do sebe začnou zapadat, něco se ve Vás sevře, alespoň u žen tomu tak musí být.
Strašně moc jsem držela hlavní hrdince palce. Je fakt, že se s tím vypořádala poněkud neuvěřitelně, ale proč ne...
Teorie vraždy
Andrew Mayne
Řekněme si to na rovinu... Pro většinu z nás jsou Theovy veškeré vědecké teorie miliony světelných let vzdálené a nemáme ani ponětí, jestli může být příběh reálný, přitažený za vlasy, nebo se skuteční vědci po přečtení popadají za břicha. Já to autorovi ale žeru i s navijákem.
Šelmu jsem zhltla za jeden den, poté přišel pro mne poněkud slabší Hračkář a teď tohle? Jako jo, Andrew je zpátky v sedle. Knihu jsem opět zhltla za jeden den.
A ten konec? Nutně potřebuji, aby vyšla další kniha z této série, protože jestli jsem ten konec správně pochopila, tak další díl bude teda jízda...
Než jsme byly tvoje
Lisa Wingate
Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale jen u kapitol vyprávěných z pohledu Avery. Příběh Rill jsem hltala od prvního slova.
Při pomyšlení na to, že je kniha psaná podle skutečných událostí, se mi chtělo u některých kapitol brečet a u jiných zase zvracet.
Co mne mrzelo byl useknutý příběh malé Camelie, tam bych opravdu ráda věděla, co se stalo.
A co mne vyloženě zklamalo byla korektura. Tolik chyb jsem snad v žádné knize ještě neviděla.
Tichá modlitba
Angela Marsons
Případy Kim Stoneové u mne mají zatím stoupající úspěch. Po přečtení první knihy jsem neměla v plánu si další pořídit, ale teď jsem ráda, že jsem dala Angele další šanci.
Tichá modlitba mě dokonce v závěru přinutila k slzám.
Sama bych asi vymyslela trochu jinou zápletku ukončení prvního únosu, přesto dávám plný počet.
Mrtvé vzpomínky
Angela Marsons
Tahle kniha pro mne byla velmi odlišná od předchozích dílů...
I tentokrát se vyšetřovaly současně dva případy. V tomto díle ale jeden případ velmi převyšoval nad druhým. Dozvěděli jsme se z něj totiž mnoho o minulosti hlavní postavy. A jsem vážně ráda, že se jedná o smyšlený příběh, protože žádný člověk by neměl zažít tolik hrůzy, která potkala právě Kim.
Darker
E. L. James (p)
Upřímně, neznám ženu, která by o příběhu lásky Any a Christiana minimálně neslyšela.
Nebudeme si tu hrát na nějakou intelektuální četbu, je to prostě holčičí klasika. Co však musím zmínit a vyzdvihnout, tak fakt, že příběh očima Christiana mi přijde daleko zajímavější a snad i romantičtější.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Musím se přiznat, že mne vlna šílenství po knihách Roberta Bryndzy totálně minula a sama bych si jeho knihu nikdy nekoupila, ale jsem ráda, že jsem knihu dostala jako vánoční dárek.
Kniha se četla velmi dobře a děj pěkně plynul. Teď mi v hlavě vrtá červík, jestli si přečíst i první díl série s Kate, i když už vím, jak to s tím kanibalem vlastně bylo...
Šéf
Vi Keeland
Autorčina druhá kniha, s kterou jsem měla tu čest a musím přiznat, že tato se mi líbila krapet víc než Alfa samec.
Chvílemi jsem měla pocit, že mé sarkastické oko i slzu uroní.
V součtu je to opět taková nenáročná oddechovka, kterou přelouskáte za dva večery.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Ach jo.... Tak moc jsem se těšila a tak moc jsem zklamaná.
Z knihy mě bavily pouze první dvě části, pak se podle mě táhla jako nudle z nosu.
Počet stránek bych ještě překousla, kdyby děj stál za to. Bohužel pro mě za to čtení nestál.
A co mě ale nejvíc dopálilo byl fakt, že někdo dal knize nálepku hororu. Nějak jsem tu hororovou část nepostřehla a přitom právě kvůli žánru jsem si knihu vybrala....
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Mám ráda, když mě kniha pohltí od první věty až po epilog, což se tentokrát bohužel nestalo. Měla jsem celkem problém se začíst.
U obou hlavních postav jsem si prošla třemi fázemi. U Thea to byly stádia "chudák Theo", "hlupák Theo" a "mstitel Theo". U Alicie to bylo v podstatě obráceně. Byla pro mne "zlá Alicia", "bláznivá Alicia" a "Alicia liška podšitá".
Velké plus si u mě kniha získala za naprosto neočekávaný závěr.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Tentokrát si dala podle mého názoru autorka opravdu záležet. Zatím nejlepší díl série o strašidelných domech i přesto, že mě u téhle knihy strach jen lehce pošimral na zádech.
Na pozitivním dojmu mi trochu ubral závěr. Myslím, že "přešťastný" konec ani nebyl potřeba, vždyť ani v životě nekončí všechno jen dobře...
Stříbrná cesta
Stina Jackson
Zhruba v polovině knihy mi autorka jednou jedinou větou prozradila, kdo je vrahem, což mi ale neubralo na chuti pokračovat ve čtení.
Trochu mi chyběl vetší spád, proto bylo příjemné střídat příběhy Lelleho a Meji, udržovalo mě to v pozornosti.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Hned v úvodu přiznávám, že ke knize jsem se musela vracet. Poprvé jsem se nějak nedokázala správně začíst a po dvaceti stranách jsem knihu odložila. Ve finále jsem ale ráda, že jsem se k ní vrátila.
Jakmile se přelouskáte úvodními cca pěti kapitolami a dočtete se, o čem to ta Mia pořád plácá, tak se k vám dostane celkem zajímavé čtení.
Občas jsem se trochu ztrácela v jednotlivých větvičkách příběhu, ale stejně jsem s napětím pokračovala ve čtení a neměla ponětí o pachateli, než nám ho autor sám odhalil.
