Hankie komentáře u knih
Příjemná oddechovka, při které jsem se slzama v očích vzpomínala na babičku a v duchu se vracela do dob, kdy ještě byla mezi námi. Škoda, že receptů v knížce nebylo více, tuto linku autorka mohla držet o něco déle. Líbil se mi nápad, kterým byl dárek babičky vnučce, to bylo milé.
Velké překvapení. Agatha Christie má svůj styl, tahle knížka byla úplně jiná. Plynoucí příběh, každou chvíli se v mých představách měnilo možné pokračování příběhu a samotný závěr bych nečekala ani v nejdivočejším snu.
Velkou část knihy jsem přemýšlela, proč se kniha jmenuje právě Hana, když se kolem ní děj až tak netočí. Ale točí a až v závěru jsem pochopila celou hrůzu jejího nelehkého života. I když je to jen postava z knížky, přála bych jí radostný závěr života, zasloužila by si ho... Smutný příběh, bude chvíli trvat, než ho z hlavy dostanu.
Phil Marlowe ani Raymond Chandler zřejmě nebudou mými oblíbenci. Jako knihu bych ji odložila, audioknihu ale zachránila interpretace v podání Tomáše Hanáka a saxofony v podkresu, které evokovaly dobu dávno minulou, kdy pánové chodili v obleku s kalhoty vysoko do pasu, nosili klobouky a někteří i bouchačku v náprsní kapse.
První kapitoly by klidně mohly posloužit při školní výuce slohu. Tak květnaté popisy lidí i prostředí už jsem dlouho neslyšela.
Pohlazení po duši. Kniha, která plyne jako potůček, plná laskavosti a pokory k životu.
Jedna ze zbytečných knížek, pro které je škoda papíru. První dvě kapitoly vypadaly nadějně, ale čím se kniha blížila ke svému konci, tím trapněji příběhy vyznívaly.
Méně drsná detektivka než na jaké jsem od Adler-Olsena zvyklá, přesto mi běhal mráz po zádech. Kéž se nedožijeme toho, aby se příběh stal realitou i u nás. Potěšilo, že se vrátila Rose a Gordon vystrčil drápky.
Pro Jude Deveraux mám slabost, takže přečtu cokoliv, co napíše. Ani tentokrát nezklamala, romance zabalená do kabátku tajemství s vraždou, a i když jsem s tipem na vraha nebyla daleko od pravdy, přece jen to bylo ještě o chlup jinak. Přesto všechno, historické romance Jude jdou prostě nejlíp.
Nebýt toho, že jsem chtěla dotáhnout čtenářskou výzvu do konce, asi bych se nedonutila knížku doposlouchat. Nevím, jestli za to může hlas paní Mařasové, která knihu interpretuje, ale pro mě i díky tomu kniha byla čirým utrpením. Zatím na mě působí jako neskutečně otravné a samožerské dílko, ale hecnu se a zkusím jí v novém roce dát šanci ještě v papírové podobě.
Odporné, co dokáže jeden člověk udělat druhému. Pro mě je tato kniha překvapením - myslela jsem, že nejhorším táborem byla Osvětim, ale po přečtení příběhu Hanuše Badera si říkám, že Bergen-Belsen bylo peklo na zemi.
Druhá moje knížka s Kim Stoneovou. Zhltnuto za jeden den - nevěřícně jsem koukala, čeho je uznávaná psycholožka schopná. Takovou mrchu vymyslet... Přemýšlím, kde autorka vzala její předobraz. A potěšil mě Dougie, když se ukázalo, že jeho vášeň pro bloky a zápisníky není jen tak :-)
První "dánovka", která se ke mně dostala v češtině. Příběh nezklamal, dialogy opět potěšily, ale ten jazyk... Prostě k Dánovi patří slovenština, a tak se těším, až i tenhle díl vyjde jako audiokniha. A podle krátkého videa vypuštěného Publixingem to vypadá, že mají nového interpreta pro audioknihy. Hurá!
Zaujala mě obálka i anotace, ale dočetla jsem jenom s největším sebezapřením. Tak ucouraný děj už mě dlouho nepotkal, dost nezáživné čtení :-(
Kniha, díky níž mám zas o kus větší chuť zajít do kina a kdyby to šlo, rozjedu se do Brna, abych ji viděla naživo :-)
Nejprve se ke mně kniha dostala jako audiokniha a nebylo to úplně ono. Některé myšlenky mi přišly nedotažené, nedávaly smysl, i když příběh jako celek byl zajímavý. Až když jsem vzala do ruky knihu tištěnou, pochopila jsem proč. V audioknize není všechno, sem tam chybí dva řádky, půlka odstavce, a tak jsem se do knihy pustila znovu, tentokrát v papírové podobě. Najednou jakoby se jednotlivé dílky puzzle hezky spojily, všechno do sebe hezky začalo zapadat a zážitek ze čtení byl úplně jiný. Takže hvězdičky za knihu, nikoliv za audio!
Žádná velká zábava. Čekala jsem víc, asi kvůli jménu autorky, ale očekávání kniha nenaplnila. Dočetla jsem jen silou vůle.
Mily pribeh, takova delsi "harlequinka" na 376 stranach :)
Jsem ráda, že jsem vydržela a nenakoukla předčasně na poslední stránky. Přemýšlela jsem, proč jsou před kapitolami úryvky z dopisů a najednou to všechno zapadlo do sebe, jednotlivé kousky začaly dávat smysl. Sice malinko jinak, než jsem předpokládala, ale nakonec proč ne?
436 stran plných romantiky zhltnutých za jednu noc. Krásný příběh!
Někdy je i cesta cílem. První čtyři stovky stran mě nutily číst dál a dál, ještě jednu kapitolu a ještě jednu..., a pak najednou už to nebylo ono. Možná tím, že nebylo těžké konec odhadnout? Přesto příběh pěkný, často jsem lovila na netu obrázky, abych se podívala, jak stavby vypadají. Sagrada Família mě nadchla, obzvlášť interiér!
Už dlouho se mi nestalo, abych šla spát až dočtu.
"... dva doteky kůže si člověk pamatuje celý život - když se poprvé zamiluje a vezme milovanou osobu za ruku a když vás dítě chytí za prst. V obou případech jste k druhému připoutáni navěky."
"... zeptal se mě (vnuk), jestli každá hvězdička představuje někoho, kdo umřel. Jeho poznámka mě připravila o řeč. To je báječná myšlenka, že by duše každého člověka mohla rozzářit potemnělou oblohu. Vzal jsem ho za ruku a stiskl ji."