hanzmb komentáře u knih
Připadá mi, že jsme neměli jiné vladaře než Lucemburky. Alespoň podle toho co chrlí naši autoři historických románů. Tady byla alespoň naděje, že jde o větev z Moravy a navíc návaznost na tetralogii Nadi Horákové. Dobrý dojem vydržel ani ne do poloviny knihy. Jošt je líčen jako všeho schopný, spíš kramář než panovník. Připraven uzavřít spojenectví s kýmkoli a vzápětí ho zradit. Včetně nejbližší rodiny. Pak ale tuto linii autor opustí a věnuje se královské větvi. Mám v románech rád historické souvislosti, ale proč proboha po x-té musíme číst tyto omílané skutečnosti? Navíc bez toho, že by se objevil alespoň náznak nového pohledu? K Joštovi se autor vrací až v samém konci. Jeho boj o titul římského krále pak například odbude na několika řádcích. Od rodilého Jihomoraváka bych čekal důkladnější přístup.
Vynikající historický román, přesně podle mých představ. Má to příběh a perfektní historické reálie. Nikdy bych nečekal, že se ještě může něco nového vymyslet o tomto asi nejvíc popisovaném období Říma. Asi to je díky vypravěči. Ta postava asexuálního a asketického introverta vás musí chytit.
Od konce 1.třídy, kdy jsem si přečetl poprvé Švejka, se datuje moje láska k Haškovi. Proto jsem se strašně těšil, když se mi podařilo tuto knihu získat. Přišlo ale trochu rozčarování. Určitě ne co se týče obsahu. Autor napsal minimálně 15 knih věnovaných Haškovi či přímo Švejkovi. Tahle z nich je asi nejobsáhlejší. Obsahuje spoustu zajímavostí. Bohužel zaostává literární zpracování. Přes veškerou snahu, se mi nedařilo pořádně se na delší dobu začíst. Až teprve v konci, kdy se líčí období po příjezdu z Ruska. Je to takové neurovnané, nekoncepční. Střídá se obrovské množství až zbytečných detailů s bílými místy. Mile mě překvapilo, že kniha nebyla psána tendenčně. Asi, že vznikala koncem 60. let, kdy byla přece jen volnější situace. Doporučuji všem "stejně postiženým", aby si přečetli knihu Václava Mengera: Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217 z r. 1935. Tam se líčí hlavně období v armádě a v legiích.
Asi zatím nejlepší díl série. I když část věnovaná Beckettovi je poměrně známá, líbilo se mi jeho vylíčení jako spíše náboženského fanatika než světce. Nejlepší částí dle mého je ta věnovaná Walesu. Ta by stála za samostatné zpracování a spíše vícedílné.
Tohle je špatný Heteša, napadlo mě po pár stránkách stejně jako Zheriona. Jen to z Baltimoru přemístil do Prahy. Takže ani upíři, Spad nebo Kosek. Bohužel. Tento druh literatury je bezva pro mozek. Vůbec ho nezatížíte. Po 21. úderech 2. nejslabší autorova kniha.
Jak už napsala čtenářka přede mnou - Q. Tarantino v knize. Ten zvláštní neosobitý způsob popisu života, duševních pocitů či jednání nájemných vrahů je neopakovatelný. Autor přitom vždy včas vše odlehčí vstupem "normálních" smrtelníků. Jsem zvědav, zda to utáhne i další díly této série.
V tomto díle autorka zachovala to zajímavé - reálie starého Říma a zajímavý kriminální příběh. Ubrala z toho slazeného, v té době těžko reálného milostného vztahu. Spíš ho dostala do humorné polohy. Zatím asi nejlepší díl.
Proti Válečníkovi, který je přece jen jednoduchou historickou (trochu cestopisnou) dobrodružnou sérií, mi Trůn připadá mnohem propracovanější a zajímavější. Především z historického hlediska. Jediný problém vidím ve spoustě hlavních postav. Jelikož jsem četl s delším odstupem od prvního dílu, dost dlouho trvalo, než jsem získal plnou orientaci. Tu chybu už nezopakuji. Je škoda si příběh neužívat už od prvních stránek.
Spousta historických zajímavostí o Kypru. Za to dík. Jako historickou detektivku bych to ale definoval těžko. Toho vyšetřování bylo minimum a navíc Deciovy dedukce zcela scestné. K tomu závěr jak z amerického laciného filmu. Vše vyřeší pár náhod. Tak nějak mi přestává vadit, že poslední 3 díly se nepřeložily.
Proč každý grafoman vytváří deka a vícelogie a takovéhle nádhery jsou jen 3 díly :-( . Nemá cenu psát další superlativy a opakovat hodnocení z minulých dílů. Úroveň dolů nešla ani o trochu, spíš mi připadá, že ta linie komunity je absolutně nejlepší z celé trilogie. Trochu mi na začátku neseděla linie kardinála, ale i ta se postupně rozjela do typické Bernieresovy brilantnosti.
Velmi solidně napsaný thriller. Ale neřekl bych horor, jak je uvedeno v anotaci. Toho tajemna tam je pomálu a ještě jen v náznacích. Od 5* mě odradil až úplný závěr. Ten je sice nejprve perfektně vygradovaný, ale pak najednou zcela uříznutý, jak kdyby to autora najednou přestalo bavit.
Gabriel Allon je zkrátka jedinečný a nepřekonatelný. Tento díl je jakýmsi pokračováním Černé vdovy, i když oba tvoří uzavřený příběh. I z tohoto důvodu zde chybí ten širší záběr souvislostí. Autor se asi nechtěl opakovat. Trochu zmatený mi připadal jen popis událostí po přestřelce v táboře. Bohužel série pomalu končí, i když naštěstí The Order orig. vydání 2020 čeká na překlad :-) .
Už to není ten Bukowski, kterého jsme hltali na začátku 90. let. Bylo to něco nového, co do té doby u nás nevycházelo. Navíc se nejprve vydávaly ty jeho nejlepší věci, a tak laťka byla dost vysoko. Tohle je zpověď autora psaná v posledních měsících jeho života. Sice nakonec prorazil a měl úspěch, ale ten mu přinesl do této fáze života především nudu. Tak jen píše, chodí na dostihy a čeká...
Pro mne trochu zklamání. Asi byla chyba nejprve číst fantastickou Nebeskou hostinu a pak teprve tento sice zajímavý, ale ničím mimořádným nevynikající thriller. Není to špatné, určitě se nudit nebudete, ale pochybuji že bych si na tuto knihu ještě po 1/2 roce vzpomněl. Jinak to s tou drsností není tak hrozné, jak by mohlo vypadat z mnohých komentářů.
Další z autorů (Kopřiva, Červeňák apod.), který se přesouvá z oblasti sci/fantasy spíš do oblasti detektivní. Na rozdíl od Kopřivy zachovává postkatastrofické prostředí. A myslím, že se mu tenhle přechod velmi daří. Příběh má pevný řád s několika zajímavými odbočkami. Udrží čtenáře v napětí až do posledních stránek. Další kniha bez fyzické přítomnosti Oggerda a nijak mi nechyběl. Už aby tu byl další díl této pentalogie.
Na prvotinu mladé začínající autorky to není vůbec špatné. Navíc z doby, kterou autoři historických knih dost opomíjejí. Vlastní detektivní příběh má svou logiku. Čtenáři nechybí žádné informace, takže se dobře orientuje. Navíc kniha není jen prvoplánovitá detektivka, ale jsou zde i vedlejší příběhy včetně velké lásky, což budou kvitovat především čtenářky. Jediné, co bych vytkl je trochu uspěchané závěrečné řešení. To se dalo ještě více rozvést. Taky mi i připadá, že hlavním hrdinům trochu chybí minulost. Třeba se autorka do doby před tímto dílem ještě v budoucnosti vrátí.
Už je to delší dobu, co jsem četl 1. díl, ale vůbec mi to nevadilo. Okamžitě jsem byl zpátky a vychutnával si alespoň zprostředkovaně tu spoustu dobrého jídla a pití. Navíc zpestřenou mozaikou zajímavých postav a příhod. Ideální kniha pro chvíle pohody.
V žádném případě se nejedná o nějakou literární bombu. To si tohle bizarní dílko ani za úkol neklade. Ale několik dobrých nápadů tam je, to se autorovi musí přiznat. V 1. povídce to je určitě neotřelý nápad, jak se dostat do jiné dimenze vaginou. A určitě je mi sympatičtější předávání pohlavních chorob z 3. povídky, než některá česká dílka z poslední doby, založená na stovkách mrtvol. Když vynecháte 2. povídku o nic nepřijdete.
Něco fantastického, co se nedá popsat, ale musí přečíst. Narazil jsem na tuto autorku náhodou, ale musím to dohnat. Krásná paralela první a poslední "vlakové" povídky. Ta úvodní plná skepse a ta poslední naopak optimismu.
Každý mladý autor fantasy musí znát Pratchetta a být jím nějak ovlivněn. To je i tento případ. Nutno dodat, že výsledek je milý a krásně počeštěný. Především v 1. povídce jsou fantasy složky jen okrajovou záležitostí a samotný detektivní příběh by přežil i reálné prostředí třeba z 12. století. Ale už by asi ztratil na exkluzivitě. Bohužel do 2. povídky ty vlivy mimo realitu zasahuji moc. Navíc i finále je dost uměle dotažené. Tato zápletka by normální prostředí nezvládla. Takže nakonec asi 4,5* (díky fantastické jedničce). Určitě se ale k sérii vrátím.