hapac
komentáře u knih

Knížek o Šumavě vychází hodně a v každé z nich se najde něco zajímavého a nového. Povídání paní E.Vrabcové o Březníku bylo moc hezké. Jsem ráda za zvon, který se na Březník vrátil. No a ke správné šumavské atmosféře může přispět také poslech audioknihy od K.Klostermanna - Ze světa lesních samot v podání A.Strejčka.


Pokud bych se měla vyjádřit pouze jediným slovem, tak by to byla asi upřímnost. Je tedy pravda, že jsem měla trošku problém se začíst (politickému nepokoji té doby byl věnován docela velký prostor) , ale jinak mne vypravěčka opět zatáhla do děje a byla to pro mne upřímná zpověď Eleny a jejího přátelství k Lile, vztah k ostatním postavám (starým i novým), postoj k době, názor na rodinu, život v Neapoli či jinde. Není podstatné zda s jejími postoji souhlasím či je odsuzuji, ale důležité je, že jsem při čtení o tom přemýšlela. Ráda si přečtu i poslední díl a myslím si, že se někdy v krátké době opět k sérii vrátím a znovu si ji přečtu.


Nemám co dodat, vše tu bylo napsáno přede mnou. Byla to dáma na svém místě - vzdělaná, společenská, elegantní, skutečná opora svého muže. Kniha plná zajímavých informací z jejího života doplněná o pěkné fotografie. Vše podstatné se také dovíte při návštěvě vily v Sezimově Ústí.


Útlá knížka s řadou pěkných fotografií a se stručným životopisem a popisem tak těžké doby naší země. Člověk to byl velmi vzdělaný a myslím si i lidský, jeho některá politická rozhodnutí nejsou námi dodnes zcela dobře přijata, ale kdo v té době nežil, neznal celé politické pozadí, tak těžko může soudit. Mnozí (bohužel mám čím dál větší pocit, že v podstatě všichni) dnešní politici by si z takové osobnosti měli vzít příklad. Rozhodně za návštěvu stojí vila v Sezimově Ústí.


Dobrá kniha na dovolenou (tedy pokud se vám vejde do kufru). Něčemu se v knize dá věřit, něčemu ne, ale rozhodně přečíst se to dá a krásně si u toho odpočinete, však si mozek může dát taky dovolenou.


Mám moc ráda Itálii a tak mne vyprávění o Toskánku hodně bavilo. Zvláště první polovina knihy byla skvělá. Paráda, když si dovedu některá místa představit, protože jsem je měla možnost navštívit, navíc jsem si připomenula skvělou kuchyni a taky je knížka inspirací pro návštěvy dalších zajímavých míst. Uf, jak už se těším na podzim.


Docela hezký příběh, takže si ráda přečtu celou trilogii. Na chvíle oddechu je knížka jako dělaná.


Ano, nostalgická vzpomínka na dětství. Jako dítě jsem si ji strašně ráda prohlížela, je tam tolik pro dítě zajímavých informací. Souhlasím, co píše Damato. Je pravda, že jsou v ní i prvky poplatné době, ale tak to zkrátka bylo a přeci není vůbec problém to jednoduše současným dětem vysvětlit.

Další z knížek mého dětství - říkanky doplněné o krásné ilustrace, které jsem se snadno naučila, pak s radostí četla i svým dětem a teď už nedočkavě čekám, až je přečtu i vnoučatům.


Pohádková knížka po mé mamince. Milý příběh o cestě pohádkových postav do světa lidí doplněn o krásné ilustrace.

Krásná knížka - milé básničky a nádherné ilustrace a jako bonus předmluva od Františka Nepila. Jsem tak ráda, že jsem ji objevila a s radostí ji ihned zařadila do své knihovny. Moc se těším, až ji budu číst vnučce.


Knížka se spoustou zajímavých informací o nelehkém žití obyvatel v jedné části Šumavy. Starý Brunst, Nový Brunst, Zhůří, Höhal, Paseka, Hůrka, Skelná, Frauenthal a Stodůlky zde v roce 1952 vznikl Vojenský újezd Dobrá Voda, a tak byl zpečetěn jejich osud. Tolik úsilí stálo než obce vznikly, díky sklářství a zpracování dřeva se rozvíjely, přečkaly postupný krach skláren, dokázaly se vyrovnat s nepřízní počasí, nemocemi i válečnými útrapami. Je tu popsána práce ve sklářské huti i to, jak to bylo se školní docházkou. Kromě toho se tu autor zmiňuje o zajímavých osobnostech, kteří tu žili (např. Dr.I.Březina). A nemohu zde nezmínit úžasnou větu z jedné kupní smlouvy: "Nabyvatel přebírá tato práva a povinnosti - nesmí žádné tuláky nebo podezřelou a nepoctivou lůzu, žádné taškáře či svůdce víry a podobně neužitečné lidi u sebe držeti nebo jim dovolit pobyt, takové nesmí vzít do práce, nýbrž od sebe odehnat, pod pokutou 60 tolarů".


Tahle knížka od J.M. mne trochu potrápila, docela dlouho trvalo než jsem se začetla, ale kdo (jako občas i já) vyhledává takové příběhy, tak bude nakonec stejně spokojen.


Ze začátku knihy jsem byla zklamaná, že to není o doktorech, ale pak jsem se začetla a příběh s nádechem tajemna s Kinky byl moc hezký.

Jak píše TheGoldenHill, pohlazení po duši, baže.


Relax, relax, relax. Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst postupně celou sérii, děj mi často vyvolával lehký úsměv ve tváři a taky klid na duši a to mám ráda.


Pro mne zajímavá kniha o unikátní stavbě, o jejím vzniku a historii. Ovšem nic se nevyrovná samotné návštěvě, to je pak teprve úžasný zážitek.


Myslím, že se někdy k jednotlivým dílům vrátím a už se docela těším.


Hned bych chtěla navštívit takovou milou irskou vesničku jakou je Byllybucklebo. Hodně zajímavé bylo i vyprávění z počátků praxe doktora Fingala Flahertie O´Reillyho.
