hapac komentáře u knih
Musím přiznat, že jsem občas vynechávala některé vzpomínky na minulost, ale jinak mne páni doktoři prostě baví.
Všechny díly jsou naprosto ideálním čtením pro chvíle oddechu, zkrátka balzám na duši. Postavičky jsou milé a jako bonus vše zasazeno do krásné krajiny. Bude mi chybět rázná postava doktora Fingala i jeho mladého kolegy, bude mi chybět skvělá atmosféra u Upatlané kačeny, a tak alespoň touto cestou děkuji autorovi za hezké čtení a pozvedám pomyslnou sklenku s guinessem a přeji nám všem sláinte!
Silný příběh, s kterým by mělo být seznámeno každé dítě ač to téma je hodně, hodně bolavé nebo právě proto - je to o skutečném bytí a nebytí, není to virtuální svět.
Pokud chcete vědět, kde se konají jaké trhy, co myslí, když říkají moi a je a co najdete v Musée du Tire-Bouchon, tak to je ta správná kniha. Jak chutná bacon, bouillabaisse či gibassier nebo tapenade? A jaké je správné složení Herbes de Provence, tak to vám prozradím (19% tymiánu, 26% rozmarýnu, 3% bazalky, 26% dobromysli a 26% saturejky - alespoň tak je v knize uvedeno). Pokud se chystáte navštívit Provence, tak je knížka určitě dobrou inspirací.
Povídky se mi docela líbily, každý autor to pojal po svém a zkrátka někomu se líbilo to, jinému ono. Láká mne poslech audioknihy.
Vlastně už ani nevím, jak jsem knížku objevila, ale bylo to pěkné čtení (zvláště ta první povídka).
Noah Gordon je skvělý vypravěč a jeho Ranhojič, Šaman nebo Lékařka patří k mým oblíbeným knihám. Kniha Katalánec je nejen o vztahu k přírodě, půdě, ale i o přátelství a především o poctivé a tvrdé práci vinaře. Lahodný mok v podobě skvělého vína je pak jeho odměnou.
Moje první knížka přečtená od p. Hartla, první jsem četla Veroniku a pak Jáchyma. Knížka mě bavila a líbil se mi nápad pohled na stejnou věc a dobu z pohledu sourozenců.
Pro mne milý a laskavý příběh. Městečko plné pohodových lidiček, které mi v době, kdy je mi nelehko, smutno či teskno s jistotou náladu vylepší. Čas od času se k jednotlivých dílům ráda vracím.
Krásná knížka, krásný film. Jako vždy pohlazení po duši - poetická vzpomínka na dětství.
Vzpomínka na mé dětství a fajn kluka Frantíka Severýna, zlého pana Bočana a jeho zelenou knížku.
Krátký příběh jedné rodiny.
Z Hájíčkových knih se mi líbila nejvíce. Osud vesnice, na který se podepsala výstavba Temelína mne oslovil a vzhledem k tomu, že jsme s hlavní hrdinkou nejen stejného jména, ale i věku a navíc pocházím také z vesnice, tak mi to vše bylo takové blízké. Ztratit kořeny je hrozně těžké (v jiné době, na jiném místě, za jiných událostí to postihlo i naši rodinu - a to vykořenění cítím dodnes i já).
Verše plné lásky, obdivu, něhy, verše pro tu naši maminku, taky vzpomínka na dětství.
Smutný, silně emoční příběh nutící k zamyšlení, bohužel zpracovaný na základě skutečné události. Ještě dnes cítím tu tíseň, která mě provázela při čtení a pak ještě dlouho po odložení knihy. Soudit je tak těžké.
Jak napsala Bublinka - knížka se čte sama, ale hezčí život nám nezajistí, jenom pootevře dvířka.
Pěkné ilustrace, dobrý nápad, ale co mě hodně mrzelo, tak to byla spousta překlepů.
Humor, nadhled, živelnost. Zkrátka čtivé a svěží čtení.