happy-smile
komentáře u knih
Nebuď dlouho vzhůru
Robert Lawrence Stine
Kniha mě bavila a četla se sama. Zhltnete ji za jedno odpoledne. O žádný literární skvost se ale opravdu nejedná. Taková další útlá knížečka ze série Stopy hrůzy, kde nás čeká důstojné pokračování Stineho Ulice strachu. Ale přece jenom tato série byla vždy určena mladší věkové kategorii, a tak už mě to nenadchne tak, jako kdysi. Ale jinak jsem si opravdu ráda zavzpomínala na staré dobré časy s těmito horory. :-)
V tomto domě straší
John Boyne
Duchařiny mám ráda a vždy jsem zvědavá, jestli se z toho vyklube opravdu duchařská pointa nebo jenom někdo něco zinscenoval tak, aby to jako duchové vypadalo. Ale nebudu vám prozrazovat, jak to bylo tady. Na knize mě hned zaujal autorův styl vyprávění - hodně dlouhé a květnaté věty, které se ale čtou samy. Příběh se také vyvíjel k mé spokojenosti a závěrečné vyústění bylo asi nejvhodnějším osudem, který mohl Elizu potkat. Autorův styl i fantazie se mi opravdu líbily a jdu díky tomu na Chlapce v pruhovaném pyžamu.
Skvrna
Gillian Flynn
Velmi zajímavá povídka, pro mě první setkání s Gillian Flynn. Autorka začala docela netradičně příběhem sexuální pracovnice, pokračovala falešnou kartářkou a nakonec z toho byl nervy drásající thriller. Na konci si s ními Gillian zahrála a ukázala, že umí čtenáři pěkně pomotat hlavu tak, že vůbec neví, co, jak a proč. Mě to skvěle navnadilo a jdu se pustit do nějakých dalších jejích knížek.
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Anglie je mi blízká, a tak jsem sáhla po této knížce. Za sebe musím říct, že se jedná o skvělou kombinaci - humorné příhody a poučné části. Všechno se tak nějak přirozeně střídá a ve výsledku má kniha také střízlivou délku. Pokud by někdy vyšlo pokračování, tak do toho určitě půjdu.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Kde se na tohle hrabe Viewegh. Patrik Hartl prostě umí psát vtipné romány a čtenář určitě neprohloupí, ať sáhne po čemkoli.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Moc pěkná povídka, Backman prostě umí. Pěkně a zajímvaě podané.Určitě nebude litovat, že jste knihu četli. Ale budete litovat, že je tak krátká. Snad zase brzo vyjde něco delšího.
Macbeth
Jo Nesbø
Pro mě bohužel velké zklamání. Nesbo mě opravdu baví, ale tohle bylo podle mě šlápnutí vedle. Téma Macbetha zakomponované do současnosti - dobře, dejme tomu, ale ne takhle. Téma, kde se jedinec (policajt) v demokracii snaží uchvátit moc a beztrestně zabíjí ostatní policajty? Bohužel mi tato kniha vůbec nedávala smysl, toto téma do vybraného prostředí vůbec nezapadalo a působilo nesmyslně. Kdyby to bylo v nějaké diktatuře nebo království, kde má moc jedinec, tak ok, ale takto to k sobě vůbec nesedělo. Ještě by se to možná dalo nějak zkousnout, kdyby měla kniha tak polovinu stran, ale takto jsem se jenom neustále modlila, ať už je konec...
Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
Tato sbírka povídek se mi nelíbila tolik jako Sběratel mušlí - ten mě nadchnul, ale tato sbírka mi přišla spíše jako průměr. Dost možná je to tím, že jsem knihu četla na mobilu ve volných chvílích a kvůli tomu jsem ji měla rozečtenou opravdu dlooouho a nesoustředila jsem se na ni tolik. Určitě ale dám šanci dalším povídkám od tohoto spisovatele.
Krvavé sestry
Graham Masterton
Musím uznat, že tato série nemá klesající tendenci a kvalita se od prvního dílu drží zhruba na stejné hladině. Jediné, co můžu vytknout, je, že všechny díly mají podobné schéma. A protože jsem knihy četla hned po sobě, tak mi to už docela dost lezlo na nervy. Snažím se ale tuto knihu hodnotit samostatně a z tohoto pohledu je to slušný thriller.
Výkupné pro krále
Graham Masterton
Nemůžu říct, že by kvalita knih nějak klesala, ale už mě to prostě tolik nebaví. Stále stejné schéma, které mi třeba u Chrise Cartera nevadilo, mi už tady trochu lezlo na nervy. Graham Masterton ubral na brutalitě, už tolik vraždy nepopisuje ani nejsou tak brutální. Na druhou stranu v knize opět zemře tolik lidí blízkých Katie, že už si připadám jako ve Hře o trůny. Taky by neškodilo knihu trochu zkrátit, vzhledem k tomu, že se zde popisují sériové zločiny a každý je tedy podobný jako předchozí, tak už to potom začíná trochu nuda. No asi nebyl dobrý nápad číst celou sérii hned po sobě. Před pátým dílem jsem si chtěla dát oddych, ale autor na konci otevřel několik vedlejších dějových linek, takže už to asi ze zvědavosti doklepu.
Červená lucerna
Graham Masterton
Schéma stejné jako u předchozích knih. Opět honíme sériového vraha, opět pozorujeme, co se svými oběťmi vrah udělal. Stejně jako v předchozím díle, i tady můžeme s vrahem v podstatě sympatizovat... Možná by stálo za to obměnit trochu scénář. Je pravda, že u takového Chrise Cartera, který se taktéž zabývá brutálními vraždami, mi to nevadilo, ale tady už bych změnu asi i uvítala. Uvidíme, co přinese další díl.
Rozbití andělé
Graham Masterton
Druhý případ Katie, kde se zabývá vraždami pedofilních kněží. Téma, které je pořád aktuální a kde může čtenář vrahovi dokonce možná fandit... Vraždy jsou opět brutální a s detailními popisy. Možná už mi trochu leze na nervy neustálé vytahování toho, co dělá žena na vysokém postu u policie. To je Irsko v tomto ohledu tak zaostalé? Ale když toto pominu, tak kniha dosahuje stejné kvality jako předchozí díl, takže byste z pokračování neměli být zklamaní.
Bílé kosti
Graham Masterton
Docela zajímavá detektivka, na které mě zaujalo především prostředí Irska, kde se tolik u nás vydávaných detektivek neodehrává. Komisařka Kate je sympaťačka a celý příběh působí docela neotřele. Je však třeba upozornit, že kniha není pro slabé povahy - takže pokud nemáte rádi autory jako Chris Carter nebo Mo Hayder, tak se do toho raději nepouštějte.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Robert Bryndza píše opravdu čtivě a prostředí Londýna je příhodným místem činu pro všechny myslitelné zločiny. Kvalita knih je velice dobrá, řekla bych, že má stoupající tendenci. A tak, i když se opět nejedná o nějakou výjimečnou detektivku (či bestseller), tak je to opravdu příjemné počtení. Těším se na další Eričin případ.
Vážka
Michel Bussi
Opravdu zajímavá detektivka. Stejně jako u ostatních Bussiho knih je styl vyprávění takový hodně "nad věcí". Čtenář do poslední chvíle neví, jaký je původ osiřelé dívky a závěrečným rozuzlením Bussi opět vytře zrak. Bussiho knihy jsou opravdu originální a určitě se ze mě stane jeho pravidelný čtenář.
Maminka neříká pravdu
Michel Bussi
Téma bylo docela nevšední a člověk opravdu nevěděl, co si o příbězích malého Maloneho myslet, čí je to vlastně dítě? Na druhou stranu chápu, že mnohým mohlo připadaat, že kniha má pomalé tempo a že se u toho mohl někdo nudit. Já stejně jako u ostatních Bussiho knih musím ocenit jednak zajímavou zápletku a hlavně rozuzlení, které opět ukázalo, že všechno je jinak, než jak se zdálo.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Kniha se četla sama a musím říct, že autorka se od minulé knihy posunula hodně dopředu. Všude kolem černý les byl hodně laděn do ženského románu, tady už se přesouváme více do detektivní roviny. Příběhů, kde se stal zločin na lodi, je bezpochyby nespočet. Ruth Ware se mezi autory podobných témat zařadila se ctí a konec knihy podle mě bude spoustě lidí docela vrtat v hlavě.
Bosorka
Camilla Läckberg
Po třech letech konečně další pokračování oblíbené dvojice Eriky a Patricka. Fanoušky této série další díl určitě potěší, podle mě si pořád drží stejnou kvalitu jako předchozí díly. Kniha je kapánek delší, než jsme od autorky zvyklí. Je to tím, že se sem Camilla snažila začlenit několik aktuálních témat, které se zde objevují jako vedlejší dějové linie - migranty a střelbu na školách. Kniha je tím sice trochu delší, ale není to na škodu. Alespoň si člověk děj může zasadit do reálného časového rámce. Doufám, že tato série ještě nekončí, protože ústřední dvojice mě pořád baví.
Noc
Bernard Minier
Tak jsme se dočkali dalšího pokračování příběhů Martina Servaze. A čekání se vyplatilo, protože to opět byla jízda. Autor přináší opět řadu zajímavých zvratů a nejedou čtenáře nad něčím potrápí a vše opět zakončí pořádnou akční honičkou. Skoro 550 stran a člověk to stejně hltá tak, že má za chvíli dočteno a přál by si, aby toho bylo více.
(M)Učednice
Ali Land
Celou dobu víme, že se něco stalo, a podrobnosti o tom, co konkrétně, a jak, se dozvídáme postupně v průběhu celé knihy. Do toho sledujeme, jak se "Annie" snaží začlenit do normálního života. Styl vyprávění i zápletka byly docela originální. Přesto nesdílím všeobecné nadšení. Kniha mi asi tak úplně nesedla a bohužel musím říct, že jsem se u toho docela nudila.