harena komentáře u knih
Je to dobrá kniha a pro mě velice zajímavá. Právě krátké kapitoly a syrovost příběhu mi vyhovovaly. S potěšením zjišťuji, že zde v komentáři policista Jiří Johánek uvádí. že je podepsán pod každým dějem a pod každou minutou příběhu. Já jsem četla s napětím akce speciální pátrací jednotky a jsem 100% pro, aby v psaní pokračoval. Doporučuji k přečtení
Krásné, zvláštní, ale určitě humorné pohádky, které už nečtu svým dětem, ale vnoučátkům. Někdy se lekly (chlapeček v mixeru), ale teď už se jenom smějí a celou knížku můžeme číst opakovaně. A já ji ráda čtu znovu a znovu.
Moje první knížka od paní Mlynářové a jsem překvapená, jak je vtipně psaná a plná humoru. Určitě bezvadné odpočinkové čtení na večer, pakliže máte o víkendu na starost čtyři vnouřata, tak jinou knihu, než humornou,ani nevnímáte. Spisovatelka je moje krevní skupina a určitě si půjčím její další knížky.
"Samota není skličující,
samota je přepych". :)))))
"Ani žít se člověk nenaučí,
pakliže mu chybí talent".
"Život je pro někoho komedií,
pro někoho dramatem.
Záleží na typu člověka."
Vtipné, zábavné, ale asi jsem měla Orma číst ještě dřív, než mi bylo dvacet let. Kniha plná dobrodružství, vikingských nájezdů do Evropy, černý humor, lehké čtení. Mě minula, ale určitě si čtenáře najde.
Další pěkná detektivka s psychologem Delaware, který pomáhá při vyšetřování svému příteli, detektivu Milo Sturgisovi. Příběh zajímavý, napínavý, skvěle se čte, taková detektivní klasika, stejně jako i další Kellermanovy detektivky.
Velký čínský román, který autor věnoval mongolským vlkům, mongolským lidem a kdysi nádherné mongolské stepi, vyvolává mnoho pocitů a byl pro mě nezapomenutelným čtenářským zážitkem. Je to autobiografický příběh čínského studenta, který od roku 1968 žil 11 let ve Vnitřním Mongolsku, poznával divokou a drsnou svobodu a nejvíc ho fascinovaly složité vzájemné vztahy mezi lidmi, ovcemi a vlky. Zkoumal život vlků, jejich sociální struktury a lovecké zvyky a dokonce se pokoušel vychovat vlčka. Kniha má několik rovin, je to výzkumná zpráva, studie o přírodě, naučení i politická výzva a vášnivá obhajoba svobody.
Nechtěl jen nečinně přihlížet, jak vlčí totem, který tolik ovlivnil celosvětové i čínské dějiny, mizí nenávratně v zapomnění s pomalu mizejícím nomádským způsobem života.
Nechtěl jen přihlížet, jak mizí stejně jako těla pastevců po smrti - projdou vlčími útrobami a zůstane jen trochu prachu, po kterém nakonec nezůstane ani stopa. Dalo by se o románu napsat ještě mnoho a mnoho vět, ale já řeknu jenom - přečtěte si ho. Na celý román a na malého vlčka (a už mám slzy v očích) nikdy nezapomenu.
Moc krásná knížka, četla jsem ji našim 3 a 5ti letým holčičkám a moc se jim oběma medvídkovské objímání líbilo. Roztomilé čtení, také jsme se museli poobjímat, aby nám bylo báječně. Moc doporučuji.
Původně jsem si myslela, že v knize budou známé věci a že ji jenom prolistuju a vrátím do knihovny. Také jsem tak začala, pak zpomalila a nakonec pečlivě přečetla s tím, že tuto knihu si musím koupit. Je to čtivé, vtipné, zajímavé a hlavně pozitivní. Zatím asi nejlepší kniha o zdravém životním stylu. Doporučuji.
Příběhy četnické pátračky z Písku nás uvádějí do její práce za první republiky a je to moc pěkné počtení. Kasaři ještě mají svou čest, policajti fasují od státu cigarety a jakmile četník přijde za lumpem třeba do hospody, tak ti většinou nijak nezapírají a přiznají se. Nemám teď moc času na čtení, ale těšila jsem se na každou chvilku, kdy se zase budu moci začíst do příběhů, které se staly před téměř sto lety. Díky skvělému stylu vyprávění, kdy pan Beran používá slangový jazyk, se hned přenesete do pozdních let první republiky.
Autor tu s vlídným nadhledem vzpomíná na své dětství, mládí, na svůj život. Na pozadí osobních zážitků tu doznívá viktoriánská doba, s jemným humorem popisuje své cesty v cizině a ze vzpomínek promlouvá i hluboce věřící člověk. Autobiografii vydal pouhý rok před smrtí.
Román se zajímavou zápletkou, který se dobře četl až do konce. Je inzerován jako mysteriózní, ale není třeba se bát, je to příjemné čtení, kde Ada pátrá po tom, kdo byl vlastně její otec. Oba se zabývali virtuální realitou a než u něho zcela propukl Alzheimer, zanechal Adě zakódovanou disketu, kterou si má rozkódovat a přečíst. Román se mi líbil, dlouho jsem přemýšlela jestli 4* nebo 5*. Snad u nás přeloží i další knihy od Liz Moore.
Mám radost, že jsem díky čtenářům DK narazila na tuto knihu Petra Slavíka s opravdu překrásnými fotografiemi. Fotografie divokých zvířat z různých částí světa jsou proloženy vždy tak 2 - 3 stránkami vtipného vyprávění, zajímavými příběhy a následují další a další fotografie třeba z Kamčatky, Namibie, Sečuánu, Montany atd. A z každé stránky je cítit láska k životu a k fotografování. Na takovou překrásnou knihu na kvalitním papíře určitě v knihovně nesedne prach.
Příběh o životě, o smrti, o lásce hlavně pro romantické duše a moc hezky a emotivně napsaný.
"Nevyplačte všechny slzy v noci. Jinak budete zoufalá, protože se vám bude chtít plakat, budete ale prázdná. Ta prázdnota je nejhorší. Neschopnost vyjádřit bolest, protože všechno zoufalství je spotřebováno."
O zivote Karla Čapka toho bylo napsano mnoho, o zivote Josefa prece jen mene. Tady se Ilona Borska zamerila hlavne na Josefa. Zadna z knih, co jsem cetla nebyla psana s takovou laskou, jako tato. Rodinne fotografie a obrazky Josefa delaji knihu jeste zajimavejsi.
Čtivé, vlídné a dojímavé vzpomínání na rodiče pana Třeštíka, hlavně na matku a na dobu, ve které žili. Krásná rodinná kronika o drobných i velkých plánech s útržky české historie začátku 20.století.
V jednu hodinu v noci dočten děsivý příběh z psychiatrické kliniky. Ponurá atmosféra, napínavé, čtivé a na konci hodně překvapivé. Detektivka s psychologickým podtextem - nakonec Dorn mnoho let pracoval na psychiatrické klinice. Od začátku jsem si byla jistá, že znám pachatele, což mně při čtení vůbec nevadilo, protože příběh drží čtenáře stále v napětí, ale ono to nakonec stejně bylo úplně jinak. Teď si dám trochu oddech a pak se pustím do posledního dílu. Chcete-li se trochu bát, dejte se do Wulfa Dorna.
Pestré, barevné a poetické vyprávění o Africe, o nádherné krajině, a co bylo opravdu zajímavé i o životě domorodých kmenů. Opravdu je to vyprávění - vzpomínky. Přímé řeči je tam málo, ale veliká slovní zásoba a krásné slovní obraty dělají z knihy příjemné čtení.
Určitě je to zajímavé téma o kinematografii, mezinárodní spolupráci, o vyšetřování v Egyptě, o hrůzných výzkumech v psychiatrii (holčičky a králíčci). To bylo opravdu strašný. Děj se rozjíždí pomalu až do poloviny knihy, stále se tam opakuje, co hrozného se stalo a jak to vyšetřovatelé nemůžou vydýchat. A oba se chovají opravdu zvláštně naivně. Do druhého dílu ale nepůjdu.
Opět jsem si vzala humornou knížku ke čtení před spaním.Vybrala jsem si dobře i když jsem se zpočátku vracela, abych pochopila některé slovo, ale pobavila jsem se.
Vynikající. Opravdu vědecký thriller nebo snad detektivní příběh o historii léčení rakoviny od dávných dob až po rok 2010. Předpokládala jsem, že knihu budu číst nejméně měsíc, po částech, ale už tak po první třetině jsem se nemohla odtrhnout, protože kniha je napsána neuvěřitelně poutavě, srozumitelně a láká ke čtení dál a dál. Jak to dopadlo? Co dál vymysleli? Jako laik jsem s napětím četla až do konce o osudech pacientů, o úspěších i zklamáních při hledání léčby, která by zvítězila nad touto "Vládkyní všech nemocí". Nikdy bych nevěřila, že se dá o výzkumu psát tak napínavě. Pulitzerovu cenu si kniha zcela jistě zaslouží a díky Masarykově univerzitě si ji můžeme přečíst i u nás. Určitě doporučuji k přečtení.