Hathor89 komentáře u knih
Od autora jsem četla již Spánek a Podivnou knihovnu, tak jsem jej chtěla poznat z trochu jiného úhlu pohledu. Vlastně všechny tři knihy jsem četla také kvůli zdejší Výzvě. Navíc snad každý člověk zkusil někdy něco napsat, tak se může seznámit s prací spisovatele, která není vidět (a mnoho čtenářů nad ní asi ani nepřemýšlí, většinou zkoumá jen výsledný produkt). Některé myšlenky se mi líbily, třeba i srovnání vzdělávání v různých zemích (někde se skutečně měří úroveň jen podle dosažených bodů, jinde se člověk učí komunikaci a praktickým dovednostem). Stejně tak se mi líbilo zamyšlení, jak je hodnocen autor v různých zemích, nakonec může být hůře hodnocen právě doma. Ještě se mi líbil text o různých literárních cenách. Skutečně se pozná dobrá kniha podle věnců, které získá? Jak si vlastně vybíráme texty ke čtení? Podle ocenění? Reklamy? Vlastního zájmu?
Naprosto úžasný byl úvod autora, ve kterém vysvětlil vznik básně Havran. Hlavní motivy. Smysl. To vše člověk zná ze školy, ale bylo to velmi dobře napsáno. Vlastně je to i takové stručné zamyšlení nad psaním básní obecně. Skladba Havran nemá chybu. Je prostě úžasná. Děsivá. Plná citu. Smutku. Smrti. Beznaděje. A přitom také lásky. Při čtení mám pocit, jako bych v tom pokoji byla také a naslouchala tomu nemilosrdně konečnému Nikdy víc. Ostatní básně se mi líbily různě, některé více, některé jsem nechápala (možná si je přečtu ještě jednou a zkusím se do nich více ponořit). Ale celkově knihu hodnotím dobře.
Možná se jedná o vymyšlený příběh, jak píše autor, inspirovaný životem lékaře, který obětoval svůj život za to, v co věřil, ale to mu nebere na děsivosti. Takové příběhy se děly. I když se tomu nechce věřit. Ale tomu nechtěli věřit ani tehdy … jak vypráví řada pamětníků: přece nemůže existovat něco tak děsivého jako tábory, ve kterých likvidují tisíce lidí denně. Pohled na válku z pozice dítěte je neskutečně silný. Klidně bych knihu zařadila do doporučené četby ve školách, seznámí děti s tematikou holokaustu a určitě v nich zanechá silné emoce. Stejně tak knihu doporučuji dospělým. Už jsem četla Chlapce v pruhovaném pyžamu a Chlapce na vrcholu hory (obě knihy doporučuji), tato mě dostala úplně stejně. Jednoduchost. Naivita. Děsivost. Rozhodně si přečtu další knihy ze série. Člověk pořád doufal, že naivita Felixovi zůstane, že najde své rodiče …
Historické problémy. Otázka víry. Současnost. Kniha se věnovala problematice střetů různých náboženství z několika úhlů pohledu, především v několika časových rovinách. Po dlouhé době jsem si chtěla přečíst nějaký historický román (abych stále nevěnovala pozornost jen problematice holocaustu) a husitská éra patří k mým oblíbeným obdobím. Také jsem hltala střety mezi protestanty a jezuity. Plynulost čtení narušovala jen postava Strážce. Nebo mi připadaly ty pasáže jen příliš současné. Na druhou stranu se věnovaly otázkám restitucí a migraci, což jsou stále otevřená témata. Ale určitě doporučuji.
Moje první severská detektivka ... a zatím dobré, zkusím ještě nějakou jinou. Gradace. Napětí. Lehké náznaky minulosti. Detektiv s výborným postřehem a vlastním pohledem na vedení a způsoby vyšetřování. Komisařka ve světě mužů. Děj měl spád. Příběh byl zajímavý a napínavý. Postava záporáka byla neskutečně odporná (což je u takové postavy asi nejlepší charakteristika). Plynulost čtení narušila jen část s vyšinutým moderátorem, taková zbytečná vsuvka. Možná se nemusely některé věci stále opakovat (já vždy chtěla jen vědět, co bude dál).
Po knize jsem sáhla kvůli Čtenářské výzvě, jinak by mě asi minula. Rozhodně jsem se při čtení zasmála. Byť nejsem z Ostravy, nevadil mi jazyk (docela mě to i překvapilo ... a potěšilo). Líbila se mi přirovnání, ta se skutečně povedla. O hvězdičku méně dávám kvůli příběhu samotnému, který mě úplně nezaujal.
Úžasné fotografie. Nic víc snad není třeba dodat. Pro milovníky fotografie je kniha skvělým vstupem do světa uvažování a práce jednoho z našich nejlepších fotografů, i do jeho života (je neskutečné, co zvládl bez jedné ruky, když je práce s fotografickou technikou skutečně náročná ... jak bylo v knize napsáno, snad proto jej tak lákala torza).
Humor. Nepochopení. Humor. Rozdílný přístup ve výchově matky a otce. Humor. Výstižnost. Zábava. Poučnost. Hovínka. Fotbal. A hlavně láska k rodině, která člověka od základu změní. Autor s vtipem pojal roli otce, která nese v jeho podání všechna možná pro i proti. Jestli mě něco rozesmálo nejvíce, tak to byly rozhodně názorové střety s jinými rodiči. Hlavně aby dítě jedlo zdravě (stále také nechápu tento současný trend, který někteří lidé v mém okolí skutečně přehánějí). Hlavně aby mělo okolo sebe vhodné podněty. Prostě jiní ukazují, jak jste špatný rodič. A vlastně tato knížka krásně říká, že nejste, protože své dítě milujete a děláte všechno pro to, aby bylo šťastné, i když někdy máte pocit, že totálně hoříte.
Autor-kolega vystihl povolání kantora, a to se všemi pro a proti. Lidsky. Smysluplně. Vtipně. S jazykovým citem. Během čtení jsem místy kroutila hlavou, například při popisu nesmyslných nařízení, která vlastně kantora omezují a vedou k pojetí výuky, které jemu samotnému ani nedává smysl. Doba se nezměnila a stále vznikají nařízení, která jsou postavena mimo – normální – lidské chápání. A tak má možnost mlčet, nebo jít odvážně proti proudu, s vědomím rizika trestu. Krásně popsal, že když svou profesi člověk dělá s láskou a humorem, má smysl, i když okolní svět může jít proti němu.
Byla jsem nadšena stejně jako v předchozích knihách autora. Úžasné bylo Betlémské světlo a nadchla mě také Dubnová povídka. Ale všechny měly něco do sebe. Jednoduché a odpočinkové čtení. Bohatý jazyk. Krásná čeština (pan učitel prostě umí). Hra se slovy. Neobyčejná obyčejnost. Nostalgie. Laskavost. Humor. Moudrost. Pohlazení na duši. Na několika málo stránkách bylo řečeno velmi mnoho. Pana Svěráka můžu číst stále dokola a jsem stále stejně nadšená. Pan Spisovatel je skutečným Mistrem svého řemesla.
Postavy mi k srdci nepřirostly, ale … Krása. Smutek. Přátelství. Vypočítavost. Šílenství. Úžasné verše. Úžasná čeština. Silný příběh, který rychle plyne. Klasika, která by neměla být opomíjena milovníky literatury. Z některých lásku vyzdvihujících veršů mě až mrazí.
Jako první jsem viděla film (naprosto mě nadchl … i když u takového tématu to vyzní příšerně), teprve pak jsem zjistila, že existuje i kniha. Příliš jsem neváhala a hned po ní sáhla. Úžasná četba. Neskutečný příběh dítěte, které přežívalo, žilo a přežilo. Neskutečné podmínky. Neskutečné historky. Neskutečná vůle žít. Neskutečné … je především to, že to byla skutečnost. Nemyslím si, že je kniha jen pro děti. Válka pohledem dítěte dostane do kolen snad každého dospělého. Husí kůže je nejlepším důkazem toho, jak na mě kniha působila. Při připomínce Mezinárodního dne památky obětí holocaustu jsme si z knihy předčítali ve škole … nikdo ani nedutal. Když všichni četbu rozdýchali, zajímali se o další podrobnosti z knihy … momentálně koluje po škole a jeden výtisk skutečně nestačí.
Trochu jsem se obávala formy, jakou je kniha psána, a to jednostranná komunikace v dopisech. Ne vždy mi deníky a dopisy v knihách sedí. Nakonec jsem byla spokojena. Stejně jako v předchozích knihách autora. Jednoduché čtení. Bohatý jazyk. Krásná čeština (pan učitel prostě umí). Hra se slovy. Nostalgie. Laskavost. Humor. Stáří. Moudrost. Oddanost. A můj kraj. Líbil se mi popis pohnutých dějin českého národa, a to tak jednoduchou formou, že i děsivá politika vypadala obyčejně, jako popis všedního dne. Pan Spisovatel je skutečným Mistrem svého řemesla.
Líbil se mi více první díl, protože mě seznamoval se světem Podivných. I když druhý díl byl více akční. Obě knihy jsem přečetla jedním dechem, nedalo se od nich odtrhnout. Povídky podivných už jsem také četla, takže jsem více chápala odkazy na ně. Už se těším na třetí díl, otevřené konce nemám ráda, takže musím číst dál, i kdybych nechtěla. Úžasný nápad. Nový svět v tom našem starém. Mytologie Podivných. Skrývání se ve smyčkách nejen kvůli netvorům a stvůrám, ale také kvůli lidem, kteří jsou stále stejní. Krásné fotografie. Nemyslím si, že je to úplně četba pro děti, spíše pro ty starší.
Karel Čapek byl skutečně vynikající Spisovatel, který s citem popisoval problémy moderní doby. Četla jsem od něj již několik knih, Matka mi zatím sedla nejméně. Jen nevím přesně, čím to je, a to jsem ji četla už podruhé. Možná mi lezly na nervy neustálé dialogy mrtvých členů rodiny s hlavní ženskou protagonistkou (postavy mi byly nesympatické), i když druhým dechem dodávám, že oboustranné nechápání drásalo srdce. Muži měli své cíle (někdy šli i proti sobě), ale stejně tak matka. Tak čí byl víc? Rozhodně oceňuji strhující konec.
Po knize jsem pokukovala už dlouho, zbožňuji film, teď jsem po ní konečně sáhla, a to díky Čtenářské výzvě. Oceňuji vydávání celého příběhu na pokračování. Také se mi líbila typologie postav podle mluvy. Je to začátek celé série (v takovém vydání příjemné na cesty), takže se těším na pokračování. Autor vše odkrývá postupně, takže nemám na vybranou, a to i kdybych nechtěla číst dále.
Kniha byla velmi přehledně rozčleněna. Přinesla mi základní poznatky o pěstování a zpracování kávy, její přípravě, základních pojmech a dala mi mnohé nápady na zkoušení. Nejhůře se mi četly pasáže o čištění kávovaru, protože ho nevlastním (zatím mi vystačí chemex a french press), také se nechystám otevřít kavárnu … Ale oceňuji podrobnost. Postupně ozkouším také sepsané recepty. Některé vypadají velmi dobře. Káva je skutečně život a umění (viz latte art). Pro laika knihu doporučuji … a ke čtení nějakou tu dobrou kávu (mně to vyhovovalo). A abych nezapomněla: krásné ilustrace.
Jednoduché příběhy pro děti, které se z nich mohou poučit. Z toho pohledu se mi nejvíce líbil příběh o nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Krásná byla bohatá slovní zásoba a úžasné byly vlastně jednoduché ilustrace. S knihou v budoucnu seznámím své děti. I když mi čtení trochu kazila víra … mladším čtenářům ji nevnucuji, ale nebylo jí v knize příliš.
Kniha je velmi čtivá, jednoduše a hlavně přehledně členěná, jazyk není přehnaně odborný, takže mu rozumí i širší veřejnost. Publikace není jen suchým převyprávěním odborných frází, ale zásobuje čtenáře mnohými praktickými nápady. Z pohledu učitelky jsem získala mnohé náměty na třídnické hodiny, třídní diagnostiku a možná řešení problémů … i když nejsem školní psycholog.
Všeobecně známý příběh. Takže jsem neodolala a rozhodla se ho přečíst, abych zjistila, co na té knížce všichni mají. A byla jsem nadšená. Poutavý příběh. Bohatý jazyk. Tradiční námět. Boj dobra a zla. Ale co když ten boj svádí jedna osoba sama se sebou? A co se stane, když má jedna část navrch? A co se stane, když se tolik potlačované vlastnosti dostávají na povrch a lidský duch může zažívat zakázaná dobrodružství, po kterých vnitřně touží? Krátké čtení. Mnoho námětů k přemýšlení. A nesmím opomenout, že jsem četla vydání s úžasnými ilustracemi. Měla jsem knihu ve škole. Když žáci viděli přebal knihy, hned se objevilo několik zájemců o přečtení … a mnoho jich bylo nadšených.