Hedvikasm
komentáře u knih
Utrpení Páně podle Jana
Ctirad Václav Pospíšil
Kniha mě oslovila svou hloubkou, s jakou autor dokázal zpracovat známý biblický text. Už od prvních stránek je patrné, že nejde jen o teologickou analýzu, ale o opravdovou duchovní cestu, která nás vede skrze utrpení až ke světlu vzkříšení. Velmi se mi líbila strukturovanost a členění pro přehlednost, hluboký teologický vhled, ale též historický a jejich propojení pro dnešního čtenáře.
Autor nevysvětluje pouze jednotlivé scény janovských pašijí, ale zve nás do živého dialogu s textem. Ukazuje, že Ježíš v Janově evangeliu není pasivní obětí, ale svobodným Darem, který se vydává z lásky k člověku. Třikrát slova „Já jsem“ zde nejsou jen odpovědí na otázku vojáků, ale vyznáním Božské identity a moci, která přemáhá temnotu. Velmi silně na mě zapůsobila pasáž o Ježíšově sebevydání v Getsemanské zahradě. Jeho odvaha, klid a vědomí vlastního poslání jsou pro mě silným poselstvím do osobních zápasů. Myšlenka, že utrpení není jen pasivním snášením kříže, ale může se stát vědomým sebedarováním, je nesmírně osvobozující. Kapitola o Petrově zapření byla pro mě bolestně pravdivá. Autor trefně ukazuje, jak snadno člověk ztratí sám sebe, když se nechá ovládnout strachem. Zároveň je v tom ale naděje – i Petrovo selhání je nakonec překonáno milostí. Nejhlubší dojem na mě zanechalo Ježíšovo „Dokonáno jest“. Pospíšil nám připomíná, že nejde jen o poslední slova umírajícího muže, ale o vyvrcholení celého Božího plánu spásy. Je to okamžik, kdy se všechno naplňuje, kdy se temnota hroutí před světlem Boží lásky.
Kniha není lehkým čtením – vyžaduje soustředění, čas a ochotu nechat se textem proměnit. Ale právě to je její síla. Nejde o povrchní rozjímání, ale o hluboký ponor do tajemství Kristova utrpení a oslavení.
„Tohle všechno je užitečné uchovávat v srdci a odpovídat na to s vděčností i důvěrou v to, že v Kristu může být naše slabost přetavována v sílu.“ (s. 74)
Najít si čas pro Boha
Jacques Philippe
Nádherná kniha/průvodce vnitřní modlitbou protkaná úryvky z Písma a vším podstatným, co je třeba si připomínat/uvědomovat.
Nechme Boha v našem srdci a nenechávejme ho tam samotného, dělejme mu společnost a nechme se jím milovat.
Děti a pět jazyků lásky
Gary Chapman
Ano, kdo 5 jazyků lásky zná a ví, o co jde, je to z části opakování, ale to knize podle mého neubírá. Navíc obsahuje praktické tipy, jak zjistit jazyk lásky svého dítěte a potom jednotlivé konkrétní tipy.
,,Z dlouhodobého hlediska nebude vůbec záležet na většině toho, co se dnes zdá tak naléhavé. Na tom, co děláte se svými dětmi, bude záležet navždy."
Milujme bezpodmínečně.
Jizva
Danuta Chlupová
Díky za každou knihu, která nezapomíná na minulost, ať byla jakákoliv. Přítomnost i minulost rodinného příběhu pod rouškou životické tragédie. Jako po knize Životice mám chuť se tam vypravit. Zase po čase. Chytla mě za srdce, nejen proto, že od tama pocházím.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Podle mě právem opěvovaná kniha, strhující poválečný příběh tématy blízký mému srdci. Syrově popsáno, netřeba příkras, prostě jak to bylo a plynulo. Za mě TOP kniha od autorky, zanechala stopy a lehkou pachuť.
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Mé první seznámení s autorkou a to se tak hezky četlo, krásný citlivý popis osudů tří žen.
Zahrada
Petra Dvořáková
Netušila jsem, o čem tato kniha je a za mě nevím, co k tomu napsat. Ne. Za mě ne. Musela jsem se donutit ji vůbec dočíst.
Sítě
Petra Dvořáková
Asi zatím nejlepší kniha, co jsem od Petry Dvořákové četla. Teda první dva příběhy určitě, třetí mi moc nesedl. Tři nabité příběhy o nízkém sebevědomí. Silné byly rozhodně, skvělý popis, děj měl spád. Dotklo se mě to osobně, možná proto, že jsem našla nějaké osobní napojení v každém příběhu.