helena8550 komentáře u knih
Krásná kniha. Hodně zajímavý pohled do světa autistické mladé slečny. I příběh byl poutavý a byla jsem do posledních stran napnutá, jak to dopadne. Doporučila jsem všem ve svém okolí :)
Jediné, co mi moc nesedělo, byl český překlad některých slov/sousloví tam používaných. Mimi panna? To jako vážně? Předpokládám, že originál je "baby doll", což teda český překlad (krom toho, že zní dost pitomě a nikdo by to nikdy neřekl. Ani ta autistická slečna) neodpovídá ani smyslem, ani doslovným překladem. Obdobně "rodná matka"? To se v češtině používá? Ani to "Napořád" mi tam nesedělo a spíš jsem si v průběhu knihy zvykla. Výztuhy rukou... A další a další. Kniha je psána v češtině hezky, tak mě trochu mrzí, že s vymýšlením českých ekvivalentů těch "speciálních" slov si překladatel(ka) nedal(a) větší práci...
Vždycky mám problém neubrat knize z hodnocení, když mi hlavní hrdina není úplně sympatický (ač to objektivně nepovažuji za podmínku kvalitní knihy). Až do konce knihy jsem měla ze Sarah rozporuplné pocity. Na druhou stranu - neumím si ani představit žít v té době. V dané společnosti. A být ženou. A co teprve být černoch. Nebo rovnou černá žena. Stejně jako její kamarádka Drobek.
Je něco úplně jiného číst o otrokářství nebo postavení žen v minulosti v "encyklopedie" a číst o tom v osobních příbězích (částečně vycházejících z reálných postav). Jediné, co na mě působilo rušivě, byl překlad do češtiny některých "negerských" slov (hlavně třeba jmen). Ale neuměla bych to líp (a nevím, jestli k tomu čeština dává prostor) a naopak smekám před viditelným ale nenásilným/"nepřehrávajícím" rozdílem mezi tím, když vypráví Sarah a kdy Drobek.
Přes doporučení pro mě docela zklamaní. Zajímavý nápad. Dobře se četlo. Líbil se mi styl a děj rychle ubíhal. Ale bylo to málo. Prislo mi to spíše jak začátek knihy / seriálu. “Dobře no, stala se takhle událost a co teď? Nic? Konec? Aha...”
Dávám pět hvězdiček, což může vzhledem k typu knihy a spisovateli (omlouvám se panu Hartlovi) vypadat jako hodně, ale hodnotím právě podle typu knihy a co od ní očekávám. A splnila přesně moje očekávání. Lehká odechovka. Příjemně se četlo. Jen ten konec teda...
Na začátku mi "překáželo", že jsem si pod postavami stále představovala kreslená zvířátka ze seriálu (a vůbec mi to k nim nesedělo), ale naštěstí jsem se od toho brzy odprostila. Kniha je, stejně jako většina verneovek skvělá, hezky a svižně se čte, postavy jsou sympatické... Ale pár problémů jsem s ní přeci jen měla.
Měrné jednotky. Měla jsem trochu problém představovat si vzdálenosti a rychlosti v mílích/mílích za hodinu. Ještě navíc když se do toho zamotaly námořní míle. Byla bych spíš pro převedení na náš metrický systém. Obdobný problém jsem měla s librami. Měla jsem problém si představit, o jakých částkách se vůbec bavíme a kolik peněz za co pan Fogg vlastně dává. Informace v závorce, kolika frankům to odpovídá, ta byla úplně zbytečná a ještě víc matoucí. A když pak najednou platil v dolarech, tak jsem vůbec nechápala, proč jsou ty částky najednou tak horentní, než jsem si uvědomila, že už zas nejsme u liber a navíc že kurz byl tehdy očividně úplně jiný než dnes. Samozřejmě kniha byla psaná v jiné době, takže ani "převod na koruny" by nebyl odpovídající dnešku, ale mohl se alespoň držet jedné měny a na začátku dát nějaké příklady, čemu v dané době daná částka odpovídá. Protože pak mě nijak neohromovalo, kolik peněz za co dával, respektive neuměla jsem si představit, co se tam vlastně děje...
Hvězdičky dávám pouze za pointu. Ale zpracování (psaní od konce) za mě NE. Bylo to hrozně matoucí. Za účelem, aby postavy nic neprozradily, používaly stále věty jako “víš, ta věc, co se stala včera večer” nebo “víš, tamten člověk, jak jsme ho potkali” apod. Takže jsem často nevěděla na koho/co odkazují ani když jsem se k tomu dostala zpátky v čase. Strašně se to vleklo - minimálně tak 80% knihy jenom pobíhají po městě a pak se to najednou vše pár větami rozplete. Spousta postav, které neměly prakticky žádný účel. Snad jen pro zmatení. A zdůvodnit vše “metodickým herectvím”, to byla teprv ubohost/ulehčení pro autora. Pro mě zklamání...
Na knihu jsem se hodně těšila a (možná právě proto) mě i hodně zklamala. Každý den cesty je prakticky ten samý. Romantické vzdychání nad krásnou krajinou (ptáčkové, motýlci, louky, lesy... celou cestu) se střídá s pitím litrů alkoholu, kterým by udělal dojem na lecjakého teenagera, ale na mě teda ne. Za cestopis se to taky úplně považovat nedá, protože o zmíněných zemích (krom toho vzdychání nad přírodou) se objeví pouze sem tam nějaká kusá informace jako výstřel do tmy ve formě poznámky pod čarou. Ano, je tam i mnoho vtipných momentů, ale ty si asi raději přečtu jako příspěvky na sociálních sítích a předchozí (a následující) knihy už asi číst nebudu. Omlouvám se, pane Ziburo.
Kniha se dobře čte a vcelku mě i držela v napětí po celou dobu čtení, ale po přečtení nějak vůbec nevím, co tím chtěl autor říci, děj i postavy ve mně zanechali spíše negativní stopu a určitě to není kniha, kterou bych svým známým doporučila číst. Kolem jediného člověka tolik psychických nemocí, problémů, sebevražd a sebepoškozování? Bez sebemenšího náznaku PROČ? Navíc to množství sexuálních scén až zbytečně přehnaně detailně popisovaných mi tam spíš působilo rušivě, než že by nějak dokreslovalo děj. Od autora spíš taková laciná snaha o kontroverzi.
Ztráta času. Dočetla jsem pouze kvůli tomu, že jsem čekala zajímavý závěr, vzhledem k tomu, že sám příběh není nijak originální a přitom má kniha vysoké. hodnocení. A ten se nedostavil. Ano, téměř do konce jsem netušila, kdo je pachatel. Ale ne kvůli tomu, že by příběh byl tak dobře napsaný. SPOILER: celou knihu pachatele téměř nezmínit, jeho motiv ani slůvkem nenaznačit, to snad odporuje základním pravidlům psaní detektivních příběhů, ne? A zamotat do toho sousedku, to už byla fakt jen trapná třešnička na dortu bez fantazie...
Velké zklamání. Nejdříve jsem narazila na seriál, kde mě velmi zaujala myšlenka, ale zpracování bylo k uzoufání nudné a tak jsem raději otevřela knihu. Ale zpracování knihy na tom není o moc lépe. Zdlouhavé popisy pocitů, představ. Výkřiky do tmy. Žádný úvod, co koho k tomuhle uspořádání vedlo a žádný závěr. Hvězdičky dávám opravdu jen za neotřelé téma.
Asi bych se opakovala a napsala to samé, co k prvnímu dílu. Ken Follett je PAN spisovatel, dokáže mě přesvědčit, že i knihu, která má 700 stran, musím přečíst do týdne. Těšila jsem se, až se dozvím, jak pokračoval příběh všech postav a rodin a co nejdřív musím našetřit čas i na třetí díl.
Ale jo, dám těch pět. Na nic si to nehraje a splňuje to, co od tohohle žánru čekám. Přečtu časem i další díly.
Co to sakra mělo být? Ne, nezaujal mě příběh ani záhada. Ptám se, co sakra tohle mělo být za knihu? POZOR bude následovat prozrazení pár detailů děje...
Hned od začátku mi byl nesympatický hlavní hrdina (vulgární loser) a jeho styl vyjadřování a tím i styl, jakým je kniha napsána. Byla bych to ochotná skousnout, kdyby příběh za to stál, ale... Prvních 60% knihy tvoří vyprávění, jak loser čte články (které mají tak tři věty a více méně obsahují stejnou informaci), píše o tom blog a emailuje si s dalšími lidmi? 60% absolutně bez děje? To jako vážně? Šlo to VÝZNAMNĚ zkrátit, klidně i shrnout pár větami. Ale čím by se naplnily zbylé strany knihy, co... Když už se konečně začne dít něco řekněme zajímavého/strašidelného/napínavého (komora, společná fotka), tak to jen po pár dalších stránkách zabije psychedelickými výjevy, které pak tvoří zbytek knihy? Tady otevřený závěr fakt nefungoval. Je mi jedno, jestli byl zfetovaný, jestli se zbláznil strachem nebo jestli v nějakém pitomém slovenském lesíku žije strašidlo a určitě mě to nevyděsilo ani nedonutilo k zamyšlení. Takhle kniha je prostě odpad.
"Jen" čtyři hvězdičky jsou trochu nefér v porovnání s ostatními autory/knihami, protože tato autorská dvojice je špička a 5 hvězd by si zasloužila, ale v porovnání s ostatními knihami musím trochu ubrat. NÁSLEDUJE SPOILER.... vadilo mi, že poměrně dlouho před koncem bylo jasné, kdo je vrah a co a jak a šlo jen o krvavý masakr a utíkání před vrahem. Proč?
Krásná kniha. Pohladí na duši. A motivuje člověka taky něco udělat. Se sebou. Ale ne pro sebe. Moc příjemné čtení. Určitě se k této knize vrátím.
Tato kniha mě zklamala. Naprosto ploché a nezáživné příběhy jak jednotlivých postav, tak ten historický na pozadí, kolem kterého se kniha "motá". Vše je popisované zdlouhavě, ale zároveň vůbec ne detailně/konkrétně. Přišlo mi, že jsem se dohromady nedozvěděla skoro nic. Ale zároveň jsem si uvědomila, že je mi to vlastně jedno a ani mě to nezajímá.
Takový trochu Foglar. Přesto milá kniha, hezky vykreslené různorodé povahy kluků ovlivňující jejich život na ostrově bez zbytečného kýče nebo patosu. Jediný důvod, proč dávám 4 hvězdy a ne 5 je ten, že jsem předtím přečetla Tajuplný ostrov a ten je holt o stupeň výš.
Nejhorší kniha od Verna, kterou jsem četla. Respektive snad jediná špatná. Přijde mi škoda, že hned na začátku je zmíněna koupě ostrova a další detaily, díky kterým je čtenáři hned jasné, že jde o "boudu" na budoucího ženicha. Určitě by prospělo, kdyby toto čtenář zjistil až na konci spolu s hrdinou. Ale ani to by asi knihu nezachránilo. Děj je nezáživný a i vývoj hlavního hrdiny není prakticky žádný.
Napsat knihu, která je TAKHLE dlouhá a přesto jí člověk přečte během pár dní a snaží se vyšetřit na čtení každou minutku dne, to JE umění. Místy byly pro mě určité popisy (hlavně válečných strategií, zbraní a bitev) přeci jen trochu zdlouhavé, protože to není zrovna "můj obor", ale vzhledem k celkovému objemu knihy to bylo opravdu minimálně.
Ráda se seznamuji s historií "nenásilně" prostřednictvím fiktivních příběhů konkrétních osob na pozadí skutečné historie. Nesouhlasím v žádném případě s tím, že by šlo o oslavu "levičáků" a odsouzení konzervativců! Vždyť i sami chudí hrdinové z dělnické třídy vidí problémy a nedotažené idee levice, respektive zděsí se směru, kam se jejich původní idealistický záměr ubírá (viz například Gregorij). A ani bohatí aristokrati nejsou zobrazením jedné negativní šablony (například Fitz vs Walter či Gus).
Líbí se mi styl, kdy je vyprávěno na střídačku z pohledu různých osob a ještě lépe jak se jejich osudy prolínají. Těším se, až se dozvím, co se s každým z nich stalo dál. Už mám otevřenou Zimu světa.
Kniha se dobře čte, ale místy jsem přeskakovala řádky vleklých pasáží. Například linka Jenifer, Dave či Eny. Záměr byl asi rozšířit okruh podezřelých, ale mě to spíše obtěžovalo. Trochu mě mrzí malé spojení mezi případem z minulosti a aktuální vraždou. Vysvětlení na konci - že ovlivnilo jejich životy a psychiku mi asi nestačí.