Hella komentáře u knih
Tak TOHLE bylo hodně dobrý! Přečteno na jeden zátah, neb prostě nešlo knihu odložit.
P. S.: Jediná věc, co mi zde vadila a obecně vadí, je typ lehkovážných hrdinek, které - ač jim hrozí vážné nebezpečí - stejně musejí jít běhat do odlehlých končin a plácat se samy po nocích.
Ačkoliv mě obecně vytáčejí příběhy, kde je hrdinka zaslepená a dloooouhou dobu nepoučitelná až - pardon - blbá, tak zde jsem četbu zvládla vcelku bez bouchání hlavou o zeď - zbytek textu totiž rozhodně stál za to!
Tenhle příběh není zrovna snadné čtení, je tam spousta částí, kdy se musíte dobře soustředit, abyste přesně pochopili. Nicméně je to čtivá kniha a dějová linka s jejími originálními hlavními hrdiny tomu dává tu správnou korunu. Těším se na pokračování.
Podstatně lepší než Dívka v ledu. Jen ta Erika pořád ne a ne mi být víc sympatická...
Jsem chodícím důkazem toho, že čím víc se člověk těší, tím víc bývá zklamaný. Tahle kniha byla ukrutná, ani trochu mě těch 110 stran, které jsem dočetla z pocitu, že už se určitě něco musí zlomit a najednou to bude zábavné, originální a napínavé, nebavilo. Neustálé odskoky v čase a ději tomu taky zrovna nenahrávaly.
Prostě, ač jsem v menšině, já určitě nedoporučuji.
Pochybuji, že bych objevila literární postavu, která by mě iritovala víc než Julia. Podle mě předvedla nemožné, tedy že IQ může mít zápornou hodnotu. Stupidní, nemyslící, všechno zahazující a všechny zraňující, trapná a neskonale naivní.
Uf, že jsem se ale rozohnila :-).
Nebylo to špatné, jen na můj vkus příliš zamotané a proplétání jmen, klíčů, událostí a roků mě docela zmáhalo :-) .
Za mě tedy absolutní bomba. Jen málo knih v životě mě donutilo číst hluboko přes půlnoc, abych je na jeden zátah dočetla. Tato ano. A byť se potýkám s nevyhraněným názorem (chvílemi velkými nesympatiemi) k J., tak .... prostě pecka.
Nečekaně skvělá detektivka. O to víc, že jsem ji vzala jen proto, abych z knihovny nešla úplně s prázdnou. Jdu rezervovat další tituly.
Víceméně průměrný, poněkud rozvláčný příběh s detektivní zápletkou. Rozhodně na hony vzdálený označení psychothriller.
Výtečné! Stejně jako oba předchozí tituly autora. Doporučuji coby opravdu originální a čtivý příběh. A moc mě těšilo, že se v i v Ruizově případě vyskytoval psycholog Joe, jinými slovy sympatická hlavní postava z obou předchozích knih.
Opět - stejně jako v případě "Babičky" budu kazit pěknou statistiku, ale opravdu nemůžu jinak: Jak jsem hodně milovala Oveho, brečela i usmívala se nad ním, tak "Babičku", stejně jako Britt-Marii bohužel ani nedočítám, ač se opravdu snažím. Divná osůbka, tahle Britt-Marie, infantilní, ujetá a pro mě nesympatická a nepochopitelná. Děti se taky nechovají jako děti, ale jako přechytralí dospělí. A korunu tomu nasadila večeře s krysou. Takže ne - za mě opravdu ne.
Čekala jsem asi víc.... Sice to nebylo úplně špatné, první třetinu - polovinu knihy jsem hltala nadšeně, ale potom se příběh tak nějak zasekl :-) a už to (pro mě) nebylo ono.
Dávám za pravdu všem, kteří tento příběh vidí jako jeden z těch autorových slabších. I tak je u mě ale hodnocen velmi slušnými 4 z 5 hvězdiček.
Mám moc ráda příběhy s komisařem Wallanderem. Tenhle mi však chvílemi až tak neseděl... jednak je v něm přespříliš mnoho Wallanderových pochybností o životě a jeho únavy a nespavosti (až už to člověku přijde přehnané), jednak se nějakých 200 stran v podstatě nic neděje, než že se tým nemůže pohnout z místa a jednak - což jistojistě není chyba Mankella - jsem zaregistrovala asi 30x gramatickou chybu typu "bysem" nebo "bysme" - a ne, nebylo to v hovorovém jazyce - a párkrát nelogickou větu typu: "Málem jsem s diktafonem přišel pozdě, než zavolala".Tohle všechno mě dohromady nutí dát jen 3 hvězdičky, ačkoliv Mankellovy knihy mám moc ráda.
Zbožňuju celé odd. Q, nyní i s novou posilou, ale do Marca jsem se nemohla dlouho začít (což se mi u Olsenovek opravdu ještě nestalo). Nicméně po 1/3 knihy jsem "chytla slinu" :-) a pak už příběh frčel.
Áááááá, ten konec je strašnej!!!! Amatérismus a nevěrohodnost. Jako kdyby už to autora nebavilo a brzy to chtěl mít z krku! A ještě jedna věc - všechny knihy s detektivem Quinnem jsou sice velmi čtivé (i přes občasné stupidity), ale zároveň jsou všechny na jedno brdo, podle jedné šablony: Ubohý, úchylný sériový vrahoun, který měl strašné dětství, a proto se teď mstí nevinným, přičemž v hledáčku má hlavně blízké našich detektivů..... No nevím, kolik Lutzových dalších, tak strašně moc podobných příběhů ještě čtenáři ustojí.
Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a ačkoliv jsem byla ze začátku naprosto nadšená, tak bohužel můj aktuální pocit je, že tendence je klesající. Už u Kriminálníka jsem měla pocit, že mě to tolik nebaví a teď znovu...
Málokterý příběh se mi tak dostal pod kůži - přečetla jsem na jeden zátah (holt to nešlo odložit). Nicméně zrovna tak - málokterá hrdinka u mě prošla celým spektrem pocitů, jako Camille: od pochopení, sympatií, lítosti, údivu, nechápání, rozhořčení - a na konci knihy jsem ji už naprosto nenáviděla. A takhle nějak si představuji dobrou knihu.