Hella komentáře u knih
Bohužel mě kniha bavila pouze v první třetině, pak přibývalo jmen, vzpomínek a halucinací, a to není nic pro mě.
Snažila jsem se, vážně ano, ale něco tak nezajímavého a vlekoucího se aby člověk pohledal.
Pro mě nejslabší kniha z dosavadní série. Obrovská spousta jmen, neustálé zdůrazňování toho, že ten či ten jsou gayové (a co jako?) a v podstatě jde o nezajímavě a nudně se táhnoucí příběh.
Docela ucházející průměr. Žádná extra bomba (určitě si za pár dní nevzpomenu nijak přesně, o co šlo), ale na ukrácení šedivého odpoledne dobré.
Když mi ani sto stran nestačí k začtení se, pochopím, že to už ani nemá cenu zkoušet dál. A to byl bohužel případ téhle knihy.
Taková superakční pohádka se sympatickým a velmi nesmrtelným a nezničitelným hrdinou. Něco mezi Supermanem, Rambem a Bondem. Prostě dokáže úplně všechno s úplně každým zraněním a minimálním množstvím krve v těle. Je to díky tomu chvilkami až takové trošku slabodušší, ale i tak vás příběh baví a pohlcuje. Prostě pohádka pro dospělé. Ale tak jasně - kdy že už bude další díl?
Po delší době hurá pokračování série s Tonym a Carol, byť nejsou úplně hlavními postavami. A opět kvalitní a čtivý příběh. Věřím, že nějaká pokračování ještě budou. Za sebe doporučuji.
(SPOILER) Nebylo to špatné, kdepak. Jen jsem opravdu nedokázala pochopit a přijmout onu motivaci dobrovolně setrvat zamčená ve sklepě pod vlivem drog a psychického zneužívání. Přece i ve vězení by bylo líp. To byl pro mě asi jediný slabý článek příběhu, jinak opět čtivý a neotřelý.
Neuvěřitelná realita smutného a tragického přežívání Severokorejců. Zas a znova si člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že se nenarodil tam. Zároveň vás to nutí přemýšlet, co a jak by se muselo stát, aby i tam tyhle všechny "praktiky" padly a lidi se osvobodili. Nicméně z posledního příběhu mi vyplývá, že i kdyby se "to" už zítra hypoteticky povedlo, bude trvat mnoho a mnoho generací, než Severokorejci změní nějak zásadněji nahlížení na to, v čem žili a co to bylo za hrůzy.
Taková poklidně plynoucí detektivka s nepříliš věrohodným dějem (opravdu se dějí až takové náhody, aby se do Three Pines soustředilo tolik zla?). Ale budiž. Co jí však v mých očích ubírá na přitažlivosti jsou ty skoro až nepochopitelné dějové konstrukce, kterak Gamache sosnuje a predikuje vývoj událostí. Stane se to, nestane se to? Projde nám to, neprojde? Zachovají se tak nebo nezachovají? Uspějeme nebo ne? Možná si stojím trochu na vedení, ale dost mi vadilo, jak se na hodně stránkách uvažuje o pokračování děje, resp. ne/úspěchů Surete a přitom se neřekne lautr nic jasně. To je jak u blbých na dvorku. A zrovna tak moje trpělivost s protivnou Ruth a jejími krkolomnými verši zřejmě dospěla ke svému konci. Nemluvě o tom, že Gamache je evidentně bezchybný nadčlověk.
Chtěla jsem. Fakt jsem chtěla, ale nešlo to. Tak něco nezáživného a nezajímavého (honosícího se navíc označením thriller) už jsem dlouho nečetla. Sloan a George přitom nebyli špatní, jen ten drogo-kartelovo-podvodní příběh tomu dal na frak. Doufám, že případná pokračování (třeba o hledání zmizelých studentů) budou už zábavnější.
Zbožňuju je. Tilly a Poea. To každopádně. Tohle však byla na můj vkus strašně překombinovaná konstrukce a bez mučení přiznám, že jsem se párkrát v kurátorech a nekurátorech a jejich neprůhledných motivech ztrácela. I přesto však hodnotím vysoko. Holt je prostě zbožňuju. A tak.
Krásná kniha a mimořádná hrdinka navzdory dávné tragédii. Párkrát za čtení mě napadlo, že je z takové té laskavo-bručounské krabičky hrdinů, jako byl třeba Ove. Ale Eleanor je prostě jedinečná Eleanor. Určitě doporučuji k přečtení, nejde o nic ani přeslazeného, ani předojemného.
Perfektní! Vůbec jsem nečekala, že to bude AŽ TAKHLE perfektní příběh. Velice doporučuji, užila jsem si to od první do poslední stránky.
Četla jsem a dočetla, byť tedy asi až po 14 dnech, ale mezi nadprůměrné příběhy tuhle knihu určitě řadit nebudu. Nedá se jí upřít takový ten efekt, že musíte číst dál, abyste se dozvěděli pravdu, ale podruhé za přečtení nestojí.
Vynikající. Přečteno jedním dechem. Konec jsem pro jistotu četla dvakrát, abych ho dobře pochopila. A jestli jsem ho dobře pochopila, tak se můžeme těšit na další příběhy a já už jsem začala, tak prosím pěkně šup šup.
Asi jsem čekala víc. Nového poťouchlého prevíta Sebastiana Bergmana. A ono spousty jmen a příběhů, které mě tak nějak zahltily a tolik nebavily. Nicméně druhou šanci Hannah ještě určitě dám.
Nehodnotím, nedokázala jsem se ani po 60 stranách začíst.
Nebylo to špatné, ale takový ten "týjofka!" efekt u mě nenastal. A navíc mám problém příběhu uvěřit. Už jsem zkrátka od Robothama četla i lepší tituly.
Taková akční přehnaná slátaninka, kdy je hlavní hrdina nesmrtelný a neomylný. Ano, to čtenářsky atraktivní prostředí Antarktidy je za bod navíc, ale v podstatě celému tomu příběhu moc nevěříte, stejně jako chabému vysvětlení, proč Luka není doma se synem, ale zachraňuje pro něj svět zrovna odtamtud.