Hella komentáře u knih
(SPOILER) Nemůžu hodnotit nijak nadšeně. Ano, čtivé to je jako vždy na 100%.
ALE: Především Carter by měl být někde pod psychiatrickým dohledem skrz své popisy brutality a sadismu (tyhle pasáže průměrný člověk dlouho číst nevydrží, natož aby je sepisoval), tohle ani trochu není normální, nějak "švihlý" být prostě musí.
Za další - ke konci to pěkné, skoro dojemné popovídání mezi Robertem a vrahounem, že?, které dospěje až k tomu, že Robert, byť napevno připoutaný a neozbrojený padoucha samozřejmě přemůže, protože ten vyměkl a šel s ním soutěžit. Ježíš, to je pitomost.
Za třetí - četla jsem všechny díly a mám neodbytný pocit, že Carter se začíná opakovat a vykrádat.
Na jednu stranu říkám, že průměr, na druhou stranu to ale něco do sebe mělo. Minimálně pro letní relax jako dělané.
Lidi, to je splácanina jako hrom. Příběh vás nejdřív chytne a tajuplně naláká, abyste o pár stran dále valili oči a zůstával vám rozum stát, co že se to tam všechno v reálu děje? No... za mě moc ne, no.
Druhé pokračování se sympatickou Renéé (jen co chudák psisko, to je POŘÁD odložené v hotelu?) podle mě nedosahuje kvality prvního dílu, ale i tak je to prima počtení.
Hodně zajímavá hrdinka a neotřelé "noční" zločiny. Byla jsem příjemně překvapená a doporučuji.
(SPOILER) Nemám ráda knihy a příběhy, kde až před koncem zjistíte, že je vše jinak a proti fyzice, logice a selskému rozumu. To mi pak připadá, jako by si z nás autor střílel. Kdybych takové knihy ráda měla, čtu plánovitě duchařské příběhy nebo horrory a ne thrillery. A ačkoliv mám hodně ráda Freemanovu trilogii o Frostovi, tak tenhle příběh doporučit nemohu.
Vypadá to, že mě pí. Marsons vyslyšela a po dvou předchozích slabších dílech tu máme zpět Kim v nejlepší formě (a ani k tomu Bryantovi tu není tak přes čáru drsná).
Já si s Josie ani napodruhé do oka zřejmě nepadnu. Není mi sympatická a absolutně nechápu, jak může být šéfkou ona a nikoliv evidentně mnohem schopnější Noah. Taky těch postav tam ke konci bylo víc než dost... Ale uznávám, že to částečně může být i tím, že Kim Stoneová v jiné sérii nasadila laťku proklatě vysoko a Josie mi přijde jako její nepovedená kopie.
Přečteno jedním dechem a jako teda - hodně dobrý! Sice jsem čekala/doufala, že ta (před)poslední část dopadne jinak, ale i tak to bylo vážně super!
Nečekala jsem (dle místního hodnocení), že to bude až tak dobré. Já se skvěle odreagovala napínavým čtivým příběhem a to je to, co od odpočinkové literatury čekám. Za mě zkrátka bezva.
Především jsem nemohla pochopit, jak někdo může celý svůj dosavadní život zasvětit touze po rádoby dokonalé oslavě, po něčem tak pomíjivém. Že to je ten jeho smysl bytí. No ale dejme tomu... a pak ano, byl to velmi čtivý, až na dřeň duše jdoucí psychologický román, kdy i vás musí mrazit u srdce při pomyšlení, že by něco takového potkalo vaši rodinu.
Läckbergová nepochybně psát umí a poutavě. Druhá věc ovšem je, jaká červenoknižní pitomina z tohoto příběhu vzešla. To si až říkáte: To jako fakt?
Čili za mě absolutně ne. Více myslím netřeba říkat, dokonale to ve svém komentáři již popsala Orinka3.
Je mi líto, ale mně tedy kniha vůbec nesedla. Když se zkusím povznést nad to, že zápletka je (zaplaťpánbuh tedy) až příliš nevěrohodná, nevyhovuje mi ani styl psaní (kam se autor hrabe na další Francouze Miniera nebo Thillieze), který mi nijak snadno "nejde do očí" a v neposlední řadě se mi hnusí množství a brutalita popsaných scén. Škoda, že se autor nedržel rčení, že méně je někdy více. Za mě ne a přečteno jen s přemáháním.
Já vím, že můj pohled je možná úzkoprsý, ale mně Grace s postupem děje pak už líto nebylo. Tohle si nechat líbit, když vedle mě sedí pomoc....? Ne, nepochopím. Jinak se mi příběh moc líbil a konec jsem si četla dokonce 2x.
Ano, čtivé, napínavé, hrdinové sympatičtí. A přesto mi v tomto díle něco chybí. Resp. možná spíše přebývá - už nějak hůře věřím těm popisovaným davům hejtrů, internetových trollů a pronásledovačů. Jejich existenci určitě nezpochybňuji, jen jejich zdejší množství.
Tohle že je Mitch? Náš Mitch? Tohle je nějaký fejk, protože jinak by mě to přece bavilo, ne?
A teď vážně - po 50 stranách odkládám, strašně mě to neba a na to je život prostě moc krátký.
Iritovaly mě téměř nadpozemské schopnosti pachatele. Za mě průměr, který neurazí, ani nenadchne.
Neskutečně rozvleklé a zdlouhavé a ano, nezajímavé. Spousty skoro stejných porad a spousty výkřiků "Buďte opatrní". A ono odloučení psycholožky od rodiny s malou dcerou? Nevěrohodné, nesmyslné a pitomé. Za mě tedy velké šlápnutí vedle.
Dávám 6 hvězdiček. Jednoznačně. A nutně potřebuji další díl :-)
Škoda. Škoda toho překombinovaného a hlavně ne moc uvěřitelného děje. Škoda toho nevěrohodného nadlidského nasazení, které vynaložila Sayer, aby si víceméně sama zase poradila. A hlavně škoda toho úplně pitomého závěru, kdy si říkáte "To jako fakt?".