hellena1523
komentáře u knih
S Madame Chic na úrovni
Jennifer L. Scott
Taková moderní etiketa pro ženy. Autorka nepřichází s ničím novým, ale když vidím ženy okolo sebe, jejich nevkus a vulgaritu sálající z minišortek, z nichž jim leze půlka toho, co by měl vidět jen jejich muž, zavedla bych tuhle publikaci jako povinnou četbu.
Za mě plný počet hvězdiček, protože jsem staromódní konzerva. A taky za to, že jsem knihu dočetla a šla si uklidit ve skříni a v kabelce :-D
Přišla z moře
Miloš Urban
Knihu jsem si chtěla přečíst od chvíle, kdy se o ní autor zmínil při své besedě. Dlouho jsem to odkládala a přitom ji pak zhltla jako malinu. Jedná se o velmi oddychové čtení, které mnohé nezaujme, ale své fanoušky si najde. Za mě příjemný průměr na večer.
Polibek v Londýně
Catherine Rider
Dávám jednu hvězdičku za obálku. Ta je totiž krásná. Obsah je něco strašného. A zařazení do "vánoční literatury" mi teda úplně uniká...
Hodinky od Ašera
Zuzana Dostálová
Čekala jsem daleko víc, než povrchní příběh s plochými postavami, s nimiž se nedalo ztotožnit (a to jsem třicátnice).
Místy poněkud rozplizlé, místy únavné a nečtivé a místy fantasticky napsané, že člověk úplně cítil atmosféru daného momentu.
Celkový dojem ovšem zůstává spíše v těch negativních konotacích silně průměrného až podprůměrného současného románu.
Nicméně potenciál v autorce vidím a ráda bych si od ní přečetla třeba povídku, v níž by se zaměřila na to podstatné bez vlažné vaty okolo.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Kniha mě nebavila. První brutálnější scéna mě docela nadchla, ale pak ta překombinovanost, hromada postav a upřímně - multikulti za každou cenu?! Syrská rodina jak z magazínu Elle? Nic proti, ale tohle fakt smrdělo tím, že to je teď sexy téma, tak to honem využijeme a ještě to podáme tak, abychom si získali hlavně všechny dobrosery, kteří slyší na "světový nejcelery" a budou si připadat děsně in. Navíc to bylo zvláštně napsané, jakoby těžkopádně (což může být překladem, kdoví), ale celkově prostě neee.
Hřbitovní kvítí
Jan Neruda
Tak jak miluju Květy zla, tak jsem si zamilovala Nerudovo Hřbitovní kvítí. Taková dekadence po česku.
Od sbírky nazvané Hřbitovní kvítí asi nikdo nečeká intimní poezii nebo optimistické verše, takže pokud touží vaše srdce po troše skepse, pesimismu, zmaru, zoufalství, kritice tehdejší společnosti, budete spokojení. Pokud neradi čtete o beznaději a osamělosti, pak se této sbírce snad raději vyhněte.
Lakomec
Molière (p)
Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů! Navíc napsané tak, že se se dá číst i dnes. Velmi nadčasové.
Noc na Karlštejně
Jaroslav Vrchlický (p)
Krásně se četlo. Snad proto, že z velké části byla kniha takřka slovo od slova inspirací pro film, nebo zkrátka proto, že je ten příběh krásný. Těžko říct, mám ráda film i knihu.
Mister
E. L. James (p)
Koukám, že ani změna nakladatelství nepomohla. Prostě jen další zbytečná kniha. Ovšem..každé zboží má svého kupce a i ta největší blbost na světě se vždycky bude někomu líbit.
Čtenář, který čeká od literatury víc, než ho*no na papíře, si z této knihy ale asi nic moc neodnese. Autorka píše tak strašně zoufale špatně, podprůměrně, že ani překlad to nedokáže zvednout ani na tu průměrnou oddechovou četbu.
Pevně doufám, že už mně další příšernost z pera této pseudospisovatelky, nevstoupí do cesty.
Stmívání: grafický román. Díl 1
Stephenie Meyer
Já mám Stmívání ráda. Je to takový hezký příběh pro náctileté slečny. A tady hodnotím především grafické zpracování, které je nádherné!
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Zřejmě nejsem správná cílová skupina, protože mě tahle kniha vůbec neoslovila, naopak mi to celé přišlo jako ztráta času.
Duna
Frank Herbert
Nevyhovoval mně styl a vlastně mě neoslovilo ani téma. Chápu, že jde o kultovní dílo, ale mě neoslovilo. Kniha se mi nečetla dobře, nebavila mě.
Mikulášovy patálie
René Goscinny
Ach, vzpomínko na dětství, jak nostalgicky voníš a úsměv na tváři kouzlíš. Jako dítě mě Mikuláš moc bavil :)
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
U knihy jsem se pobavila, ale mezi skalní fanoušky se určitě nezařadím...
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Jen co prvotina Kateřiny Šardické se záhadným názvem Zmizení Sáry Lindertové zaplnila pulty knihkupectví, strhla se doslova lavina. Ať jsem otevřela jakoukoliv sociální síť či platformu, odevšud na mě vyskakovala ta kniha s tajemně krásnou obálkou. Až jsem nakonec podlehla a knihu si pořídila. Pár týdnů jsem ji ještě nechala uležet v knihovně, až jsem se do ni pustila a zhltla ji snad během dvou nebo tří dnů.
Jak jsem už zmiňovala, obálka mě zaujala na první dobrou. Faktem je, že poté, co jsem knihu viděla pěkně z blízka, mám výhrady k perleti, která mi přišla už zbytečná a na můj vkus trošku kýčovitá, ale jinak musím říct, že se mi pořád velmi líbí grafická úprava, ta se opravdu velmi povedla. V porovnání s obálkami jiných titulů se dokonce nebojím označit ji za jednu z těch, které jsou na světové úrovni.
No a teď už opravdu k obsahu
Od mladých českých autorek toho zpravidla příliš mnoho nečekám, jelikož jsem se setkala s mnoha texty, které mě buď nezaujaly, nebo byly skutečně tak špatné, že jsem litovala času stráveného v jejich společnosti. Pokud má jít o fantasy či mysteriózní příběh, moje obavy vzrůstají, protože mnohdy z českých textů cítím velkou inspiraci v zahraničí, málokdy mi připadají skutečně autentické či originální, což si myslím, že velká škoda vzhledem k reáliím, které české prostředí nabízí.
Využít, co se nabízí, v tom je genialita
V tom mě právě Kateřina Šardická naprosto odzbrojila. Zvolila si vcelku originální nápad, a protože skutečně využila génia loci českého prostředí a religiozitu židovské obce, která je velmi silně spjata především s tajemnou starou Prahou a jejími podzemními chodbami, jež dodnes fascinují lidi napříč generacemi, dala příběhu přesně tu mrazivou atmosféru, která vyznívá zcela přirozeně, skutečně autenticky.
Dokonce natolik, že jsem se mnohdy setkala s komentáři typu "už v životě nevlezu do metra", což bylo bezpochyby myšleno s nadsázkou, přesto to považuji za úžasnou zpětnou vazbu, což se nedaří každému. Nevzpomínám si, že bych podobné reakce někde četla ohledně kopce nebo centra města.
Čas a prostor a co dál?
Dobře zvolené prostředí, nápad a vhodné reálie ale pořád nedělají z knihy fenomén. Autorka si, podle mě, velmi vyhrála i s postavami, které jsou uvěřitelné, dialogy nejsou hloupé nebo vágní, ale skutečně posouvají příběh, přináší střípky do mozaiky, z níž se pak stává nejen čtivý, ale hlavně napínavý příběh, u kterého má čtenář husí kůži a skutečně chce vědět, co bude dál, co se vlastně stalo a jak to všechno dopadne.
Co říci závěrem?
Zmizení Sáry Lindertové spadá do young adult české scény a mně se chce říct: "Zrodila se hvězda!" Tak, jak jsem byla zpočátku skeptická, jsem teď nadšená. Když jsem knihu dočetla, měla jsem šílenou chuť začít ji číst znovu. Nakonec jsem sice sáhla po jiné z té hromady knih, které mám na svém seznamu "K přečtení", ale přiznávám, že sleduji Šardickou na instagramu, abych věděla, jak to vypadá s její další knihou, které už se nemůžu dočkat.
Knihu tedy mohu jen a jen doporučit.
Na obtíž
Colleen Hoover
Autorka píše čtivě, postavám vdechne život a čtenáře donutí smát se, brečet, prožívat křivdu s hlavní postavou, doufat.
Čtení jsem si neskutečně užila.
Je pravda, že rodina jako tahle, to už je spíš krutá havárie, a autorka rozjela možná trochu víc témat najednou, která nakonec nedotahla do konce, nebo klouzala po povrchu, aniž by štrejchla hloubku, a syrská zápletka, byť sebeaktualnější, byla pro mě už trochu moc. Ale ústřední téma bylo jasné od prvních stran a mně se mi líbí, jak je zpracované, zejména oceňuji, že Yoli dodalo odkazy na české stránky pomáhající lidem najít pomoc, bojovat s depresí.
V knize mě dostaly wow momenty na konci knihy.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Mám pocit, že autor Oveho už nepředčí. Ale i tak jsem byla z tohoto formátu docela nadšená. Opět dávka emocí, ať už smíchu nebo slziček dojetí.
Knihu bych volila jako ideální dárek pro nastávající rodiče, ale i ty, kteří už za sebou nějaké ty plínky a sunar mají. :)
Backmanův laskavý humor je jako pohlazení. Jistě nesedne každému a každého neohromí, ale ti z nás, kteří milují trošku toho patosu, se jistě zalíbí.
Hry bez hranic
Michal Kašpárek
Když kniha vyšla, všichni pěli samou chválu, já však to nadšení zas až tak nesdílím... I když... Michal Kašpárek beze sporu píše velice čtivě, svižně a příběh sám o sobě byl perfektně vystavěný, vypointovaný.
Tady ovšem má pozitivní zpětná vazba končí...
Kniha byla místy velmi vtipná a sarkasmus vcelku sympatický, ale dost často na mě působil křečovitě. Zkrátka spíš jako póza za každou cenu.
Autor otevírá řadu témat, jimiž kritizuje společnost. Ale je to přesně ta kritika z pozice bílého bohatého muže, jenž nastavuje zrcadlo společnosti, ale přitom nemá tušení, jaké to je skončit ze dne na den na ulici nebo nemít na jídlo, což právě ta společnost denně řeší,proto nemá kapacitu na řešení problémů, které by měly řešit vlády zúčastněných zemí. A to vlastně ve mně jen utvrzuje názor, že je to celé jen taková póza,která je teď hodně moderní,jelikož je kontroverzní. Myslím, že jedni budou autora a jeho skvěle napsanou prvotinu milovat, druzí "nenávidět", protože sami řeší dost svých vlastních problémů. Záleží na tom, co (ne)má čtenář za sebou.
Rozhodně je to ale perfektní kniha do diskuse a už proto bych ji doporučila přečíst.
Sběratel motýlů
Dot Hutchison
Neskutečně děsivé právě tím, že nepůsobí zas až tak děsivě. Jasně, příběh je chvílemi dost těžko uvěřitelný a možná i drobet překombinovaný, ale na druhou stranu velmi čtivý a tou plíživou atmosférou je docela rafinovaný.
Mám pocit, že jsem zatím nenarazila na žádný thriller, který by se alespoň částečně vyrovnal mému milovanému Carterovi, ale tenhle nebyl zas až tak špatný. To už mi rukama prošla řada mnohem slabších. Do druhého dílu se možná pustím...
Medvědín
Fredrik Backman
Tenhle autor je jedním z těch, kteří se najednou někde objevili a jedou.
Ani tentokrát nešetřil mé slzné kanálky...a celkem překvapil závažností tématu.
Opět spokojenost.
