hermína14 komentáře u knih
Neotřelé, chytré a na kousky cupující naše nectnosti ...hlava nehlava. A ještě nás mistrovsky uvítá sám název knihy i obce:).
Hraní se slovy a vklouznutí do zdánlivých jednosměrek, kde se náhle zjeví spousta nových pěšinek, na které značka ty poslušné nepustila, to je osvěžující...
Doporučuje se nehltat. Vychutnat si každé slovo...a nechat doznít. Pak rozhostí se v nás třeba i slast:)...
Tolik jsem se chtěla dozvědět o tom zběsilci...leč prodírajíc se netrpělivě vším tím křovím, málem jsem se ztratila...jako když chcete poznat barvu vítodu a někdo vám neúnavně popisuje celou louku (včetně brouků:)). Posledních 40 stran a dojetí si zaslouží půl* navíc.
Tak to dopadá, když má vědec poetické sklony a smysl pro humor. Navléká na nitku nápadů perličky, aby na konci uvázal místo uzlíku třeba vážku:). Ty Stručné úvahy v první třetině jsou úchvatné!
V každé knize je schopna ovládnout jiný prostor a poctivě ho čtenáři ukázat. Ta plíživost a nenápadnost, s jakou nás (mě) umí vtáhnout do příběhu, volá úplně stejně tiše jako hrdinka po pomocné ruce...a jako obvykle je veliké finále v našem rozhořčení, přemítání a uvažování...ne v posledních odstavcích:)...a Keyser Söse byl přímý zásah.
Prvních 50 stran jsem ho nepoznávala a potom jsem si několikrát posteskla, kam se poděla ta jeho "nezaměnitelná a čerstvá zvrácenost". Bylo to příliš gynekolologické a polopatické. Ano, manipulace je téma k rozčilení až k ZALKNUTÍ a Palahniuk přemýšlí, až nás to bolí, ale tentokrát bylo to stádo zneužitých žen asi spíš na povídku.
Doufala jsem v kaleidoskop různobarevných příběhů a domněnek o hostech, leč našla jsem jen mudrující postavičky, u nichž jsem se občas pousmála nad absurdním slovním pingpongem. Ale uznávám, že stejně jako "svědomitě a pilně pracují zaměstnanci", umí autor pečlivě popsat situaci, detail v místnosti... i hrdinovo polknutí.
"Její cesta k východu vysaje z místnosti vzduch, znovu nastane něco jako osobní vakuum."
9 let jsem v ní listovala a kochala se obrazy, okukovala je a zkoumala:)..a pak přišel čas si ji přečíst; vložit život Mistra do vztahových i časových souvislostí a u jeho maleb přidat k pocitům "proč". A teď si zase budu listovat a uvidím možná hlouběji...?
Bylo to, jako když se ráno probouzím...v prvním příběhu mnu si oči a vracím se po řádcích zpátky, abych udržela nitku, ve druhém u čaje už s očima umytýma zaostřuju a vychutnávám každý lok (a větu) a třetí si užívám sbíhajíc ze schodů do slunečného dne...
bylo toho moc; každý něco chtěl a měl pocit, že s tím něčím bude šťastnější, ale všechno dohromady to tak bolelo...
Vrhla jsem se na ni tenkrát jako na další úlovek od svého oblíbence...chtěla jsem mít přečteno všechno...a musím se přiznat, že ať už ji napsal nebo ne, bez něho bych ji určitě z toho antikvariátu neodnesla:))
Nějak mě to tentokrát minulo, těšila jsem se, až bude konec...a na konci jsem jen povzdechla - proč?
a tady se s díky datuje počátek mé kariéry občasného čtenáře sci-fi...
Asi už od dob, kdy četli jsme Průvodce z odrbaných sešitých papírů A4, dělí se lidé na ty, co to četli a na ty ostatní...je to fenomén a kdo ho ignoruje, měl by poslouchat 2x denně Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaždí jednoho letního jitra...
Na počátku byl Maurice Ravel a jeho krásný cyklus Kašpar noci. "Musela jsem" najít tu jeho inspiraci. Dodnes okouzleně vrtím hlavou nad tím, jak je možné převést tak zázračně slova v melodii...ve sdělnou melodii
...dostala se ke mně v rozjitřeném čase...a dostala punc utěšitelky; asi proto je mi tak milá dosud...
Čekáte, že se stane něco zlého...stane, ale jinak, než si myslíte..a to mě baví..zvraty na poslední chvíli:)