HerrPilot komentáře u knih

O skutečném Marlowovi jsem toho slyšel tolik, že bych mohl napsat knížku o knížce, avšak Chandlerovy romány nejsou v současné době u nás tak nějak vydávány, proto jsem se rozhodl pro příslovečný Adidas se čtyřmi pruhy.
O hardboilových hrdinech jsem něco málo věděl, a tak mi bylo jasné, že blondýnka, vyobrazená na obálce, nebude v románu sténat jen kvůli těžkému ovládání padesátkových sportovních vozů. A měl jsem pravdu.
Prakticky ve všem ostatním jsem se však mýlil. Čekal jsem totiž příběh, ve kterém se tuplákový detektiv bude muset probíjet zástupy záporáků stylem Red Bullem nadopovaného Bruce Leeho, neustále přestřelky vygenerují tolik smogu, že i ti nejhouževnatější aktivisté to vzdají a že souložení bude tak časté, až odpovídající citoslovce seschne opotřebovaností.
Místo toho jsem dostal poměrně podařenou brakovku, oplývající (někdy temnou) padesátkovou atmosférou, alkoholem, cigaretami, femme fatale, osamělostí, nočními projížďkami, cynickým humorem, naivním, nikoliv však hloupým či nevzdělaným detektivem a chlapáckými fatalistickými kecy. Takže ano, jsem spokojen, dá se říci, že v několika ohledech splnila tato knížka má očekávání, týkající se hardboilů/noirů, některá také uvedla na pravou míru, za což jsem rád.

Nakolik je toto zdařilým pokračováním Marlowových dobrodružství nedokážu posoudit, ale jako brakový noir hodnotím 4 poctivými *.

5 01.04.2023

Nuž, tuto knižní činku jsem zakoupil ve sběratelské edici, jelikož Mighty Boys zkrátka umí, tak proč otálet. A po čtvrt roce jsem se konečně dostal k četbě této cihly.
Upřímně řečeno, nějak nevím, jaké hodnocení tomu udělit. Mým posledním grafickým románem bylo Mooreovo Z pekla, což považuji za nejlepší komiks, jaký jsem kdy četl, výkladní skříň a onanizační jízdu celého žánru. A jakkoliv hodnotit a srovnávat sci-fi komiks a komiks o (mj.) Jacku Rozparovači je pitomost, člověk se tomu zkrátka nevyhne.

Z tohoto pohledu dostává Dopis 44 velmi těžce na prdel. Příběh je to místy velmi ujetý (viz komentáře pode mnou), místy zrychlený jako raketoplán na extázi (ta třetí světová). Čas od času to postavy nedostávají sežrat dostatečně (opět ta třetí světová – v podání těchto tvůrců mi přišla moc čistě vedená, prezident Blades se z toho vykroutil jako nacucané klíště ze psa). Některá scénáristická rozhodnutí bych udělal také jinak (představit posádku astronautů a jejich životní příběhy až po tom, co je polovina po smrti, mi nepřijde jako geniální nápad; volil bych možná šablonovitější postup a představil je rychleji, aby čtenář dostal možnost poznat jejich životy, osobní problémy a hlavně dostal čas se s nimi sžít). Ta oslava amerického prezidenství mi taky občas přišla trochu moc, stejně jako celý kontakt s mimozemšťany (kluci a holky astronautští do toho šli na můj vkus až moc po hlavě).
Na druhou stranu se jedná o nemalý příběh s určitými přesahy, jehož nejsilnější momenty (pro mne) paradoxně tkvěly v politických kejklích než sci-fi složce a v pocitech naprosté beznaděje (to když už bylo jasné, že svět končí, vlak dojíždí do konečné stanice, už nemůžeme nic dělat, jenom sedět a užívat si poslední metry). Také je fajn, že autoři nezachránili Zemi jako takovou.

Komiksovému žánru i přes mé námitky ke knize budiž vzdán hold, jelikož Dopis 44 pracoval s velmi podobnou premisou, jako kniha klasické formy Mise Saturn (podobnou minimálně v tom, jak pracuje s pohledy do kosmické lodi a Bílého domu), přesto D44 dopadl v mých očích nesrovnatelně lépe (např. intimní scény tvůrci D44 pojali vkusněji, nejen scénáristicky, ale hlavně výtvarně).

Pokud jde o české vydání, nemám naprosto žádné námitky, Mocní Chlapci by se měli přejmenovat na Kouzelné Chlapce: skvělý papír, plátěná záložka, plastický obal a krásný přebal. K tomu vyhovující překlad bez do nebe volajících překlepů a grafické zpracování českých nápisů. Jsou fakt dobří.
Pokud jde o *, váhám mezi 3,5 a 4, proto je ještě neudělím.

Můj první Harris a upřímně... po dlouhé době jsem dostal naprosto přesně takovou knihu, jakou jsem chtěl a očekával.
Autor na několika málo stranách čtivě navodí mrazivou (a poněkud špinavou) atmosféru belgického městečka a lesa, odkud Němci odpalují své vskutku zázračné rakety na Londýn, vykreslí příběh jednoho ze dvou hrdinů, technika doktora Grafa, který stejně jako jeho šéf – slovutný profesor von Braun – chce do vesmíru, ale místo toho musí bombardovat Londýn se slídícími esesáky za zadkem, následně nám představí druhého hrdinu/ku Kay, která v rámci ženských sborů pomáhá analyzovat letecké fotografie týkající se V2 a jejich zázemí. K tomu všemu na pouhých +240 stranách přidá atmosféru Londýna, stíhaného náhlou raketovou smrtí, historii německého kroužku snílků, ze kterého vzešlo konstruktérské jádro pozdějších V2 a nádavkem čtenáře poučí o tom, jak takovou ve své době futuristickou raketu obsluhovat. Válka, napětí, životy v sázce, zrada, technické vymoženosti, vyšilující SS a gestapo, k tomu rozervaný mladý vědec a vysoká čtivost v kompaktním balení – tomu já říkám kompletní servis.
Čtenáře, kteří chtějí pouhý dobový špionážní thriller mohou mírně odradit popisy obsluhy raket, způsobu zaměřování „faudvojek“ Brity nebo rozprávění o německém raketovém programu stejně, jako mne mírně znechutily některé romantické linky, které si mohl autor odpustit a za které srážím 1*. Přesto pokud si chcete nenásilně rozšířit povědomí o nacistických zázračných zbraních a jejich lidech, tohle je dobrý startovní blok (autor v dovětku navíc uvádí svoje zdroje).

Velice solidní, atmosférické 4* a mírné vycinkání českému vydavateli – v anotaci zmíněná postava herečky pokud jsem dobře četl herečkou nebyla. Také se zde vyskytují překlepy a alespoň na jednom místě patrně došlo k přepsání jména vedlejší postavy.

5 06.11.2022

Jsem moc rád, že jsem natrefil na Mocné Kluky, protože jinak by se mi neotevřela možnost přečíst si tohle.
Souboj tří otroků s armádou vytrénovaných zabijáků, kde konec je jasný i bez toho, aby člověk spoiloval, není až tak převratným konceptem (upřímně – Trojka je krátký příběh, který uteče, ani nevíte jak, a pokud nebudete dávat pozor, možná vám toho uvnitř moc nezůstane), co ale činí tohle dílko výjimečným, je příprava.
Scénarista konzultoval své nápady s největšími hlavami v oboru, a podle toho vypadá i výsledek, ať už jde o politické fungování Sparty nebo výstroj jejích bojovníků.

Hvězdy zde neuděluji, jelikož celkově příběh nedosahuje propracovanosti, monumentálnosti nebo atmosféričnosti jiných žánrovek, se kterými jsem měl co dělat (V jako Vendetty, Strážců, Bomby nebo Zatmívačky), nicméně i přesto bych Trojku pro onu připravenost neváhal zařadit mezi demonstrační tituly, tj. ty, které svými schopnostmi ukazují komiksoskeptikům, že (dnešní) komiksy nejsou jenom dětskými chrastítky, nýbrž plnohodnotným uměním.

V neposlední řadě musím vyzdvihnout práci vydavatelů, protože to, co předvedli tady, nepředvádějí ani někteří velcí vydavatelé. Pevná vazba, nádherný bílý přebal a plátěná záložka jsou jenom začátkem. K tomu přidejme Gillenovu předmluvu pro české vydání, delší rozhovor Gillena s profesorem Hodkinsonem (vedoucí autoritou na Sparťany), Hodkinsonův doslov pro české vydání, kde rozebírá mj. zneužití Sparty nácky apod., doslov dr. Nývlta z AVČR s doporučenou literaturou v češtině, a k tomu galerii obálek a skicář.
Tohle už není komiks, ale startovní blok pro studium Sparty, jakož i vlhký sen všech (komiksových) zájemců o historii. Komiksový bůh to vydavatelům zaplať.

První selfie fotka historie, Abraham Lincoln ještě jako junák bez vousů, stavba Eiffelovy věže, Blériotův přelet kanálu La Manche, výjevy z hospodářské krize třicátých let nebo fotografie lidí spěchajících do biografů od mladého Stanleyho Kubricka.
110 let (1839-1949) fotografie v poměrně velkoformátové publikaci, která dává vyniknout detailům na kolorovaných fotkách, díky čemuž by publikaci i v češtině lépe slušel podtitul „Paper Time Machine.“ To vše navíc doplněno komentáři autorů knihy, a citacemi autorů daných fotek nebo dobového tisku.

U téhle (nejen okrasné) lahůdky, schopné takřka skutečného časoskoku, nemohu dát míň než 5 barevných *. Jediným mínusem snad byla trochu volnější vazba, ale je možné, že to je kosmetická vada pouze u mého kusu.

5 30.01.2022

Kdyby tenhle komiks byl autem, jistě by dostal SPZ začínající písmenem V, neboť dle mého se jedná o veterána se vším všudy – kdysi to byl komiks důležitý, pomohl Batmanovi dostat se i mimo komiksovou komunitu, šlo o ucelený příběh který snad poprvé naboural Wayneovu věčnou třicítku, nicméně čas jej docela předběhl, a aspoň podle mého příběh již poněkud vyčpěl – díky machistickému settingu to přímo křičí: OSMDESÁTKY!!!
Po masáži z různých zdrojů jsem čekal komiks, který mi vypálí podrovníkové partie svými rvačkami a neurony myšlenkami. A ano, testosteronové partie si na své skutečně přišly, ale myšlenkově a příběhově jsem měl dojem, že sleduju, jak pejsek a kočička pečou dort: Batman se vrací- Two-Face taky-TF dělá bordel- TF se ztrácí- Nastupuje Joker-Odchází komisař Gordon- Joker se odejde-Sověti vystrkují rohy- přichází Superman; a k tomu samozřejmě Mutanti. To vše dohromady zkrátka přispělo k velké myšlenkové roztříštěnosti.
Taky kresba nebyla nijak oslnivá – takoví současníci, Strážci, byli lepší na pokoukání (o Bollandově výkonu v o 1-2 roky mladším Batmanovi: Kameňáku ani nemluvě), v bojových scénách jsem nezřídka musel tuze uvažovat, na co se to dívám. A upřímně řečeno mi některé „celostránkovky“ připomněly kresby superaut, které na základce plodil můj kamarád fixkou...

Jako velký plus bych viděl televizní vysílání, a vyjádření občanů Gothamu a politiků, které celému pozadí propůjčily život.

Přes svou kritiku si ale tenhle příběh zase po čase dám znova, jelikož: ve své době pomohl mému oblíbenci Batmanovi k širší popularitě; vidět padesátiletého prošedivělého hromotluka, kterak oděn do spandexu mastí mladší pizizubku v bahně se neomrzí; zaujala me teze z knihy Glena Weldona Temný rytíř: Historie Batmana, kde se tvrdí, že zdejší Batman není z nedaleké budoucnosti, ale že je o 20 let starším Adamem Westem (na což má údajně narážet Batmanův první „ponávratový“ kostým). A poněvadž výše zmíněné me uvrhuje do rozpaků, hvězdy tentokrát neudělím.

Na konec přidám aspoň pomyslné palce za výtečný český překlad i technickou úroveň (i výlohy gothamských obchodů jsou vyvedeny v češtině, a to zcela vizuálně přirozeným způsobem).

U všech netopýřích bradavek!
Velice, opravdu velice čtivý příběh nejznámějšího netopýra na světě (resp. po wuchanském incidentu druhého nejznámějšího), který čtenáře provede prvními kradenými příběhy zcela neoriginálního vraha ve spandexu, přes „anallni“ uvedení chlapce Robina, gay-paniku, sjetý šedesátkový seriál, osmdesátkové komiksové i filmové herdy, Schumacherovy netopýří bradavky až po dobu post-nolanovskou. Autor během této jízdy poctivě nakládá nejen toxickým fandům, komiksovým a filmovým tvůrcům, ale také Batmanovu „autorovi“ Bobu Kaneovi, pěknému čípkovi.

Někdy jsem si nebyl jistý faktickou správností výkladu (třeba k rozjívenému filmu Batman a Robin měli rekvizity z bezpečnostních důvodů navrhovat designéři od McDonalda, což ale autor knihy nepřímo zmiňuje u předchozího filmu Batman navždy). Také obrazové přílohy mohlo být poněkud více, přeci jen Batman je 80 let tvorem obrázkovým... Ale pokud jde o technickou stránku obecně, české vydání má naprosto skvostnou obálku s plasticky ztvárněným titulem. Paráda!

Kol a kolem se jedná o výbornou publikaci, určenou všem batmanofilům a komiksákům obecně. Zasloužených 5.

5 11.12.2021

Pérák – muž mnoha s časem se měnících tváří, s pružinami nebo implantáty na nohou a s dvojsmyslnou přezdívkou konečně dostal svou úspěšnou mainstreamovou sólovku. A pro me to dopadlo tak trochu rozpačitě.

Nejprve klady – knížka v pevné vazbě má dobrou technickou úroveň. Člověk se toho papíru zkrátka rád dotýká. Rovněž i kresba je docela vydařená a celostránkové kresby jsou více než jen fajn. Také různá pomrknutí směrem k popkultuře (Indianu Jonesovi) a historii (Lidice) jsou dobré. Bonusy, umístěné na konci, rozhodně taky hvězdy neuberou. I koncept děje by ušel... ale tady se už dostávám k...

...Záporům. Děj má sice dobrý koncept, ale všechno jede příliš rychle. Nalezení Libušiny lebky? BIM- nalezeno. Vztah s mladou Židovkou? BAM- dva políčka to jistí. Zjištění, že ona Židovka je s Pérákem těhotná? ŠVUNK- jedno políčko a jedeme dál. Zavraždění Pérákovy partnerky i s nenarozeným dítětem (non-spoiler – je to i v anotaci 2. dílu)? PLESK- hotovo. Zkrátka a dobře tu není ten emocionální náboj, měl jsem problém se tak nějak ztotožnit. Chce to jednou tolik stránek. Taky kresba a rozvržení fungují dobře, pokud zobrazují statické scény nebo krajinu, ale v momentě, kdy se dostáváme do akce, celé je to nepřehledné.

Ve finále to na me působí, jako když si autoři házeli mincí, zda půjde o komiks pro děti nebo dospělé a ta mince (potvora jedna!) ustrnula na hraně. Příště to chce víc stránek, lépe rozpracovat kořeny postavy, pohrát si s emocemi apod. Tak to bude za 3 opérované *.

P.S. Pokud vás Pérák zaujal, doporučuju krátkometrážní animák Pérák: Stín nad Prahou, který je i na YT.

5 21.11.2021

Svazek útlý tak, že by způsobil deprese i kdejaké miss, je docela pěkně vypraven – na přední předsádce shrnutí Verneova života a hlavně tvorby, zezadu pak mapa záchranné výpravy do Antarktidy. A mezitím nádherné ilustrace, zvláště ty celostránkové, zobrazující cestu goelety skrze ledové masivy.
Verneův originál jsem sice nečetl, ale zato jsem četl páně Poea origo originál, a i díky tomu jsem si mohl znovu vychutnat tu sklíčenost nad událostmi na ostrově Tsalalu, apod.
Nicméně hvězdy dám jenom 3, jelikož ta adaptace je tak dobrá, že mohla být jednou tak delší, a více se do věcí ponořit. Takhle to kapku připomínalo první milování – příjemné, vzrušující, místy správně napínavé, leč krátké.

5 01.09.2021

Jako první jsem hodil očkem na film. Byl jsem docela zvědavej, co onen režisér s vzezřením sériového vraha vymyslel pro tenhle titul.
No a teď jsem se dohrabal ke knížce. Ještě včera, před 24 hodinami bych nevěřil, že něco takového dokážu vypotit na své klávesnici, ale tadyhle film převálcoval knížku stejným způsobem, jakým by to učinil parní válec s Večerníčkovou hučkou.
Zatímco film byl asi nejstrašidelnějším dětským filmem s českou jazykovou verzí (přece jen Adventures of Mark Twain jsou kapku ostřejším střelivem), jaký jsem za dlouhou dobu viděl – a zvláště tak poslední 1/4 byl a riadne sädomäso – knížka byla tak nějak... plytká.
Věřím, že číst ji jako první, dal bych asi víc *, ale stalo se jinak.
Porovnávat film a knížku je za normálních okolností blbost (odlišná média, odlišné postupy), přesto u Koraliny to celkem jde. Tvůrci filmu si pouze přidali jednu postavu, lépe rozehráli kontrasty Rodiče x Druzí Rodiče, Druhou Matku urvali ze řetězů a lépe vykreslili Druhý Svět. Gaiman naproti tomu se s tím nepáře, děj rychle ubíhá (stránek je přitom docela pomálu), ale po dočtení jsem neměl ty emoce, jako z filmu. I nějaké ty hlubší myšlenky mi v té knížce nějak zapadly...

3* dávám za svižnost, čtivost a poměrnou originalitu.

5 21.07.2021

Po tom, co jsem odhalil existenci ilustrovaného vydání Persea SynaJackova, jsem usoudil, že je nejvyšší čas zkřížit meče s touto kopií Harryho Pottera.
Překvapivě to nedopadlo tak špatně. Čtivé to bylo, dobře to plynulo, člověk si prosvištěl řeckou mytologii (což může být plus pro děti).

Co mi ale vadilo, to byl americký prvek. Obecně moc nemusím, když jsou mytologičtí bohové a hrdinové zlidšťováni (viď Marvele?). A tady si polobohové cpali panděra hambáči, colou (různými příchutěmi), chipsy, Olymp se nacházel nad Empire State Building, Zeus byl oblečenej jako nějaká kombinace hipstera a byznysového žraloka, a Poseidón dřepěl na pitomé rybářské stoličce. Navíc samotný Perseus se choval jako syn špatně napsané postavy Arnolda Schwarzeneggera. Ty jeho „hlášky“ mi za chvíli začínaly lézt na nervy, a po tom, co tam poslal „jdeme jim tam nakopat zadky“ jsem měl chuť vzít trojzubec jeho otce a narvat mu jej do míst, kde sídlí bůh Anus (dámy prominou)... Také mi kapku vadila absence napětí. Hrdina si tak nějak jde, všecko pobije/získá/doručí v tempu, za které by se ani Zásilkovna nemusela stydět, ale čtenář se tak nějak o ty postavy nebojí.

Asi nemá smysl nimrat se v knížce pro děcka, na druhou stranu jsem očekával kapku víc. Tak to byl skutečně rip-off Harryho Pottera. * nicméně dám 3 za čtivost, vkomponování jednotlivých věcí z mytologie a zvláště ke konci probleskující záblesky hloubky.

Zvláštní upozornění si zaslouží naprosto úchvatné ilustrované vydání, které v některých technických aspektech přebilo i ilustráky Harryho Pottera. Rocco sice není Kay, ale jeho ilustrace přidávají příběhu na stylovosti.

5 06.05.2021

Další „Fantomasovka“ do kolekce, a tentokráte mírné zklamání.

Zatímco první díl prakticky začíná vraždou za tajemných okolností, načež lehce gotický tón prostupuje celým příběhem (který má i docela stabilní konstrukci), díl druhý se má problém vůbec rozjet. A když už se rozjede, je těžké jej zase přibrzdit a nasměrovat do kolejí, které by se držely termínů jako „srozumitelnost“, či „logika“. Titulní Fantomas je sice v celém díle, ale tak nějak tam... není. I konec je docela napínavý, ale možná už není tak ďábelský, jako zakončení předchozího dílu.

Stále ovšem platí, že se podíváme mezi spodinu, mezi smetánku, auta budou mít zásadně petrolejové(?) svítilny, budeme svědky natáčení jednoho z prvních(?) mimoateliérových filmů, dostaví se i mírná brutalita, a čtivost nepolevuje ani s tímto dílem.

Za onu rozpadající se konstrukci, jakož i za místy vysloveně imbecilní samomluvu postav (ne, fakt nepotřebuju detailní náhled do Fantomasových myšlenek. Ten má být tajemnej) ale musím 2 hvězdy strhnout. Stále je to v rámci žánru dobré počtení, nicméně jednička je jen jedna...

5 09.11.2020

Moje další gaimanovka, a jmenovec Armstrongův opět nezklamal.
Kniha s burtonovskou atmosférou, která není jen pro děti (což v doslovu zmiňuje i sám Gaiman – nic ze své tvorby necílí primárně jen na děti, či pouze na dospělé, tedy kromě Amerických bohů), obsahuje kostru Knihy džunglí, střípky Mary Poppins (opět viz. doslov), jistě něco z H. P. Lovecrafta (město ghúlů – Ghulheim – má proporce pozemských měst Cthulhu), motiv dlouhé a trnité cesty z pohodlí domova zase připomene Tolkienova Hobbita, a něco málo tu snad je i z keltských mýtů.
A všechno tohle je zabaleno do pochmurného anglického kabátku s humornými prvky, který je ovšem místy trochu děravý, místy má možná až příliš konvenční střih, a místy máte i pocit, že designér mohl látku využít lépe, nebo jí i trochu přidat. Výsledný oděv je ale velice pohodlný, oblékatelný (rozuměj: čtivý), a vše doprovází atmosférou pasující ilustrace McKeanovy.

Horší, než Hvězdný prach, o mnoho lepší než Nikdykde. Díky zmíněným nešvarům ale nemohu dát čistých 5, přesto uděluji 4 čerstvě odhrabané *. Jistě se k ní ještě někdy vrátím.

5 28.09.2020

Je skvělé, když se mistři vyprávěči pustí do převyprávění starých děl a mytologií, které tvořily naší civilizaci (a tedy nejen tu naší), no a když je oním autorem takový pan Gaiman, tak to nemůže dopadnout špatně.
A taky to špatně nedopadlo. Ve formátově malé knížce se skvostným přebalem a pěkným obalem najdete výběr těch nejznámějších mýtů, z nichž většina se točí kolem Odina, Thora a Lokiho, který je hybatelem asi 101 % věcí, které se tam stanou (co jsem pak četl, tak součástí severských mýtů jsou snad i ságy o lidských hrdinech, ty zde ale nenajdete, takže kniha je opravdu jen takovým „the best-of“). V knize prakticky prosté popisů také vystupují všichni ti skřítci, hadi, polomrtvé dcery, osminozí koňští synové, magické artefakty, (všechny) vyzbrojené jmény ne nepodobnými lékům na předpis, kterými byl fascinován a inspirován pan Tolkien. A na své si přijdou i milovníci mužů v ženských šatech, či fanoušci příležitostných milostných vztahů bohů a zvířat.

Zajímavé také je, že ačkoliv všechno to jsou povídky, celé to míří k nevyhnutelnému konci a oné slovutné poslední bitvě. Takže čtete vtipnou historku, ale už víte, že ten a ten konec knihy nepřežijou.

Dávám 5 divokých * a doporučuji všem fanouškům Marvelu. Znalcům této mytologie tato knížka asi moc neřekne...

5 13.09.2020

Velice nevyrovnaný kousek. Na jednu stranu dostanete krásné velké fotografie, díky kterým si připomenete vaše oblíbené epizody, padouchy a hrdiny, na druhou stranu jsou popisy jaksi očividné (v příslovečném stylu „déšť je mokrý, cukr sladký“), a prakticky nic nového vám nedají. Na štíru to je i s informacemi ze zákulisí. Pokud hledáte nějaké průřezy – dostanete pouze jednu daleckou loď z konce 1. série nového Who (myslím, že epizoda se jmenovala Parting The Ways) a snad ještě jeden průřez, který si ale již nepamatuji. Rozhodně nečekejte popis a ukázky vnitřního vybavení třeba Kyberlidí či Daleků, tak jak jsem očekával já.

Knihu jsem zakoupil, jelikož od stejného vydavatele mám i podobnou knihu o Indianu Jonesovi, která je ale pojata daleko lépe.
Pokud chcete nesrovnatelně lepší knihu ze světa Doctora Who, z vlastní zkušenosti mohu doporučit The TARDIS Handbook od Stevena Tribe'a, která je formátově i stránkově menší, ale informačně je na tom daleko lépe, než tento mamut.

Dávám 3 časoborné * aspoň za ty fotografie.

5 03.09.2020

Tak po dvou letech nepravidelného čtení jsem dnes ukončil své první čtení nejslavnější trilogie v pěti dílech. A nebylo to věru pěkné loučení.

Do posledního dílu jsem šel s tím, že je sice poslední, že už žádný další díl k přečtení nebude, ale zároveň jsem se na něj těšil, povzbuzen zdejšími komentáři, že se nejvíce blíží legendární jedničce. Dle mého se to k jedničce má asi jako hodinový strojek bez promazání: nějaký humor zde sice najdeme, ale je to těžkopádné, jakoby psané z donucení, bez onoho metaforického „promazání“; první díl měl prakticky ta samá ozubená kolečka, ale jelikož byl napsán v jakési radosti z tvorby (aspoň to tak vypadá), má to promazání, a tím pádem to neskřípe, a je radost to sledovat v chodu.
O zdejším konci, seříznutém jako Roberspierre, už raději pomlčím.

Je pravda, že z tohoto dílu velice vyzařuje Adamsova láska k počítačům, jakož i jeho někdy trochu šokující zkušenosti z psaní (a natáčení) dokumentu „Ještě je můžeme vidět“, který se věnuje ohroženým druhům, přesto té melancholie tam bylo jaksi přespříliš. K tomuhle dílu už se zkrátka neměl nechat donutit, byť právě díky tomu vidíme vývoj samotného Adamse.

Z úcty k autorovi raději nehvězdičkuji, jelikož jediná pro mne výborná pasáž byla pouze ta s Králem. Jinak to bylo ne(z)řízeně chaotické s nejasnými/zmatenými motivacemi (a to i dle Adamsových standardů).

P.S. Jako obvykle doporučuji knihu Nepropadejte panice od Neila Gaimana a spol., která vysvětluje pozadí vzniku jednotlivých dílů Stopaře.

Tahle knížka je legendární. Co povídka to prakticky perla. U některých jsem brečel smíchy (Výlet s Lomcovákem, Návštěva v Zoo, Výchovný koncert,...), což se mi nestává tak často.
A například Babička, tak jak jí představují pánové Š+G, je v mých očích lepší, nežli stařenka Němcové, a to nejen proto, že mám rád saxík. A kdybych někdy uvažoval o tetování, horkým favoritem by byla hláška z Kida Psance „Pár slov v srdci jen: ČUNDR-TEXAS-MNOHO ŽEN“.

Jednu hvězdu ubírám za Pupáky, jelikož politickou satiru nemám rád prakticky v jakékoliv podobě, ale jelikož se jedná o kompletní povídky Š+G, je asi dobře, že tam umístili i tematicky-někdy-podobné scénky.

Knihu jako takovou mohu doporučit všem, kteří mají rádi absurdní humor (tyhle povídky fakticky stanoví místo, kdy měl český humor nejblíže tomu anglickému).

5 29.11.2019

Nestává se mi často, abych psal komentář nejprve k pokračování nějakého díla, nicméně u 2010 udělám výjimku.

Všichni scifáci (a nejen) vědí, že kniha 2001 vznikala souběžně s legendárním filmem. Kubrick zkrátka chtěl nějaký „netradiční/kvalitní sci-fi film“ a tak s Clarkem prostě přepsali (hlavně) filmové dějiny. A výborný film svou slávou ozářil knihu a opačně.
2010: Druhá vesmírná odysea ale vznikala samostatně, Clarkovi do děje nekecal pedantický filmový režisér a tak si mohl jet po svém. A taky toho náležitě využil. V prvním dílu bylo všechno tak nějak strohé, připadalo mi to skoro jako beletrizované pojednání o možnosti výskytu mimozemšťanů bez fyzických skořápek. Postavy (tedy až na HALa) byly poněkud papundeklové a ačkoliv se mi ta kniha velmi líbila, po přečtení 2010 musím uznat, že co drželo jedničku byl: film, počátek, konec a HAL. Pravda, popis Saturnových prstenců byl vynikající, ale na celou knihu to nebylo zas tak moc. I tak šlo ale o velmi působivý a čtivý počin.

Pokračování, čili 2010, bylo dle mého názoru první skutečnou vesmírnou odyseou (první díl měl nést název 2001: První kontakt). Byla provedena v mezinárodním složení 7 Sovětů a 3 Američanů, kteří se dělili o robustní sovětskou loď Leonov. Kromě putování vesmírem konečně vystupují do popředí i osobní problémy jednotlivých postav, jsou zde zmíněny i kosmicko-politické problémy (astronauti jsou obyvateli státu jménem Vesmír, tudíž jsou schopni spolupracovat i s formálními nepřáteli), dostane se nám i víc lyrických popisů planet a jejich měsíců (popis Jupitera a jeho oblaků byl velmi, opravdu velmi podařenou sekvencí), příběh jako takový nikam nespěchá a dostane se i na napětí (to když se posádka Leonova v časové tísni rozhoduje, jak a zda prozkoumat velký monolit). Jsou rozpracovány některé záležitosti ohledně osudu Dave Bowmana z prvního dílu a také způsob fungování a myšlení jeho přetvořitelů/mimozemšťanů (kteří došli k tomu, že Myšlení je tím nejcennějším v celém vesmíru). A na své si přijdou i fanoušci halucinoidních jízd z prvního dílu. Novinkou jsou pak poměrně četné narážky na kulturu (třeba Pána Prstenů).

Obecně tento díl není tak mystický jako 2001, nicméně je to celkově lepší sci-fi kniha. Prokreslenější charaktery a prostředí vesmíru spolu s uvážlivým dějem mne nutí k udělení 6* z 5. Tak nějak si představuji hard sci-fi.

P.S. Nenechte se odradit faktem, že Clarke touto knihou navázal na film, ne na předchozí knihu. Možná chtěl rozšířit čtenářské pléno nebo usnadnit filmařům adaptaci.

Knížka o tom , jak se ještě menší poddruh trpaslíka , vědecky zvaný ,,Hobit" , z jídelního závisláka proměnil v něco , čemu díky DC a Marvelu říkáme superhrdina .... ačkoliv zase nepřehánějme :) .
Když jsem tudle knížku vybalil z krabicovitého sevření a prohlédl si ilustrace , vykonané samotným VelkusMágus Tolkienem , tak nějak ... se mi prozářil den . Hobitín , Roklinka , Meddědův příbytek , atd. Nějak jsem začal litovat lidi , kteří na knihy a jejich milovníky posílají ,,exorcisty" .
Hmm ... Docela mi to tu začíná smrdět moralizováním a tak ještě aspoň ocituju Hobita - totiž jednu z nejkrásnějších a nejkouzelnějších , co jsem v knihách četl :
,,...a vyfoukl krásný kroužek šedivého dýmu , který se neporušený vznesl do vzduchu a odletěl přes Kopec ."
No není úžasná ? :)
Zasloužených 5*

5 21.09.2017

Tuhle knížku jsem měl v merku tak dlouho, že moje osobní knihovna se mezitím stihla naučit italsky a odjet do USA na PuzoTour.
Až jednou se mi opět připomenula během mé procházky stránkami jistého internetového antikvariátu, z jehož názvu by byli bratři Čapkové odvaření, tak si říkám, proč tomu drakkaru nedát už konečně šanci...

A výsledný dojem je stejně rozporuplný jako nutnost přivolat záchranku. V komunitě amišů.
Z jedné strany atraktivní téma Vikingů na Středozemním moři, k tomu rané Benátky, Egypt bez žraločího suši z neukázněných ruských turistů a mise k ukradení ostatků křesťanského světce z rukou bezbožníků.
Na straně druhé takové vatovité zpracování. Mám za to, že autor musel excelovat v tanečních, neboť celou dobu jsem měl nutkavý pocit, jakoby tančil kolem a bál se tnout do živého. Jako kdyby se bál přidat do své knížky emoce. Zkrátka mi to připadalo tak sterilní, že bych to z fleku používal na operačním sále.
Větší emoce jsou snad jen na konci (a možná trochu i v prologu), ale všude jinde se jede tak nějak strojově. Netýkalo se to ovšem všeho, například popis večerů na moři nebo na majáku Faros (který byl jedním z antických divů světa) byl pěkný...

Kol a kolem jsem rád, že jsem to četl ve vlaku cestou do práce, protože přesně k tomu je tato kniha určená - k bezmyšlenkovitému pozření, při čtení doma by to asi bylo kapku horší. Ale v tom vlaku zabaví, ne že ne. Slavnostně tedy uděluji 3 severské, nikoliv ukradené *.


Jako dovětek je třeba pochválit mapku oblastí kolem Středozemního moře v 9. století n.l. a drakkaru na předsádkách, a pohanět velké množství chyb v překladu, jejichž koncentrace by i v základním školství vysloužila žákovi trest smrti rozstřílením.

4 02.07.2023