Hobo
komentáře u knih
Syn strážce majáku
Vláďa Zíka (p)
Oblíbená kniha mého dětství. Dost mě mrzí, že ji už nemám a nemohu si obnovit zážitek. Ale vzpomínky vydají za 5*.
Přirozené a duchovní základy světa a života
Vladimír Hoppe
Osobně jsem hluboce nespokojen s tím, co mi věda nabízí; pravda, v mládí mě okouzlovala a rád jsem si budoucnost představoval jako obklopen vědeckými vynálezy. A když jsem se té budoucnosti dožil, pociťuji spíše rozčarování. (Už v tom slově je určitý rozpor...) Hoppeho doba proto podle mého teprve přijde - až toto rozčarování a pubertální okouzlení vědou pocítí více lidí. Hoppe se prostě stává stále aktuálnějším. Věda nedokáže proniknout k podstatě skutečnosti: její pojmy, zákony a teorie jsou sice „prostředkem naší orientace vůči světu, nemohou však vyjádřit svět v celé jeho hloubce“ (je to „lahvička obsahující nepatrný zbytek Oceánu kvalit“). Zvláště bezradná je se svou objektivizující a kvantifikující tendencí, když má něco říci o člověku samém, o jeho duchovním životě, hodnotách, touhách, cílech. „Moderní civilizace, tím že dala rozhostit mechanistickému světovému názoru a technické vzdělanosti, přetrhla jakékoliv spojení s duchovním a mravním kosmem.“ Věda proto také nemůže rozhodovat o „celistvé a nepřevoditelné kvalitativní oblasti náboženských zážitků“ – např. Bůh pro člověka existuje v subjektivních mravních nebo náboženských zážitcích, jež „nesmíme anulovat objektivním měřítkem a hodnocením vědeckým“. "Vědecká filozofie“ je contradictio in adiecto: filozofii musí jít o směřování k absolutnu a o život sub specie aeternitatis.
Kapesní demagogika
Jan Klímek
Kupodivu o autorovi tohoto nevšedního dílka si nevygooglujete nic. Ale v jeho brožurce si docela počtete.
Nutno ovšem připodotknout, že v některých tvrzeních se rovněž dopouští demagogie, neboť obecně přijímanou "pravdu" neprověřuje.
Znamení Lipan
Záviš Kalandra
Je poměrně zajímavé číst tuto marxistickou historiografii z pohledu uplynulého času, která byla napsána vlastně ještě před Kalandrovou roztržkou s KSČ. Není to špatně napsáno, přesto stojí za porovnání, jak současná doba, nejen současná ideologie, ovlivňuje i pohled na dějinné události. Uvedená fakta se v zásadě v různých dílech opakují, rozdílná je ovšem interpretace. A když to čte člověk ještě s odstupem téměř sta let, je to přece jen zřetelnější, vzhledem k tomu, kolika interpretacemi si již sám prošel.
Nejvíc mě zřejmě zaujala kritika historika Pekaře, dnes tolik velebeného (podle mne právem), ale v brožurce je více zajímavých momentů.
Je vidět, že Kalandra, tento trockista, koncentráčník a nakonec odsouzenec k smrti, má co říci i dnešní době, byť svými omyly. I ty mohou budoucnosti ukazovat cestu.
Přece nechcípnu jen tak
Hynek Klimek
Nemám moc rád knihy tohoto typu, zejména když je to navíc o úspěšných handikepovaných sportovcích. Nejspíš je to tím, že jediný sport, který uznávám, jsou šachy. A tak prostě nesnáším ty knihy, které se snaží mě přesvědčit, že sport je jediný způsob, jak překonávat postižení.
Fakt je, že tady mne nikdo o této pravdě nepesvědčoval, prostě jde o ženskou, která je sportovně naladěná od malička a žádný vozík jí v tom nedokáže zabránit. Tak to lze přijmout.
Naštěstí jsem si komentář od haty17 přečetl až po svém a taky začal pátrat na síti. Jako by to byla voda na můj mlýn, ale omezím se jen na knihu: takže se v zásadě ničemu v ní nedá věřit, je to jen stylizace. Vždyť první, co se provalilo, byl doping.
Deník Michelangela blázna
Rolando Cristofanelli
Nu, Schulzův Kámen a bolest to není, to asi nelze překročit, nicméně i tento popis Michelangelova života má svou hodnotu. Forma vlastního deníku samozřejmě omezuje autorovy možnosti v líčení, ale i tak stojí za přečtení. V každém případě je čtenáři nabídnut celý umělcův život, což má svou hodnotu. Ale zase: zvolená forma neumožňuje do hloubky vykreslit všechny historické okolnosti a osobnosti, podat plný obraz doby, jak to udělal Karel Schulz... Plus knihy je v oné sondě do uvažování, jak o tom píše JoeSurikata.
Labyrint říše rozumu
Milan Bauman
S ohledem na dobu vydání jsem očekával větší zastaralost, leč není tomu tak; snad až v závěru při líčení budoucího rozvoje elektroniky jsem se trochu usmíval...
Kromě jiného mě zaujalo mnohem menší sovětské vlezdoprdelkování než bývá obvyklé v dnešním americkém vlezdoprdelkování. Zmínek o západních vědcích bylo možná i víc...
Čo nesmiete vedieť: Čo pred nami historici zatajujú
Marián Kapolka
Pro dnešní rozkolísanou a nestabilní dobu nesmírně užitečná kniha, která dodává optimismus a naději, že pravda se blíží.
Dukla mezi mrakodrapy
Ota Pavel
Fakt je, že fotbal mě absolutně nezajímá. Ovšem reportáže od Oty Pavla mají své kouzlo.
O české řeči úřední: vůči projevům poslance dvorního rady Dr. A. Bachmanna
Josef Herold
Právnická obhajoba české řeči, dokazující, že v Čechách vždycky platila čeština a vyvracející tvrzení o právní nadřazenosti němčiny coby úřední řeči.
Starožitník
Walter Scott
Přelouskáno. Ale dalo to práci. Opravdu mi to v dnešní době připadá skoro nečitelné.
Manon Lescautová
Antoine François Prévost
Bohužel jsem četl tento román až po Nezvalově dramatizaci a přebásnění, což na mne mělo špatný vliv. O dobové souvislosti mi tehdy nešlo.
Stezkou smrti
Vladimír Šustr
Dobrý dobrodružný román z Paraguaye s přesahem na nacisty. Napětí trvá celou četbu, opravdu dobře se čte.
Výprodej kosmických snů
* antologie
Tato edice byla většinou osvěžující, leč narazil jsem na lepší antologie. Pravda, neční z toho žádná ideologie, ale občas mám dnes pocit, že jsme v té době vidívali v ruské literatuře ideologii, i když tam nebyla. Jak to bývá, jsou povídky seřazeny celkem vzestupně, a tak se mi nejvíc vlastně líbila ta úplně poslední - Láska k Zemi, ale ani Přestupek není špatný. Víceméně výběr mírně zastaral, ale není to vcelku špatné čtení.
Největší skandál v dějinách lidstva
Eduard Martin (p)
Eduarda Martina považuji za jednoho z nejoriginálnějších českých sci-fi autorů. Jeho povídky mají vždy skvělý nápad, který rozvíjí do úplné hloubky, až k absurdnu. Právě proto ale nikdy nebude patřit mezi zásadní oblíbence běžných čtenářů a mně osobně také stačí jedno přečtení. Jako by to vše bylo i nějak přeintelektualizováno, takže osobně k těm nápadům jsem si i (ne)vytvářel emoční vztah.
Vzpoura andělů
Anatole France
Srovnám-li Ostrov tučňáků se Vzpourou andělů, pak to pro Vzpouru dopadá dost bledě. Nic, co by mě opravdu zaujalo, až na několik vtipných sentencí. Možná je to tím, že postavení a vliv Katolické církve se od doby napsání tolik změnilo. Ve své době mohl France vidět ideál v antickém Římě; problém je v tom, že zdálky vše vidíme jako ideál či jako Zlatý věk, a pak se nám dobře kritizují současné nedostatky. A klady nevidíme. Ostatně France by se myslím hodně divil, kdyby viděl uskutečnění socialismu v praxi. Možná by psal v kriminále.
Ono je lehké propagovat ideály, leč rozpoznat v nich iluze, to fakt není jednoduché.
Uzavírám vás do svého srdce - životopis Josefa kardinála Berana
Stanislava Vodičková
Dobrý, dokonce velmi dobrý zdroj informací o kardinálu Beranovi, zvláště pro nezaujatého člověka, který po většinu života žil zbaven možnosti nahlédnout do tohoto "jiného kosmu", existujícího navzdory dobovým ideologiím. Ať je to jakkoli, byť nežiji náboženským životem, dodnes jsem nepoznal lepší návod k životu než jak ho podávala tradiční katolická církev, i přes veškeré pomlouvačné kampaně.
Han z Islandu
Victor Hugo
Na rozdíl od Bug-Jargala mě toto rané dílo velkého klasika neoslovilo. Dlouho jsem netušil, kdo je vlastně ústřední postavou románu a jaký je hlavní konflikt. Přes název románu onou ústřední postavou v žádném případě není Han z Islandu. Nakonec jsem zjistil, že jde o historický román, jehož ústřední postavou je Peter Schumacker, velmi schopný dánský politik z nižších kruhů, který se propracoval do nejvyšších pozic, získal titul hraběte Griffenfelda, stal se poradcem dvou dánských králů, a měl výrazný kladný vliv na rozvoj monarchie. V té době k Dánské monarchii patřilo i Norsko. Román je však z období, kdy byl po intrikách staré aristokracie odsouzen do vězení. Příběh se rozvíjí kolem lásky jeho dcery, nejspíš nehistorické, která s ním žije v pevnosti, v níž byl uvězněn a syna norského místokrále. A nijak jsem se do něho neponořil. Možná je to dáno i neznalostí historického kontextu, ale např. u Bug-Jargala to nevadilo.
Abeceda filosofického myšlení
Jiří Prinz
Tato knížka se tváří i svým názvem nenápadně, ale skutečně je schopna zavést každého čtenáře do nejzákladnějších filozofických otázek a ukázat cestu. Není o pitomostech, ale o tom nejdůležitějším.