Hobo
komentáře u knih

Belloc byl pro mne velká neznámá. Tím větší šok. Zcela zásadní dílo.


Celkem stojí za to seznámit se s tím, co se učili z dějich naši předkové o dvě generace starší. Hlavně mě zaujalo, s jakými detaily se tehdejší žáci seznamovali, a které školství mé doby velkoryse přehlíželo. Např. dějiny starého Řecka obsahovaly i stručné popisy řeckých bohů a reků, o nichž jsem já musel hledat informace jinde, nejčastěji při setkání v literatuře. Pak ovšem tehdejší generace věděla mnohem přesněji, co si představit pod takovými pojmy jako Tantalova muka, Prokrustovo lože (dokonce i s překladem Prokrustes=Napínač, což jsem se dozvěděl až z této stařičké učebnice), Orfeus a Eurydika, Ariadnina nit, Heraklovy hrdinské činy, dokonce i to, že loď Argonautů, Argo, není nic jiného než Rychlík.
Opomíjením těchto témat, jejich redukcí, ztrácí se pozvolna povědomí o návaznosti naší kultury, a nejsem si zcela jistý, zda je to nezbytné. Učíme se o tolika blbostech...


Faktograficky bohaté, dobře čitelné, přehledné.


Dobrý zdroj, chcete-li se rychle dozvědět o uspořádání států v Evropě na konci 19. století.


Obrazové dokumentace i fakt je v publikaci opravdu dost a po této stránce je vskutku výživná. Přesto mi v ní cosi chybí, a řekl bych, že je to dost podstatné. Velmi stručně bych to vyhodnotil jako "základní uchopení". Je to dobrý historický popis, leč z uvěřitelného popisu na vás musí tryskat i cosi nepojmenovatelného.
Přesto si to přečtěte. Stojí to za to. To nepojmenovatelné si tam holt dodáte sami.


Lahůdka. Postupně se rozvíjející děj se stoupajícím napětím až do úplného vyvrcholení. Napětí mezi dvěma hlavními vyšetřovateli, morbidní příběh, a to vše v dobrém duchu starého dobrého A. C. Doyla.


Kdybych měl vybírat mezi Tocquevillem a Rousseauem, vyberu Tocquevilla.


Další pokračování Hadí ságy a stále se zachováním stylu vyprávění. Chvílemi by člověk zapomínal, že existuje nějaká magie, zapomenout mu však není dovoleno. Příběh o zbohatnutí a boji s magickými silami.


Poměrně podrobně zpracované dějiny vzniku a rozvoje Sokola kolem postavy Miroslava Tyrše. Poslání Sokola v tělesném a branném rozvoji národa, který musí být schopen v případě potřeby bránit vlast. Kupodivu téma zdánlivě nepříliš záživné je zpracováno docela čtivě.

Z počátku se příběh rozbíhal poněkud pomalu a protože předchozí svazky se ke mně bohužel nedostaly, bylo to trochu jako skočit doprostřed děje. Bylo zřejmé, že některé postavy už cosi v předchozích dílech zažili a chyběla mi trochu návaznost. Nicméně závažnější problém to nebyl a tak jsem se do příběhu pomalu pokládal. Napětí houstlo, takže vše v pořádku. Zejména v závěru při boji s démonem jsem si říkal, proč já blbec se většinu života vyhýbal fantazy. No, pokusím se to dohonit.


Zatímco první díl byl věnovaný především penězům a machinacím s nimi, tento druhý díl vhodně navazuje rozborem politologickým s cílem ukázat kdo v zákulisí tahá za nitky. Končí současným stavem světa (do roku 2016) a těžko mít k popisu vážné námitky.


Dlouho jsem váhal nad počtem hvězd, ale nakonec jsem se přiklonil k přísnějšímu hledisku. Ne že bych měl něco proti ději a jeho výstavbě, i napětí přiměřeně stoupalo. Nemám prostě rád tyto romány s tématem vládní konspirace, v zásadě nemají přijatelné vyústění. Proč bych to měl číst? Katarze je prakticky vyloučená...


Příběh patří k těm, ve kterých ideologie ukazuje svou ideologickou podstatu. Vlastně to na mne mělo kontraproduktivní účinek. Ale rád jsem si to přečetl. Však autoři bez ideologie jsou jako autoři bez názoru. A četli byste něco od člověka bez názoru?

Z tohoto příběhu oblíbeného autora mi bohužel v paměti kromě námětu nezůstalo nic. Uvažuji, jestli v této sešitové edici Karavany, kterou jsem četl, nebylo dílo podstatně zkráceno.


Příběhy z Karavany jsem kupoval jako zběsilý. Není to vysloveně to nejlepší, co od Verna vzešlo, ale vzpomínka zůstala. Když ho milujete, není co řešit...


Tuto Vernovu knihu jsem četl až v důchodu. Docela by mě zajímalo, jak bych ji hodnotil v dětství, či v mládí, kdy jsem Verna hltal, nicméně teď mě opravdu nezaujala.


Občas, když jsem v "rozpoložení", ponořím se do van Goghovy monografie.


Tato odeonská edice monografií nejslavnějších malířů, převzatá z italského nakladatelství Rizzoli, patří k tomu nejlepšímu, co kdy u nás vyšlo. I o Giottovi se dozvíte vše podstatné a pokocháte se kvalitními reprodukcemi.


Publikace z odeonské edice Světové umění patří k tomu nejlepšímu, co u nás vyšlo.


Vynikající publikace, v níž se o Tiepolovi dozvíte vše a hlavně si prohlédnete kvalitní reprodukce.
