Hobo komentáře u knih
Kniha neodpovídá mému světonázoru, nicméně člověk má být schopen vyklouznout ze svého obvyklého pojetí... Shledal jsem ji poměrně zajímavou, byť občas nudnou. Ale spoustou fakt a závěrů nezavrhnutelnou.
Mám-li říct pravdu, jsem spíš zklamán. Jestliže v knize o falšování dějin autor bez uzardění tvrdí takové "pravdy", jako že např. za pád Dvojčat může Talibán, pak svou knihu degraduje na stejné falšování dějin. Není to jediné tvrzení mezi řádky. Ani s tvrzením o "zakázané" egyptologii nelze zcela souhlasit, když autor uvádí, jak je zlomkovitá a stojí na chatrných dokladech; o něčem opravdu zakázaném se nezmiňuje, pouze zpochybňuje závěry. To přece není o zákazech. K francouzské revoluci pouze prostě popisuje známou historii a osobnosti, pravda, uvádí, jak se stylizovali. Podrobněji píše o svobodných zednářích a jejich tajném vlivu, což opravdu není dodnes příliš obvyklé. Obdobně však nezmiňuje židovskou účast v ruské revoluci. Proč asi?
V podstatě až poslední kapitola, týkající se evoluce, bez výhrad uspokojila mou zvědavost. Možná je to málo, ale za ni určitě přidávám hvězdičku.
Reportážní formou silným způsobem podaná tragédie.
Děj ve stylu jiráskovského realismu se rozvíjí skutečně zvolna, ale stále má smysl, neutápí se ve zbytečných detailech a postupně nabírá na dramatičnosti, jaké Jirásek nikdy nedosáhl. Když si zvyknete na chvílemi poněkud nepřirozenou přímou řeč, jak se prostě nikdy nemluví, ale autorovi slouží k doplnění myšlenek, a tento způsob akceptujete, zaměříte se na reálie, o něž se jedná, a začnete spoluprožívat děj.
Zatímco Šikmý kostel Karin Lednické vykresluje dobu a území o sto let zpětně, tato kniha popisuje tutéž oblast a dobu, která byla autorovi současná. Velmi zajímavé srovnání včetně německo-polsko-českého střetávání. Doplňuje váš získaný obraz a najednou zjišťujete, že moderní a poněkud "zastaralý" jazyk nejsou podstatné. Prožíváte s oběma autory horký, vášnivý a těžký reálný život
Hluboké zklamání. Taková obvyklá televizní demagogie. Až na několik málo nepodstatných fakt jsem se nedozvěděl nic skutečně nového. Stereotypní líčení regionů, zejména Rusů. Typické souvislosti z pohledu Anglosasa a ještě se při tom tváří jako spasitel světa. Jinak mohu plně podepsat komentář HanzKaufmanna.
Skvělý styl a skvělý rozbor nejen Churchillova života, ale pro nezaujatého čtenáře i rozbor anglosaského uvažování a agresivity. Zejména Rusové jsou z tohoto pohledu pojati neobyčejně - no, anglosasky (Rusové jsou totiž nejimperialističtější národ na světě).
Ke "Dvojce" mám méně výhrad než k jedničce. Témata jdou více do hloubky a jsou přesvědčivější.
Nakladatelství Ferd. Holas působilo v letech 1945-1948. V knize samotné není letopočet uveden a bylo by zajímavé prozkoumat jednotlivá vydání uvedená v příslušném odkazu. Nezdá se mi, že by Holas vydal tutéž knihu 3x, navíc v době okupace možná působil jen jako knihkupec a byl vězněn. Bližší viz zde https://nakladatelstvi.ucl.cas.cz/nakladatelstvi/ferdinand-holas.html
Nesporně jedna z nejvýznamnějších politologických knih současnosti. S konceptuálním přehledem podaný vývoj politiky od vestfálského míru až po současnost, která je orámovaná pouze datem vydání v r. 2014. Přesto těch 9 let, během kterých pádil vývoj od té doby, je na závěrečných stranách znát. Nijak to nesnižuje význam díla, včetně úvah o technologickém rozvoji posledních let a k čemu povede. Jinak je znát, že Kissinger je koncentrovaný především na "americký svět" a není zcela schopen nadhlédnout za tento obzor (přestože celkově v hodnocení světa nemá mezi jinými politology v anglosaském světě konkurenci) a americký systém vidí jako "jediný správný"; zdá se, že přechází chyby, které jej směrují k pádu. Proto také zařazuje např. vraždu JFK nebo pád dvojčat mezi události, u nichž nezpochybňuje oficiální výklad. Nicméně to jsou maličkosti, které si čtenář zpracuje a vedle toho vysoce kladně ocení hodnocení takových nezpochybňovaných osobností jako Wodrowa Wilsona, F. D. Roosevelta či JFK.
Vidíme to dennodenně kolem sebe. Naštěstí závěr ukazuje světlo na konci tunelu.
Co se týče agitační linky, více než ta komunistická mi vadil ten bezbřehý obdiv k ruským vojákům. Překročil hranici snesitelnosti a Rusům prostě uškodil, neboť zcela ztratili lidský rozměr.
Jinak poměrně čtivé. Dobře a plnokrevně byl popsán postoj a pocity odsunovaných Němců.
Zdařilý pokus o objektivní dějiny USA, přestože jsou patrny sympatie autora k Američanům, navíc zřejmé i z jazykové blízkosti. Nutno si položit otázku, zda objektivní pohled by byl zajištěn autorem nesympatizujícím či nepřátelským...
Zaujaly mě zejména následující tvrzení, které podle mého dobře charakterizují americký národ i vzhledem k jeho současnému vývoji:
"Federální agenti Delawarům a Wyandotům v roce 1785 řekli: Na tuto zemi máme nárok jako na dobyté území a budeme to my, kteří budou dávat, nikoli naopak."
Vztah k Indiánům je dobře patrný i vzhledem k tvrzení, že "divoši se mají asimilovat". Ovšem pravda je, že jakmile se ve větší míře skutečně asimilovali, narazili. Úryvek o Čerokijích, který to dokresluje, je dost dlouhý, proto ho uvádím v diskusi.
Význam pro dějiny Američanů má samozřejmě i jejich vztah k osobnímu vlastnictví zbraní (se kterým naprosto souhlasím). Paul Johnson píše:
"Američané vcelku respektovali tradici zvykového práva, podle níž měl v jakékoli roztržce hrozící násilím ohrožený jedinec povinnost vyklidit pole. Neučinil-li tak, mohl si za své případné zabití sám."
A je to. Už víme, jak Američané uvažují i v době, kdy převzali roli světového četníka, nikoli tedy pouze na vlastním území.
Označení sci-fi, byť groteskní, je opravdu hodně nadnesené. Groteska možná, ale neberte si ji do postele, ledaže byste potřebovali brzo usnout.
Kniha, týkající se ekonomiky, která zaujme i milovníky historie. Srozumitelná každému, kdo je schopen nezaujatého pohledu na svět. Učiňte si vlastní závěr!
Možná tato kniha nebyl nejlepší způsob, s čím začít v bližším seznamování se Steinerem. Pokud někdo začne používat termíny jako "éterná bytost" a podobně, ale pak s nimi neustále bez bližšího vysvětlení operuje, připadám si stále více jako hlupáček. . kapitolu už jsem neunesl. Zkusím Steinera v něčem jiném...
Co napsat po zipporah?
Mohu jen také vyjádřit obdiv vůči autorovi. Obdiv k Napoleonovi už každý získá po přečtení.
Do několika knih psaných Maliarikem jsem se pokusil začíst, ale vždy jsem to brzy vzdal. Způsob prezentace myšlenek, možná i zajímavých, je k nepřečtení. Už grafické ztvárnění mě odrazovalo. Možná je to škoda.