Hobo komentáře u knih
Člověk s nadhledem nad komunistickou frazeologií jasně rozpozná nadčasovou kvalitu této knihy.
Nikoli překvapivě je spekulativní část knihy tou nejméně zajímavou. Jinak se to dá číst.
Přesně, Tetraodkafe. Tahle knížka mi nejde z hlavy a stále dodává látku k přemýšlení.
Krátká esej k pochopení Tolstého filozoficko-náboženského postoje.
Zajímavá povídka přesně v Balzakovském duchu.
Začínám rozeznávat syžet románů Ekbergové. Je to stabilně dobře vystavěné. Četbu si člověk opravdu užije.
(Že by Středozemní moře bylo ledové?)
Jeden se až divý, jak ve svém vysokém věku začíná rozumět poezii.
Kunderovy Směšné lásky jsem četl kdysi dávno zhruba v osmnácti a dodnes si pamatuji několik epizod. A tak jsem si dnes po nějakých skoro šedesáti letech přečetl Druhý sešit... Vidím, že jsem zůstal mladý; tu knížku jsem přečetl k snídani a potěšila mě. Takové snídaně bych si přál denně.
https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788070211915 - Dle článku v časopisu Dějiny a současnost 4/2002 jde o plagiát! Pův. autor je kněz a knihovník Josef Cyril Kebrle, který zemřel roku 1987. (Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze).
Nicméně kvalitě knihy to neubírá. Nanejvýš cti plagiátora.
Vyplatí se vrátit se do minulosti. Nejenže si obnovíte paměť, ale získáte i nadhled, který je v přítomnosti obvykle dost zaujatý.
Z pohledu do minulosti získáte i povědomí o vývoji. A tak je dobře vidět, z čeho pochází dnešní marast. To bahno se od té doby šíří a šíří. Jsme manipulováni k destrukci, degeneraci, až k úplnému zblbnutí. Děkuji, média.
Mně to teda ufňukaný nepřipadalo, to odporuje Škutinově osobnosti. Ostatně, tu dobu dobře pamatuji, osmašedesátý rok byl značně ufňukaný a ukecaný, Škutina nikdy. Byl sarkastický, a taková mi připadá i tato knížka. Početl jsem si a pobavil se tehdy, když to vyšlo po prvé, i dnes z reprintu. Nadhled a přímost vyjadřování, to je další vlastnost textu.
Teď už jen čekám, kdy začne vycházet obdobná aktuální literatura, věrně popisující dnešní dobu a její absurdnosti.
Takový stůl štamgastů v hospodě zhruba dává obdobný výsledek. Rusové (resp. Češi) jsou takoví a makoví; je to typické hospodské tlachání a zobecňování, bez vědeckého podkladu. A stejně jako v hospodě občas probleskne jiskřička pravdy. Věštkyně vám také řekne mnoho pravdivého; když se její věštbou prokoušete, objevíte mnoho skutečností, které sedí. Ale v celku není zbla pravdivého.
Vydáte-li takové tlachání jako knihu, stanete se filozofem, budete ctěn a vážen.
Už na to nějak neskáču...
Stejně brilantní pokračování. Chce-li si kdo vytvořit fundovaný názor na vývoj světa, nemůže se této knize vyhnout.
Špatně se komentuje dětská (!) kniha z doby plné patosu po válce vyhrané s takovými neuvěřitelnými oběťmi. Dnešní doba také oplývá patosem a moc se mi to nelíbí... Ale v souvislostí s tím mě napadají mnohé dnešní kampaně na ochranu jakýchsi evropských hodnot atd. atp.
Raději bych se jakémukoli hodnocení knihy z doby před sedmdesáti lety vyhnul, abych nezesměšňoval dnešní kritiky...
Jak se prodlužuje doba uplynulá od přečtení, zvyšuje se v mé mysli její význam. Neleze z hlavy a neleze.
Škoda, že v mimozdravotních problémech se autor víceméně ztrapňuje. Naštěstí v těch zdravotních to vyrovnává.
Kniha to není špatná, ale je tak zatraceně americká...
U běžného Čecha je termín Volyň spojen s českými osadami. Problém je však mnohem, mnohem širší, což vyplývá z této knihy. Proto je dobré se s ní seznámit a získat ucelenější obraz. Navíc z celkového vývoje na Ukrajině je zřejmé, kam vede pokřivený pohled na dějiny.
Mýlit se je lidské. Mýlí se Západ, mýlí se autor...