Hobo komentáře u knih
Osobně jsem se spíš přesvědčil, že "rozšíření vědomí" vlivem jakýchkoliv drog prostě končí u "zdi iluzí", takže název antologie je víc než přiléhavý. Vlastně skoro patřím do beatnické generace a prožíval jsem jejich představy a iluze v přímém dotyku, zejména šedesátá léta jsou ve mně zasutá velmi pevně.
A mám silný dojem, že medailonky o jednotlivých autorech byly vesměs zajímavější než jejich texty. A ať si říká kdo chce co chce, jsem ochoten přijmout pozitivní vliv fetu nanejvýš u "Sgt. Pepper's...", tohoto mého oblíbeného alba. Zřejmě Beatles zůstalo ještě dost rozumu... :-)
Ano, je to JÍZDA.
Knihu jsem charakterizoval jako nejúžasnější životopis člověka, který vlastně nic zvláštního nezažil. Pouze napsal velkou řadu báječných knih a báječně zbohatl. Ale nezpychl. Takový obyčejný život.
Nesmazatelné příběhy z časů, které končívají, ale periodicky se vracejí. Neměli bychom na to nikdy zapomínat.
Tři skutečné revoluce: Jak změnil člověka vynález písma, vynález knihtisku a vynález televize? Žádná francouzská revoluce, žádná VŘSR. Toto jsou ty zásadní revoluční změny, přičemž v té poslední vězíme až po uši... A je absolutně nemožné se ubránit, neboť na rozdíl od uvedených příkladů tyto tři vycházejí z lidského nitra a těžko s nimi polemizovat. Chce snad někdo zrušit televizi, rozbít tiskařské stroje, či zakázat písmo?
Zřejmě nám nezbývá než se ubavit k smrti... Ale počkat, proč k smrti? Jaká smrt přišla po vynálezu abecedy? Ani s Gutenbergem to nevypadá na smrt. Co vlastně zemřelo? A byť sebe pokládám za člověka kultury tištěného slova a je mi trochu líto těch změn, jež kolem mne probíhají, věděl bych snad, jak vypadá Machu Picchu, nebýt televize?
A tak bych si možná rád počkal na tu další, posttelevizní revoluci. Jen vím, že to je dáno až nějaké jiné generaci. Budiž jí také země lehká...
[Osobně si nemyslím, že televize už je zastaralá a že ji vytlačilo online vysílání. Kdeže. To je jen televizní vývoj, asi tak, jako se zdokonaloval tiskařský stroj až po textové editory, jde o stále stejný rozměr. Tiskové editory pracují se slovem, televize i online videa pracují s obrazem. Čím dál pohyblivějším :-)]
Od přečtení už uběhlo hodně vody i povodní, ale z hlavy mi kniha nevyběhla, vynořuje se pravidelně a tak si říkám, že je nejvyšší čas se k ní vrátit.
Byl bych dal hvězd víc, kdyby autor byl kritičtější k vývoji po 2. vatikánském koncilu.
Nebudu opakovat komentář jackketche. Prostě si ho přečtěte.
V době vlasteneckých vzlyků tepá Havlíček bez okolků plnokrevnou satiru.
Do Švejka tomu cosi chybělo, ale jinak celkem dobré...
Četba dá zabrat, to je pravda, ale nepospícháte-li a čtete pozorně, budete odměněni.
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.
Ústřední a základní zdroj pro můj politologický a filozofický vývoj.
Dlouho jsem zápasil se Sorosovou propagací otevřené společnosti a jeho přihlášením se k Popperovi. Nutilo mě to k marnému hledání nelogičností a omylů v Popperově konceptu, až jsem se po letech dozvěděl o stálém sporu Karla Poppera se Sorosem. Fakt jsem si oddechl.
Na této knize jsem zrál. V mládí jsem poněkud nechápal její humor, docházel mi až časem. Dnes je pro mne bezesporu jedním z nejlepších.
A srovnání stálo za to. Sice v době vydání jsem tuto drobnou knížku nečetl, ale dovedu si představit (pokud bych o ní vůbec zavadil okem), že bych jí opovrhl jako výplodem propagandy, dnes se zkušenostmi, kterými za těch 50 let prošel svět i já sám, jsem ji shledal jako zajímavou a v zásadě důvěryhodnou. Jsou to ale paradoxy!
Shledal jsem zajímavým porovnat přístup ke knize z doby počínající normalizace v ČSSR s přístupem dnešním.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Konečně jsem si k Vladaři doplnil i znalost o jeho životě a okolnostech, které ho tvořily.
Začátek, který mě zaujal, mne dovedl do ryze tradičních vod křesťanské víry...