Hobo komentáře u knih
Brilantní. Sociologické dílo mimořádného významu.
Sněhové vločky mě uchvátily.
Souhlasím, čtenářský zážitek, natož nezapomenutelný, se nedostavil. Četl jsem knihu hodně dlouho, vydržel jsem vždy nejvýš jednu kapitolu.
Jen jednoduchý čtenář chápe román jako odsouzení totality. Koneckonců autor sám zůstal přesvědčeným marxistou. Jde o živý a do hloubky jdoucí popis situace v SSSR ve 30. letech, tedy v době poměrně krátce po skončení občanské války a zahraniční intervence. Je to popis toho, jak získávala převahu tupá byrokracie, která - jak dnes víme, nakonec SSSR zničila.
Osud románu i Jiřího Weila ukazuje na základní chybu, kterou nositelé ideologií dělají: místo, aby se zamysleli, zavrhnou. Smutné. Poučíme se někdy?
Novinové texty z let 2010 až 2017, tedy z období sedmi let. A už jen z tohoto rozsahu je zřetelně vidět, jak se doba měnila. A jak se měnil autor z publicisty na politika. Osobně myslím, že publicistika mu sluší víc, ten intelektualismus (v co nejkladnějším slova smyslu) není dobrý základ pro politika. Jsou to dobré texty, byť pomalinku zastarávají. Pět let, které uplynuly od vydání, přineslo takový vývoj, že je to ještě zřetelnější. Nicméně nechytily autora na švestkách, autorova slova jen potvrzuje.
Pouze neústrojný příběh, který základní děj tak trochu narušil, snížil mírně hodnocení. Prostě klasika, kterou je nutné znát.
O Leviathanu existuje dnes už tak velká knihovna, že nemá moc smysl, abych něco přidával... A tak jenom malinko. Hobbes své dílo psal v obdobně rozkolísané době jako je ta dnešní. Tehdejší svět těžce hledal novou stabilitu poté, co ta stará přestala vyhovovat. Nové se vždy rodí těžce a Hobbes nesporně přispěl k tomuto úsilí nemalým podílem, který nebylo možné přehlédnout. Které dnešní dílo dosáhne obdobného významu, aby se ho lidstvo přidrželo a opřelo se o něj?
Měl jsem možnost přečíst pouze první dvě kapitoly/přednášky. Působily na mne poněkud akademicky, ale možno se domnívat, že ten dojem je dán jen nedočtením. Snad se k tomu ještě někdy dostanu...
Nad touto knihou se musí čtenář skutečně zamyslet. Možná není vše tak, jak to autor předkládá, jisté je, že jeho pohled na dějiny má stejné oprávnění jako tradiční syntetizující díla o historii.
A dost se divím, že tolik katolíků má tolik výhrad.
Feuchtwangerův způsob vyprávění mi vždy seděl.
Podobné publikace kupodivu zůstávají stranou mediálního zájmu a zdá se, že je čtou pouze fanoušci. Leč i jejich čas jednou přijde.
Jsem trochu hodnější v počtu * než by si kniha zasloužila. Pečlivě jsem přečetl, našel několik opravdu dobrých pasáží a především oceňuji nespornou poctivost autorů. Oni za to tak úplně nemohou, že mají rozhled globálního četníka a na tom končí každá analýza. V pár příkladech se přidržují přidržují oficiálního (amerického) podání některých událostí, nikoliv skutečného. Takže hodnocení je za upřímnost.
Jiří Fuchs podle mého nemá v současnosti konkurenci.
Jasný pohled na jadernou energetiku. A pro mne nový (velmi užitečný) termín energetická hustota.
To je, milá playado, obvyklý chybný předpoklad ženského vesmíru, jehož vinou společný vesmír nefunguje. Vykřičník.
Ve svém druhém komentáři bych rád doplnil své hodnocení autora. Řekl bych, že v Johnsonově obdivu k Churchillovi je znát i jeho postup v politice. Nesporně mu napodobování pomohlo, ale jak známo nápodoba není originál a jako obvykle sahala maximálně někam nejvýš po kolena.