Honey0105 komentáře u knih
Banán jsem si poslechla jako audioknihu. Nenadchl, ale neurazil. Na noční to byl docela příjemný poslech. Třešničky oproti tomu byly velkým zklamáním. Sice se dá přečíst opravdu rychle, ale není to moc poutavé čtení. Člověk spíš koulí očima nad jednoduchostí a trapností daného příběhu. Není to zrovna kniha, kterou bych někomu mohla doporučit.
Neurazí, nenadchne.
V tomto žánru už mám něco načteno. Na nejděsivější thriller roku jsem se tedy opravdu těšila a hned jsem si ho musela zakoupit. Krásná ořízka i obálka. Obsah úplně neurazil. Líbila se mi postava Griffina. Navíc se příběh poměrně dobře četl. Přeci jen tomu ale trochu chyběla šťáva. Sice vrah kopíruje jedny z nejkrutějších vrahů v historii, ale na papíře to vlastně moc děsivě nepůsobilo. Kdyby to byl například příběh z pera Chrise Cartera, tak bych se nejspíš třásla ještě teď. Autorka se držela trochu víc při zemi. Kdo je vrah jsem uhádla již v polovině knížky, což také trochu zkazilo dojem ze čtení. Sice byl konec dost zamotaný, ale vlastně to nepřekvapilo.
Autorku rozhodně nezavrhuji a jsem zvědavá, s čím přijde příště.
Knihu jsem nezhltla naráz, i když k tomu vybízela. Naopak jsem si vždy zpříjemnila špatný den nějakou humornou kapitolkou.
Řím miluji, proto jsem se dala do čtení. Velmi hezky podané, plno opravdu vtipných situací. Děkuji autorovi, že si i během své práce našel čas na to, aby shrnul svůj první rok v tom kouzelném městě, kterým je právě Řím.
Slabší. Reachera čtu na přeskáčku, tak už mám načteno dost dílů a teď se jen vracím k těm, které mi chybějí. Bohužel tenhle díl mi trochu vadil už od začátku. Na konci knihy se mi sice povedlo začíst, ale stejně.. Klidně to mohlo být kratší.
Děkuji mnohokrát! Velmi čtivé, zajímavé, poučné a i značně motivující. Knihu mohu doporučit všem, kteří se chtějí trochu pohnout z místa a už je nebaví vést neustálý souboj se svojí myslí. Pokud jste se sebou samými spokojeni, tak po knize nesahejte, zbytečné jí dávat špatné hodnocení, jen protože vám nepřinesla žádný užitek.
Jestli chcete něco ve své hlavě změnit, je to výborný tahák a průvodce na začátek. Jen to chce číst trpělivě a postupně. Není to kniha na jedno odpoledne. :)
Tak já nevím.. Po předchozích knihách, které jsem už od autorky četla, jsem si musela odškrnout i tento restík. Kniha mne ze začátku bavila, ale stále jsem čekala nějaké wow vyvrcholení hlavní zápletky a to se úplně nekonalo. Takže od půlky knihy už to úplně ztratilo spád. Škoda.
Nejedná se sice o takové pecky jako "Budeš tam?" nebo "Protože tě miluji", ale stejně je kniha velmi čtivá. Až do třetí části jsem se opravdu nemohla odtrhnout, protože jsem celou dobu čekala, co se z toho vyklube.
Moc hezky napsané, velmi zajímavý nápad, ale konci něco málo chybělo. Přesto se velmi těším na další knihy, které si budu moci od autora přečíst.
P.S.: První kniha od G.Mussa, u které jsem neplakala!
Musím říct, že přibližně první polovina knihy mě naprosto strhla. Byla jsem napjatá a chvílemi opravdu vyděšená. Bohužel postupem času se to začalo poměrně značně vléct a mé nadšení začalo pomalu opadat.
Zajímavá forma, super nápad, ale až zbytečně dlouhé (občas nic neříkající) zpracování a pro mne prostě neuspokojující konec (i když lehce očekávaný).
Od autora jsem četla jen něco málo a na Sto roků samoty jsem si brousila zuby už dlouho. Pokaždé to dopadlo ale tak, že jsem přečetla cirka 20 stránek a pak jsem knihu odložila a přemýšlela jsem, jestli se to stále povede ve stejném duchu - doufala jsem, že ne. Nakonec jsem si ve škole dala na toto dílo referát, což mě konečně donutilo začít se knihou prokousávat i dál. Ze začátku to byl opravdu boj. Byla jsem z děje a z postav zmatená. Neodradilo mě to -když už na to ten referát mám, tak to prostě přečtu- a četla jsem dál.
Během čtení jsem si uvědomila několik věcí:
1) ztrácím se ve jménech
2) vážně mě to začíná bavit.
Abych si četbu usnadnila, vzala jsem papír a postupně jsem sestavovala rodokmen postav (jeden se nachází i na wikipedii pro zájemce). Když už jsem knihu začala číst, bylo nakonec těžké se s příběhem loučit. Kouzlo magického realismu na mě doléhalo po celou dobu četby a klobouk dolů před autorem, že ho napadlo s něčím takovým přijít. Bylo opravdu těžké se ke knize dostat, ale teď už chápu, čím je výjimečná a jsem tak ráda, že jsem si ji mohla přečíst a někdy se k tomu třeba dostanu znovu.
Jen co jsem zaklapla Divergenci, tak už jsem ve čtečce otevírala Rezistenci. Čekala jsem, jak se vše vyvine. Nakonec mi ale začalo docházet, kolik se zde (a už i v Divergenci, ale tam jsem na to nebrala tolik zřetel) vyskytuje nelogičností. Dále taky autorka vždy načala nějaké téma u kterého jsem čekala, že to bude pecka a ona se nakonec o tom už neobjevila v celé knize žádná zmínka.
Měla jsem v tuto trilogii velké očekávání. Chytl mne film a hned jsem četla první díl, který byl dobrý, ale od dvojky už to šlo z kopce. Rezistenci jsem přečetla ještě ve svižném tempu, ale už mne to tolik nebralo. Stále jsem si ale říkala, že třetí díl všechny nelogičnosti vymýtí. Bohužel už jsem přečetla i třetí díl a vím, že tomu tak nebude. Škoda.
(hodnocení 40-45%)
Tak abych řekla pravdu tak tento II. díl na mě zapůsobil o dost více než díl první. Oblíbila jsem si zaklínače a jeho kamaráda Marigolda, na druhou stranu jsem stále nepřišla na chuť čarodějce Yennefer a Geralt mě s ní štval, ale i přesto jsem si s tímto podivným párem milenců užila šťastný konec.
Opravdu poutavý a čtivý příběh. Asi nejzajímavější je první polovina knihy, ta druhá je chvílemi trochu přitažená za vlasy, ale stejně jsem to zhltla.
Příběh o teenagerském lovci duchů, to je opravdu dobrý počin! Zajímavý nápad a zajímavé zpracování.
Celou knihu provázejí zajímavé postavy a hlavně se pořád něco děje. Já jsem se chvílemi i trochu bála, ale to považuji za plus, protože mě tím příběh ještě víc zaujal. Konec a pár věcí se mi nelíbilo, ale jako nápad super. Navíc si myslím, že autorka ukázala, že má na to psát a zaujmout lidi svými smyšlenými příběhy. Jen tak dál Kendare.
Naprosto geniální! Po upířích Vládcích strachu je tohle ještě větší bomba!
Zombie příběh, který jsem v rychlosti zhltla. Až konec mě trochu překvapil (čekala jsem něco trochu jiného), ale celou knihu mi to stejně zkazit nemůže (navíc uvidí se, jak se to ještě vyvine v dalším díle).
Kulhánek se na svých popisech opravdu hodně vyřádil a kniha je díky tomu opravdu pestrá a vše si člověk může skvěle představit a lépe prožívat příběh s postavami. Prostě nářez.
Upíři, do kterých se střílí, oni pořádně zabíjejí a nemají vůbec jednoduchý život? Ha, tohle si měla přečíst Meyerová, než splácala svoje Stmívání, tomuhle se totiž říká pořádný upíří příběh, který stojí za to!
Musím přiznat, že jsem vůbec nevěděla co od knihy čekat. S populární ekonomií jsem se již setkala, ale ještě jsem nečetla přímo nějakou knihu (teď to byl můj první zážitek). I když ekonomie není zrovna mé extra oblíbené téma, tak musím přiznat, že mě tahle kniha opravdu příjemně překvapila a v mnohých částech i nečekaně pobavila.
Jestli se dostanete ke čtení, tak určitě nepřeskakujte úvod. Sice se vleče, ale mě osobně zaujal a řekla bych, že autor podotkl mnoho zajímavostí. Dále můžu doporučit poslední kapitolu (hlavně první dva články z ní), která mě zaujala asi nejvíc z celé knihy.
A ještě musím pochválit, že součástí každého textu byl i slovníček pojmů, takže jsem si nemusela zdlouhavě vyhledávat na internetu slova, která jsem v životě neslyšela (přeci jen jsem mladá a v některých věcech se ještě vůbec neorientuji).
Tak tuhle knížku jsem dostala darem před mnoha lety. Nijak mě neuchvátil obal a autorku jsem také neznala, tak jsem knížku hodila do krabice, kterou jsem odnesla na půdu. Nyní se posuneme o pár let dopředu, kdy se naše profesorka na češtinu zmínila o tomhle dílku. Říkala jsem si, že mi ten název něco říká. Doma jsem tedy vlezla na půdu a po chvilce už jsem držela knihu v ruce. Další den už jsem četla a ten ještě další už jsem jí měla přečtenou.
Zcela uznávám, že na začátku jsem se nemohla moc srovnat se stylem, ale nakonec jsem se příjemně bavila a knížku přelouskala opravdu rychle a dokonce i se znatelným nadšením.
Myslím si, že mladším čtenářům třeba doporučit.
Tak dobře.. Tuhle knihu jsem četla hlavně proto, že můj táta neustále tvrdí, že Márquéz je prostě jednička a knížka "Sto roků samoty" je nejlepší dílo na světe. To nemohu potvrdit, ani vyvrátit-nečetla jsem to.
Chtěla jsem ale tatínkovi udělat radost a konečně si něco od tohohle autora přečíst. Doma máme Sto roků samoty a poté právě Všechnu špínu světa. A když jedna kniha má 400 stránek (Sto roků samoty) a druhá 100(Všechna špína světa), tak kterou si vyberete?
Já vzala tuhle, že to aspoň zkusím. Taťka tedy říkal, že tahle knížka je nic moc, ale přeci jen mě počet stránek přesvědčil o tom, že ji opravdu chci číst a rozhodně nechci číst "Sto roků samoty".
Po první stránce jsem myslela, že nebudu pokračovat, ale přemohla jsem se. Nakonec musím říct, že mě čtení nějak moc netrápilo. Je to sepsáno poměrně čtivě a tak jsem četla a četla. Čekala jsem na nějaké zajímavé rozuzlení, ale musím říct, že to jsem nenašla. Příběh by asi byl i zajímavý, ale chtělo by to lepší vysvětlení, lepší vykreslení popisovaného člověka.
Když mám hodnotit, tak tedy vůbec nevím. Je to tak půl na půl. Vůbec mi nepřijde, že jsem s knihou ztratila čas, ale na druhou stranu.. Moc jsem se toho nedozvěděla. Myslím si, že kdyby byl příběh víc rozkreslen, tak by to bylo rozhodně poutavější.
Hned se musím pochlubit-konečně přečteno!
Po téhle knize jsem sáhla z velice neznámého důvodu. Odložila jsem jí asi už po třicáté stránce a vrátila jsem se k ní jen díky nesmírnému nutkání: "Holka, už si tu knížku rozečetla, tak jí koukej dočíst."
Byl to vysilující a dlouhý boj, ale je to tu, velkolepé finále: Dočteno.
Fantasy mě poměrně bere, ale tahle kniha byla na mě pojata trochu zvláštním způsobem. Musím přiznat, že hlavní myšlenka mě zrovna moc neoslovila. Navíc mi dost lezlo na nervy neustálé blábolení o Oceánu.
Některé poměrně dobré nebo aspoň zajímavé pasáže, ale celkově.. Řekla bych, že kniha tolik neoslní.
Zajímavé osudy postav, ale nejvíc asi zaujme grafická část knihy. I když.. Mě už pak ty všechny obrázky také otravovaly.
Tak tohle tedy není kniha pro kluky. Ty by se z toho asi zbláznili (:D). Já musím říct, že když jsem četla přebal knihy, tak jsem si říkala, že to musí být naprostá blbost. Sága Stmívání také nebyla úplně nejlepší (pro mě), ale tahle knížka mě trochu lákala, tak jsem se dala do čtení. Nejdřív jsem musela pochopit děj a musím říct, že mi přišlo, že jde o naprostou volovinu! Pro mě vše začalo, až když Melanie začala myslet na svýho prince. Musím se přiznat, že to bylo pro mě dost dojemný a klidně přiznám, že jsem i plakala u několika stránek, protože mi přišli opravdu smutné. Chlap by tohle nepochopil a ani mnoho žen, ale já jsem docela emociálně založená a pláču u mnoha knih- tohle byla jedna z nich. Stále jsem Melanii fandila, ale stejně mě konec neuspokojil naplno.
Knížka se mi tedy nakonec líbila. Bláznivej nápad, ale podané to bylo velice dobře, úplně to vtáhlo do děje, ale také musím říct, že znovu bych to číst nechtěla- z jediného důvodu, bála bych se, že zase budu plakat a když ne, tak už by mě ta knížka znovu asi nebavila.
Tak tohle je velkej oříšek! Musím se přiznat, že tuhle knížku jsem začala číst někde na začátku ledna (jestli ne dřív) a za poslední měsíce jsem byla stále na 33 stránce. Až teď skoro po roce jsem knihu vytáhla, že už jí prostě konečně přečtu. Zezačátku to šlo zase těžko. Nemohla jsem moc vnímat obsah, protože mi to prostě nešlo a některé odstavce jsem musela číst až třikrát, abych byla v obraze, ale teď jsem dočetla a.. Zvláštní, ale kniha se mi tak od padesáté stránky začala opravdu líbil. I když jsem stále musela některé věty číst vícekrát, tak i tak už byl děj docela napínavý a já jsem u konce opravdu vyčkávala, jak jen to dopadne! Měla jsem za to, že knihu ohodnotím tak maximálně dvěma hvězdičkama, ale teď mě to táhne k těm čtyřem a možná i oprávněně, protože jsem si nakonec četbu docela užila i když to byla fuška.