HonzaT komentáře u knih
Přesně jak pise groula...je to hustá kniha. Srovnám např. s Douglasem Prestonem. Lehko se to čte, dozvíte se zajímavé věci. Tu teplotu, při některých scénách skoro cítíte. Např. Mazec byl tristasedasati stupňový klub - opravdu masakr. Být v sauně a pak společně vyběhnout kolem praporku jižního pólu a zpět v mínus 70 celsia. Zajímavostí je zima pocitová (efektivní) při silném větru ta je až mínus 100. Byť u konce to bylo trošičku předvídatelné tak můžu naprosto upřímně říct, ze je to skvělý román. To jsem dnes knihu docital a na ČT2 vysilali dokument o ruské stanici VOSTOK, kde byli v 60. Letech Češi o teplotě mínus 76 celsia, s rusakama za mnohem horších podmínek. Další zajímavostí je i vyzkumnik co na jiznim pólu celkem strávil 35 let. Jmenoval se Marty Pomerantz. Ještě chci napsat další věc co mne zaujala... když polarnici jsou v tom mrazu a když dýchají tak pára kterou vydechují, ihned mrzne a dopada slysitelně na zem.
Oproti dílu 1 trochu nuda, ne? To s těma plavkama mě mělo pobavit? Nepobavilo. Např. já bych byl za takové plavky rád, mám rád srandu(i ze sebe). Neopíchal Chantal, ne? Který normální muž to neudělá, kor když jej odkopne bejvalka. Možná jsem se trochu zasmál u konce(trs trávy,ne?) Dle komentů by teoreticky mohl být díl tři lepší- uvidím.
Zrovna čtu, ale líbí se mi tohle:
Jack-bez prostředního jména-Reacher, narozený 29. října. Vojenská rodina, ale ne dědičná kariéra, protože jeho otec byl příslušník námořní pěchoty. Jeho matka byla Francouzka. Absolvoval West Point. Sloužil třináct let. Od začátku u vojenské policie, což z něj dělalo podle Susanina názoru anděla, ale přesto šel z jednoho maléru do druhého. Říkal, co bylo třeba, a bylo mu jedno, komu to říká. Jednal bez zbytečných okolků a stínal hlavy. Za zlomení nohy civilisty ho degradovali na kapitána. Degradace byla vždycky kódovaná zpráva. Je načase, abys odešel, kamaráde. On ale zůstal. Zůstal a vypracoval se zpátky na majora. Což byl největší návrat v historii. Potom vedl sto desátou jednotku. Stal se jejím prvním velícím důstojníkem. Vlastně ji založil. Její předchůdce, ale ne zářivý příklad. Přesto během těch třinácti let získal Stříbrnou hvězdu, Medaili za vynikající službu, Záslužnou legii, Vyznamenání za statečnost, Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu. Očividně měl talent na rozdávání. Což znamenalo, že kdyby více spolupracoval, jeho otec sloužil u armády, jeho matka byla Američanka, mohl by teď být šéfem štábu. Bizarní kariéra. Stříbrná hvězda a Purpurové srdce pocházely z Bejrútu. Když došlo k bombardování kasáren, byl Reacher armádní styčný důstojník sloužící s námořní pěchotou. Při útoku utrpěl zranění a vzápětí po něm se zachoval hrdinsky. U všech ostatních medailí výčet zásluh chyběl, což znamenalo, že obsahovaly tajemství. Reacher byl hospitalizován v Bejrútu a pak ho dopravili letecky do Německa na zotavení. Složka obsahovala i lékařskou zprávu. Byl to zdravý člověk. Rána se rychle a úplně zahojila. Zbylo po ní to, čemu se v armádě říká zřetelná jizva, což znamenalo pěkná spoušť. Měřil sto devadesát pět centimetrů a v době zprávy z Německa vážil sto osm kilo. Nenašli mu žádné vnitřní choroby. Zrak ocenili jako prvotřídní. Vynikal v mnoha oblastech. Byl uznávaným odborníkem na všechny malé zbraně. S rekordním výsledkem vyhrál vojenskou soutěž ve střelbě puškou na tisíc metrů. Zprávy o způsobilosti ho anekdotický hodnotily jako nadprůměrného ve třídě, skvělého v poli, plynule bilingvního v angličtině a francouzštině, slušně hovořícího španělsky, výborného ve všech člověkem přenosných zbraních a víc než výborného v boji muže proti muži. Susan věděla, co to znamená. Jako když se na vás vrhne spuštěná motorová pila. Tvrdý muž, ale inteligentní. Jeho fotografie byla přišitá k vnitřní straně desek. Barevná, ale trochu vybledlá uplynulými lety. Vlasy měl krátké a nepoddajné. Oči jasně modré a malinko přivřené. Díval se zpříma a nevyhýbavě. Měl dvě viditelné jizvy. Jednu v koutku levého oka. Druhou na spodním rtu. Jeho obličej vypadal, jako by ho vytesal z kamene sochař, který byl schopný, ale neměl moc času. Všechno tvrdé rovné plochy. Měl krk. Samozřejmě silný, ale byl tam. Ramena měl široká. A dlouhé paže a obrovské ruce. Pokřiveně se usmíval, napůl trpělivě a napůl popuzeně. Jako by věděl, že tu fotografii musejí udělat, ale zároveň fotografovi sděloval, že ještě tři vteřiny a nacpe mu fotoaparát do hrdla. Jack-bez prostředního jména-Reacher.
Dočteno. Prostě Reacher...
Složitý složitý Reacher. Vyzdvihnu ovšem jednu věc. A to, doposud zatím nejlépe a asi nejdetailněji popsáné sexování Reachera a to hned několikrát. Překombinovaný děj, tak na dvě přečtení, ale to asi těžko neboť zas tak zábavné to nebylo. Nikoho nebaví číst jak si Deverauxová objednává kuřecí páj, cheesburger atd. a rychle to spořádá. Bistro, bistro, bistro. Poněkud lichý děj s vesnickou bandou bratranců. Ano, konec Jack vyřešil poněkud krutě a jednoznačně....U mě toto byl SLABŠÍ REACHER - BOHUŽEL.
Nu, co se mi líbilo a co ne? Nelíbilo se mi jak Gideon ukradl evangeliář, tak by to nezvládl ani Houdini. Nelíbilo se mi jak jednoduše narazili na lotofágy. Amy byla po celou dobu knihy na facku. Líbilo se mi ovšem, když už jsem se smířil s tím, že v knize bude mýtická postava, to, jak ji páni P. a CH. popisují samotný ostrov, chování mýtické postavy, popis postavy, Glin, Garza, naháněčky, likvidace vojáků a psů, popis jeskyně i nálezů, konec knihy se mi líbil také. Nezbývá než si přečíst i 4 díl, byť je hodně kritizován. Nevím jestli na autory mohu někdy zanevřít, raz napíšou tak a potom zas onak - tak je to přeci u všech autorů?
Nepřemýšlejme tak že: " Kurde ten Tucker má ale štígro..." Vždyť vo tom to je.
Je to dobré, ale myslím, né úplně PECKA. Trošku mi tam chyběly myšlenkové pochody vraha. Četba je jednoduchá, skoro jako bych sledoval film(např. Poslední skaut). Hunter je sympatický. Líbilo se mi jak CARTER popisuje ženy v Los Angeles, flirty atd. Nápad na knihu skvělý, a ta bolest při mučivých popisech je BRUTAL. Vyvrtáme čéšky, kotníky, lokty....
POZOR NA BOJLERY: No co vám budu povídat...prostě paráda. Myšlení Hausera. Sally(hlavně ze začátku pěkně srala). Ten příběh se čte sám, jako by jste sledovali film. Opět Preston potvrzuje svůj kalibr. 1.Tom 2. Phillip 3. Vernon 4. Maxwell 5. Boraboy (Broadbent - currandera, američan:-D). Nečetl jsem všechno, ale Je nějaká Dauglesova kniha lepší?
ČEKAL JSEM VÍC slovních výměn ve finále mezi Thurmanem a Reacherem, ale bylo to tak nějak poríčrovsku. Hodně cestování, od Hope do Despair, z tama tam a od tama tu. Standartní Reacherovka. U mě zatím vede: A přece nezemřeš, Vedra.
Tak uvažuji...proč se to pojmenovalo Labirynt z kostí. Vždyť tam labyrint z kostí nebyl, jen jen jeskyně s kostma, ale o labyrintu se mluvit nedá. Ale co, i tak parádní kniha. Slzy na krajíčku jsem měl ve scénách s Baakem(loučení, odvaha baaka, soucit s hlavním gorilím samcem). Kowalski, zde je příběh sám o sobě. S tím měsícem mě Rollins dostal. Váhám zda neudělit čistokrevné pětihvězdí - nechám si to rozležet.
Překvapil mě Duke Forest, neb v seriálu jsou jen dva hlavní hrdinové. Nicméně pro mne také určité zklamání...málo Hawkeho hlášek. Málo drtili Franka Barnse(tomu byla věnována snad jen jedna kapitola). Na druhou stranu je v knize pěkně vyobrazeno pracovní vytížení, psychycké problémy. Mám dome jeste jeden díl, tak ted uvažuji číst či nečíst?
Skvělá bichle. Lepší než díl 1. Četba odsejpá. Tunely jsou husté.
Jsem rad, ze se mi konecne a zcela nahodne podaril sehnat prvni dil Pendergasta. Kniha je to dobra, ale jsou v ni znat počátky psaní autoru. Ale nevadi to. Kniha je napinava a dokaze čtenáře udržet v sedadle autobusu, aniz by se ohlizel po zastavkach. Postav je tam prehrsel a muzeum musi byt zajimave. Hnedka jsem si ho googlil. Udivilo mne, ze tam maji napr. Ještě nevybalene kosti ze 30. let. Doufam, ze po více dilech proniknu jeste vic do Pendrgastova mysleni :-)
V třetím díle, bude Erin s Jordanem a Rhunem, kutat kalich Satanovi... no kdo by se netěšil. Druhý díl - paráda, lepší nežli celých 357 stran, co jsem(prozatím) přečet, knihy "Přechod"! PS: Rollins v této knize poměrně často používá frázi "špičky prstů"..., že by ho opravdu tak fascinovaly? Jak jsme se již dozvěděli v posledním románu SIGMY. V románu autor říká, že agenti mají ve špičkách prstů voperované jakési čidla na elektromagnetická pole, a že se s němi úplně jinak vnímá svět.
Brožurka obecných rad o gandži. Knížečku přečtete u oběda a možná vám to do života i něco dá :-)
A je to tu. Opet typicky Rollins. S nicim se nesere a jde rovnou k deji, nepopisuje zbytečnosti...jen to co ctenare udrzi u deje. S Rachel me to mrzi, ale i to ke kniham patri - stesk po oblibenych postavach. Esli si necha James voperovat kameny do prstu; jake potom budeme ocekavat jeho knihy? Vigore, Rachel - R.I.P
Také Vám připadala Lex jako nejotravnější postava celé knihy?? Ano, byla na facku. Příběh je jednou z nejlepších dobrodružnějších myšlenek vůbec. JURSKÝ PARK vau....Škoda, že pan Hammond umřel...takový schopný pán. Vybudoval tak skvělý projekt a ti malý dinosouříci ho doklofou ts ts ts...
Zajímavé. V podstatě oduševnělé i záhadné. Stojí to za přečtení i když čtení o božské prozřetelnosti a esoterické zasvěcenosti nevyhledávám. Ten Bardon musel být zvláštní člověk, chtěl bych se s ním setkat a také se zároveň setkat s lidmi co ho potkali, např. profesora Gereckého. Že by sektářské čtení?? Něco pro lidi co hledají jakousi pravdu a neví čeho by se chytli.
Nerad jsem tomu snížil hodnocení o jedno procento, ale ...Ten Logan nebyl opět a zase nijak zvlášť popsán - což se mi nelíbí ! Jediné co můžeme vyzdvihnout je prostředí močálu Suddu a nápad s třemi hrobkami. Konec knihy mě nasral, ale co jak jsem už četl "Utopii" nebyla to žádná pecka. Já nakonec opravdu dám na to hodnocení zde :) Preston s Wymanem Fordem je víc kultovní. Každopádně dnes jsem si objednal "Kód smrti" co napsal Child s Prestonem, tak esli zklame i tohle, tak dávám na chvili od nich ruce pryč...