Honzeecheck
komentáře u knih

Ufff... po 80 sešitech Daredvila jsem se dostal na konec a upřímně řečeno, bylo toho až moc. Ten moment, kdy se toho chopil Bendis je fakt špica a nápad odhalení identity jednoho ze superhrdinů je bomba, na druhou stranu ho vyvařili až do mrtě. Do českých vydání vybrali opravdu to nejlepší, takže kdybych četl jen tyhle Omnibusy asi bych byl spokojenější. Kresba mi až tak nasedla, ale jak už jsem říkal - na Marvel uplná bomba (snad jen Captain America od Brubakera může konkurovat). Potom co jsem ochutnal kopixy jako Preacher a Transmetropolitan je to ale přeci jen béčková zábava,


Krutý. Ze začátku mě ten jazyk docela sral a představa, že taková bude celá kniha mě děsila. Nakonec mě to docela chytlo, protože ty polský reálie jsou dost neokoukaný a i když je to o hodně divných lidech, který bych nechtěl ani potkat na ulici (žádný zábavný fetáčci ale agresivní dementi) je to fajn. Některý obraty jsou boží, takže mi vlastně ani moc nevadilo, že to nemá děj a konec jsem asi moc nepochopil, ale to setkání postavy se svojí autorkou je fakt prima nápad. Další knihu určitě rád vyzkoušim, po Oksanenový to vypadá na další talentovanou východní kočku.


Upřímně řečeno ze začátku docela nuda. Od Sacca a Dellisla mám komixovýho zpracování tohodle konfliktu docela dost, navíc tady se jen topěj v zájemnejch banálních vztazích. Až na Joshe a Dom mě celkem nesympatický postavy. Jenže on celý ten úvod slouží jen pro hlubší prokreslení charakterů, což z následnýho útoku udělá na rozdíl od třeba takovýho Sacca mnohem osobnější výpověď, která na člověka o to víc dopadne. Škoda, že stejně nejsou rozpracovaný i samotný teroristi, jejichž pasáže mi přišly nejzajímavější. Celkově tedy spokojenost, nicméně jestli pojedu do Izraele tenhle teď už řetězec s klidnym srdcem vynechám. Jo a Gal by měl Baxtera zažalovat, podle komixu je to hroznej slizoun, na fotce ale vypadá celkem sympaticky :-)


Klasickej King, hororová část je celkem hloupoučká, hrdina je klaďas bez jediný skvrnky a celý by to mohlo mít klidně poloviční rozsah. Jenže je tu zase stylovej záporák (tentokrát bohužel nedostane příliš prostoru), dokonalá atmosféra a fantastický pasáže (scénka se znásilněním je opravdu pekelná). Ale především - je to King se svym stylem od kterýho se jednoduše nedá odtrhnout, se slovníma obratama u nichž každej, kdo se někdy pokusil napsat něco víc než nákupní seznam, skřípe zubama závistí. Řemeslná rutina co zaujme maximálně u Kinga neobvyklou ich-formou, ale což... per to do mě dál chlape! Jen zvedam obočí nad místy hodně divokym překladem viz Šťastné jídlo od McDonaldse apod


Zrovna jsem dočetl a mam takový smíšený pocity. Od začátku je to jízda, Marks se s ničim moc nemaže, historka střídá historku, postav je za chvilku tolik, že se v tom přes veškerou snahu nedá zorientovat. Jenže... sympatickej to on je (alespoň dle vlastních vyjádření :-), inteligentní bezesporu taky, zavírat lidi za kouření marihuany je píčovina a praktiky americkýho úředního aparátu jsou vážně nechututný. Přesto mám problém přijmout tu jeho mučednickou roli z poslední cca pětiny knihy. Vybral si relativně snadnou cestu, která zajištovala obrovský příjmy za hovno práci, a rizik, který za to musí zaplatit, si byl jednoznačně vědomej. Nic neni zadarmo a drtivá většina takhle schopnejch lidí na tohle prostě odmítá přistoupit. Bojoval proti systému a až přehnaně se mu vysmíval a systém ho za to posral, tak to prostě chodíl. Spoustu let si žil jako král a musel za to strávit pár let ve vězení, to je prostě karma. Nezapomínejte na to že částečně financoval teroristy, kamarádil se s vrahama, provozoval bordel atd... Navíc ne každej si pak může dovolit špičkový právníky a neštěkne po nich ani pes. Jeho žena z toho měla jednoznačně taky výhody a když nic jinýho, tak za přihlížení trestnému činu (nebo jak se ten skutek jmenuje) si ten rok ve vězení podle mě taky zasloužila.Že pak taková vazba vypadá tak jak vypadá je věc druhá. Mmch. v roce 2001 se s Judy rozešli a Howard od propuštění žije ze svýho statusu celebrity, píše knihy, dělá přednášky, hraje ve filmech atd. čistě proto že byl pašerák.


Po všech těch škvárech co poslední dobou čtu jsem zase jednou dostal chuť, dát si nějakou tu "vyšší" literaturu. Herzog je nepříliš dějový román o židovskym intelektuálovi, kterej po náročnym rozvodu trpí existencioonální krizí s níž bojuje psaním dopisů různým (často už dávno mrtvým) lidem, které ale nakonec nikdy neodešle. Přiznam se, že polemiky s filosofskejma teoriema např. Kierkegaarda, Shapira, Nietzcheho a mraky dalších o nichž jsem doteď ani neslyšel, jsem nepobral. Kromě týhle linie je v knize naštěstí spousta zajímavých dialogů, scének z minulosti a poměrně srozumitelných úvah o životě (a smrti) v západní společnosti. Problémy mam hlavně dva - jednak se nějak nedokážu vcítit do tragédie stárnoucího člověka, který netrpí nouzí hmotnou ani citovou (natož sexuální), jednak mi vadí přehnaný důraz na židovství. Věřím, že jsou všichni lidi stejný a zdůrazňovat tolik odlišností židů (i když je to samozřejmě pohled zevnitř) je až téměř rasistický :-)


Tohle by tu nemělo bejt, kniha už je evidována pdo jinym názvem http://www.databazeknih.cz/knihy/preacher-lovci-6922


Podle mě hodně důležitá kniha pro vyrovnání se s komunistickou minulostí. Přirovnání k Tučkový samozřejmě chápu, narozdíl od ní neni Oksanen tak jednostraná a tepe do všeho co se namane. A tak je to správný, on ten největší problém není jen v těch "ismech", ale především v lidech samotných. A tak nenechá nit suchou ani na "svobodných demokratech", který náma (protože ať se vám to líbí nebo ne, jsme pro většinu světa taky vychodáci) pohrdaj, litujou nás a zneužívaj. Přerod celý společnosti nejlíp vystihuje věta z konce knihy: "Banány prišly, ale štěstí s nimi neprišlo."
Ze třech popisovanejch generací jedný rodiny je sympatická jen ta nejstarší. Katariina je namyšlená čubka, co si myslí, že její hovno nesmrdí a poyvšuje se nejen nad národ, kterej jí dal novej domov ale i nad bejvalý krajany. Anna pak do sebe zahleděná narcistická kravka, pro kterou jsou ostatní lidi jen publikum jejího života a tak s nima taky zachází. Pokřivený charaktery, o kterejch číst neni žádná extra zábava, ale z kterejch občas vypadnou nepříjemný pravdy, který by "klaďasové" říct nemohli.


To jsem si zas dal... po knize jsem šáhnul protože se tak jmenuje moje oblíbená kapela. Četl jsem to hned po Palahniukově Klubu rváčů a docela šok, protože tohle je nejmíň čtivá kniha jakou jsem četl od Jiráskovy Filosofský historie. Věty přes půl stránky, vnořený závorky (tohle jsem viděl poprvý (opravdu)), minimum přímý řeči... na toe jsem si nezvykl do konce. Oba samotný příběhy v nichž se téměř nic neděje už tomu pak samozřejmě moc nepomůžou. Romantická tragédie hlavního páru, kterej dělá všecko pro to aby nebyli šťastný pro mě byla zcela nepochopitelná. Ona byla celkem svině a on uplně blbej. Odvést matku dvou dětí od rodiny a ukrást peněženku mu nevadí, ale když chcípaj hlady, tak si nevezme plechovku fazolí, i když mu zaměstnavatel dluží za vejplatu? Debil... Druhej příběh, kde poctivej hrdina bojuje s povodněma je paradoxně ještě nudnější. Vůbec jsem nepochopil motivaci jeho skutků.
Kniha je zoufale zastaralá a dnešnímu člověku nemá co říct. Dát tohle jako povinnou školní četbu může jenom naprosto vylízanej kretén, kterej chce v dětech vyvolat nenávist ke čtení!


Takový B-sidey a raritky ze světa Tommyho Monaghana, který si ale můžou vychutnat i lidi, původní sérií nepolíbený. Což se třeba, při vší úctě, u Preachera tak úplně nepovedlo. Nejlepší je paradoxně příběh z divokýho západu, kterej je hodně Preacherovskej. Celkově spokojenost, závěrečná povídka je možná moc přetažená... Jinak velkej fuckoff BBartu za totálně podělaný hřbety týhle série!


Slušnej thriller z prostředí CIA. Čte se to dobře, jen je to tak krátký, že si člověk ani nevytvoří k hrdinům vztah. Pasáže "zlounů" jsou navíc dost béčkový... Tipuju že za ěmsíc už nebudu vědět o čem to bylo.


Tak takhle přesně vypadá literatura, kterou nemam rád. První polovinu knihy jsem trpěl jako zvíře a každá stránka byl boj. Nesedí mi jazyk, nesedí mi ten humor a vlastně vůbec nic. Na SF jsem vyrostl, 100 roků samoty je podle mě nej kniha všech dob, ale fantastickej (nebo jestli chcete surrealistickej či absurdní) svět jak je prezentovanej tady je pro mě nepřekousnutelnej. Až v druhý půli kdy se idylka začne bortit jsem přestal usínat na konci každýho řádku, ale to už mym názorem moc netrhlo. Pardoxně filmový zpracování od Gondryho mě pořád poměrně láká.


Hodně zlá sranda, až by člověku bylo těch lidí líto... jako předkrm k životopisu Jenny Jameson slušný, teď už zbejvá jen čekat


Na mě až zbytečně přehnaný... první verze knihy měla konec uplně nesmyslnej, tahle druhá je zase přehnaně negativní. Nevěřim prostě, že to co dělá naší civilizaci je elektrický proud. Začátek knihy je ale prostě bomba a Jindra Hřivnáč je fakt bourák. Tady by se měl Kotleta přiučit jak správně používat sprostý slova a nebejt u toho trapnej.


Všeho moc škodí... kresba je nádherná, ale ten příběh je strašlivě překomplikovanej. Tak moc chce udeřit závěrečnou pointou, tak moc předhazuje falešnejch stop, až jsem měl pocit, že si ze mě někdo dělá prdel.


Přes takřka absentující děj, kterej by se dal shrnout do jedný dvou vět se od toho prakticky nedá odtrhnout. Mám pocit, že Henryho znám za ten jeden den víc, než sám sebe.


Při veškerý úctě k autorovi, tohle je blbost. Smysl sešítku jsem vůbec nepochopil...
