hopsajda komentáře u knih
"Četla" jsem už více než před rokem a pořád mám některé ilustrace v živé paměti. Asi jsem cílová skupina na tato poetická dílka. Pokud nechcete utrácet (což chápu), doporučuji knihovnu! :-)
Možná je to tím, že jsem knihu začala číst hned po mém milovaném Pravěku a jiných časech, ale nějak mě příběhy neoslovily. Přiznám se, že jsem ani nedočetla.
Čtení této knihy je velice divná, ale zároveň velice obohacující zkušenost. Určitě si Annu In (minimálně) ještě jednou přečtu. Těžko, co napsat, to se prostě musí zkusit na vlastní kůži.
Snad moje nejoblíbenější kniha od autorky. Asi nedokážu přesně popsat proč (možná proto, že jsem sama rodilý vesničan), ale mám z ní strašně příjemný pocit, jako by na mě dýchalo něco dávného a známého...
Před samotným čtením jsem o knize ani o autorce nevěděla nic (jak ostudné), jenom jsem tušila, že se bude jednat o romanťárnu. Takový žánr moc nemusím, ale do výzvy se mi knížka hodí, říkám si, tak to zkusím nějak zvládnout. Jenže! Najednou jsem se přistihla, že knihu nemůžu odložit a že mě strašně všechny mikropříběhy jednotlivých postav, jejich smutky, obavy, radosti a zejména vztahy zajímají a že prostě potřebuju být toho všeho součástí. Mimo jiné na mě kniha působí jako velice dobře zvládnuté řemeslné dílo (zejména bych vyzdvihla skvělé dialogy). Co mě asi nejvíce zaujalo, je způsob, jakým autorka příběh podává - jednak s osvěžující lehkostí, ale zároveň naléhavě a intenzivně.
Doufám, že je kniha srozumitelná a stejně ohromující i pro nezaujatého čtenáře. Popisované reálie jsem zažila na vlastní kůži a čtení ve mě vyvolávalo detailní vzpomínky, o kterých jsem se domnívala, že jsou nadobro pohřbené. Často jsem knihu musela kvůli nervovému vypětí na chvíli odložit a jít si poplakat do koutku, občas se mi dokonce udělalo fyzicky nevolno. Na konzervatoři jsem studovala až na začátku milénia a doba zjevně už nebyla tolik nakloněná experimentům s omamnými látkami (možná jsme jenom byli málo "rebelantští"). Ale jinak stoprocentní ztotožnění. Celkový dojem je pro mě mimo klasické škatulky, vyprávění je surové, nepřikrášlené, trefné, zvráceným způsobem krásné. Rozhodně si nemyslím, že se kniha snaží prvoplánově šokovat, případný šok je bohužel odrazem reality. Klobouk dolů za promyšlenou a dynamickou kompozici textu.