hopsajda komentáře u knih
Stefánssona miluju. Vždycky při čtení jeho knih dostanu chuť na kafe.
Ale že bídák **SPOILER!!!** neprozradil jméno do posledního řádku, za to jsem mu měla sto chutí strhnout minimálně jednu hvězdu!
Čím více rozhovorů Aleše Palána čteš, tím více jsi člověkem. Soucitným a empatickým. Miluju všechny jeho (jejich…) knihy.
Pečlivě, citlivě a čtivě zpracovaný literární pomník jednomu z temných okamžiků naší historie. Smekám a děkuji.
Přesto, že jsem věděla, jak to dopadne, čtení pro mě bylo neskutečně napínavým zážitkem. Výborná kniha, skvěle napsaná. Oceňuji práci s prameny, ale také doslov a biografická data k jednotlivým postavám. Kdybych nosila klobouky, smekám.
Irena Hejdová mile překvapila, Alena Mornštajnová nedosáhla své obvyklé literární laťky a Markétu Hejkalovou chci za ženu!:-) Příjemná četba na půl večera, ale nic, k čemu bych se musela v budoucnu vracet.
Obrázek řekne víc než tisíc slov. Krom toho, že jsou Štreitovy fotografie vizuálně geniální, mají neskutečnou historickou hodnotu. Hlavně pro nás, kteří jsme tu dobu nezažili.
Finské podivno v tokarczukovském kabátku. První povídka (Cizinec) mě příliš nezaujala, proto jsem od zbytku knihy příliš neočekávala, což se ukázalo jako velká chyba. Nedokážu říct, které příběhy mě zaujaly nejvíce, ale asi to budou ty (ještě) surreálnější a spíše meditativně laděné (Transfugium, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků).
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale za imaginaci, která překračuje hranice mého uvažování a za vybroušený jazyk musím dát plný počet. Knihu doporučuji všem, kdo si rádi rozšiřují obzory všední reality. Bizarními povídkami Olga Tokarczuk jen potvrdila své prvenství mezi mými nejoblíbenějšími současnými autorkami.
Trochu bizár a úlet, ale moc se mi to líbilo (až na divný doslov a trochu uspěchaný konec). Od Anny Bolavé mám nejraději první část pomyslné trilogie (Do tmy), ale Před povodní jí těžce šlape na paty. Ten "vodní jazyk" je vážně dokonalý!
Dörte Hansen rozumí lidem. Své postavy něžně umisťuje doprostřed (ne vždy příjemných) událostí a nechá je žít, jak nejlépe dokážou. Je vnímavá vůči svému okolí, zná dobře město i venkov, chápe, že svět se mění a nic už nebude jako dřív. Kniha se mi (stejně jako Polední hodina) zdá velice "muzikální" (každá pasáž, každá replika zazní v té pravé chvíli, dynamika i rytmus jsou výborně načasované, melodie je brilantní a přesto velmi přirozená). A nevím jak vy, ale já jsem se do Very Eckhoffové naprosto zamilovala!
Krom toho, že je kniha skutečně čtivě a - jakkoli se to zdá vzhledem k tématu nepatřičné - zábavně napsaná, je plná faktů, příběhů z praxe (odstrašujících, či naopak inspirativních), konkrétních jmen a značek, exkurzů do historie módního průmyslu apod. Velice oceňuji, že Dana Thomas nesklouzává k černobílému pohledu, spíše figuruje jako nestranný pozorovatel, nikomu nevnucuje svůj názor (byť si myslím, že po přečtení knihy si většina lidí utvoří podobný). Pozitivně hodnotím i to, že kromě Spojených států, které v knize přirozeně dominují, se kniha snaží o celosvětový kontext, ať už je to přesouvání výroby do rozvojových zemí, či různé evropské projekty.
Knihu doporučuji úplně všem (všichni ostatně nosíme nějaké oblečení). Přála bych si, aby se textilní a módní průmysl v budoucnu ubíral tím nejlepším možným směrem a věřím, že každý z nás je schopen k tomu alespoň trochu přispět svým spotřebitelským chováním.
Přiznám se, že po první povídce jsem měla chuť knihu nedočtenou odložit. Nesmírně mě iritoval styl psaní, nechápala jsem, jak může být něco tak neuměle napsaného hodnoceno téměř devadesáti procenty! Ale naštěstí jsem vytrvala a zejména třetí a čtvrtá povídka se mi zarily pod kůži. Oceňuji námět, snahu vcítit se do jednotlivých postav a podat jejich osudy co nejuvěřitelněji. Nicméně se stále nemůžu ubránit dojmu, že obsah těžce vítězí nad formou.
Fantazie, která nezná hranic, polechtání smyslů na každé straně, nevšední a překrásný milostný příběh, to vše ukotvené do perfektního řemeslného rámu a logiky. Ach! Takové knihy miluju. Oblíbila jsem si každou postavu knihy, doufala jsem, že čtení nikdy neskončí, ale i když se přání nakonec nevyplnilo, atmosféru příběhu pociťuju i dlouho poté. A zároveň velké rozčarování, že Noční cirkus neexistuje. Nebo snad...?
Možná ještě silnější než Hana. Nádherné a bolestivé čtení.
Naprostá pecka! Vypravěčským stylem mi to trochu připomnělo Sarah Koenig a její super podcast Serial. Přečetla jsem za dva večery, nedalo se přestat. :-)
Příběh zřejmě osloví nejvíce mladistvé a rodiče. (Nepatřím ani do jedné ze skupin, takže smůla.) Jedna hvězda navíc za povedenou obálku.
Zvláštní kniha formou i obsahem. Inspiruje k přemýšlení.
Nerada srovnávám, ale právě dočtená Polední hodina Dörte Hansen mi byla mnohem bližší než Dědina, přestože pocházím z díry na Vysočině (a v Severním Frísku jsem jakživa nebyla). Vcelku mě dráždilo nářečí, které u nás ve vsi používáme trochu jinak, ale za to autorka samozřejmě nemůže. Taky mi vyprávění přišlo jakési plytké, nenašla jsem v něm nic, co by ve mě hlouběji zarezonovalo. Nicméně oceňuji, že do knihy autorka očividně otiskla srdíčko a vzpomínky na rodný kraj. :-) Věřím, že audiokniha by mohla být lepší.
Asi ke mně nedoputovalo, co mělo. Přestože témata povídek jsou silná, nesedlo mi zpracování. Jak už tady několik čtenářů psalo, měla jsem pocit, že něco chybí. Zdá se mi, jako by autorce formát povídky vůbec nesedl. Nemůžu sice říct, že by kniha byla vyloženým propadákem a zklamáním, ale rozhodně nedostála mému očekávání.
Nejoblíbenější postavy: Ragnhild, Gönke, Ella.
Obdiv k autorce, která naprosto přesně ví, co chce sdělit a jak to chce sdělit: obrovský.
Doporučení: kdybyste chtěli knihu po několika stranách odložit nedočtenou, s pocitem zmatení a nepochopení, zkuste vytrvat. Budete odměněni.
Resumé: nádherná a smutná kniha.