Hopulka
komentáře u knih
Nasterea
Petra Stehlíková
První myšlenka po dočtení byla stejná jako u předchozích dílů, a sice kde je sakra další díl!? Moc se těším, až do sebe vše zapadne.
Možná bych uvítala, kdyby místo prologu bylo vzhledem k časovému odstupu mezi díly spíše kratší shrnutí přechozího děje. Prolog bych naopak klidně vynechala, protože mně v průběhu čtení knihy napadalo, že to do něj někdy asi musí vyústit, a chvilkama mi to trochu sráželo zážitek.
I když byla Nasterea zatím neslabším dílem, další dva rozhodně nevynechám!
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Chvíli jsem si říkala, že tohle asi nedám, že jsem od posledního Keplera nějak vyměkla, ale stejně mi to nedalo, pokračovala jsem dál a nelituji. Kniha je strhující a já opět dávám plný počet. “Keplerovic” prostě umí!
Marokánka
Christine Mangan
Škoda, že se díla nezhostil vypsanější autor, byl by z toho naprosto brilantní psychotriller. I přes všechy nedokonalosti je to ale kniha, která mě nutí přemýšlet a která ve mě zanechává silné emoce. Paráda!
Sladká pomsta
Jonas Jonasson
Místy perfektní, místy snaha za každou cenu každičkou větu vypointovat k vtipu. Letní oddychovka, která ve mně ale milou vzpomínku jako na “Staříka” nezanechá.
Večer a jitro
Ken Follett
Velmi čtivá červená knihovna z doby temna. Kniha mě bavila především ze začátku a pak až k samému konci. Předchozí díly byly jednoznačně povedenější.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Skvělé! Děkuji autorce za perfektně propracovaný příběh z mého rodného kraje, který ve mně ještě pár týdnů po přečtení silně rezonuje.
Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
Autorka Jojo Moyesová umí podobně jako Diana Gabaldon nakrmit mé ryze ženské já a moje romantická duše je zase na chvíli nakrmena... Na čtyři hvězdičky to ale kvůli pomalému rozběhu a těžko uvěřitelné zápletce s mladší dcerou nevidím.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
(SPOILER) Knížka se čte sama, má spád a je napínavá. Ale ten konec! Sice naprosto překvapivý, ale... Nebýt toho rozuzlení a přechodu do červené knihovny, dala bych pět hvězdiček a běžela pro další autorovu knihu. Takhle si dám nějakou chvíli pauzu.
Černé lekníny
Michel Bussi
Michel Bussi má svůj jedinečný styl. Moc se mi líbilo, jak tíživou atmosféru dokázal autor dosadit do tak malebného městečka, jako je Giverny. Kniha mě naučila pár nových slov a přiměla mě oživit si znalosti o impresionistech. Místy měla ale trochu pomalejší tempo a občas jsem nebyla nadšená z přeskakování ve vyprávění postav. Na konci do sebe vše krásně zapadlo.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Moje první, a rozhodně ne poslední setkání s oddělením Q.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Tak tohle byla úplně jiná Třeštíková, než na kterou jsme zvyklí. Po tom, co jsem tak do třetiny knihy chtěla knihu odložit a nedočíst, se něco zlomilo a začalo mě to nesmírně bavit. Paráda.
Víš, kdo se dívá?
Catherine Ryan Howard
Nápad zajímavý, dobové téma, ale zpracování pokulhává.
Mořeplavec
Diana Gabaldon
Další bichle, kterou člověk zvládne přečíst za pár večerů jako nic. Příjemné čtení. Ale přijde mi to už trochu moc přitažené za vlasy (ne že by procházení skrze kameny bylo normální). Jakoby se z Claire i Jamieho stali superhrdinové. Nevím, nevím, jestli budu v sérii ještě pokračovat.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Tak tohle mi dalo zabrat, špatně jsem se orientovala ve jménech a do toho ty vědecké výrazy, které jsem pořád dohledávala, abych pochopila, o co jde. Kdybych na to neslyšela samou chválu, nedočetla bych.
Dala jsem to, pár věcí mě zaujalo, ale extra moudrá z toho vlastně nejsem a potřebovala bych to s někým osobně probrat... Do dalších dílů se pouštět nebudu.
Za mě dvě hvězdičky, ale “doopravdy” bodovat nebudu, protože je možné, že kdybych na gymplu dávala ve fyzice větší pozor, mohla by to třeba být pětihvězdičková záležitost.
Sama sebou
Jojo Moyes
I když na obálce stálo, že se jedná o pokračování bestsellerů, nevěnovala jsem tomu pozornost a knihu zhltla.
Teď mě ale mě nesmírně mrzí, že jsem poznámku o předchozích dílech na přehlídla, protože bych s Louisou Clarkovou moc ráda strávila více času.
Hezky vystavěný romantický příběh a já doufám v pokračování...
Nájezdník z Pustiny
Tomáš Sekerka
Ke knize jsem se dostala náhodou, nic nečekala, a to více jsem nadšená. Vůbec se mi nechce věřit, že se jedná o autorovu prvotinu a pokud si psal nějaký čas do šuplíku, moc ráda bych si to přečetla...
Autor perfektně zvládl popis prostředí a postapo světa, který by mohl být dost dobře reálný a ve kterém bych nechtěla strávit ani minutu života. Za popis Vany a soubojů by se nemusel stydět ani Tarantino. Byly tak detailní a parádní, až mi přišlo, jako bych sledovala film. Místy toho na mě ale bylo moc, a tak jsem kvitovala linku s Nikkol, která pro mě byla příjemným osvěžením.
Nesmírně mě zajímá, jak to bylo dál. Nemůžu se dočkat!
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
První část knihy, tedy část z minulosti a současnosti se mi líbila, ale část o tom jak by to mohlo být, už příliš ne, a k dočtení jsem se chvilkama až přemlouvala. Vývoj událostí mi přišel až moc ovlivněn dobou, v jaké kniha vznikala a je škoda, že se vše nakonec točilo de facto jen okolo islámu.
Nevím, asi bych to shrnula tak, že mi kniha přišla jen velmi málo uvěřitelná, a to jak do postav, tak do vývoje událostí. Ale před historickými znalostmi a obecným přehledem pana Vondrušky smekám.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
V Nepálu se mi s Ladislavem líbilo více než v Číně. Snad to bylo tím, že v Číně mluví anglicky jen hrstka lidí a putování se tak od lidských příběhů přesunulo k jídlu a hledání místa pro spaní. Přesto je to velmi pohodové čtení a jsem ráda, že jsem si mohla poputovat netradičními místy s vtipným průvodcem.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
Od začátku krásné čtení. Zklamáním pro mě byl skok od Lottie k Daisy, ale stačilo počkat pár stránek a parádní čtení pokračovalo. Až budu mít zase chuť na romantiku, ráda po autorce opět sáhnu.
Životní terno
Fredrik Backman
Backmana zbožňuju, ale tento příběh mě neoslovil. Chápu, co tím chtěl autor vyjádřit a k jakým otázkám kniha vybízí, ale asi zrovna nejsem v životní fázi, kdy by mě více zasáhla.
