Hoshi
komentáře u knih

Tato kniha klame svým názvem. Čekala jsem něco romantického, klidného, optimistického a dostala jsem dva nešťastné příběhy dvou nešťastných lidí. První příběh - Šťastný muž, se četl velmi rychle, také je výrazně kratší než příběh druhý - Šťastná žena. Oba dva příběhy jsou čtivé a velmi smutné.
U nás tedy tato básnická sbírka plná veršů pro děti před spaním, úspěch neměla. Ani jedna báseň děti nezaujala, verše se jim nelíbily, ilustrace se jim přišly zvláštní, ale některé jsme si dlouho prohlížely. Věřím, že si tato kniha své čtenáře najde.


Obvykle se stává, že druhý díl je slabší než první, ale tady opak je pravdou. Ačkoliv se v této knize vlastně ani nic moc neděje, čte se velmi dobře, stránky rychle plynou. Raahosh je zajímavý společník a s Liz, její prořízlou pusou a paličatostí tvoří náramnou dvojici. :) Tohle mě prostě baví a těším se na třetí díl.


Máme tady bohatou rodinu - otec hraje raději golf, z prvního manželství má syna Christiana a jezdí do zahraničí bez své manželky, které nikdo neřekne jinak než madame. Je ufňukaná a vyštve všechny své služebné a hospodyně. Spolu mají dvě dcery - dvojčata Meike a Maju, která své matce občas dělají služebné a si jednoho dne půjčí od své matky diamantové náušnice, samozřejmě bez zeptání a jedna se jim na jedné párty ztratí. Dvojčata se snaží vyřešit ztracenou náušnici, až v jednom obchůdku s bižuterií potkají prodavačku Kerstin, která jim nabídne pomoc a život všech se otočí vzhůru nohama.
Čekala jsem zcela něco jiného než to, co jsem si přečetla a jsem z toho zklamaná. Možná, kdyby celý příběh dostal více prostoru, byl by více zajímavý, ale takhle je to všechno až moc honem a takové .. divné, moc rychlé.


Chtěla jsem si odpočinout, na nic nemyslet a přitom si přečíst příjemný, nenáročný příběh a to jsem i dostala. Příběh je opravdu nenáročný, nečekejte žádné velké wau nebo něco hlubokého, jen je to až moc krátké, ale byla jsem spokojená.


Tohle jsem přesně potřebovala. Velmi milé oddechové čtení, kdy nad ničím nemusím přemýšlet a jen si užívat příběh. Budu muset sehnat druhý díl, protože mě velmi zajímá, jak to dopadne. :)


U nás bohužel kniha neměla úspěch. Nezaujal ani příběh ani ilustrace, což se nestává tak často. Za mě mohu říct, že příběh byl milý, ale to je tak všechno.


Tohle je tak krásně romantická kniha! Každý by chtěl zažít ta rána a západy slunce na pastvinách, poslouchat vlčí vytí, počítat ovečky a pomazlit se s roztomilými jaky.... Ale teď vážně. Sleduji ČSOP Libosváry na fb už nějakou dobu, texty doprovázené videi jsou nádherné večerníčky. Kniha je skvělá, odpočinková, plná fotek a QR kódů, díky ní nahlédneme, jak už napsala Marla, do naprosto neromantické každodenní dřiny, plné starostí o záchranu ohrožené přírody u nás. Těším se na pokračování a děkuji za Vaše úsilí a za to, co děláte.


Už dlouhou dobu se mi nestalo, že bych kvůli knize ponocovala a musela ji dočíst. Kdysi jsem ji dostala jako e-knihu za nákup. Až po čase jsem ji otevřela a začala číst. Po první straně jsem se rozhodla, že ji musím mít v papírové podobě a až teď nastal ten čas, kdy jsem se do ní pustila. Kniha je velice čtivá, příběh mě bavil. Dvě dějové linky byly pro mě velké plus - mohla jsem tak sledovat putování Ósy a i to, co se děje ve vesnici. Konec nebyl nijak překvapivý, ale potěšil.


Ach, také bych chtěla zažít podzimní knižní festival v tokijské čtvrti Džinbóčó ... :) Nečekejte žádné velké drama nebo takovou tu omáčku okolo, protože to tady v té útlé knížce, skrývající velmi příjemný a oddechový příběh není potřeba. Až lituji, že jsem se do čtení pustila až po tak dlouhé době od vydání. A už teď se těším, co nám nabídne pokračování.

O knize jsem hodně slyšela, spousta lidí si jí chválilo a letos jsem ji dostala k narozeninám a neměla jsem od ní žádná očekávání. Nakonec jsem mile překvapena. Je to sice čtení na 10 minut, avšak milé a laskavé a u ilustrací strávíte mnohem více času. Až jsem dostala chuť na čaj se zákuskem. :)


Kniha o skřítkovi Panejo a strašidelné škole Elvíry Moudré byla pro nás velmi milým překvapením. Zaujme nejen svými bohatými ilustracemi a příběhem, ale hlavně neotřelými jmény skřítků, která všechny posluchače pobaví. Čtení nás bavilo a mrzí nás, že není žádní pokračování.


Tuhle publikaci mám v knihovně už od jejího vydání a stále mě nepřestává bavit a udivovat. Je to úžasná kniha plná pohádek, básniček a písniček a jako bonus obsahuje všechny čtyři opery, které pan Svěrák a pan Uhlíř napsali (podle oper byl natočen film Tři bratři z roku 2014). Za mě jedno velké doporučení. :)


Poklad z knihobudky... Byla jsem spolu s dětmi velmi mile překvapena, jaký příběh tato útlá kniha skrývá. Setkáváme se s lesním skřítkem Petrem, který se jedno jaro rozhodne postavit si na jiném místě v lese novou chaloupku a později i se skřítkem Filipem, který se ke skřítku Petrovi přistěhuje z města. Každý je jiný a přesto se krásně doplňují. Knihu si dcera vybrala sama. Ze začátku jsem byla trochu skeptická, jestli se jí příběh bude líbit, avšak je to skutečně milé čtení a byla radost ji předčítat před spaním. Pokud se k ní někdy dostanete, třeba z tohoto příběhu budete stejně nadšení, jako my.


Pokud očekáváte nějakou hodnotnější, smysluplnější literaturu, máte velká očekávání, tak se do této knihy ani nepouštějte. Je to nenáročné, odpočinkové čtení a přesně to jsem očekávala. Příběh se četl téměř sám, oddechla jsem si, zasmála jsem se. Vektal je zlatíčko a nutně potřebuji další díl. :)


Objeveno u nás v knihobudce. Na první pohled mě zaujala květinová obálka, místy děravá, ošoupaná, špinavá, hodně čtená a přitom stále v dobrém stavu (se všemi listy, velmi dobrá vazba knihy!). Název napovídá, že kniha bude o dívce ze Sibiře - Sibiročce. Po otevření mě zaujala ilustrace L. Ryšavého, pod kterou je napsán kousek věty a stránka, ze které věta pochází. Když jsem se dala do čtení, byla jsem překvapena, jak snadno a rychle se čte i když vydání je z roku 1929. Rychle jako opravdu rychle - přečteno za jedno odpoledne a večer. Příběh o devítileté holčičce, o hodných a zlých lidech, závisti, ale hlavně o odvaze, laskavosti, přátelství a naději. Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila a ještě raději, že jsem objevila takový poklad.


Už víc jak týden přemýšlím, jak okomentovat toto leporelo. Nápad jako takový se mi líbí - ukázat dětem různá homonyma v jednom leporelu je hrozně fajnový nápad, ilustrace nápadité a děti baví hledat co vše se jmenuje stejně. Bohužel s básněmi to tak není. Starší mi po druhé přečtené básničce řekla, ať je nečtu, že si budeme prohlížet jen obrázky. Takže za nás leporelo ano, ale bez básní.


Tohle leporelo je báječné! Tedy alespoň u nás má kombinace básní Jiřího Žáčka s ilustracemi Adolfa Borna velký úspěch. Básně jsou vtipné, pobaví všechny věkové kategorie a ilustrace jsou nepřekonatelné.


Leporelo s jedenácti klasickými říkankami pro nejmenší děti. Desky jsou pevné, ilustrace jsou některé trochu zvláštní (u nás styl kresby postav paní Vopičkové moc velký úspěch nemá), avšak k daným říkankám sedí. Samotné říkanky jsou povětšinou známé - např. Jede jede poštovský panáček, foukej, foukej, větříčku, šel Janeček, Kalamajka, paci, paci... Či méně známé jako beruško, beruško nebo hopsa, hejsa, hopsa...


Krásný poklad z knihobudky. V této útlé knížce s krátkými kapitolami, přesně tak dlouhými pro předčítání před spaním, se seznámíme s bílým králíčkem, který měl na boku skvrnku jako pětihaléř - Pěťáčkem, který si jednoho letního dne z trochy větví, trávy a klacků postavil salaš. Jenomže by to chtělo i střechu. A zde začíná jeho letní dobrodružství. Spolu s králíčkem se setkáme se spoustou zvířátek - např. kozlíkem Trkálkem, kocoury Filkem a Barnabášem, veverkou Baruškou a jinými zvířátky. Příběh měl u nás velký úspěch a věřím, že se k němu vrátíme.
