hrebmi
komentáře u knih
Vánoční úvaha o čtení knih
Jaroslav Šimsa
Útlá knížečka se mi zachovala v rozpadlém stavu po dědovi. Autor ji napsal v koncentračním táboře pro svoji rodinu a nechal propašovat domů. Zajímavé eseje ke čtenářskému vkusu a čtenářství obecně. Jak musel asi knihy milovat, když v tak náročném prostředí dokázal s rodinou komunikovat složitě právě o nich.
Seznamy doporučených knih jsou poplatné době, ale i tak zajímavé svědectví a pár zajímavých tipů.
Kniha je pro mne cenná, takže ji nechám u knihvazače ručně svázat do pořádné vazby jako odkaz dalším pokolením.
Netvořice na přelomu války a míru
Václav Cílek st.
Vcelku solidně líčené "malé" dějiny každodennosti v zajímavém obdobé závěru války. Kromě autobiografických vzpomínek kniha obsahuje i dost přínosných faktických historických informací vhodně rámujících vyprávění.
Doporučuji všem z Benešovska do regionální knihovničky, z tohoto pohledu jde o publikaci rozhodně nadprůměrnou.
Ježíš na Šumavě
Robert Michel
Souhlasím s označením "překvapení". Lepší, než jsem čekal. Vyprávění má spád. Příběh schematický, poplatný době a kapitoly vyprávěny až s povídkovou stručností, ale příběh i kniha jistě v mysli zůstanou.
Běhej se psem
Šimon Cipro
Komplexní základní informace od člověka, který dodal českému sportování se psy zásadní impuls. Díky mu za to!
Chodský bílý týden
Jan Vrba
Zajímavé je srovnání tohoto "Bílého" týdne s Vrbovým týdnem "Černým". Ač obě knihy psány takřka souběžně. Ten Bílý je psán dle mého vyváženěji, s větším odstupem a závěrečné veselí a pocity z osvobození jsou líčeny nepateticky a velmi mile srdečně.
Nic se tady neděje... Životní podmínky na periferním venkově
kolektiv autorů
Kniha fokusuje velmi důležité téma periferií a periferizace venkova. Máte pocit, že typickým problémem jsou odlehlé kouty v Sudetech? Omyl, vnitřní periferie, typicky na hranicích jednotlivých krajů, jsou často problémem ještě naléhavějším, protože zcela přehlíženým. Co bych knize vytkl jsou malé a černobílé mapky, jde často o unikátní data na základě vlastních výpočtů - ty by si zasloužily celostránkové barevné formáty, popř. aspoň odkaz na nějaký web, kde by byly dostupné v plném provedení.
Jediná bytost
Martin Sichinger
Sichinger zraje jako víno. Prvotiny se nedají číst vůbec, naopak poslední knihy jako Kocovina šumavského léta nebo Meyrovo sklo jsou skvělé. Tohle je kniha patřící spíše na začátek tvorby a taky to podle ní vypadá. K učtení už to naštěstí je, ale mnoho konstruktů, reálií i samotná dějová linka nejsou příliš věrohodné. Kdo máte málo času, sáhněte spíše po pozdějších dílech autora.
Peklo Beneš
Josef Nesvadba
Lituji, ale Nesvadba fakt ne. Knihu jsem zkoušel číst dvakrát, nakonec navždy odložena. Alterativních historií mám přečteno celkem hodně, ale tento autorův styl mi absolutně nesedí - hlavně formou, historické okolnosti jsou vlastně OK. Přeskakování mezi postavami i dějem, klíčové události (zde např. Mnichov) zcela odbyty a v podstatě okolnosti a motivy nedovysvětleny. Ventilované přetlaky stárnoucího Nesvadby v podobě vepsaných erotických fantazií mne vyloženě obtěžovaly. Holt není třeba dočíst do konce každou knihu...
Rokle u Rjukanu
František Běhounek
Již dávno jako kluk jsem četl knihu Operace Norsk Hydro, patřila k mým oblíbeným. Viděl jsem nedávno seriál Boj o těžkou vodu. Také skrze něj jsem se dozvěděl o této knize. František Běhounek mi není neznámý, v mládí jsem měl jako dobrodružnou knihu úplně nejraději jeho Komando plukovníka Brenta. Napínavě psát Běhounek uměl, to potvrzuje i Rokle u Rjukanu. Dnes, pohledem dospělého vidím i trhliny, občasné nekontinuální přeskakování a místy těžko uvěřitelné historky, ale po dlouhé době jsem se napětím zase těšil každý večer do postele, až se znovu vydám skrze knihu na pláně kolem Rjukanu.
Meyrovo sklo - Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad?
Martin Sichinger
Pro mne druhá nejlepší kniha od Martina Sichingera po Kocovině šumavského léta. Velmi věrně vykreslené reálie a život Vimperka té doby.
Provence jako sen
Lenka Horňáková-Civade
Je mi líto, ale nijak nadšený nejsem. Z Provence ano, vzali jsme si knihu na dovolenou, kdy jsme tento nádherný kraj projížděli. Z knihy a především stylu psaní už mnohem méně. Patlání pátého přes deváté, cosi na způsob deníkových záznamů? Na to je to příliš neúplné. Popisy postav velmi kusé. Podle nadšených komentářů čtenářek soudím, že je to především určeno ženám. Pak tam moc o psychologii postav a ženských tématech typu vztahy, rodina, děti, příbuzní nenajdou. Já se jako muž těšil na detaily o přestavbě, jak to celé finančně utáhli a jiné pozemské detaily, také jsem si na moc nepřišel, byť na ženu-autorku je tam podrobností tohoto druhu přece jen celkem dost, za to díky!
A pak ten rychlý konec...takový spíše kotrmelec. Opravdu to v jejich životě je vše takto živelné?
Kurzívou psané filosofující pasáže mne také nijak zvlášť nezaujaly, jen asi dvě. Vše ostatní celkem ploché, jako autorka bude muset paní Civade ještě uzrát.
Ale základní popis naturelu Francouzů z knihy čitelný je dobře. O tohle půjde asi více v dalších knihách autorky, ale já se na základě této rozpačité zkušenosti nejspíše k některé z následujících autorčiných knih neodhodlám.
Extrémní sport ve starobním důchodu
Petr Novotný
Proběhlo klasické schema - náhodou mi kniha padla do ruky v regálu knihovny - výpůjčka domů. Začetl jsem se večer - to je dobré, to je ksakru místy velmi, velmi dobré! Objednávka knihy, zakoupení, do ruky zvýrazňovač, zpracování klíčových pasáží. Starobní důchod mi hned tak nehrozí, ale ta motivace něco se sebou dělat a vrátit se naplno k vytrvalostním sportům na vyšší úrovni, ta tam je a funguje to. Některé pasáže jsou takřka filozofické a velmi hutné, nelze to číst jen tak někde v tramvaji, chce to soustředěnou četbu a možnost přemýšlet. Kapitoly s rozhovory a profily osobností jsou slabší, autor je přece jen psycholog a ne reportér. Nechybí ani kapitolka o něm samém s fotkami autor zleva, autor zprava - to bylo na hraně. Ale celkově kniha rozhodně stojí za přečtení a věřím, že nejednoho ovlivní a nasměruje. Navázat se dá dalšími knihami, které autor napsal ze zdravotní branže s kolegou lékařem - já už si některé objednal...
Vím, že tato kniha bude ležet v knihovně po ruce a občas po ní sáhnu kvůli motivaci nepolevit ve snaze udržet tělo v pohybu a čelit jeho civilizační hnilobě.
Nad lesy stoupá dým
Bedřich Svatoš
Proč dávám knize tolik hvězd? Není to za závratnou literární kvalitu, ale čistě osobně za to, co ve mne kniha zanechala. Překvapilo mne, jak často na knihu od přečtení myslím. Pro ruralistické romány mám slabost, jakkoliv jsou z dnešního pohledu překonané. Do jisté míry naivní konstrukt, množství těžko uvěřitelných ran osudu zhuštěných do života jedné rodiny, přestože tehdejší zásahy nemocí i úrazů při nebezpečných zaměstnáních byly mnohem častější než dnes.
Baví mne zkrátka číst a poznávat tehdejší každodennost, řád tradiční společnosti, kde každý měl svou úlohu, zejména v zemědělství.
Pevné spojení s vírou, zachování rodu jako hlavní úkol. Když si vezmu Svatošovu schopnost zobecnění jednání postav, životní nadhled a filosofický odstup, a porovnám ho s faktem, že v době vydání románu bylo autorovi pouhých 34 let, smekám hluboce.
Poslední promítač ze Sudet
Dalibor Funda
Mne osobně kniha nijak extra nezaujala. Prostředí a námět jistě atraktivní, jsem fanda moderní historie, a té orální zvláště. Strašně mne baví rodové historie, tady je to ovšem dosti roztroušené, fragmentované, jednotlivé příběhy nejsou nijak zvlášť gradované. A grafická úprava mne doslova iritovala. Přeskakoval jsem, knihu prolétl za dva večery, příliš v hlavě mi nejspíš neuvázne.
Zimní pevnost - Někdo musí Hitlera zastavit, aby nezískal atomovou bombu
Neal Bascomb
Na amerického autora je to celkem uměřené, ale literárně žádná sláva.
Pokud chcete o tom samém napínavý příběh, doporučuji Běhounkovu knihu Operace Norsk Hydro.
Třetí hvězdičku dávám za pečlivou rešerši v archivech, jinak by byly stars jen dvě...
Odchody a návraty
Marita Krauss
K tématu vznikly rozhodně lepší publikace. Toto je takový pejsek s kočičkou sestavený metodou "co dům dal". Byť solidně zdrojováno, to se musí nechat...
Pomalu
Brooke McAlary
Pro mne jako pro muže bohužel zcela nevhodné čtení, které mne nijak nezaujalo. Knihu jsem od půlky jen zrychleně prolistoval. Nijak hluboké a inovativní myšlenky, vše strašně po povrchu, předvídatelně. Motivační potenciál minimální. Prostě jedna australská paní se rozhodla svůj obyčejný život a obyčejné příhody, které má každý z nás, hodit bez velkého literárního talentu na papír.
Abych jen nehaněl: jsou tam hezky ilustrovaná schemata a myšlenkové mapy. A kniha je tradičně velmi solidně vypravena, jak se na velmi vysoký standard nakladatelství JOTA sluší!
Nejhezčí dobrodružné výpravy po Česku a Slovensku II
Jan Hocek
Mám obě ty knihy - jedničku i dvojku na čestném místě příruční knihovny vedle postele a často jen tak sáhnu a zalistuju, abych v sobě vyvolal touhu zase někam vyrazit. Sympatické je, že tipy se týkají celého roku, všech ročních období a autor jde příkladem, že v každém měsíci se dají dělat nějaké outdoorové aktivity.
Podobně jako autor jsem dětství prožil coby Čechoslovák, tak velmi oceňuji, že tipy jsou rozšířeny i o slovenské sousedství.
Benešovsko z nebe
Milan Paprčka
Takovýto koncept knihy by si zasloužil určitě větší formát. Čekal bych i více nezvyklých úhlů pohledů či nějaká překvapivá, běžně neznámá místa.
Světlem a stínem
Jaroslav Skrbek
Pan Skrbek byl vynikající grafik, proto jednu hvězdičku dávám za nádherné kresby a grafiky, které knihu bohatě prolínají.
Literárně je to ale poměrně amatérské, prostě lidově sepsané osobní paměti a připojené dopisy, které z mládí zůstaly.
Zajímavé jedině jako připomínka doby nejdelšího století za Rakouska - Uherska, kdy se i na velké dálky chodilo pěšky za jakéhokoliv počasí. Za povšimnutí stojí, jak v těchto časech měli i chudí lidé vzdělání svých dětí jako vysokou hodnotu a byli ochotni se pro budoucnost svých dětí opravdu hodně uskromňovat.
