hrebmi komentáře u knih

Lituji, ale tento díl edice "Co je nového" se nepovedl. Autorka je jistě fundovaná v oboru, ale cílem by mělo být představit nové trendy nějaké vědy laickému publiku. Bohužel text je velmi obtížný, plný odborných termínů. Laik mnohdy netuší, která bije. Přitom nemám pocit, že by šlo o nešvar některých akademiků, kteří si své frustrace léčí snahou o intelektuální převahu, kdy vzájemně závodí, kdo se bude vyjadřovat ve skripútech strojeněji a více latinsky. Z tohoto autorku nepodezřívám, spíše jde o nedopstatečný odstup od své profese a malý didaktický talent.
Nové trendy jsou tam popsány ve velmi zhuštěné podobě, mnohdy jde o prostý výčet a hned se jde dále. Přitom by čtenář jistě uvítal důkladné vysvětlení a pár ilustračních příkladů, aby to pochopil a dokázal si představit.

1 08.02.2025

Dalo hodně práce knihu sehnat. Ví se o ní, na antikvárním trhu má svoji cenu.
Stojí za to si ji přečíst. Samotný příběh je slušný, ale nijak extra propracovaný. Dobrodružné pasáže vás občas vtáhnou, vedlejší linka se dvěma anglickými dámami v Praze mne unavovala. Ale když si představíme, jak autor již v roce 1935, tedy dva roky poté, co se stal Hitler říšským kancléřem, dokázal předvídat německou rozpínavost, míru zbrojení porušující versaileské smlouvy, anšlus Rakouska i appeasement Anglie a vnitřně rozloženou Francii , jde o velmi slušnou futurologickou trefu do černého. Při dnešním přetahování se s Putinem z toho opět jasně vystupuje základní poselství: ustupování zlu po krůčkách k ničemu nevede, naopak.

24.12.2024

Mám slabost pro ruralistické romány. Toto ovšem není žádný román, psychologie postav absentuje, jsou vesměs ploché, děj předvídatelný. Aby ne, jde spíše o rodinnou kroniku, byť i ta je vzata dost kvapíkem. Pozitivní na knize je zasazení do souvislostí s velkými dějinami státu a celé společnosti.

1 08.12.2024

Reflexe národa pohledem zvenku je vždy podnětná. Vedle známé trilogie Gottland a spol. (Mariusz Szczygiel) tu máme dalšího autora s hlubokým vhledem do našeho jazyka i reálií. Vsadím se, že i v kapitole o české hospodě a pivu se většina našinců dozví přece jen něco nového. A ohromným bonusem je část shrnující historii českých zemí od Velké Moravy do současnosti na pouhých 50 stranách.

2 12.08.2024

Na amerického autora je to celkem uměřené, ale literárně žádná sláva.
Pokud chcete o tom samém napínavý příběh, doporučuji Běhounkovu knihu Operace Norsk Hydro.
Třetí hvězdičku dávám za pečlivou rešerši v archivech, jinak by byly stars jen dvě...

24.03.2024

Díky, že kniha vznikla. Vláčkařům a šotoušům prohloubí jejich závislost a zvýší krevní tlak. Ostatní se dozví mnoho zajímavých detailů z železničního světa. Ale že by to bylo literárně něco světoborného, to tedy bohužel ne. Chtělo to mnohem přísnější ruku redaktora. Házet autorovi na hlavu jeho nahodile během jízd psané kousky, které byly jen nekonzistentně poslepovány. A pokud to mělo být citové vyznání, také jsem již četl mnohem poetičtější.

7 10.02.2024

Mně to bohužel nesedlo vůbec. Jsem rád, že jsem podle recenzí jeden z mála, ostatní hýří nadšením. To je dobře, MMŠ to aspoň nepsal zbytečně. Martina Šimečku mám v úctě a rád čtu jeho novinářské texty, včetně třeba jeho popisu Cesty hrdinov SNP, tedy reportáže o sportovním výkonu.
Tady jsem původně čekal myšlenkování kolem jeho pobytů v osamění na horách v maringotce. Nekoná se, snad kromě úplného úvodu a závěru. V pořádku, moje chyba, že jsem si to vysnil, protože bych na to býval byl zvědavý.
Je to o sportech a sportování. Budiž, úplně motivačně to ale na mne nepůsobí, že bych hned nazul "maratonky" a vyrazil. A upřímně - člověk, který začíná ráno třemi cigaretami k snídani pro mne sportovní inspirací nebude. Prostě ne.
A filosofování? Inu, MMŠ má načteno, většinou asi spíše z mládí, z tátovy knihovny. Občas zajímavý postřeh, ale nijak hluboký. Některé myšlenky novinářsky hezky formulované, ale že by nějak úplně převratně, to ne. Existují vybroušenější mistři pera.
Celkově mi forma přišla strašně stručná, ve snaze obsáhnout všechny odžité sporty strašně po povrchu. Dramaturgicky kniha strašně tápe, to je její největší problém - není to přehled sportů s jejich charakteristikami, není to treninková příručka, není to autobiografie, není to filosofická kniha...Je to 143 stran, které jsem prolétl, občas i kousek přeskočil, nic moc to ve mně nezanechalo.
Rozsáhlá knihovna mi nedovoluje hromadit úplně každou koupenou knihu, takže tuto s lehkým srdcem posílám dál do světa.

1 05.11.2023

Pro Majewskeho mám slabost. Polský historik, který zná naše moderní dějiny lépe než leckterý český. Naši největší národní bolístku 20. století, Mnichov, bere zajímavým reportážním stylem s velmi kultivovaně dodržovanou faktografií pěkně dopodrobna a začíná dostatečně v předstihu, aby popsal okolnosti, které Mnichovské konferenci předcházely. Škoda jen, že to nakladatelství Academia vydalo jako paperback, úrovni vydavatelství i takovéto historiografické publikaci je to nedůstojné a cena tomuto levnému provedení a malé trvanlivosti vazby knihy také neodpovídá, kniha stála téměř šest stovek. Po roce už je ale všude vyprodaná, takže Academie si může odškrtnout, že to i tak stálo za to.

2 29.10.2023

První část (Krámek s kráskami) je průměrná četba mapující částečně unuděný život mladšího muže. Reálie jsou uvěřitelné, jsou patrné autobioagrafické prvky.
Druhá část (Život střídá smrt) je čtivější, byť emočně náročnější. Hlavnímu hrdinovi vážně onemocní manželka leukémií a vše směřuje k nezadržitelnému fatálnímu konci. Vlastní zkušenost a potřeba se z toho vypsat je znát, místy to má až reportážně-dokumentární polohu.
Oceňuji, že na dobu vzniku v éře normalizace autor dokázal zcela odfiltrovat politiku a soudruhy. Kniha je někdy označována jako psychologický román - souhlasím, mnohé prvky to má, ale chtělo by to dotáhnout. Hlavní mechanismy vtáhnutí do děje, spouštění úvah, jak bych se zachoval v dané situaci já, i navozování souvisejících myšlenek, to tam vše funguje, ale mohlo by to být dovedeno ještě do větší hloubky a s větší rafinovaností, jako je tomu u špičkových autorů. Občas mi přišlo podivné, jak autor u stejného hlavního hrdiny střídá popisnou třetí osobu a ich-formu.
Druhá část rozhodně stojí za přečtení, tu doporučuji každému a nebude vadit, když první vynecháte, autor vám beztak mnohé pasáže flashbacky připomene.

1 06.10.2023

O fotografovi Janu Lukasovi jsem donedávna netušil, snad díky jeho emigraci a dožití v Americe. Upozornil mne na něj prodavač ve Foto Škoda, když jsem si prohlížel nabídku fotografických monografií. Při listování jsem objevil jeho fotografii Beneše ze zákulisí pohřbu TGM, kdyby byla známější, jistě by byla ikonickou.
A pak jsem objevil v knihovně po dědovi tuto fotografickou knihu z roku 1946. Absolutní bomba! Tak vypovídající výjevy, doslova zmrazené okamžiky zakonzervované pro budoucí pokolení. Krásné humanistické portréty. Výjevy z venkovské krajiny, tehdy ještě nekolektivizované. Muž brousící kosu na pozadí rozbořené pevnůstky. Kluk s petrolejkou - tak odtud to znám! Co fotka, to takřka legenda. Velmi silná kniha, vřele doporučuji.

1 17.09.2023

Přemýšlím nad označením žánru "dokumentární povídka". Co je kniha v praxi? Není to odborná kniha historická, s primárními prameny pracuje pouze ve smyslu elementární inventarizace metodou "co dům dal" - žádné porovnávání, analýza, následná syntéza.
Povídka? Není to souvislý text, spíše fragmenty ve stylu nepravidelných deníkových záznamů, v duchu zmíněné sběrné metody "co autorovi cestou cvrnklo přes nos".
Texty navzájem velmi nevyvážené, například potenciál kapitoly o Václavu Černém totálně nevyužit, žádný širší popis tehdejší situace v pohraničí, pár odstavců a zbytek fotky, celkově na deset stran. Těšil jsem se na kapitolu o Kobylím dole, že se o události dozvím něco nového, moc nad rámec již dávno o věci publikovaného tam není, když pominu do detailu popisovaná zranění jednotlivých osob, aby pak následovalo totéž ještě v obrazové příloze.
Jazykově nic světoborného. Hlavně ale ta forma - pokud povídka, pak držet příběh!
Lajk snad jen za kapitolu o skautské velbloudici - to jsem neznal a bylo to celkem vtipně psané.
Autora si vážím za jeho toufaroložské aktivity, ale z jeho vznikající tetralogie z období kolem 2.sv.v. mám rozpačitý pocit.

1 16.07.2023

Přemýšlím nad hodnocením, které sbírce dala uzivatel6780. Básně to možná nejsou úplně nejpropracovanější, ale jsou dokonale a niterně spřažené s myslí autora. Jak hodnotit knihu? Podle řemeslné kvality, nebo podle účinku, který vyvolá ve čtenáři? Já volím přístup druhý a proto dávám plný počet, prožitek jsem měl velmi silný, jako u málokteré poezie.

9 16.07.2023

K tématu vznikly rozhodně lepší publikace. Toto je takový pejsek s kočičkou sestavený metodou "co dům dal". Byť solidně zdrojováno, to se musí nechat...

11.06.2023

Kdybych neznal "děj" z literatury faktu, moc bych si toho asi z comicsu neodnesl. Přeskakování děje, které tu mnohé příspěvky kritizují, není podle mne to nejhorší, je vždy uvedeno i lokací a datací, takže čtenář si to může domyslet. Co si ale domyslí mladý čtenář, zda dokáže činit rozdíl mezi rokem 1948 a 1950, toť otázka. Mnohá okénka comicsu jsou tak malá, že detaily kreseb splývají nebo z nich není nic moc poznat. Jakkoliv na comicsy nejsem žádný znalec, rozhodně už jsem viděl ty s větší výpovědní hodnotou.

3 11.06.2023

Pro mne jako pro muže bohužel zcela nevhodné čtení, které mne nijak nezaujalo. Knihu jsem od půlky jen zrychleně prolistoval. Nijak hluboké a inovativní myšlenky, vše strašně po povrchu, předvídatelně. Motivační potenciál minimální. Prostě jedna australská paní se rozhodla svůj obyčejný život a obyčejné příhody, které má každý z nás, hodit bez velkého literárního talentu na papír.
Abych jen nehaněl: jsou tam hezky ilustrovaná schemata a myšlenkové mapy. A kniha je tradičně velmi solidně vypravena, jak se na velmi vysoký standard nakladatelství JOTA sluší!

09.03.2023

Osvědčený formát průvodce. Díky autorovi za vyznačení všech tras, velmi oceňuji geografický background při trasování, zahrnutí pěti "středů republiky", zahrnutí starých stezek (obchodní, vorařská) i poutních míst.
Krásné fotografie, příjemně tonálně upravené. Jenom nechápu tu mánii na každé páté fotce se nechat zvěčnit...
Vydavatelství by mělo především nabídnout i e-knihu v PDF, aby si ji člověk mohl vzít v mobilu na cestu, s tímto se nikdo na pouti vláčet nebude.
Ale po prolistování se vždy dostaví touha hned vyrazit, to funguje spolehlivě.

2 08.03.2023

Tento druh knih by měl plnit především tu úlohu, že ve vás vyvolá touhu vyrazit na pěší pouť také. V tom je třetí díl deníku unikátní, protože má šanci oslovit největší spektrum lidí, když popisuje relativně lehce realizovatelnou cestu domovinou. Jazykem prostý text je vcelku věcný a deníkově dosti stručný, někdy až telegrafický, což pro čtenáře, kteří u zážitků nebyli, není žádný extra přínos. Výjimka je ale u popisu průchodu Neratovem, k němuž se autor vrací ještě v závěru knihy, bylo vidět, že místo i tamní idé na něj hluboce zapůsobili. Velmi cenný je závěrečný přehled vybavení s detailním popisem zkušeností s každým kouskem. Pro mne nejcennější část knihy.

2 26.02.2023

Mám obě ty knihy - jedničku i dvojku na čestném místě příruční knihovny vedle postele a často jen tak sáhnu a zalistuju, abych v sobě vyvolal touhu zase někam vyrazit. Sympatické je, že tipy se týkají celého roku, všech ročních období a autor jde příkladem, že v každém měsíci se dají dělat nějaké outdoorové aktivity.
Podobně jako autor jsem dětství prožil coby Čechoslovák, tak velmi oceňuji, že tipy jsou rozšířeny i o slovenské sousedství.

26.02.2023

Takovýto koncept knihy by si zasloužil určitě větší formát. Čekal bych i více nezvyklých úhlů pohledů či nějaká překvapivá, běžně neznámá místa.

22.01.2023

Snímky nádherné, tohle byla taky pandemie. Zachycené prázdné pražské ulice a zákoutí dokládají, že zlé může být pro něco dobré. Eseje literárně spíše průměr, pandemii reflektují minimálně, spíše jde o fresky z historie (někdy velmi zajímavé) a vzpomínky na mládí na Malé Straně. U fotografií by se hodily lokační titulky, některá místa nejsou k rozpoznání ani z doprovodných textů, každý není rodilý Pražák.
Nejvíce mne zaujal popis, jak autor po rozvodu rodičů a odstěhování se s matkou do Karlína nadále tvrdošíjně každé ráno přejel k původnímu malostranskému bydlišti a odtud chodil pěšky po Zámeckých schodech přes hrad na Pohořelec na gymnázium.

1 09.12.2022