Hřibče komentáře u knih
Pro mě osobně byla kniha skvělá, silná a nezapomenutelná. Myslím si, že je to jeden z Remarquových nejlepších románů! Během čtení jsem prožívala podobně neuchopitelný pocit lehkého smutku, snění, naděje a kruté reality jako při čtení Černého obelisku a Vítězného oblouku, a to jsem si myslela, že ten pocit už nezažiji! Díky tomuto příběhu jsem si uvědomila, že každá mince má dvě strany, že i Němci ve válce hodně trpěli a mnozí s ní nesouhlasili, a přesto za ni museli bojovat. Myslím si, že bychom měli podobné knihy číst častěji, strašně rychle totiž zapomínáme a jsou prostě věci, na které by se zapomínat nemělo...
Panebože, to byla úžasná knížka! :) Poprvé po dlouhé době mám chuť dát místo 5 hvězdiček 6, ale protože to nejde, tak je dám alespoň takto ******!
Jedná se o příběh plný emocí a silných citů, který rozhodně chytne za srdce. Když se nad tím tak zamyslím, tak je to jedna z nejemotivnějších knih, co jsem za poslední roky četla. Mísily se ve mně emoce, kdy jsem měla chuť s knihou praštit, protože jsem nemohla snést jak osud hlavní dvojici nepřeje, ale neudělala jsem to, protože zvědavost mi nedala a já jsem prostě musela vědět, jak to celé dopadne. Rozhodně si s velkou chutí přečtu další příběhy od této autorky. :)
Pane jo! To byla zase "lanczovka"! :) Most do země lásky je opravdu hodně emotivní knížka. Do půlky téměř idyla, ale pak to nabralo na obrátkách až jsem se nestačila divit a smekám před hlavní hrdinkou, že se vším dokázala nějak poprat a zvládnout to. A to jsem si knihu vybrala, že chci nějaké pohodové letní čtení o vodě a táborácích... no, tak příště. :) Každopádně přečtení této knihy nelituji a líbila se mi. :)
Kniha se mi velmi dobře četla a bavila mě. Téma, kterému se autorka v příběhu věnovala, je velmi zajímavé a rozhodně ne nereálné. A i když už bylo apokalyptických knih na podobné téma napsáno bezpočet, tak přečtením Pandemie rozhodně nic nezkazíte. ;) Zasazení příběhu do ruského prostředí byla velmi příjemná změna, kterou jsem uvítala. Občas se děj sice malinko táhl, ale ne nijak radikálně. Vlastně je kniha velmi čtivá na to, že se děj motá hlavně kolem únavné jízdy v autě strachu z okolních vesnic a měst. Doufám, že bude pokračování. :)
Kniha Heřmánkové údolí mě příjemně překvapila. Když jsem po knize sahala, tak jsem vůbec netušila, jaký zajímavý lidský příběh se přede mnou otevře. Ač to z anotace nevyplývá, tak román je zasazen do období po druhé světové válce, kdy se Československo "oklepávalo a stavělo na nohy" a na osudech obyčejných lidí mapuje vývoj ve společnosti po nástupu komunistů k moci. Zasazením děje do tohoto období si mě příběh získal, neboť mnoho románů o tomto období napsáno není. Celkově se mi kniha moc líbila, byla čtivá, děj měl spád a je inteligentně a barvitě napsaná.
Člověku, který se ocitl na životní křižovatce a který neví jak dál, může kniha určitým způsobem pomoci, ale musí o tu pomoct stát a chtít změnu. Takový člověk pravděpodobně i ocení podrobné popisy kroků, které musí pro změnu svého života podniknout, pro ostatní asi bude kniha zbytečně podrobná a zdlouhavá. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, díky ní jsem si uvědomila mnohé věci, které nedělám a dělat bych mohla, ale více mě kniha bohužel nezaujala. Tím ji nechci zavrhovat, někomu může opravdu hodně pomoci a pokud by to byl jen jeden člověk ze všech čtenářů této knihy, tak i to bude dobrý výsledek.
I přesto, že je sbírka malá na velikost, tak je velká svým obsahem. Překrásné básně. Musím říct, že i když byly napsány tak dávno, tak jsou stále aktuální, neboť láska nikdy nezestárne a nezevšední. :)
Dalo by se říct, že knihu Stín větru jsem si nevybrala, naopak ona si vybrala mě. :) Před tím, než se ke mně kniha dostala, tak mi jméno Carlos Ruiz Zafón vůbec nic neříkalo. Nikdo z mých známých tohoto autora nečetl, nikdo o něm nemluvil, prostě ticho po pěšině. A já se po přečtení této knihy ptám: JAK TO??? :) Jak to, že jsem o Zafónovi nikdy neslyšela? Jak to, že mi po celou dobu unikal? :) Nechápu to. :)
Stín větru je román z prvky thrilleru, který je podávaný takovým zajímavým filozofickým a trošku i humorným stylem. Kromě napětí, je v něm i trochu tajemna a mystiky. Čím víc pronikáte do děje, tím víc zjišťujete, že mu naprosto propadáte a že bloudění ve spletitých uličkách Barcelony je vám více než příjemné. :) Na celém příběhu se mi líbila lehkost dialogů postav a jak mezi sebou dokázali lehce debatovat o lásce a životě. Moudra, která autor do těchto rozhovorů ukryl, působila jako balzám na moji čtenářskou duši. Určitě si v budoucnu ráda přečtu i další knihy od Zafóna. :)
Ze začátku příběhu jsem měla docela problém se "skamarádit" s hlavní hrdinkou. Nebyla mi totiž příliš sympatická, ale jak jsem četla dál, tak mi došlo, že je to nejspíš autorčin záměr, abychom si lépe uvědomili její postupnou proměnu. A musím upřímně říct, že postupem času jsme k sobě našli cestu. :)
Celkový dojem z knihy po jejím dočtení je velmi příjemný, i když jsem od autorky četla i kapánek lepší příběhy. Cecelia ovšem psát umí a její knihy mají velmi neotřelé náměty. Sympatické také je, že se to v nich hemží nejrůznějšími postavičkami, které si vás postupem času získají. Upřímně se těším, až si od ní zase něco dalšího přečtu a jsem zvědavá, čím mě autorka překvapí tentokrát. :)
Nad očekávání překrásná kniha, která vás pohladí po duši. Užívala jsem si každé slovíčko, každá věta byla pro mě učiněný balzám. :)
Příběh mě chytl hned od začátku a nepustil až do konce. Ani na chvíli jsem se nenudila, a to přitom v knize nejsou žádné drastické zvraty, které by chtěly čtenáře za každou cenu šokovat. Naopak děj poklidně plyne, tu a tam se něco semele, dalo by se téměř říct "aby se neřeklo" a pokračuje se ve stejném tempu dál. Osobně si myslím, že jiný styl vyprávění by se ani ke knize nehodil, naopak mi to tak přišlo v pořádku.
Kniha je spíše o životě, o jeho balancování a hodnocení, o nových začátcích, na které není nikdy pozdě, o filozofii, přátelích, lásce, literatuře a samozřejmě také překrásné Francii. Pokud máte rádi francouzskou kulturu, tak tuto knihu rozhodně nevynechejte. ;)
Cesta u řeky mě mile překvapila. Kniha byla čtivá, napínavá a příjemně romantická. I když je pravda, že detektivní prvky měly v této knize trošku větší slovo, než ty romantické. Možná je to ale i dobře, jinak by kniha sklouzla do přílišné přeslazenosti. Což mi občas nevadí, ale zrovna u tohoto románu by to bylo na škodu. Myslím si, že to Amanda skvěle vyvážila a díky tomu vznikl příběh, který mě bavil a příjemně se četl. :)
Uf, to bylo! (myšleno v dobrém :)) Vůbec jsem si nemyslela, že mě tento román tak hluboce zasáhne, ale podařilo se mu to. U málokteré knihy mám dojetím na krajíčku, ale pan Young mě svým lidským příběhem dostal, až jsem si říkala, že to není možný, abych u knihy brečela jako nějaká cíťa. Ke konci jsem se musela hryzat do rtu a přemáhat své vnitřní pocity, abych byla chvílemi vůbec schopná číst dál. Ještě si musím celý příběh nechat projít hlavou, ale už teď vím, že na něj jen tak nezapomenu. Tak silný příběh plný lásky a naděje jsem už dlouho nečetla!
Evangelium prokletých bylo poměrně dobré čtivo, kde se neustále něco dělo. Začátek měl velmi dobrý rozjezd, ale ve druhé polovině autor, podle mě, trochu nestačil s dechem. Paradoxem je, že druhá polovina knihy byla přitom akčnější, ale už mi přišla poněkud zbytečně natahovaná. Konec se sice dal lehce předvídat, ale měl celkem grády a byl i hodně napínavý. Hlavní hrdinka, Heather Kennedyová, si rychle získala mé sympatie a fandila jsem jí. Myslím si, že by si její postava zasloužila ožít ještě v nějakém dalším příběhu. Co se tématu týče, tak bych jej hodnotila jako průměr, který se ale dobře četl. Je to rozporuplná kniha, není jí co vytknout, ale přesto někde drhne.
Spisovatelka Hana Marie Körnerová mě zatím nikdy svými romány nezklamala, číst její knihy je čtenářský požitek a u této knihy tomu bylo zrovna tak. :) Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah, protože mě kniha téměř okamžitě vtáhla do děje. Autorka svým postavám nerozdává nikterak příznivé karty a její postavy se musí vždy doslova poprat s osudem. Styl psaní paní Körnerové se mi moc líbí, rozhodně si s velkou chutí přečtu nějaký její další román. :)
Pro mě určitě jeden z nejlepších českých básníků! Jeho básně jsou asi mému srdíčku nejbližší. :)
Úžasně čtivý historický román, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a hlavního hrdinu Martina ze Stvolna jsem si naprosto zamilovala. Je chytrý, inteligentní, mluví několika jazyky, má rád krásné ženy a zároveň také potkal mnoho zajímavých lidí, včetně samotného Karla IV.! Na knize se mi líbí, že autor čtenáře i nenápadně vzdělává, když mu v ději prozrazuje tehdejší zvyky. Rozhodně doporučuji! :)
Knihu jsem dostala darem a přiznám se, že bych si ji asi sama ke čtení nevybrala. Na druhou stranu jsem si řekla: "Když už tě mám doma, tak si tě přečtu." A kupodivu se mi kniha opravdu moc líbila.
Leden je pro mě jedno z nejhektičtějších období v roce, proto mi krátký styl fejetonů a povídek nesmírně sedl. Už teď vím, že si budu muset někdy některé povídky přečíst znova, abych si je osvěžila a připomenula si z nich myšlenky, které mě zaujaly a pobavily.
Za mě tedy maximální spokojenost, tímto děkuji za krásný dárek a objevení nového autora. :)
Tato série se mi velmi líbí, je vtipná a má spád. Mezi hlavními hrdiny to jiskří, ale zároveň při čtení vidíme, že i mafián je jen obyčejný chlap se svými starostmi a obavami. Za mě maximální spokojenost, už se moc těším se na další díl! :)
Podle mě je "Nezvladatelná láska" kniha, která má šmrnc. :) Skvěle se mi četla a bavila mě od začátku až do konce. Velmi se mi líbilo, že příběh naprosto postrádal typická klišé pro tento typ literatury, jako např. věčná nedorozumění, hádky a pak následné bouřlivé usmiřování a velká vyznání lásky. Celé mi to přišlo celkem reálné, což je u podobných romantických příběhů co říct. Vtipné slovní přestřelky hlavních hrdinů měly šťávu a užívala jsem si je. Jo, za mě velká spokojenost, Ráda si od této autorky přečtu i něco dalšího. :)
Dávám 5 hvězdiček za super čtivý příběh. Pokud bych však hodnotila český překlad, tak by to bylo minimálně o hvězdu dolů, a to za neustálé používání slova "brouknout". Jak kdyby redaktoři neznali jiná slova jako pošeptat, říct potichu, hlesnout atd... Chvílemi to vypadalo, jako kdyby tam všichni jen broukali...