Hugoline komentáře u knih
Mám ráda humor Ladislava Zibury, mnohokrát jsem se při čtení nahlas zasmála. Někdy jsem si říkala, jestli už není těch alkoholových historek v knize moc, ale asi to do Gruzie a Arménie patří. Nicméně i když Ladislav vyloženě nepopisuje turistické cíle a zajímavosti, i tak mě na přírodní krásy Arménie nalákal.
Knížka se četla dobře. Určitě má v sobě potenciál motivovat a inspirovat, ale asi už jsem v životě trochu dál...
Knížka psaná Američanem učícím Čechy. Své postřehy a zkušenosti z hodin angličtiny sepsal do této malé knihy a to velmi čtivou a vtipnou formou. Kniha je spíše pro začátečníky, ale i pokročilí zde najdou zajímavosti spojené se studiem anglického jazyka.
Kniha se moc dobře četla, avšak život na vesnici byl místy vykreslen příliš pejorativně. Kniha mi evokovala dojem, že lidé žijící na vesnici jsou "jednodušší". Na druhou stranu některé příběhy a postavy vybízejí k zamyšlení a tak to má být.
Mnoho zajímavých příběhů z Velké Británie. Přiznám se, že jsem se i dvou příběhů rozbrečela (což u takovéto knihy nečekáte). Kniha je plná zajímavostí pohledem člověka, který několik let v zemi žil. Mnoho kapitol přispívá k pochopení aktuálního dění ve Velké Británii, kapitola o školství je inspirativní pro naše školství.
Byla jsem na začátku rozpačitá, nebyla jsem si jistá, zda vystoupení mimo realitu je čtivo pro mě. Nicméně jsem knihu neodložila a nelitovala toho. Mnohdy jsem se zasmála, je to kniha, která pohladí.
Příjemné oddychové čtení z českého prostředí. První kniha od autora, určitě ho znovu vyhledám.
Mám ráda humor Ladislava Zibury. I když mám Evropu poměrně dost procestovanou, několikrát jsem si řekla, tak tam se musím jednou vydat. Knížka má pěkné ilustrace.
Kniha je napsaná čtivě, ale... Někdy je to dáno překladem, ale vyjadřování autorky bylo pro mě za hranou, co se týká vulgarismů. Souhlasím s několikrát zmiňovanou přemírou erotických scén, dostává to knihu do jiného žánru a nižší kategorie. Možná jsem se nechala moc ovlivnit kladným hodnocením, ale čekala jsem víc.
Od Agnès Martin-Lugand jsem před knihou "Štěstí mi uniká mezi prsty" četla tři její knihy. Vlivem jejích předešlých počinů jsem od této knihy čekala víc. I když kniha byla velmi čtivá a děj mě od začátku pohltil. Přišel konec, který byl velmi překombinovaný až "přitažený za vlasy".
Nedávno jsem si knížku přečetla (dostala jsem ji jako dárek v angličtině). Pamatovala jsem si ji z dětství, ale již jsem zapomněla všechny detaily z děje. Knižka je kouzelná, několikrát se mi při čtená chtělo i brečet, moc krásný příběh.
S Dětmi z Bullerbynu a Pippi dlouhou punčochou ji považuji za nejhezčí knížky mého dětství.
Kniha shrnuje neuvěřitelný příběh významného umělce, je napsaná velmi čtivě, takže i člověk, který není vyloženým fanouškem výtvarného umění, je pohlcen dějem.
Tato kniha byla pro mne zatím byla tou nejvtipnější tohoto žánru. Na odlišení od jiných knih ji také přidalo prolínání pohledů Cloe a Bennetta. Výborná oddychovka :-)